Vzdal své srdce od všech věcí, hledej a najdeš Boha.“

Dnes slavíme svátek sv. Terezie z Avily.

RADY PRO DUCHOVNÍ UŽITEK SPOLUSESTER

Neobdělávaná země, ať sebeúrodnější, bude rodit jen bodláčí a trní. Tak je to i s myslí člověka.

Vždycky mluv dobře o duchovních věcech, o řeholnících a řeholnicích, o kněžích a poustevnících.

Mezi mnoha mluv vždycky málo.

Buď skromná v celém svém konání i jednání.

Nenaléhej mnoho, zvláště ve věcech, jejichž význam je malý.

Hovoř s každým s umírněnou radostí.

Nikdy se ničemu nevysmívej.

Nikdy nikoho nekárej, leda jemně, pokorně, a s pocitem studu vůči sobě.

Vstup do nálady člověka, s nímž hovoříš. Buď veselá s veselými, smutná se smutnými; krátce, staň se všem vším, abys získala všechny lidi.

Nikdy nehovoř, dokud si dobře nerozmyslíš, co chceš říci, a doporuč to upřímně našemu Pánu, abys neřekla něco, co se mu nelíbí.

Nikdy se neospravedlňuj, ledaže je velmi pravděpodobné, že máš pravdu.

Nikdy nemluv o sobě něco, co si zaslouží chvály, jako je vzdělání, ctnosti nebo původ – pokud není naděje, že z toho někdo bude mít užitek; tehdy ať je to pokorně a s vědomím, že jsou to dary z ruky Boží.

Nikdy nezveličuj věci, ale vyjadřuj svá mínění skromně.

Vždycky zaváděj do svých řečí a rozhovorů duchovní náměty: tak se vyhneš prázdným slovům a klevetám.

Nikdy netvrď něco, o čem bys neměla dříve jistotu.

Nikdy se nevnucuj, abys dávala svůj názor o všem, pokud se tě neptají, nebo pokud to nevyžaduje křesťanská láska.

Hovoří-li někdo o duchovních věcech, naslouchej mu pokorně jako ten, kdo se učí, a uchovej pro sebe vše dobré, co říká.

Vyjev své představené a svému zpovědníku všechna svá pokušení a odpory, aby ti dali radu a prostředek k jejich překonání.

Nezdržuj se mimo svou celu a neopouštěj ji bezdůvodně, při odchodu z cely pros Boha o milost, abys ho neurazila.

Nejez ani nepij vyjma stanovenou dobu, a tehdy vzdávej Bohu velký dík.

Konej všechno tak, jako bys skutečně před sebou viděla Boží majestát; duše mnoho získá, když si takto počíná.

Nikdy o nikom nic zlého neposlouchej a nemluv, leda o sobě; když se ti to začne líbit, začneš dělat pokroky.

Všechno, co konáš, vztahuj k Bohu tím, že mu to obětuješ, a pros ho, aby to bylo k jeho cti a slávě.

Když jsi veselá, nedávej to najevo přílišným smíchem, nýbrž pokornou, skromnou, příjemnou a poučnou radostí.

Vždy se považuj za služebnou všech a ve všech hledej Krista, našeho Pána, a tak mu získáš vážnost a úctu.

Vždy buď připravena k plnění poslušnosti, jako by sám Ježíš ti přikazoval skrze tvou převorku nebo představenou.

Při každé své práci a vždycky si zpytuj svědomí, a když poznáš své chyby, snaž se je s Boží pomocí napravit; touto cestou dojdeš k dokonalosti.

Nemysli na chyby druhých, nýbrž na jejich ctnosti a na chyby vlastní.

Měj stále upřímnou touhu trpět pro Krista při každé záležitosti a příležitosti.

Obětuj se denně padesátkrát Bohu a čiň to s velkou vroucností a touhou po Bohu.

Uchovej si po celý den, o čem jsi ráno rozjímala; buď v tom vytrvalá, poněvadž to přináší velký užitek.

Uchovávej pečlivě pocity, které ti Pán uděluje, a uskutečňuj touhy, které ti dává během modlitby.

Vyhýbej se zvláštnostem, nakolik můžeš, neboť je to velké zlo v komunitě.

Čti příkazy a pravidla svého řádu a pečlivě je dodržuj.

Přemýšlej o Boží prozřetelnosti a moudrosti ve všech stvořených věcech a ve všech jej chval.

Vzdal své srdce od všech věcí, hledej a najdeš Boha.

Nikdy neukazuj navenek zbožnost, kterou nepociťuješ, je však dobré zbožnost skrývat.

