Rozhovor s Ryszardem Mozgolem

Vychází v Te Deum 1/13. Otázky klade Martin R. Čejka.

Gymnázium a lyceum sv. Tomáše Akvinského v Józefowě, kterého jste ředitelem, vzniklo v roce 2009, za tu dobu už lze určité věci zhodnotit, ohlédnout se zpět i pohledět do nejisté budoucnosti. Začněme ale od Adama… Odkud se vůbec vzal nápad takovou školu založit?

Škola vznikla ze dvou důvodů. Papežové vždy zdůrazňovali, že katolické školy jsou nutné pro výchovu dalších křesťanských pokolení. Zakladatel Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) Mons. Marcel Lefebvre navíc nejednou poukazoval na klíčovou roli, kterou skutečně katolické školy hrají v návratu katolické tradice do Církve. Takové školy pomáhají rodinám tím, že zaručují katolickou výchovu a vzdělání. Ve stanovách FSSPX se dočteme: „Členové Bratrstva budou podporovat, případně zakládat, školy, které budou skutečně prosty všech překážek znemožňujících plnou křesťanskou výchovu. Právě z nich vzejdou nová povolání a křesťanské rodiny.“

Druhý důvod byl dán „potřebami doby“. Ve Varšavě už několik let působí Základní škola Sv. rodiny založená FSSPX. Stále více dětí začalo dospívat do věku, kdy měly jít na střední školu. Řada rodičů to řešila tím, že posílala děti na školy, které alespoň v nějaké nejmenší míře splňovaly podmínky katolického vzdělávání nebo byly, jednoduše řečeno, bezpečné.

Jaké byly začátky?

Začínali jsme se třemi žáky gymnázia a několika učiteli. Úředníci sledovali naše snahy s lítostí. Neskrývali, že naděje na úspěch jsou téměř nulové. Svěřili jsme tedy naši školu pod ochranu Nejsvětější Panny Marie. V září 2009, kdy vzniklo lyceum, jsme se dočkali milého překvapení. Počet žáků gymnázia i lycea stoupl na deset. A tento nárůst trvá dodnes. V současné době navzdory „přílivu“ a „odlivu“ navštěvuje školu padesát sedm žáků. Vzhledem k našim možnostem můžeme prohlásit, že škola je plná, neboť nyní máme vyhrazeno šedesát míst.

Takže vládne spokojenost…

Do jisté míry. Ale ve svých plánech jsme opatrní. V brzké době by měla být dokončena dostavba školy, takže od září budeme moct využívat všechny prostory. Díky tomu se zbavíme posledních zbytků koedukace, které spočívaly v tom, že se chlapecké i dívčí třídy nacházely ve stejné budově.

Do budoucna počítáme se sto dvaceti žáky, ale to bude trvat tak dva tři roky. Důležitým krokem v tomto ohledu je dívčí internát, který vznikl na počátku letošního roku. A už máme i první žáky ze zahraničí, jmenovitě z Ukrajiny a Maďarska.

Polské školské zákony a poměry jsou jiné než české. Vycházejí polské úřady katolickým školám vstříc, nebo jim „házejí klacky pod nohy“?

Předpisy Evropské unie sice do jisté míry ovlivňují pravidla ve všech státech, zejména pokud jde o ideologický rámec vzdělání, ale stále nezasahují přímo do jednotlivých školských systémů, pokud s tím ovšem politici té či oné země nesouhlasí. To se dá snadno vysvětlit. Budoucnost místních liberálních elit až příliš závisí na školství, onom „klíči k budoucnosti“, aby si do toho nechaly zasahovat od „odborníků“ z Bruselu. Ovlivňuje to trh práce, míru nezaměstnanosti, rozpočtové výdaje atd., což se projevuje ve volebních statistikách. Tím se nám otevírá určitý prostor. Je ale nutné vědět, jak systém funguje a kde hledat spojence.

Poté co se v Polsku ujala vlády Občanská platforma[1], došlo k schizofrenní situaci. Na jednu stranu se do čela ministerstva školství dostala paní Katarzyna Hallová, žena umírněně pravicového politika Aleksandra Halla, která trumfla Brusel v zavádění různých levicových nesmyslů, a na stranu druhou stejná politická strana zdůrazňovala nutnost vytvoření vhodných podmínek pro vznik široké sítě snadno dostupných soukromých škol. Z pohledu státního rozpočtu je to levnější, mizí tím i problémy s levicovými postkomunistickými odbory, a navíc, i politici mají děti, které musejí chodit do školy. Samé klady!

