Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T., ředitel Institutu sv. Josefa

Vyšlo v Lidových novinách.

Úvaha Martina C. Putny („Svatý Václave, vyžeň fašisty“, Orientace, 29. 9., online) o údajné renesanci českého předválečného fašismu v souvislosti s postoji a počínáním prezidenta Klause či Akce D.O.S.T. je povýtce nevydařeným nahromaděním slov a asociací, majících s realitou máloco společného. Jednu obavu však s Putnou sdílím, a tou je obava z nástupu ideologií, zotročujících člověka a navracejících naši společnost na cestu k totalitarismu. Diametrálně se však rozcházíme v jejich identifikaci. Ale o tom později.

Nejprve si všimněme Putnova povzdechu nad tím, že konzervativní tradici a křesťanský vklad do z komunismu léčící se společnosti vystřídaly v posledních letech nesnášenlivý nacionalismus a jakási ideologická perverze katolické víry, jíž Putna, sám na štíru s katolickou věroukou i mravoukou, nazývá katolikálstvím. Tuto proměnu má nejvýrazněji reprezentovat Akce D.O.S.T., jež prý propojuje holohlavé nácky ze severních Čech s konzervativními náboženskými spolky, slavjanofily a latentními antisemity. Ti všichni pak mají společného vůdce ve Václavu Klausovi. A jestli neumřeli, žijí dodnes, milé děti. A teď už nezlobte, dobrou noc!

Putnu jeho noční můry asi nezbavím, a vlastně ani nevím, zda chci, ale nepředpojatý čtenář, nehonící vlastní stíny bojem s fikcí, si zaslouží trochu jiný úhel pohledu.

V roce 2007, kdy vznikal základní manifest Akce D.O.S.T., se rozhodovalo o dvou důležitých politických otázkách, jejichž řešení předznamenávalo budoucí vývoj české společnosti. V Evropské unii se přijímala Lisabonská smlouva, posilující centralizační tendence na nadnárodní úrovni a v českém politickém ringu se projednával antidiskriminační zákon, jehož původní verze by fakticky znemožňovala veřejnou diskusi o některých široce rozšířených společenských jevech a morálních postojích. Když jsem ještě coby ředitel Občanského institut na počátku 90. let pořádal konferenci o svobodné volbě vzdělávacích cest, překvapilo mne, když se její účastníci, vyučující na amerických univerzitách, nechtěli o některých otázkách příliš bavit nebo alespoň výrazně ztišili svůj hlas, aby je někdo nepovolaný neslyšel. V pozdějších letech jsem některé univerzity v USA navštívil a na jedné i krátce studoval a zažil jsem to, o čem jsem do té doby pouze slýchával – studenty, udávající učitele za výroky, jež se mohly dotknout příslušníků některých menšin, jakož i vyučující, sypající si popel na hlavu před vedením školy a studentskými „svazáky“. Tehdy jsem si naplno uvědomil, že zkazky o diktatuře politické korektnosti, panující v prostředí amerických vysokých škol, byly opodstatněné. Ideologické okleštění svobodné diskuse, nejen na půdě univerzity, a všudypřítomná přetvářka, sudičství a podezřívavost, je něčím, co by do českého veřejného života vnesla antidiskriminační legislativa, zplozená v dílně aktivisty za nároková práva homosexuálů Jiřího Hromady a jeho kumpánů ze Strany zelených. Vzhledem k naší dějinné zkušenosti s novověkými totalitami bylo a tedy i dnes je možné rozeznat v této ideologii zárodky nového totalitarismu, prosazujícího se nejprve postupným odstraňováním tradičních sociálních institucí (rodina, národ) a norem lidského soužití. Její vliv ve veřejném životě, zvláště pak médiích a na poli kultury dosáhl již takového stupně, že názory, jež byly po staletí chápány jako normativní, jsou významnou částí intelektuálních elit považovány za „extremistické“. Nebo, v optice Martina Putny, fašistické. Podívejme se tedy blíže na to, v co věří vyznavač „dosťáckého fašismu.“

Uznávám rodinu založenou na manželském svazku muže a ženy za základní výraz lidské sounáležitosti a odmítám snahy o její demontáž.

