Maria Panna a sv. Josef.

Giovanni Sandigliano

josefUčení o tom, že Maria Panna zprostředkuje nám všechny milosti, je Církví uznáno a nemá dnes odpůrců, leda mezi nepřáteli úcty mariánské. Toto učení je vystiženo jasnými a stručnými slovy sv. Bernarda: Deus totum nos habere voluit per Mariam. Vše, co máme a co můžeme doufati od Hospodina, vše musí projíti rukama Mariinýma. V řádu hmotném skýva chleba, kterou jíme, zdraví tělesné, z něhož se těšíme, naše postavení ve společnosti…vše je darem Mariiným. V řádu milosti vše od nejprostšího hnutí k dobru až po nejzávratnější vrcholy křesťanské dokonalosti, od nejmenší milosti až po dary nejvznešenější, vše k nám sestupuje na přímluvu této nejdobrotivější Matky. Sv. Bernard zvolal: Quis se abscondit a calore eius? Kdo se může skrýti před žárem jejího srdce? Kdo by se o to pokusil, vydal by se do mrazivého chladu, vydal by se na smrt. Tak povýšil Bůh tuto nejčistší ze všech bytostí stvořených!

Ani sv. Josef není vyňat z těchto všeobecných směrnic, Bohem stanovených. Je-li neobyčejně uctíván jako veliký světec, může-li se chlubiti přeslavným jménem »otec Ježíšův před zákonem«, děkuje za to své neposkvrněné Snoubence. Litanie k sv. Josefu, dříve než objasňuje jeho přednosti a velebí jeho ctnosti, posílá pozdrav Marii: »Svatá Maria, oroduj za nás!« Je snad tento pozdrav proto na onom místě, že nám nejsv. Panna udílí milost, abychom se modlili s důvěrou za ochranu sv. Josefa? Možná. Dozajista je však tato prosba, umístěná hned po vzývání Otce, Syna a Ducha Svatého, pozoruhodná. Ukazuje nám, kde mají původ veliké a skvělé přednosti Josefovy, ukazuje nám je jako odraz velikosti a slávy Mariiny.

I. V blízkosti Ježíšově. — 1. Mluvíme-li o důstojnostech a slavných přednostech, krášlících korunu Mariinu, musíme beze vší pochyby položiti na prvé místo mateřství Boží. Svým rozumem nikdy nepochopíme, co to znamená býti Matkou Boží. Víme jen, že tato důstojnost staví nejsv. Pannu nade všechny tvory, počítajíc mezi ně i anděly, jak píše sv. Tomáš z Villanovy: »Důstojnost Matky Boží je po jisté stránce nekonečná«. Podle mínění svatých jest třeba zde hledati pravý důvod a úplné vysvětlení všech výsad a všech milostí, jež poskytl Bůh Marii Panně. Nejsv. Panna je počata bez hříchu prvotního, je naplněna bohatstvím nebeských darů jen proto, že se měla státi Matkou Boží. Svatost věčného Slova, jež mělo od ní přijmouti tělo, naprosto žádala, aby byla tato bytost co nejdokonalejší.

2. Po boku Ježíšově nevidíme jen Matku, vidíme tam i slavného patriarchu sv. Josefa. Josef není v domě Mariině z podobných důvodů, pro něž by tam mohl býti jiný světec. Svatí a vůbec všechny duše přicházející do blízkosti Ježíše Nazaretského, jdou mu děkovat nebo prosit, jdou se žádostí o milost neb o odpuštění. Sv. Josefa přivedla do blízkosti Ježíšovy ruka samého Boha, aby tu vyplnil poslání, po mateřství Božím nejkrásnější a nejvznešenější. Sv. Josef se stává před veřejností otcem Ježíše Krista. Ježto nechápeme velikosti mateřství Božího, nemůžeme míti ani dosti porozumění pro vznešené postavení sv. Patriarchy. Josef tiskne na své srdce Ježíše a oslovuje ho: Synu můj!