Mám to chápat tak, že založit soukromou školu není v Polsku vůbec těžké?

Ano, v podstatě není zas až tak těžké založit soukromou, či přesněji nestátní školu. Stačí mít vhodné prostory a přinést balík patřičných formulářů na školní inspektorát. To může udělat každý. Problém začíná ve chvíli, když chcete, aby škola měla právo vydávat státní vysvědčení. Pak je nutné splnit velmi přísné zákonné podmínky. Škola musí být zapsána v rejstříku škol, což znamená dodržovat osnovy stanovené ministerstvem pro daný druh školy, a od učitelů se vyžaduje plná kvalifikace k výuce na této úrovni vzdělávání. Zní to sice jednoduše, ale praxe krotí optimistický pohled na svět školství.

Dle polských zákonů mají „nestátní školy s pravomocemi státních škol“ v rámci školního systému určitou samostatnost. Jsou povinny vést dokumentaci a odevzdávat zprávy, dodržovat zákony týkající se nestátních škol a několik dalších předpisů, které občas s výukou ani příliš nesouvisejí.

V posledních letech ovšem pociťujeme snahy zmíněnou samostatnost škol omezit. Jedná se o stále větší ideologický nátlak, který ale ještě není přímo zakotven v právním rámci. Současná ministryně školství Krystyna Szumilasová z Občanské platformy sice zastavila levicové experimenty své předchůdkyně, ale většinu z už platných nezrušila. Ministerstvo nyní navíc tlačí nestátní školy k dodržování různých nových pokynů. To byl i případ záznamů o psychologicko-pedagogické péči, kdy školy měly vést kartotéky obsahující citlivé údaje týkající se dítěte a rodiny. Z tohoto nebezpečného nápadu naštěstí sešlo.

Stále častěji se ukazuje, že soukromá škola nemusí, ale… měla by.

A do jaké míry stát ovlivňuje obsah výuky?

Systém je založen na celkem pravdivém předpokladu, že většině lidí se prostě nechce.

Nám se chce a využíváme každou mezírku k naplňování svých cílů. Polské předpisy v současné době zavazují školy k výuce určitých předmětů podle státních osnov. Stát určuje školám seznam povinných předmětů na dané úrovni vzdělávání a počet hodin, které mají být těmto předmětům věnovány. Rozsah požadavků je popsán v obšírných dokumentech, jako je rámcový vzdělávací program pro gymnázia a lycea. Škola si může zvolit vhodný způsob výuky, případně vypracovat vlastní osnovy podle sebe, ty ale nesmějí opomíjet žádné prvky obsažené ve vzdělávacím programu ministerstva.

Jak se s tím tedy vyrovnáváte?

Připomenu, že stát počítá s vrozenou leností.

My vykládáme právní předpisy jako minimum požadavků na vzdělání. Tak také přistupujeme k rámcovému vzdělávacímu programu pro gymnázia a lycea, přičemž v některých předmětech jsou naše nároky vyšší. Rovněž i naše zkouškové požadavky jsou vyšší než na státních školách. Aby člověk zkoušku udělal, musí splnit zadání alespoň na padesát procent.[2]

Škola sestavuje svůj seznam osnov. Vybíráme ty, které odrážejí náš náboženský světonázor, nebo ty, které v co nejmenší míře odporují křesťanskému pohledu na svět. V některých případech jsme se pustili do úmorné práce nad vytvářením vlastních osnov. Už je máme u volitelných maturitních předmětů, jako jsou katolický katechismus, řecký jazyk a filosofie, ale pracujeme rovněž i na osnovách pro polský jazyk. Není to rozhodně lehké a zabere to spoustu času. Největší nástrahy se z našeho pohledu kupodivu neskrývají v osnovách předmětů, jako jsou například dějepis nebo biologie, ale ve výuce jazyků, včetně rodného, a občanské nauce. Tyto osnovy obsahují postmoderní myšlenky, často vycházející z neomarxistických požadavků.

Můžete si volit učebnice podle svého, nebo jsou nějaké předepsané?