Je snad rodina, tvořená maminkou, tatínkem a dětmi, podhoubím fašistické diktatury? V očích Martina Putny, neomarxistů a postmoderních intelektuálů možná ano, neboť funkční rodina je založena na rozdělení rolí, odpovídajících přirozeným danostem obou pohlaví a na hierarchickém uspořádání vztahu mezi rodiči a dětmi. Nestejnost a komplementarita obou pohlaví je však dnes zpochybňována ideologií „genderu“ jakožto sociálního artefaktu, libovolně měnitelného podle aktuálních trendů sexuální revoluce. Nikoli náhodou se dnes zvláštní ochraně a podpoře těší Putnou propagovaný homosexualismus, neboť ve společnosti je ještě příliš zažitá představa o tom, že na pohádkách o dvou princích je něco zvrhlého.

Uznávám výsostné právo rodičů na hodnotovou výchovu potomků v souladu s přirozenými mravními normami a odmítám snahy o ideologizaci školních výchovně-vzdělávacích programů.

Troufám si říci, že fašistické školství by se touto zásadou neřídilo. Jsou to právě Putnou vyháněné spolky typu Výbor na obranu rodičovských práv, Hnutí pro život či Akce D.O.S.T., jež požadují, aby školy zohledňovaly světonázorovou různost mezi rodiči a nevnucovaly všem dětem stejné postoje k eticky sporným otázkám, zvláště pak v oblasti sexuální etiky. Bude-li mít Putna někdy nějaké děti, za jejichž výchovu ponese odpovědnost, ať je svěří škole, jež je bude v souladu s jeho přesvědčením blamovat, že je homosexuální životní styl duši a tělu zdravý a společnosti a jejímu zachování prospěšný. Byl bych mu ale vděčný, kdyby neupíral mým devíti fašounkům takovou výchovu a vzdělání, jež klade důraz na hodnotu rodinného života, opírajícího se o celoživotní věrnost manželů opačného pohlaví a smysl pro oběť, vyjádřený otevřeností k životu a svědomitou výchovou dětí.

Uznávám hodnotu právního státu a principu presumpce neviny a odmítám jakékoli pokusy o porušení tohoto principu i snahy vnést do české legislativy vágní, právně irelevantní termíny, např. „extremismus“.

Nová ideologie, na jejíž společenskou škodlivost Akce D.O.S.T. upozorňuje, se mj. vyznačuje tím, že některé pojmy, jež užívá, postrádají jasné významové ukotvení. To je dáno tím, že je jedním z plodů široce rozšířené filosofie relativismu, rezultujícího skepsi v oblasti lidského poznání. Ta se na poli antropologie promítá do popírání neměnné lidské přirozenosti, což má za následek i svévolné hodnocení toho, co je v řádu lidského života normou a co je „extrémem“.  Rozhodčím v této věci již není samotná lidská přirozenost, poznatelná rozumem, nýbrž ten, kdo má moc. Přesně v duchu slov Valihrachových, jenž Alence v kraji divů a za zrcadlem sděluje: „Když já řeknu nějaké slovo, pak znamená to, co se mi zrovna líbí, aby znamenalo – a nic jiného“. „Jde o to, „řekla Alenka, „jestli dokážete, aby slovo mělo různý význam.“ „Jde o to, kdo z obou rozhoduje, „ řekl Valihrach, „to je celé“. Z této Valihrachovy sofistické líhně vzešly nejen totalitní ideologie 20. století, ale i hypertrofie domnělých lidských práv, onen Klausův trefně pojmenovaný humanrightismus.

Uznávám hodnotu národa a vlasti jako konstitutivní prvek utváření lidské osobnosti a odmítám se rozplynout v tavicím kotlíku vykořeněného kosmopolitismu.