Tato nejčistší sláva, jíž je obestřen náš světec, není nic jiného než odraz světla, jímž září Maria. Pěstounem Ježíšovým jest jen proto, že jest pravým chotěm neposkvrněné Panny. Tak je velikost Josefova důsledkem velikosti Mariiny.

sv_rodina

Juan Simón Gutiérrez: Svatá rodina (1680)

3. Duše, jdou-li k Ježíši, jdou k němu prosit, děkovat, dosáhnouti milosti a odpuštění. Naší pravou slávou a pravým štěstím je býti v blízkosti Ježíše Krista. Není krásnějšího a většího vyznamenání ve světě než býti křesťanem, učedníkem Kristovým. Za tuto slávu jsme dlužni díky Marii Panně, jako jí sv. Josef děkuje za slávu, že je pěstounem Ježíše Krista. Z lásky k Marii Panně, jež nám dobyla této důstojnosti v moři bolestí, neukazujme nepochopení a nevděk k jejím dobrodiním! Nezbavujme se sami této cti životem, který nesouhlasí s naším krásným jménem; nesestupujme do bahna špinavých rozkoší a hmotných požitků, když jsme povoláni žíti jako Josef v blízkosti Ježíšově. Je sice potřebí sváděti zápas s vášněmi, jež by nás rády strhly do kalu mravního. Nelekejme se však! Či není zápas naším životním údělem, jako je údělem všech bojovníků kříže?

II. Josefova svatost. —1. Maria je matkou Boží. Který důsledek plyne především z tak závratné důstojnosti? Vynikající svatost a dokonalost tak nesmírná, že ji možno též nazvati jako důstojnost mateřskou v jistém smyslu nekonečnou. Záleží svatost v čistotě? Nuže, Maria ji měla. Sv. German píše: »Maria vynikala takovou čistotou, že ji jediný Bůh v ní převyšoval. Slušelo se, aby se skvěla takovou čistotou, nad niž si nemožno představiti větší kromě čistoty v Bohu. . .« Záleží svatost v lásce k Bohu? Nuže, Maria jí byla podle slov opata Arnolda tak plná, že by se mohli i sami andělé od ní učiti milovat Boha… Záleží svatost v osvědčování nejvznešenějších ctností? Nuže, sv. Bernard dí, že nejsv. Panna byla obohacena všemi ctnostmi vůbec. Maria je zázrak, jemuž se obdivují a jejž uctívají nebe i země. »Miraculum, quod coeli et terra mirantur et venerantur.«

2. Paprsek této svatosti padá z tajuplného slunce, jímž je Maria, i na sv. patriarchu Josefa. Kdo může vysloviti, na jaký stupeň spojení s Bohem byl povznesen náš světec? Nesmíme o něm souditi jen podle vnějšku. P. Faber píše v svém »Betlemě«: »Mezi rozličnými způsoby svatosti, známými v Církvi sv., je svatost Josefova nejhlubší a nejtíže ji lze proniknouti v celé její nádheře. Můžeme slabě odhadnouti, jak byla asi vynikající. Evangelium chová jedno slovo, jež odhaluje všechny hlubiny duše Josefovy. Když nám vykládá o pochybnostech, jež vznikly jednoho dne při pohledu na nejsv. Pannu, dí, že ji nechtěl vydati hanbě, ježto byl muž spravedlivý… »cum esset vir iustus«. (Mt. 1, 19.) Býti spravedlivý, zdaliž to neznamená míti bohatství všech ctností? Nuže, počítejme, kolik ctností zazářilo na našem sv. Patriarchovi! Víra pevnější než víra Abrahamova, stálost silnější než stálost Jakubova, zbožnost hlubší než zbožnost Isákova, čistota ryzejší nad čistotu starozákonního Josefa. Ani Zákon starý, ani doba nová neukazují svatosti vyšší nad svatost našeho Patriarchy.

3. Mluvíme-li jistým křesťanům o svatosti, dosáhneme tolik, jako když mluvíme rolníkům a prostému lidu o vědách, o umění, o malířství, o básnictví, tedy o věcech, jež se jich netýkají. Je snad svatost jen nějakou výsadou jeptišek a mnichů. Nikoliv! Je to povinnost všech křesťanů. Svatost v své podstatě je láska k Bohu. A kdo není povinen milovati Boha? Je jedno přikázání všem známé: Miluj Hospodina, Boha svého, celým srdcem svým, vší duší svou a vší silou svou! (Deut. 6, 5.) Ježíš Kristus potvrdil toto přikázání v svém evangeliu. Není dáno jen pro jeptišky a mnichy, nýbrž pro všechny křesťany. Jest sice svatost mimořádná, jest dokonalost, k níž nejsou všichni povoláni. Avšak o dosažení dokonalosti obyčejné musí se všichni přičiniti. Obojí pak dokonalost uděluje Maria Panna. Nikdo se nespasí leč skrze ni. Nikdo nedosáhne vrcholů dokonalosti, není-li na ně přiveden rukou Mariinou. Čtěme jen životy největších světců a poznáme, že byli ctiteli nejsv. Panny. Jako sv. Josef, jako všichni svatí nalezneme i my v úctě mariánské zdroj těch ctností, o něž se musíme snažiti jako křesťané, abychom byli hodni své víry.