Vnitřní zbožnost nevyjevuj, není-li to velmi nutné;  »své tajemství si nechám pro sebe«, říkají svatý František a svatý Bernard.

Je-li tvůj pokrm dobře nebo špatně uvařen, nestěžuj si: vzpomeň si za žluč a ocet Ježíše Krista.

U stolu s nikým nehovoř a nepozvedej oči, aby ses dívala po druhých.

Rozjímej o nebeském stole a jeho pokrmu, kterým je Bůh, a o hostech, kterými jsou andělé. Pozvedej oči k tomuto stolu s touhou, aby ses tam ocitla.

V přítomnosti své představené, v níž musíš vidět Ježíše Krista, mluv jen to nejnutnější a s velkou úctou.

Nikdy nekonej nic, co bys nemohla konat přede všemi.

Nikdy nesrovnávej jednu osobu s druhou: srovnávání je odporné.

Když tě za něco kárají, přijmi to s vnější i vnitřní pokorou a modli se k Bohu za toho, kdo tě pokáral.

Nařídí-li ti něco představená, neříkej, že někdo jiný ti nařídil něco opačného, nýbrž mysli si, že oba jednali s dobrým úmyslem, a poslechni příkaz, který jsi dostala.

Neživ svou zvědavost řečmi nebo otázkami o tom, co se tě netýká.

Mysli na svůj minulý život, abys nad ním mohla naříkat, na svou nynější vlažnost a na to, co chybí, než odsud dojdeš do nebe, abys žila v bázni, která přináší mnoho dobrého.

Vždy konej, k čemu tě vybízejí ve tvé komunitě, není-li to proti poslušnosti, a dopovídej jim pokorně a vlídně.

Nežádej vyjma velké nutnosti žádné zvláštní jídlo nebo oděv.

Až do konce života se nepřestávej pokořovat a zapírat ve všem.

Navykni si konat neustále mnoho úkonů lásky, neboť ty rozněcují a obměkčují duši.

Konej skutky všech ostatních ctností,

Obětuj všechny své věci věčnému Otci ve spojení se zásluhami jeho Syna Ježíše Krista.

Buď laskavá ke všem a přísná na sebe.

Na svátky svatých přemýšlej o jejich ctnostech a pros Pána, aby je udělil i tobě.

Velmi pečlivě konej své večerní zpytování svědomí.

Ve dny, kdy přijímáš, ať se tvá modlitba soustřeďuje na vědomí, že jakkoli jsi ubohá, brzy přijmeš Boha; při večerní modlitbě poděkuj, že jsi přijala jeho.

Jsi-li představená, nikdy nikoho nekárej hněvivě; až když tě hněv přejde, přinese tvé pokárání užitek.

Snaž se velice o dokonalost a zbožnost a konej s nimi všechno.

Neustále se cvič v bázni Boží, která přináší duši lítost a pokoru.

Uvědom si, jak rychle se lidé mění a jak málo jim můžeš věřit, a proto se upni úzce na Boha, který se nemění.

Snaž se hovořit o záležitostech své duše s duchovním a vzdělaným zpovědníkem, důvěřuj mu a řiď se ve všem jeho radou.

Kdykoliv přijímáš, popros Boha o nějaký dar pro veliké milosrdenství, že přišel do tvé ubohé duše.

I když máš mnoho svatých za své přímluvce, uctívej zvlášť svatého Josefa, který může od Boha mnoho získat.

V dobách, kdy jsi smutná a znepokojená, nezanedbávej dobré skutky modlitby a sebezáporu, které sis navykla konat. Ďábel se totiž bude snažit vyvést tě z míry a přesvědčit, aby ses jich vzdala. Spíše bys je však měla konat více než obvykle a uvidíš, jak rychle ti Pán přijde na pomoc.

Nehovoř o svých pokušeních a nedokonalostech členkám své komunity, jež nepokročily v duchovním životě, poněvadž bys tak uškodila jimi sobě; mluv o tom jen s nejdokonalejšími.

Buď si vědoma, že nemáš než jedinou duši, že nezemřeš než jednou, že nemáš než jeden život, který je krátký, jediný a zcela osobní, a že není než jediné oslavení, které trvá věčně. Budeš-li to činit, mnoho věcí tě nebude zajímat.

Ať je vždy tvou touhou vidět Boha; tvým strachem, že jej ztratíš; tvou bolestí, že se z něho nemůžeš radovat; tvou radostí, že On tě může k sobě přivést. Tak budeš žít ve velkém klidu.

Zpracovala Nea Marie Brkičová.
Zdroj: Od Ježíše, sv. Terezie. Kniha o zakládání. Vimperk, Tiskárny Vimperk: 1991.