Stejně jako komunisté, jsou i stoupenci nové liberální levice důsledně internacionalističtí. Tak jako v její globální expanzi, prosazované propagandou a nestačí-li, tak i humanitárními bombami, brání tradičně chápaná rodina, tak je jí překážkou i po staletí utvářené vazby k historicky vzniklým národům a státům. Putna sice připouští, že lze být vlastencem, ovšem výlučně v duchu protinárodním. Národ je pro něj sprosté slovo, zplozené patrně romantismem či novopohanskými proudy v 19. a 20. století. Tento historický klam sugeruje představu, že láska k vlastnímu národu, vyjádřená i snahou po jeho politickém sebeurčení, je totožná s agresivním, nenávistným šovinismem. Jak tragický omyl! Láska k vlastnímu národu a zemi, v níž žijeme, je povinností každého z nás a komu je čest vlastního národa lhostejná, zahrává si s vlastizradou. Proč je třeba dnes zvláště pečovat o zachování národního vědomí? Příslušnost k vlastnímu národu, zahrnující nejen kulturní svébytnost, včetně svébytnosti jazykové, spoluutváří naši individuální i kolektivní identitu, bez níž by byl člověk v současné globopolis vystaven příliš snadnému vykořenění a manipulaci. Je třeba důrazně připomínat, že alternativou k vypjatému nacionalismu, jenž je Akci D.O.S.T. cizí, není Putnou doporučovaný koncept kosmopolitně chápaného vlastenectví, neboť to má v kontextu českých dějin výrazně německou a tedy i protičeskou stopu, ale zdravá a sebevědomá láska k vlastnímu národu a jeho nosným tradicím, představující jednu z důležitých kotev v dnešním globalizovaném světě. Projekt evropské integrace, opouštějící model vzájemně prospěšné mezinárodní spolupráce do podoby centralizovaného nadnárodního mocenského celku, nemůže být v zájmu naší země, neboť ji čím dále tím více brání v rozhodování o svém vlastním směřování. Tento proces umělého odnárodňování však nesouvisí jen s vývojem v Evropské unii, neboť vznik unitární EUropy má být, podle představ architektů „nového světového pořádku“, pouhým stupněm k vytvoření planetárního systému politického řízení světa, o němž snil i guru Putnou v pozitivním světle zmiňovaných lokálních kosmopolitních „vlastenců“, zakladatel Panevropy a propagátor řízeného mísení ras za účelem vytvoření „nového člověka“ hrabě Richard Coudenhove-Kalergi.

Uznávám hodnotu autentického náboženství a odmítám jeho řízené odstraňování z veřejného života, ale také jeho zneužívání pro nenáboženské cíle.

Uznávám západní, anticko-křesťanské kořeny naší tradiční kultury a odmítám její účelové „úpravy“ v duchu tzv. politické korektnosti.

Uznávám relativní hodnotu různých lidských kultur a odmítám snahy o jejich umělou nivelizaci za účelem utvoření jediného multikulturního „světového názoru“.

Také v případě těchto tezí bych si potřeboval ujasnit, proč je jejich prosazování chápáno jako propagace fašismu. Stále více občanů evropských států si uvědomuje, že sociálně inženýrské mísení kultur, jejichž hodnoty jsou nejen nestejné, ale v některých ohledech i protikladné, vede ke značnému  nárůstu napětí ve společnosti. Ideologie multikulturalismu není vedena jinak v zásadě pochopitelným zájmem o jiné životní styly, ale především více či méně skrývaným pohrdáním vlastními kulturními a civilizačními tradicemi, tedy tím, co Roger Scruton vcelku trefně nazývá oikofobií. Jedním z výrazů této nenávisti k „domácímu“ je varování před údajným obnovováním aliance trůnu a oltáře, kdykoli se Václav Klaus pozitivně vyjádří o křesťanských kořenech naší kultury a státnosti a o potřebě bránit hodnoty z nich vzešlé, zatímco propagace obskurní filosofie tibetského buddhismu a jeho marxismus vyznávajícího nejvyššího představitele je vnímána jako intelektuální přednost a projev tolik potřebného zduchovnění světské politiky.