Podle našich učitelů největší problém spočívá právě v učebnicích. Ze zákona máme povinnost používat pouze učebnice, které jsou schváleny ministerstvem. Ty ale obsahují ideologicky podivné věci, a někdy dokonce i protikřesťanské. Snažíme se to samozřejmě ovlivňovat a děti před jejich obsahem obrňujeme.

Výhledově zvažujeme vypracování některých vlastních učebnic. Není to levné, vyžaduje to hodně práce, ale snažíme se pro to najít partnery a spojence. Zájem už projevili někteří katoličtí profesoři vysokých škol a lidé spojení s Institutem národní edukace[3].

Předpokládám, že rovněž nebylo snadné najít a získat vhodné učitele, protože s novou školou vždy souvisí určitá nejistota. Na co jste je zlákali?

Dodnes to není snadné, třebaže učitelský sbor čítá více než dvacet lidí s patřičnou kvalifikací, což je předpokládaný plný stav. Úředníci při inspekci nemohli uvěřit, že se nám podařilo dát dohromady takový kolektiv. Jak se to stalo?

Učitelský sbor vznikal postupně. Část lidí jsou věřící spojení s apoštolátem FSSPX. Vzdali se dosavadních zaměstnání, aby se zapojili do práce v naší škole. Někteří se přistěhovali z různých koutů Polska do Varšavy. Jsou i tací, kteří přijeli ze zahraničí.

Druhou skupinou učitelů jsou odborníci, kteří jsou vnitřně přesvědčeni, že cíle naší školy jsou správné. Často se jedná o lidi znechucené stavem a směřováním státního školství. Řada lidí přišla do naší školy ze spřátelených katolických a konzervativních kruhů.

Stávalo se pochopitelně, že někteří odcházeli, většinou po roce působení, protože čekali něco jiného.

Chtěl bych ale zdůraznit, že v tomto ohledu u nás vládne meritokratická[4] zásada. Jde nám o učitele, který plní dobře své povinnosti a který má to „něco“, po čem poznáte dobrého učitele. Často si takového pamatujeme celý život. Na takových lidech nám záleží. Občas to je někdo, kdo nepochází z tradičního katolického prostředí. Stává se také, že jinak lidsky dobrý a zbožný učitel nemá patřičné schopnosti k předávání vědomostí a výchově mládeže.

Co to podle vás vůbec znamená, že je škola katolická? Asi nestačí, že ve třídě visí kříž a občas po chodbě přeběhne kněz…

Někteří si to myslí. Stačí pověsit kříž na stěnu a pomodlit se před vyučováním. Samozřejmě, že to nestačí! Já tomu říkám liberální škola okořeněná modlitbou.

Podstatu katolické školy shrnuje encyklika Pia XI. Divini illius magistri. Papež píše, že na výchovu a výuku v katolické škole se má nahlížet nejen z pohledu pozemského života, ale především s vědomím posledního cíle každého člověka. Záměrem takové výchovy je „vytvořit opravdového a dokonalého křesťana“, který by dokázal správně jednat v pozemském životě a „mohl dojít nejvyššího cíle stanoveného Stvořitelem“.

Katolické školní osnovy jsou ze své podstaty celistvé a obnášejí výuku, formaci a výchovu. Tyto tři věci spolu souvisejí a nelze je od sebe oddělit.

A jak onoho opravdového a dokonalého křesťana vytváříte?

Ne náhodou se naší školní kapli říká „srdce školy“ a mši sv. „pramen výchovy“. Cílem našich veškerých snah, a to jak kněží, tak učitelů, je katolické utváření duší žáků, kteří byli svěřeni naší škole. Tomu slouží i hodiny katolického katechismu, které vedou kněží, duchovní rozhovory se žáky, slavnosti související s liturgickými svátky, příležitost k časté zpovědi a svatému přijímání. Myslím, že možnosti, které škola nabízí, jsou v tomto ohledu nejen dostatečné, ale představují určitou záruku správného duchovního vývoje mladého pokolení. Lze to pozorovat u těch žáků, kteří těchto možností využívají.

Katolický ráz školy je rovněž patrný z jejího uspořádání, v němž se odráží soulad dávného křesťanského řádu. Nejvyšší moc je rozdělena mezi školního kaplana, který je zároveň, mohu-li to tak říci, vrchním strážcem kázně ve škole s učitelskými a náboženskými pravomocemi, a ředitele školy zodpovědného za průběh výuky a organizační otázky. Tato dvojice rozhoduje o nejdůležitějších věcech.

