Svatá Anna, matka Panny Marie

Dnes je svátek svaté Anny.

Svatý Alfons z Liguori ve své knize Chvály mariánské píše, že je třeba zvláště ctít Pannu Marii, ale také světce, kteří jí byli nejblíže. Málokdo si při tomto výroku nevzpomene na svatého Josefa, ale je třeba zdůraznit také světici navýsost úctyhodnou a Panně Marii blízkou: její matku svatou Annu. Jako chováme něžnou úctu k matce Pána Ježíše, obrací se naše srdce s láskou přirozeně také k jeho babičce.

Církevní otcové nám zachovali z ústního podání i z některých prastarých záznamů, pocházejících z doby apoštolské, zprávy o svatých manželech a rodičích Panny Marie Jáchymovi a Anně. Z písemných zpráv je považováno za nejvýznamnější tzv. protoevangelium sv. Jakuba, apokryfní spis vzniklý až ve 2. století. Shoduje se s ním i zpráva o vidění blahoslavené Anny Kateřiny Emmerichové a také východní podání, zaznamenané sv. Epifaniem a Janem Damašským. Údaje o životě a osobnosti svaté Anny z našeho článku vycházejí právě z těchto pramenů.

V izraelském národě žilo mnoho zbožných a bohabojných žen, a jedné z nich se dostalo té  milosti,  že  byla  Boží  Prozřetelností  zvolena,  aby  se  stala  matkou panenské Rodičky Spasitelovy Marie. Její jméno bylo Anna, tj. omilostněná. Po otci pocházela ze starozákonního kněžského pokolení Levi a po matce z rodu Davidova. Samotné jméno Anna je hebrejského původu, kde חַנָּה‎‎ lze přepisovat jako Chana v překladu „milostiplná“ či „milá“.

Mládí svaté Anny  bylo  čisté,  naplněné  bázní  Boží,  modlitbami  a  prací.  V  dospělém  věku  se zasnoubila s Jáchymem, bohabojným a velmi váženým mužem, pocházejícím rovněž z rodu Davidova a z pokolení Judova.  Jméno Jáchym se váže na význam „příprava na Spasitele“ či se překládá i jako „bude Bohem vyvýšen“. Tito manželé zachovávali všechna Boží přikázání.  Svoje  časné  statky  rozdělovali  na  tři  díly;  jeden  obětovali jeruzalémskému chrámu, druhý věnovali chudým a třetí užívali na svoje vlastní potřeby.

Svaté manžele trápila jen jedna věc: neměli děti. Bezdětné manželství bylo u Izraelitů považováno za hanbu, dokonce bylo pokládáno za známku zavržení od Boha. Jáchym a Anna snášeli trpělivě domnělou hanbu a nepřestávali se modlit, aby Bůh jejich manželství požehnal. Ale zdálo se, že jejich modlitby nebudou vyslyšeny, protože mezitím zestárli. Víra manželů však byla mnohem pevnější než zdání tohoto světa: s jejich přibývajícím věkem čím dál tím víc rostla a prohlubovala se jejich pokora a důvěra v Boha.

Tato důvěra se naplnila a jejich modlitby byly vyslyšeny. Bůh jim dal dcerušku, kterou pojmenovali Maria. Podle protoevangelia i zprávy o zjevení Anny K. Emmerichové se manželům žijícím v odloučenosti, modlitbě a práci zjevil archanděl Gabriel. Na jeho slovo se Jáchym vrátil k manželce, s níž se setkal pod Zlatou bránou v Jeruzalémě a díky jejich ctnostnému životu se mohl v jejich rodu dovršit Boží plán spásy.

Anna přijala děťátko z Božích rukou jako anděla z nebe a věnovala mu tu nejněžnější mateřskou péči. Šťastní rodiče neustávali Bohu děkovat, že jim v jejich stáří daroval dceru, a chovali ji jako zřítelnici svých očí. Po třech  letech  ji  odvedli  do  Jeruzaléma  a  odevzdali  kněžím,  aby  se  pod  jejich vedením učila při chrámu sloužit Bohu a prospívala ctnostmi. Slušelo se zajisté, aby ta, jež se měla stát živým chrámem  dávno  očekávaného  Vykupitele  světa,  byla  vychována  při Hospodinově chrámu. Starý otec Jáchym zesnul brzo potom v Pánu a za několik let po něm, před zasnoubením Marie Panny svatému Josefovi, dokončila blaženě svůj pozemský život i světice Anna.