Mám tedy za to, že se Martin Putna nemýlí, když píše, že stojíme na prahu éry nového fašismu. Projevuje se tím, že výše uvedené názory, zastávané konzervativní částí společnosti, vylučuje z veřejné diskuse a usiluje o jejich kriminalizaci. O tradiční rodině hovoří s despektem jako o teletníku, každého, kdo má homosexuální styk za protipřirozený, označí za homofoba, zneužívají školy, média a svět umění k tzv. odtabuizování stinných stránek porušené lidské přirozenosti, z žen činí mužatky a z chlapů zženštilé hédonisty, neschopné vést řádný a zodpovědný život, zesměšňují lásku k vlastnímu národu odporným termínem „čecháčkovství“, tvrdí, že si neumíme vládnout sami, že ke spořádanému životu potřebujeme kázeňský dohled z Bruselu či jiných center moci v závislosti na tom, kde se novým ideologiím zrovna nejvíce daří. Zastupitelská demokracie, kde do rozhodování o zákonech a politice země výrazně nepromlouvá tzv. občanská společnost, jejíž samozvané mluvčí nikdy nikdo nikam nezvolil, jen jim proti srsti, o to více pak horují za posílení moci Evropské unie, jejíž nejvyšší představitele a zákonodárnou Evropskou komisi také nikdy žádný lid nevolil. Chtějí rozhodovat o tom, co a kde máme jíst, pít nebo kouřit, v zájmu biodiverzity a redukci uhlíkové stopy prosazují programy populační kontroly. Bojují za práva islámu či jiných cizorodých světonázorů a kulturních tradic, zatímco křesťanům zakazují nosit v zaměstnání symboly svého náboženství či posílat firemní vánoční pohlednice.

Snaha Martina Putny nasadit stoupencům zdravého rozumu fašistický chomout je tedy jen nevěrohodnou a ve své podstatě fatální snahou odvést pozornost před skutečnými hrozbami, jimž dnes naše vlast, a nejen ona, čelí.

Proto stejně jako Putna, i já poněkud modifikovaně volám: Svatý Václave, zažeň fašisty a uchovej nás při zdravém rozumu!

Komentáře: 16 - k článku Svatý Václave, uchovej nás při zdravém rozumu!

  1. Felix napsal:

    K tomu je možno obšírně a věcně dodat mnohé. A tak zatím jen dvě kratičké poznámky:
    1. Soustavně upozorňuji na to, že kořeny naší kultury nejsou ani anticko-křesťanské, jak je to v tomto článku, ani židovsko-křesťanské, jak to všude vnucoval pan Joch, ale křesťanské. Čistě křesťanské. A kořeny křesťanství jsou anticko-židovské. Přitom tyto kořeny antické i kořeny židovské zmizely před tisíci lety a Kristus obě části před 2000 letyspojil v jedno. Dnešní (nesekulární) židovstvo má jinou víru (a to jen přirozenou), než byla ta nadpřirozená, která byla před 2000 lety jedním z kořenů křesťanství.
    2. To, že dnešní katolické duchovenstvo požehnané působení Akce DOST ignoruje, prospívá v boji s probíhající náboženskou a mravní revoluci právě revolučním aktérům – lidem typu pana Putny a médiíím typu Desorientace v LN. V situaci, kdy stojíme jednou nohou už ve společenské zkáze, je tato ignorace čímsi strašlivým.