Nejedná se o nic nového, vychází to z jezuitského ratio studiorum[5], které by mělo být „ústavou“ katolické školy. Neskrývám, že právě v tomto ideálu přizpůsobeném naší době hledáme inspiraci.

Vím, že všechny školní předměty jsou důležité, ale jsou nějaké, které jsou na vašem gymnáziu a lyceu prvořadé?

Předměty se na naší škole dělí do tří skupin. První tvoří předměty, které jsou povinné na základě předpisů ministerstva. Jejich obsah se snažíme proniknout katolickým duchem a využít je při formaci žáků. Matematika, fyzika nebo biologie skvěle ukazují Boží dokonalost a moudrost, smysl a řád, který nacházíme ve stvoření. Druhou skupinou jsou předměty povinné z rozhodnutí naší školy, které byly z hlediska katolického vzdělání pečlivě promyšleny. Patří k nim katolický katechismus, latina, řečtina, filosofie a divadelní činnost. Pokud má někdo z těchto předmětů na konci roku nedostatečnou, nemůže na naší škole postoupit do vyšší třídy.

A proč zrovna tyto předměty?

Již zmiňované ratio studiorum jezuitských škol poukazovalo na roli těchto předmětů při vyzbrojování katolíka patřičnými duchovními a intelektuálními zbraněmi. Jezuitská pedagogika zdůrazňovala nutnost harmonického rozvoje obou těchto oblastí. Podle pokynů sv. Ignáce má utváření křesťana probíhat na základě utvořeného člověka. Bylo to chápáno jako rozvíjení všech osobních vloh.

Naší snahou je vytvořit tradiční školu, která žákům umožní, aby si do budoucna odnesli věci zásadní, nezbytné a trvalé. Škola by měla stát nejen na stráži víry, ale také naší civilizace. V tom se odvoláváme na tradici klasického školství v duchu slov kardinála Louise Billota: „Klasické rovná se katolické.“

Omezuje se činnost školy pouze na výuku, nebo nabízíte žákům ještě něco jiného?

Jak už jsem řekl, katolické školství je celistvé, to znamená, že zahrnuje vše, co je nutné k dosažení cíle. A tímto cílem je katolík, který si je vědom svých náboženských a společenských povinností. Nelze oddělit výuku od výchovy, třebaže škola pouze podporuje a doplňuje výchovu v rodině.

Výchova se v naší škole neomezuje na krátká setkání s učitelem nebo na třídnickou hodinu. Výchovná činnost probíhá během vyučování, které mnohdy umožňuje vyjádřit se k výchovným otázkám, jakými jsou například role muže a ženy, populární kultura, současná móda, trávení volného času atd.

To, čeho si ale mnozí ihned všimnou, je, jak gymnázium a lyceum naplno využívá čas daný ministerstvem na různé aktivity. Ve školním roce jsou celkově vyhrazeny zhruba čtyři týdny tzv. vychovatelské činnosti. Občas slyším, kdy se děti učí, vždyť se ve škole pořád něco děje? Děti se pochopitelně učí, ale je pravdou, že se u nás také pořád něco děje.

Můžete nám říct něco bližšího o těchto školních aktivitách?

Během každého školního roku probíhá soutěž mezi žákovskými spolky, které, jak už je patrné z jejich názvu civitas[6], se odvolávají na dílo sv. Augustina O Boží obci. Vítězové pak na konci roku obdrží odměnu, kterou obvykle bývá spolkový výlet. Aby žáci sdružení v civitas mohli vyhrát, musejí si především dobře stanovit vnitřní pravidla, pomoct svým nejslabším členům, například doučováním, hlídat kázeň a včas a pečlivě plnit své povinnosti a úkoly. Zmíněné spolky, tedy civitas antiqua[7], civitas medievica[8], civitas sarmatica[9], mají odrážet ideály dob prostoupených křesťanským duchem. Každý spolek má svého vlastního patrona, sv. Augustina, sv. Stanislava a sv. Ondřeje Bobolu, svoje barvy a vytváří svoji spolkovou tradici. Po několika letech mohu říci, že tyto spolky jsou skvělou školou samosprávy.

