V úterý 19. března slavíme svátek svatého Josefa.

Sv. Josef – muž statečný

P. Konstantin Miklík CSSR

Dáváme-li svatému Josefu tento název, může to připadati leckomu divné, přílišné a nadsazené. Nikdy by nám asi nepřišel nápad přičítati ryze vojenskou ctnost člověku tak jemnému, něžnému a mírumilovnému, jako byl pěstoun Ježíšův, snoubenec Mariin a řemeslník venkovského města, muž vzdálený každé válečné vřavy a zápletky. Josef nejstatečnější neznamená však nutně nejvyšší stupeň statečnosti, nýbrž stupeň vynikající a znamenitý; a teprve rozbor významu toho slova a doložení jeho z života patriarchova prokáže možná stupeň statečnosti tak vysoký, že bude třeba brati smysl výrazu bez omezení a v plné vítězící prostotě. Slovo statečný znamená totéž co silný. Fortis jest silák z evangelia a fortitudo (statečnost) jest jedna ze čtyř ctností stěžejních, a bez osvědčení jistého druhu síly není možné mluviti o statečnosti, leda snad v nějakém významu hodně pokrouceném. Samo slovo statečný pochází od statek nebo stačiti, jako zbytečný od zbytek nebo zbývati. Statný jest příbuzný statečného, a stati jest základem slova statečnost i v případě, že statečný viditelně padá a jen neviditelně stojí, aby na konec povstal znovu i viditelně a stál již bez ustání. Vstanou z mrtvých k slávě jen stateční, ti, jejichž těla mohla býti zabita a sklácena v hrob, jejichž duše však nemohla býti zlomema, ani ohnuta, zkrušena ani zkroucena. Proto napomíná Evangelium, abychom se nebáli těch, kdo zabíjejí tělo, nýbrž abychom se báli Toho, jenž může duši i tělo sraziti do pekelného ohně.

Ptáme-li se tedy, koho opravdu považují lidé spravedliví a Bůh za statečného, můžeme odpověděti, že toho, kdo umí snášeti, odráželi a rozdávali rány pro hájení něčeho pravdivého, skutečného, jsoucího, stálého a věčného. Siláka, který je statečný pro lež, pro přelud, pro nic, pro věc nestálou a padající do propasti zapomenutí, zdaž nepovažujeme za blázna, za ztřeštěnce, za nebezpečného šílence, za kacíře, za nesnesitelného ohrožovatele lidské společnosti? Pravda, i celé národy horují někdy pro takového hrdinu; ale zda nejsou spolu s ním na obtíž veškerému lidstvu a zejména těm zdravým zbytkům národa vlastního, které nepodlehly bludům početné většiny, nýbrž zůstaly věrny pravdě, která vítězí až na konec? Statečnost jako ctnost, jako věc čestná, jako předmět obdivu ctného a zaslouženého, týká se toho, co stojí vždy a nepadá nikdy. Svět může padnouti a zem se může zřítiti do chaosu; králové a luciferové mohou býti strženi s nebe do hlubiny, hvězdy mohou býti vytrženy z oblohy a padati na hlavy obyvatel světa. To všecko se stane, protože to předpověděli Proroci a Kristus tím pohrozil svým nepřátelům; ale proto sama slova Kristova nepominou, království jeho nezahyne, Církev jeho nebude přemožena. Kdo tedy věří v Krista a v jeho učení, kdo skládá své naděje v jeho přislíbení, kdo ho miluje a stojí za ním, hlásí se k němu a vyznává ho před lidmi, ten bude stati nepřemožitelně před tváří Otce nebeského až do skonání svého i konce každého věku, i kdyby padal často a znovu povstával tělem, i kdyby padl mrtev, aby zase ožil a povstal spolu s Kristem při všeobecném vzkříšení. Duch Kristův nepadl, když tělo kleslo při cestě křížové; a kdo chce býti jeho učedníkem, má brati kříž svůj na sebe každého dne.