  2. Miloš Dostál napsal:

    Zdravím Martine,
    ve svém článku se bohužel dopouštíš výběrové argumentace: např. vyjmenováváš jen samé křesťanské mluvčí 90. let z levicové resp. havlistické kulturní sféry (Kolář, Halík, Příhoda, Malý..), ale byli tu i jiní.
    Dále hážeš do jednoho pytle všechny konzervativce a nálepkuješ je, to je znak nemocné mysli…:-(
    Tento Tvůj výrok je mylný zcela: Naši nacionálové jsou fašisty v tom původním, pravém smyslu – ne v onom přeneseném, patřícím vlastně nacismu. Jsou fašisty, neboli těmi, kdo se pokoušejí vytvořit společnost autoritářskou, „limitovaně“ demokratickou, ostře nacionální a užívající pro své účely konzervativně náboženské rétoriky. Stojíme na prahu éry nového fašismu. Je na nás, co z toho vyvodíme.
    Donedávna jsem uvažoval podobně jako Ty, byl jsem řekněme havlistou. Ale pak jsem nahlédl tento omyl. Nám nejde o autoritářskou společnost či omezenou demokracii, my vedeme kulturní boj, který je víceméně obranný. Škoda, že nevykazuješ více citlivosti vůči jiným etickým hodnotám. Škoda, že si nikdo z křestanských filosofů jako Sokol, Halík popř. i Ty nedal tu práci s rozborem toho, JAKÉ filosofické, mravní, náboženské, duchovní a kulturní hodnoty např. vycházejí ze struktur EU. (Např. proč evr. komise pokládá kampaň maďarské vlády za donošení dětí a adopce za akci „proti evropským hodnotám“?). Mrzí mě, že vy, tak přemýšlivý lidé, jste vůči těmto ale i mnoha da lším hodnotám tak blazeovaně přehlížející. Stále voláte po otevírání se, ale už neanalyzujetem, čemu se otevíráme. To je dluh vás intelektuálů – máte povinnost bez předporozumnění analyzovat, ale neděláte to. Jen zde paušálně „demaskuješ“ virtuální fašisty, kteří existují pouze v Tvé mysli. Z četby Scrutonových článků přece všichni víme, že základní loajalita je vždy ta místní, že hranice kultur se mají respektovat, a nikoli stírat atd.
    A k tomu náboženství: Jsi si jistý, že jsi ještě katolickým křesťanem ve smyslu katechismus? Opravdu máš katolický pojem Boha, Krista, Církve a dalších věcí…?
    Četl jsem ve svém oblíbeném časopise SVĚTLO, který jsem ještě donedávna pokládal za tmářský a před nímž si Ty asi odplivneš, co řekl Kristus mystičce Markétě Marii Alacoque:

    „Své úkoly nesvěřuji velkým duším (dnes bychom řekli: katolickým intelektuálům), nýbrž malým, protože ty si k tomu nic nepřidávají!“

    Zdraví
    Miloš Dostál
    z NK ČR

  3. Milan R. napsal:

    Milošovi:
    1. Nevím, co znamená NK ČR, je to Národní knihovna, notářská komora, nebo jiná společnost? Jenom abych věděl, jestli odpovídáš za nějaký ústav nebo za sebe.
    2. Myslím, že je docela kontroverzní až mylné pokládat p. Halíka za křesťanského filosofa
    3. Opravdu všichni nevíme, co nějaký pan Scruton říká o loajalitě, spíše to ukazuje na jakousi paušalizaci tvých osobních dojmů. Taky nevím, proč by mě měl jeho názor zajímat nehledě na to, že s jeho názory je možné velmi polemizovat. Pokud se tedy jedná o Rogera Scrutona vyznamenaného za cosi p. Havlem. O hranicích kultur by ti řekl něco úplně jiného sociolog z Evropy a sociolog z jižní Chile.
    4. Dost mě udivují lidé, kteří říkají „znáš katechismus“, zejména pokud, jak se zdá, jsou v jeho čtení asi v polovičce.
    S pozdravem
    Milan

  4. Pavel Zahradník napsal:

    Leckteré pasáže článku jsou jistě v mnohém užitečné, ale ten obligátní závěr… Píšete, že „nový fašismus“ se projevuje tím, že „o tradiční rodině hovoří s despektem jako o teletníku, každého, kdo má homosexuální styk za protipřirozený, označí za homofoba, zneužívají školy, média a svět umění k tzv. odtabuizování stinných stránek porušené lidské přirozenosti, z žen činí mužatky a z chlapů zženštilé hédonisty, neschopné vést řádný a zodpovědný život, zesměšňují lásku k vlastnímu národu odporným termínem čecháčkovství“ atd. Můžete mě odkázat na jeden jediný fašistický režim nebo na jedno jediné fašistické hnutí, které by někdy něco takového prosazovalo? Fašismus byl jistě také revoluční ideologií, ale takovéhle zvrhlosti přece nikdy nechtěl,neplánoval,neprosazoval, to jsou typické komunistické požadavky a většina z nich byla vskutku prosazována už v Rusku v prvních letech bolševické revoluce. Evropská unie nemá s fašismem opravdu naprosto nic společného, můžeme ji zato označit za komunistickou nebo komunizující, marxistickou nebo neomarxistickou; „fašistický chomout“, jak píšete, nám zato opravdu ani náznakem nehrozí. Snaha přizpůsobit se dnešnímu marxistickému západnímu světu tím, že se budete s p. Putnou či Antifou předhánět v tom, kdo odhalí víc fašistů, nikam nevede – oni Vás jistě trumfnou,těch fašistů najdou víc a mezi sebe Vás nepřijmou, ani kdybyste před fašismem varoval den co den. Prosit sv. Václava, aby nás ochránil před „fašismem“ by snad bylo na místě, kdybychom žili v Itálii mezi válkami, ale rozhodně ne v dnešní Evropě. Musím tedy bohužel říci, že kvůli tomu závěru považuji článek v celku spíše za škodlivý.