Naši žáci se dále věnují sportovní a divadelní činnosti. Na škole působí žákovský divadelní spolek Yorick[10]. Žáci nacvičují divadelní hry vycházející z klasického a křesťanského divadla. Repertoár zahrnuje méně známé kusy Pedra Calderóna de la Barca[11], komedie Williama Shakespeara, úryvky dramatu Zygmunta Krasińského[12] nebo tradiční hry související s náboženským divadlem jako živý betlém nebo „Vyprávění o slavném zmrtvýchvstání Páně“ Mikołaje z Wilkowiecka[13]. Představení se setkala s velkým úspěchem u rodičů, přátel školy, ale také obyvatel našeho města.

Na gymnáziu a lyceu působí rovněž sportovní klub sv. Michaela archanděla, probíhá výuka šermu, tradičního lidového a společenského tance a máme i školní pěvecký sbor. Jde nám o to, aby naši absolventi dosahovali nejen dobrých výsledků ve výuce, ale také znali kulturu a dokázali patřičně společensky vystupovat. Není to snadné, ale naši žáci si už dávají pozor, aby pustili zástupkyně něžného pohlaví do dveří jako první.

Jak vybíráte žáky? Musejí splňovat nějaké zvláštní požadavky?

Tuhle otázku slýchám dost často, přičemž lidé očekávají kdovíjaké požadavky. Ale žádné takové nejsou. Naší školu může navštěvovat, kdo chce. Podmínky jsou jednoduché.

Budoucí žák musí dobrovolně souhlasit s řádem naší školy. Musí se rovněž snažit pracovat s co největším nasazením. To jsou podle mého dvě nejdůležitější věci, které nás také u uchazeče zajímají. Není nic horšího, když rodiče pošlou dítě na naši školu proti jeho vůli, a ono je neustále nuceno do účasti v náboženském životě školy a dodržování řádu, nošení školní uniformy a plnění povinností. Rodiče by si měli uvědomit, že jejich přirozené touhy a očekávání ohledně dítěte mohou být uskutečněny jenom tehdy, pokud na ně dítě dobře připravili.

Považujete se tedy za výběrovou školu?

Výběrovost, jak ji chápeme my, nemá nic společného s tím, jak slovo „elitní“ užívají školy, které pěstují liberální kariérní závodníky. Nám jde o něco jiného. Úspěchem je podle nás žák, který hlavně poctivě pracuje, třebaže nakonec nedosáhne těch nejlepších známek. Úspěchem v našem chápání jsou nejen budoucí vysokoškolské diplomy a profesury, ale také budoucí manželé, budoucí manželky, budoucí pevná a trvalá manželství. A na ně se může člověk připravit pouze v katolické „elitní“ škole vytrvalosti. To je naše výběrovost. Katolická a konzervativní. Těžká práce a povinnosti, z nichž vyrůstají výsady a pocty.

V souvislosti s katolickou školou se nemohu nezeptat na koedukaci chlapců a dívek. Jak je tomu na vaší škole?

Ano, Pius XI. uvádí oddělenou výuku chlapců a dívek jako jednu ze základních podmínek katolické školy.

Oddělené vzdělávání je nezbytné, a to nejen z pohledu řízení školy, ale také z  mravního a výchovného hlediska. Pro dnešní rovnostáře, kteří se dívají na lidi jako na „balíky“ se stejným obsahem, je to zcela nepochopitelné.

Rozdíly mezi pohlavími vycházejí z jejich přirozenosti, ať už se jedná o rozdíly biologické, ale také psychologické, emoční a intelektuální. Vzdělávací činnost nemůže tuto skutečnost přehlížet. A pokud ano, bude to na škodu samým žákům.

Co konkrétně hovoří ve prospěch odděleného vzdělávání?

Máme mnoho argumentů pro oddělené vzdělávání a proti koedukaci. Jedním z nich je historický argument: až do devatenáctého století se v rámci evropské civilizace koedukace nevyskytovala. Neznali ji dávní Řekové ani Římané, nebyla uplatňována v křesťanských dobách.

Psychologické a emoční rozdíly mezi chlapci a děvčaty vyžadují odlišný vzdělávací přístup i různý výběr podkladů při výuce stejného předmětu. Prostředí třídy, ve které probíhá vyučování chlapců, by mělo být jiné než ve třídě plné dívek. Děvčata dokážou povětšinou sedět v klidu celou hodinu, kdežto při vyučování chlapců by měl být dán prostor menším pohybovým úkonům, například přistoupení k tabuli, otevření okna, podání propisovací tužky nebo sdílení zážitků, které odpovídá jiné mozkové činnosti muže a jeho aktivní povaze. Výběr vyučovacích podkladů a pomůcek se podle pohlaví liší. Chlapce zajímají při dějepise jiné věci, než zajímají dívky. Dívky si v čteném textu všímají jiných věcí než chlapci…

Otázkám, které zmiňuje papež Pius XI. ve své encyklice, se věnuje řada vědeckých prací z oblasti psychologie, zejména evoluční psychologie, nebo antropologie, sociologie a kulturních studií.

