Nea Marie Brkičová

22. října se uskutečnilo každoroční setkání “Ve škole sv. Josefa”, jehož přednášejícími hosty byli P. Karl Stehlin FSSPX a Markéta Bahníková. V průběhu programu pro dospělé besedovaly starší děti s příslušníkem městské policie o tom, jak se chovat při mimořádných událostech. Poté si zvolily buď výtvarný program pod vedením paní Víravské, nebo pohybový program (hry a soutěže) pod vedením pana Víravského.

Dvoudílná přednáška P. Stehlina, pronesená v polštině a tlumočená Martinem Čejkou, pojednávala o rozdílech mezi posláním muže a ženy v rodině a společnosti. První část se věnovala uvedeným otázkám v souvislosti s muži, druhá v souvislosti se ženami. Přednášky překvapily výjimečnou originalitou, bystrými i vtipnými postřehy, jakož i živou gestikulací, díky kterým zůstali posluchači pozorní až do poslední minuty. Prozaická a praktická témata jako jsou určité vlastnosti a atributy typické pro jednotlivá pohlaví a rozdělení úkolů, pracovních povinností a specifického životního poslání mužů a žen, nabyly v podání otce Stehlina poetického a duchovního rozměru, poněvadž vše vykládal na teologickém pozadí, ne bez notné dávky humoru a nápaditých metafor.

Mluvil zejména o různých kontrastních vlastnostech Boha, které se reflektují také v jím stvořených bytostech. Tyto kontrastní vlastnosti svou jedinečností odrážejí muž a žena – ovšem každý jinak. Upozornil na „pasivní“ roli ženy, která je v rodině spíše “ministerstvem vnitra”, starajíc se o pokojný a láskou prostoupený domov pro své děti a muže, a aktivní roli muže, který je naopak “ministerstvem zahraničí”, a v ruchu veřejného života bojuje, aby dokázal zabezpečit a ochránit ty, jež vede a kteří jsou mu svěřeni. Mluvil také o dvou aspektech Boha, kterými jsou Jeho Spravedlnost a Milosrdenství (Láska). Muž je spíše tím, kdo reprezentuje spravedlnost (ačkoli má samozřejmě také povinnost milovat), žena zase tím, kdo představuje lásku.

Dále upozornil na nebezpečí, jež číhají na katolické rodiny, zejména pak na muže: závislost na počítačových hrách, internetových fórech a ztrácení času četbou nehodnotných novin a časopisů místo kvalitního vzdělávání a poskytování cenných informací a svým dětem. Kritizoval nezodpovědný přístup otců, kteří tráví nekonečné hodiny u počítače, ale svým dětem neumějí odpovědět na otázky, jež jim v důvěře v otcovskou autoritu kladou. Místo aby se vzdělávali a Bohem darovaný čas využívali užitečně, tito otcové posílají své děti za učiteli, knězi a dalšími cizími osobami, jelikož odpovědi na jejich otázky neznají. Zdůrazňoval nutnost, aby se muži nevzdávali velkých ideálů a snažili se být velikými – velikými ve skutcích pro Boha, svou rodinu a bližní.