Snéšeti rány pro cosi stálého, a neztrácet i při tom ducha, toť první a neomylný znak statečného člověka, příklad statečnosti vznešené a nepřekonatelné. Čím větší je statek, který hájíme, tím větší je statečnost; čím pevnější se stává náš duch ranami utrženými pro statky nejvěčnější, tím úžasnější jest naše síla, tím nebetyčnější a slavnější naše udatnost. Ani útěk, ani vzepření, ani mlčení, ani hlas bouře, ani zář proměny v mluvící tváři, ani krvácení z ran a sten umírání nejsou překážkou této statečnosti, jestliže duch zůstává ne-skloněn před ďáblem a před člověkem, ale klaní se před Bohem a božskou vůlí! Petrova statečnost, když hájil Krista mečem, byla nevhodná a nepravá; když svědčil o Kristu až do smrti na dřevě, byla jeho statečnost Kristově nejpodobnější. Statečnost, kterou předpisoval Pán učedníkům, aby vyrazili prach s nohou na nepřátele Božího slova a utekli do jiného města, byla statečnost pravá; ta, kterou se chlubili při poslední věčen, když jim předpovídal, že od něho utekou, byla statečnost nepravá. Josef Nazaretský byl muž statečný, protože byl spravedlivý, spravedlivý onou spravedlností neobmezenou, která se vyžaduje k svatosti a k úplnému naplnění Zákona. Kdybychom nevěděli o Josefovi nic víc, než že byl muž spravedlivý, zda bychom mu mohli upírati to, co čekáme od každého muže, třebas byl tak tichý jako Mojžíš, tak bezbranný jako Abel a Izák při oběti? Nelze přiznati někomu korunu dokonalosti, nemá-li toho, co tvoří základ mužné přirozenosti. Josef však jest poslední z patriarchů (Mt 1 2–16; Sk 3, 23–38), dál jeho rodokmen nepostupuje. Ale jde nazpět až k Adamovi, praotci všech lidí, pravzoru všech nejlepších lidských vlastností, ano až k Bohu samému, který se nazývá Silný a jehož duch musil připadnouti na každého, koho Bible chtěla postaviti za vzor statečnosti. Síla je z praotců: Josef jest jejich největší sláva, vyvrcholení jejich nepomíjejícnosti. Po něm už není nikoho, kdo by ho mohl doplniti, protože jím skončila řada těch, na nichž se mohla měřiti pevnost lidské rasy. Josef však byl mimoto (Mt 1, 16; Lk 2, 5) muž Marie Panny, z níž se narodil Kristus, a to jest další důvod, pro který musíme považovati Josefa za výkvět rekovnosti. Že Mesiáš byl nejstatečnější člověk pod sluncem, o tom svědčí jednak nejneohroženější říše, kterou založil, jednak Zjevení Písma, které vydává svědectví o jeho víc než gigantických bojích. Je to ten Silák, který přemohl Satana, a pobral veškeru jeho kořist i zbraň, na niž spoléhal (Lk 11,22). Josef jest zákonný otec tohoto hrdiny, tohoto Pomazaného nad všemi králi. Jakožto muž Mariin není méně statečný než jiní muži; spíše jest mezi nimi tím, čím musí býti muž nejlepší ženy: ramenem silným, představujícím Sílu Boha Israelova, mužem dokonalým, o nějž se může opříti jeho žena s důvěrou, že přemůže všecky nepřátele svého rodu. Josef jest muž Mariin. Nechtějme ji zbaviti chlouby, že její muž jest nejstatečnější z mužů, když ona jest nepochybně ona žena statečná, o níž byl král Lamuel poučen svou matkou v Příslovích (31,10) a o jejímž manželu vypovídá prorok, že je to muž slovutný a vážený, když zasedá v branách s radními země (Přísl 31, 23).

Převzato z P. Konstantin Miklík CSSR, Svatý Josef Nazaretský. Tasov 1948.

sv_josef2

Dva trámy

Sigismund Bouška

Kdys pěstoun Páně, tesař z Galileje,
dva trámy přitesával ve své dílně
a dítě Ježíš pomáhalo pilně,
co svatá Panna v práci žalmy pěje.

Než po chvíli, kdy hojný pot se leje
po čele obou, líce rdí se silně,
sám Ježíš ustal, pěstoun hledí sdílně,
jak v náhlém smutku pachole se chvěje.

Dva trámy Josef napříč spojil právě,
jak třeba bylo ku řádnému krovu,
když Ježíš nad ním stanul přemítavě.

Tich mlčí chvíli. Josef hlavou točí
a marně dítka vyptává se znovu…
Jen Matce stranou slzy vhrkly v oči.

Legendy, 1904