Ale asi nejde jenom o učební výsledky…

Samozřejmě, pro nás je zásadní otázkou výchova a mravní rozvoj našich svěřenců. Oddělená výuka napomáhá i výchovnému úsilí. Přísný řád, který je při výuce dospívajících chlapců nezbytný, není ve škole, kde vládne koedukace, možný. Přísné jednání s chlapci ničí v přítomnosti děvčat jejich charakter a nepomáhá jim stoupat výš po kázeňském žebříčku. Ve škole plné chlapců lze těžko po dospívajících děvčatech chtít skromnost v oblékání a soustředěnost při získávání znalostí.

V současnosti máme oddělené třídy chlapců a dívek. Prozatím se ale učí ve stejné budově. Jak už jsem řekl na začátku, v září by mělo být otevřeno nové křídlo školy pro děvčata. Tím skončí naše úsilí o nekoedukační školu.

Je ale nutné mít na paměti, že z katolického pohledu je oddělené vzdělávání prostředkem k dosažení jistých cílů, nikoliv cílem sama o sobě.

Máte nějakou možnost, jak porovnat znalosti vašich žáků s žáky jiných škol?

Už třikrát za krátkou dobu našeho působení proběhly na naší škole maturitní zkoušky, které jsou ze strany rodičů velmi sledovaným měřítkem kvality výuky a ovlivňují výběr vysoké školy. A třikráte byly maturitní zkoušky složeny na vysoké úrovni. Naši žáci se dostali na zvolené studijní směry na dobrých vysokých školách, jako jsou například Varšavská univerzita nebo Katolická univerzita Stefana Wyszyńského. Když nás naši absolventi navštíví, slyšíme od nich, že si vedou dobře.

Každoročně také pořádáme gymnaziální zkoušku, jejíž výsledky jsou velmi potěšitelné. Loňské byly o dost vyšší než průměrné výsledky v Józefowě[14], celém Mazovském vojvodství a na celostátní úrovni.

Máme radost, když nám žáci řeknou, že je těžké dosáhnout nejlepších známek, ale o to větší mají radost, když si je zaslouží. Jedna z gymnazistek prohlásila, že naše hodnocení prospěchu „dobrý“ má pro ni větší cenu než „výborný“, které dostala na dřívější škole.

Rodiče našich žáků se přou, zda jsou nároky na našem gymnáziu a lyceu přehnaně vysoké, nebo akorát. My se těchto debat neúčastníme. Prostě děláme svoji práci. Vždy lze pochopitelně něco zlepšit. Sním o tom, že jednou dosáhneme při gymnaziálních zkouškách z matematiky ještě lepších výsledků.

A nakonec očekávaná otázka. Jaké výzvy podle vás stojí před vaší školou v blízké budoucnosti?

Do budoucnosti hledíme s jistými nadějemi. O tom, že v září budou otevřeny další prostory školy, jsem už hovořil, ale nejedná se pouze o učebny pro dívky. Bude tam i tělocvična, divadelní sál, který lze využít pro přednášky, nová jídelna, knihovna, sekretariát, sborovna a v neposlední řadě nová nádherná kaple pro sto padesát lidí.

Musíme zajistit přísun nových žáků a umožnit studium případným zájemcům z různých koutů Polska. A přitom udržet dosavadní úroveň výuky a výchovná měřítka. Škola i nadále potřebuje klid, modlitbu a podporu. Veškeré naše duchovní a hmotné potřeby jsme svěřili do rukou Neposkvrněné a sv. Josefa.

Víme, že ten klid je jenom dočasný. Jsme si vědomi toho, že případný větší úspěch by mohl v budoucnu vyvolat podrážděnou reakci nepřátel Církve. Snažíme se tedy postupovat s prozíravostí šachového mistra, který dopředu předvídá několik tahů protivníka. Zachováváme klid a rozvahu. Vytváříme okruh lidí, u nás i v zahraničí, kteří naši školu podporují. Zvažujeme, která právní řešení jsou pro naši školu výhodná. Dbáme o dobrou pověst školy v městě a na úřadech. Snažíme se přitahovat přátele a nepřátele držte dál od „hnízda“. Není to snadné, ale s pomocí Boží to dokážeme.