Dále hovořil o ženské úloze v srdci rodiny, v domově, o který pečuje, udržuje v čistotě, kráse a důstojnosti, jelikož je pro ni typické tíhnutí ke všemu krásnému, svěžímu a harmonickému. Toto tíhnutí ke všemu krásnému a neporušenému souvisí s panenským aspektem ženské osobnosti [1], který je třeba chápat nejen fyzicky, ale také duchovně. Upozornil však na to, že ani toto neznamená, že by muž měl zanedbávat pořádek a přenechávat veškerou péči o pořádek pouze ženě. P. Stehlin se kriticky vyjádřil také k takovému postoji vůči ženě, jaký představuje islám. Upozornil na skutečnost, že jakkoli jsou role muže a ženy na tomto světě rozdílné, v žádném případě neznamenají, že je důstojnost muže a ženy před Bohem rozdílná a že u Soudu bude lépe hodnocen jeden z nich pouze proto, že je mužem nebo ženou. Katolická nauka o přirozenosti a postavení muže a ženy je nekatolickou veřejností vnímána negativně možná proto, že současný svět nic, co je anonymní, pasivní a projevující se ve skrytosti a lásce a nikoli velkolepými činy, ale tichým sebeobětováním, nedokáže ocenit a považuje spíše za slabost, než ctnost. U Boha však nic skrytého a nenápadného není nehodnotné, pokud ten, kdo takto činí, věrně plní svou úlohu, kterou mu Stvořitel svěřil. Aktivní aspekt je stejně hodnotný jako pasivní, srdce rodiny má stejnou důležitost jako její hlava. Varoval však před takovým manželstvím, kdy si jednotlivé strany navzájem vstupují do svých kompetencí, muži určují ženám, jak mají vést domácnost, a ženy vstupují do sféry kompetence mužů s různými radami a direktivami, jak mají ve svých aktivitách na veřejnosti postupovat.

Zmínil také příklady skutečně svatých a obětavých žen, které za svého kněžského působení potkal, jež dokázaly sílou své nevinnosti, čistoty a upřímné zbožnosti zjednat obrovskou autoritu a uznání dokonce v kulturách, kde mezi muži bylo zřídka vidět, že přijímají ženy s náležitým respektem. Shrnuto: respektování odlišnosti povahy a poslání ženy a muže, které Bůh stvořil právě se všemi jejich jedinečnostmi a nenahraditelnými kontrasty, je základem šťastného života nejen v manželství, ale v celém lidském společenství. [2]

Přednáška Markéty Bahníkové výjimečně poutavým a precizním způsobem pojednala o katolických zvycích a obyčejích v českých zemích, týkajících se období lidského života, počínaje narozením a křtem a konče pohřbem. Zajímavé bylo pojednání o tradici námluv a zásnub, svatebních zvycích, oděvu novomanželů a jeho symbolickém významu. Lidé vychovaní moderní generací se nestačí divit, o kolik krásného, hlubokého a důstojného je ochudila dnešní „antikoncepční doba“ (termín Markéty Bahníkové), která ve své podstatě vyjadřuje hlubokou nenávist proti plodnosti ženy, nepodporuje uchování dobrých vztahů mezi všemi generacemi a vyjadřuje pohrdání starými a bezmocnými tím, že je odsouvá ze společného rodinného života. Podobně negativní jevy se objevují také v souvislosti s dnešní praxí loučení se s mrtvými, kdy jsou zcela ignorovány krásné staré zvyky, plné úcty a důstojného zacházení se zesnulým a ohleduplného chování vůči jeho pozůstalým. Dnes se zemřelí lidé stávají pouhou hrstkou popela, u které se již nemyslí na jejich nesmrtelnou duši a velikost okamžiku přechodu z tohoto života před tvář Boží, což odrážejí také způsoby pohřbívání a absence symbolických úkonů, jež souvisejí s vírou v nesmrtelný život.

Přednáška Markéty Bahníkové dala jakýsi praktický rámec přednášce P. Stehlina, odhalujíc posluchačům všechny krásy, které Bůh skrze tyto tradice připravil těm lidem, kteří stále respektují Boží řád stvoření. Zachovávání tohoto řádu předpokládá láskyplné vztahy mezi rodinnými členy, posvátnost manželství a vzájemnou věrnost, včetně úcty k bližnímu od jeho narození až k odchodu z tohoto světa.

Poznámky:
[1] Dalšími dvěma jsou snoubenectví a mateřství, viz Gertruda Le Fort – Věčná žena.
[2] Pro zájemce o hlubší proniknutí do uvedené tematiky doporučujeme knihu P. Stehlina The Nature, Dignity, and Mission of Woman.