  5. Felix napsal:

    4. Snad mi to pan Admin nesmaže, když napíšu, že při čtení 4. jsem se víckrát zasmál a zaradoval. A zdravý rozum by toho našel určitě víc. Tak třeba o vágní legislativě: Celé positivní právo nemůže než být do jisté míry vágní. Z positivního práva odvodili američtí ústavní soudci i dovolenost potratu. A což teprve současná legislativní eurosmršť. A oni to veledůležitě řeší přidáváním dalších zákonů a vyhlášek, vesele (jako to dělali komunisti) přidávají a přidávají a konce není, ještě by to chtělo nějaký zákon a prováděcí vyhlášky proti tomu fašismu a proti Putnovi. Jo pustit někam zdravý rozum! To by to dopadlo. Ale článek není škodlivý, jen není fundamentální. Je novinový.

  6. MILOŠ DOSTÁL napsal:

    Felixi, máte recht.
    Doporučuji k tématu, které jste nakousl, tento skvělý článek od polského konzervativního (sic!) novináře:
    http://www.revuepolitika.cz/cl.....rsus-pravo

    A zlovolnému Milanovi vzkazuji, ať zklidní katolický hormon, nedělá se lepším katolíkem, než jsem já, když ve své kritice EU se odvolávám na britského konzervativního agnostika R. Scrutona, kterého – jak si Milan myslí – nelze brát vážně, když ho vyznamenal Havel.
    K formě jen dovysvětluji, že jsem své psaní Putnovi – kterého znám ze studií – chtěl pověsit na jeho web, ale nějak mu to tam nefunguje, tak jsem to dal sem, aby si to ten nešťastník našel. NK ČR jsem uvedl proto, aby věděl, že jde o mně a nikoli o jmenovce. Díky za důvěru, ale tykat si, Milane, nemusíme…:-)

  7. Milan R. napsal:

    ad 6. Pane Dostále, nějak jsem to tykání pochopil automaticky když jste napsal „Zdravím Martine“, i když předtím žádný Martin na této stránce nikde nic nenapsal a vůbec nebylo jasné (až do vašeho komentáře 6), komu jste tedy vlasně na této stránce odpovídal. Zdůvodnění, že to tady najde pan Putna je dost směšné.
    Takže nevím, proč svou osobní korespondenci s vaším spolužákem p. Putnou publikujete zrovna tady a neřešíte to jako většina lidí emailem.

    Scrutona nepovažuji za irelevantního proto, že jej někdo vyznamenal, ale chtěl jsem specifikovat, který ze Scrutonů to je, aby nedošlo k mýlce, o kterém se bavíme. Víc Scrutonů než jeden medajli v ČR nedostal.

    O katechismu jste, pane Dostále, začal psát vy.

    Vzhledem k tomu, že se tato diskuse svezla někam mimo obsah článku, asi by bylo, aspoň pro mne, přijatelné, kdyby Administrátor soukromé příspěvky 2+3+6 + tento můj vymazal.

  8. Jiri12 napsal:

    V podstatě s Vámi opět souhlasím, a dle mého názoru máte opět „pravdu“. Ale Láska je víc než pravda, říkal sv. Jan i sv. Pavel. Láska z Vašich článků tedy rozhodně cítit není…

  9. Jan Ježek napsal:

    Přecitlivělost na jasné a kategorické vyjadřování je velmi rozšířená, a to jak v pokoncilních rozblemcaných církevních společenstvích, tak i na veřejnosti. Jak byste si představoval láskyplné vyjádření na toto téma? Mezi každou větu vkládat ujištění, že MS Putnu opravdu miluje, případně omluvu za všechna minulá, současná, budoucí, existující i neexistující příkoří a křivdy, kterých se autor článku či celá Církev dopustil/a?
    Článek je zdařilý, věcný, kultivovaný, a na ty zvratky, které na lidi zastávající katolické postoje (a jednající v souladu s nimi právě pro lásku k Bohu i bližnímu ve snaze o spásu jeho duše) vrhá Putna, ještě velmi mírný milosrdný.