Internetová adresa Gymnázia a lycea sv. Tomáše Akvinského v Józefowě: www.akwinata.edu.pl



[1] Platforma Obywatelska – polská liberální strana s poměrmě silným křesťansko-demokratickým křídlem.

[2] Na státních školách to je třicet procent.

[3] Instytut edukacji narodowej – organizace sdružující převážně učitele a vysokoškolské profesory, jejímž cílem je podpora katolického vzdělávání a výchovy.

[4] Podle tzv. meritokracie, tedy vlády nadaných, jejíž zásadou je, že odměny a funkce jsou rozdávány dle schopností.

[5] Ratio studiorum („studijní plán“), celým názvem Ratio atque institutio studiorum Societatis Iesu, byl oficiální rozvrh jezuitského vzdělávacího systému vydaný roku 1599.

[6] Latinsky „obec“.

[7] „Starověká obec“.

[8] „Středověká obec“.

[9] „Sarmatská obec“. Sarmatismus byl kulturní směr polské šlechty v období baroka, jejíž zástupci se považovali za potomky dávného kmene Sarmatů a kladli v přirozené rovině důraz na lásku ke svobodě, pohostinnost, dobrodušnost, udatnost a odvahu. Polsko bylo z jejich pohledu vnímáno jako hradba křesťanství proti Turkům, Tatarům, pravoslaví a protestantismu a bylo jako země svobody stavěno do protikladu k okolním absolutistickým státům. Sarmatismus byl neoddělitelně spojen s katolickou vírou, zdůrazňovala se Boží dobrota, milosrdenství a prozřetelnost a nutnost pokání. „Sarmáti“ se také vyznačovali hlubokou úctou k Panně Marii.

[10] Yorick (počeštěle také Jorik) – šašek dánského krále, kterého zmiňuje Shakespeare ve hře Hamlet, jednání 5, obraz 1, kdy jeden z hrobníků ukazuje Hamletovi Yorickovu lebku.

[11] Pedro Calderón de la Barca Henao y Riaño (1600–1681) – španělský barokní dramatik a básník. Divadelní spolek Yorick hraje jeho hru Los Misterios de la misa („Tajemství mše svaté“).

[12] Zygmunt Krasiński (1812–1859) – polský romantický básník. Divadelní spolek Yorick hraje část jeho dramatu Komedie ne božská.

[13] Mikołaj z Wilkowiecka (1524–1601) – provinciál řádu paulínů, apologeta, překladatel a básník.

[14] V Józefowě je celkem šest gymnázií.

bb Podle tzv. meritokracie, tedy vlády nadaných, jejíž zásadou je, že odměny a funkce jsou rozdávány dle schopností.

Komentáře: 3 - k článku Začínali jsme se třemi žáky…

  1. David Hibsch napsal:

    Děkuji Martinovi Čejkovi za realizaci tohoto podnětného rozhovoru. V našem chaotickém duchovním a sociálním prostředí to skutečně zahřeje srdce. Naše „církevní“ školy to naprostá tragédie. O některých by se dalo vyprávět, sám se některé navštívil. Díky moderní mentalitě současné hierarchie a laiků v „české kotlině“ jsou mnohdy nebezpečnější pro duchovní vývoj dětí než tzv. školy bez vyznání. Prostředí obílených hrobů bylo vždy podstatně horší alternativou než prostředí, kde se zcela otevřeně lidé hlásí k protivníkům katolicismu. Na takové nepřátelské škole je pak velmi důležité rodinné zázemí, které dítě připraví na boj v obklíčení. Ideální to není, ale bohužel jinou možnost zatím nemáme.

  2. Ivan František napsal:

    „církevní“ školy to naprostá tragédie“

    To mohu potvrdit. Jestliže světské školy vyučují podle závazného „vědeckého světového názoru“ a ještě je šance na to, že se může student obrátit, pak u těch církevních je ta šance mnohem menší díky falešné formaci.

  3. Bohumil Šourek napsal:

    Zajímalo by mě porovnání zákonných předpisů u nás a v Polsku.