III. Úcta národů. — 1. Nejsv. Panna je veliká před Bohem a těší se úctě a nadšené, upřímné lásce všech lidí. Nejhlubším, pravým důvodem této všeobecné úcty je právě ona důstojnost, pro niž byla povznesena na takový stupeň svatosti a pro niž byla obdařena tolika výsadami, totiž její Boží mateřství. Sama to prohlásila v svém chvalozpěvu na horách hebronských: Od této chvíle blahoslaviti mě budou všecka pokolení… poněvadž Bůh shlédl na poníženost své služebnice a povýšil ji k důstojnosti Matky Boží. (Luk. I, 48.) Pro tuto důstojnost uctívá Církev sv. Pannu Marii úctou, jež není sice nejvyšší, patřící jedinému Bohu, jež však není také rovna úctě ke všem ostatním svatým. Úcta vzdávaná Matce Boží je vyšší než úcta prokazovaná služebníkům Božím. Jakkoliv zůstává Maria vždy pouhým tvorem, její hodnost staví ji nade všechno tvorstvo a zjednává jí nejbližší místo u Boha. Odtud plyne ona úcta duší vykoupených k ní, tolik Bohem vyznamenané.

poussin

Nicolas Poussin: Návrat z Egypta (1630)

2. V svém poslání Matky Ježíše Krista nemůže býti Maria Panna odloučena od sv. Josefa, jenž byl Ježíši otcem podle zákona. Maria vyzařuje na svého nejčistšího chotě ještě jiný paprsek světla. Skrze ni a pro ni požívá též sv. Josef všeobecné úcty a je ctěn i milován celou rodinou křesťanstva. A jaké úcty dostává se sv. Patriarchovi? Duše se před ním otvírají upřímně a důvěrně jako před otcem, jehož dobrota a moc je ze zkušenosti známa. Církev svatá, řeholní shromáždění, rodiny závodí v úctě k němu. A vědí, že nečiní příliš mnoho pro ochránce Ježíšova, pro chotě Mariina. Věhlasní spisovatelé, vynikající osobnosti žádají Církev o potvrzení zvláštní úcty pro něho, jež se sice nerovná úctě k Marii Panně, blíží se jí však a vyniká nad úctu k ostatním svatým (t. zv. »protodulia«). Tato sláva, jež obklopuje sv. Josefa, je úplně slávou Mariinou, poněvadž Maria jej přivedla jako svého chotě do čarovného kruhu událostí, stavějících ho do takové výše v plánech Prozřetelnosti.

3. Po této úvaze lze právem tvrditi, že úcta k sv. Josefu, horlivá, vroucí pobožnost k sv. Patriarchovi je přáním samé nejsv. Panny. V své veliké a něžné lásce k němu jistě touží naše nejsladší Matka, aby se dostalo jejímu choti naší pocty. Miluje-li jej, jako jej milovala na zemi, není možná, aby mu nepřála úcty tvorů. Jednoho dne se zjevila sv. Brigitě a řekla jí, že, kdo jí chce způsobiti radost, má ctíti jejího svatého snoubence Josefa. Ostatně sama poznala vše, co vykonal ve společnosti Ježíšově, pronikla divy milosti v jeho duši a neobyčejné ctnosti, zdobící jeho srdce a proto též ví, že pocty prokazované svatému Patriarchovi jsou zasloužené. Proto ke všemu, co již pro něho vykonala, ukazuje se dnes světu se svým snoubencem po boku a volá k duším: Ctěte toho, jehož Bůh tolik poctil, ctěte toho, jehož jsem tolik milovala! Abychom tedy splnili tužby Marie Panny, musíme zvroucniti svou úctu k sv. Josefu.

Giovanni Sandigliano: Jděte k Josefovi! Praha. 1935. 

Pokračování za týden.