  10. Jan Ježek napsal:

    A přimlouvám se za ponechání všech příspěvků pod tímto článkem (viz 7). Myslím, že si čtenář celé nedorozumění snadno rozklíčuje, stejně tak pochopí smysl zkopírování dopisu (viz 2) v kontextu článku. Díky.

  11. Pius napsal:

    Ad 8.

    To je mi líto, že z odpovědi Michala Semína necítíte lásku. Zřejmě chápete lásku jako nějaké sentimentální vzdechy.

    Láska ale znamená přát druhému dobro. Ukažte mi prosím místo v textu, kde podle vás Michal nepřeje Putnovi dobro. Jestliže si myslíte, že mu nepřeje obrácení, spásu, poznání pravdy, zdraví těla i duše atd., dokažte, že tomu tak je.

    Láska se podobně jako víra neprojevuje slovy, ale především skutky (Jak II,26). Jsem si jist, že už samotný skutek napsání tohoto článku je dostatečným projevem lásky Michala Semína k pravdě, českému národu, i samotnému Putnovi, který na jeho základě může korigovat své omyly, což není málo.

  12. Paul Max napsal:

    Problém jest právě v tom, že východiska nazíráš Michale zcela správně a katolicky, nicméně, bohužel, prostředky které volíš jsou právě špatné (dalo by se říci právě fašistické). Nelze vymítat čerta ďáblem. Bojovat proti všemu co píšeš (odmítáš), ano, souhlasím, velmi správně! Ale prosím, jednou provždy zapomeň na nějakého narcisofilního karieristického V.Klause. Jednak není katolíkem a rovněž není ani slušným politikem. Pokud to pochopíš, zcela jistě se ti pak nemůže stát, že Tě někdo bude z oponentů nazývat fašistou. Zde se právě potvrzuje přísloví: Spoj se s čertem, on se ti peklem odmění. Kdo může pochopit, pochop. Zdravím!

  13. Admin napsal:

    Ad 7.: Doufám, že pro Vás bude taktéž přijatelné, když je tu ponechám, a to z důvodů, které naznačuje p. Ježek (10.).

  14. Felix napsal:

    Tak tady už nezbude, než nasadit Novou evangelizaci: Katolická adopční agentura Catholic Care musí ukončit činnost – ta byla poslední http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17424 A to vládnou konservativci. Koho volit? Koho volit? Já vím, že odpovědně a s rozmyslem, ale koho?

  15. Tomáš Pavel napsal:

    14 – volte v první řadě nekompromisně odevzdanost do Boží náruče. Nic rozumnějšího v této době totálního rozkladu hodnot neznám.

  16. Felix napsal:

    15. A víte, že jo? Tedy něco rovnocenného – zdravý rozum osvícený vírou. A ten mi žíká, že lidská přirozenost je zkažená a pokud se jí dopřeje volba představiteů (jako je tomu v demokracii), nemůže to dopadnout dobře. To osvícenci prosadili, že člověk je od přirozenosti dobrý. Není a vatikánskému pochlebování demokracii se nikdy nepřestanu divit a jsem si jist, že historie tuto etapu jejich nauky odsoudí. Příklad z kdysi katlické země: Dnes “ 7:26
    Největší průvod gayů v Chile :

    Asi padesát tisíc lidí se v sobotu večer v chilském hlavním městě zapojilo do pochodu homosexuálů Open Mind Fest. Stal se největší akcí svého druhu v zemi.“ I to je důsledek vatikánského učení o demokracii. A její nastolení určitě není Boží vůle, ale Boží dopuštění skrze zmámené preláty. A do Božího dopuštění neradno se odevzdávat.