Svatá Anna v církevní tradici a umění

Svatá Anna byla široce uctívána v lidových vrstvách i předtím, než se jí dostalo oficiálního požehnání Církve. Doložen je až dopis papeže Urbana VI. z roku1378, kdy povoluje Anglii uctívání sv. Anny jako světice. Anenská tradice dosáhla vrcholu v 15. a 16. století, když papež Sixtus IV. přijal Annu roku 1481 do římského kalendáře a jeden z jeho pozdějších nástupců Řehoř XIII. ustanovil její slavnost v roce 1584 na 26. července. O šíření úcty ke sv. Anně se zasloužili zejména řeholníci – kapucíni, karmelitáni, benediktini a augustiniánští kanovníci. Ve východních křesťanských tradicích byzantského ritu lze uctívání sv. Anny prokázat už v 6. století, kdy dal císař Justinián na její počest vystavět chrám.

Křesťanská ikonografie zpodobňuje Annu jako důstojnou dámu v dlouhém, zpravidla červeném, přepásaném šatu, s hlavou zahalenou zeleným závojem. Někdy drží v ruce knihu, poukazující na starozákonní zaslíbení Mesiáše, občas lilii jako odkaz na své neposkvrněné dítě. Nejčastější vypodobnění jsou ale spolu s Pannou Marií. V umění vznikl zvláštní ikonografický typ „sv. Anna samotřetí“ s Pannou Marií a Ježíškem, kdy Anna drží zmíněné figury v drobném měřítku na ruce nebo chová dospělou Pannu Marii s Ježíškem na klíně. Výraz „samodruhý“ se používal pro matku, která již nebyla sama protože nosila dítě, výraz „samotřetí“ pak pro babičku, která vychovala dceru a ta zase dceru, nebo syna. Proto bývá svatá Anna samodruhá zobrazována s Pannou Marií a svatá Anna samotřetí s Pannou Marií a Ježíškem. Známá jsou vyobrazení Narození Panny Marie či scény, kdy sv. Anna vyučuje dívku Marii.

Svatá Anna se stala ochránkyní matek a manželství, šťastného porodu, patronkou horníků, mlynářů, truhlářů, tkalců, krejčích, provazníků, také čeledínů. Její ochranou se zaštítila i taková města, jakými jsou Florencie, Innsbruck Neapol a celé země jako Bretaň nebo Quebec. Zbožní křesťané se k ní přicházeli modlit za déšť, proti bouřce, ale například i za nalezení ztracených předmětů.

Kéž nám svatá Anna vyprosí vřelou a důvěrnou lásku ke své dceři, Nejsvětější Panně, a jejímu Synovi, Vykupiteli světa, abychom se k nim obraceli jako ke skutečným rodičům, které přejí svým dětem jen to nejlepší a mají také moc je dovést k věčnému životu!

Modlitba k sv. Anně

Jakou matičkou vzornou byla jsi, svatá Anno, když vypěstovala jsi dceru jak poupě andělské, kteréž vřelým slunce zážehem milostí a láskou Boží rozvilo se v růži nejkrásnější a z níž vypučel nám květ nejlíbeznější.

Ty’s tušila v dceři své Božské určení a proto jsi vychovávala svého jedináčka s veškerou láskou, již tvé šlechetné srdce schopno bylo, aby též ona se stala důstojnou mateří Tomu, jenž sestoupil z výšin Svých, aby se svatým tělem svým a krví drahocennou stal se obětí za naše viny.

A jako v tobě ctím a velebím pečlivou a láskyplnou matku, svatá naše přímluvkyně, tak tě obdivuji též jako vzornou a úctyplnou manželku, jakou jsi byla choti svému Joachimu – vždy poslušna, oddaná, plná obětavosti a šlechetnosti a stala jsi se skvoucím příkladem všem ženám.

Učiň mě podobnou blahoslavené dceři své, matko svatá, abych povždy roditele svoje tak vřele ctila a milovala, jako ona tebe v lásce a úctě měla, abych tak čistou a ctnostnou se stala, že by život můj byl pln bohabojnosti a skutků dobrých, nauč mne, svatá vychovatelko, též ve ctnostech dokonalou býti, ve kterých ty jsi vynikala. Jestli že pak vůle Boží ustanoví, že sdruží život můj s manželem, dej, abych chotí byla trpělivou a snášenlivou a požehná-li dítkami spojení naše, abych je co nejrozumněji vychovávala a jim v útlá srdečka kladla zbožnost pravdivou, vděčnost nelíčenou a lásku ryzí k Bohu Všemohoucímu i ke všem spolubližním.

K tomu mně posilňuj a dopomáhej svou svatou přímluvou u Boha Otce, Boha Syna i Ducha Svatého, jenž živ jest a kraluje v jednotě od věků věkův do věčnosti. Amen.

(Pomněnky, modlitební kniha zvláště českým dívkám a ženám určená, P. Václav Beneš Třebízský)

S pomocí zdrojů Světci k nám hovoří a Naše světla zpracovala Nea Marie Brkičová.