Dnes slavíme svátek sv. Kazimíra.

Libor Rösner

kazimir„Byl to mládeneček nesmírně šlechetný, v němž se snoubilo mnoho vzácných vlastností,“ napsal krakovský kanovník o. Jan Długosz, jenž až do 19. stol. platil za nejvýznamnějšího polského historika, o svém žáku, princi Kazimírovi, synu polského krále Kazimíra IV. Jagellonského a jeho ženy Alžběty, dcery našeho Albrechta Habsburského.

Kazimír přišel na svět 3. října r. 1458 a spolu s ostatními dvanácti sourozenci jej vychovával zmíněný Jan Długosz. Zlomovým rokem pro něj byl rok 1471, kdy byl jeho starší bratr volbou české šlechty dosazen na uprázdněný český trůn. Do dějin vešel jako Vladislav I. Jagellonský alias Rex bene – Král dobře. Ve stejném roce se v Uhrách vzbouřila tamní šlechta proti svému králi Matyáši Korvínovi. Do Polska poslala depeši, v níž Kazimíra IV. žádala, aby jim dal syna Kazimíra za krále. Jeho děda Albrecht byl nejen českým, nýbrž i uherským králem, z právního hlediska bylo tedy vše v pořádku. Mladé polské princátko vyrazilo s 12.000 muži přes Horní Uhry (dnes tzv. Slovensko) k Budínu (dnes po spojení s Peští Budapešť) a uherská šlechta se už už viděla, jak jim bude třináctiletý mladíček na všechny její požadavky říkat „ügen – ano“, zkrátka, že to bude jejich Rex bene. Jenže Matyáš Korvín byl válečník jak řemen, jen tak se nedal. Přicválal z Moravy, kde měl rovněž vojenské pohledávky, šikovnou manévrovací taktikou rozdělil spojená vojska Poláků a Uhrů. Vystrašenou uherskou šlechtu přešla chuť na další půtky. Kazimír byl proto nucen vrátit se přes Nitru do Krakova, kde rodičům oznámil, že ho nezajímá koruna vykoupená zbytečně prolévanou krví poddaných a že spíš dychtí po koruně křesťanských ctností. Slova jak z čítanky, jenže mladý kralevic je myslel vskutku vážně.

Neznamenalo to, že by se stáhl do ústraní, kde by po vzoru poustevníků živořil o chlebových kůrkách a jednom hltu vody denně. I nadále se živě zajímal o politiku, a poněvadž mu to jaksepatří pálilo, stal se v těchto otázkách otcovou pravou rukou. Na druhou stranu to ale neznamená, že si s plnou vervou užíval radostí života na dvoře. Nosil obyčejný ohoz, spával dokonce na holé zemi, postil se. Přesto však nepůsobil jako nějaký extravagantní podivín, důstojnost z něj čišela na sto honů. Byl mužem modlitby a ve zvláštní úctě mel eucharistického Krista a Nejsvětější Pannu. Usmyslel si též, že se neožení. Ne že by po nějaké nezdařené avantýře, při které dostal košem, zahořkl, ne že by byla panovnické dvory postihla sňatková krize – k mání byla kupř. dcera císaře Bedřicha III. Prostě se rozhodl, že se neožení, a to vzdor přemlouvání svého královského otce.

Místo toho se věnoval potřebným, zvláště chudým, a to nejen co do materiálních záležitostí, ale i co do spravedlnosti v soudních přích. Tu narážel stejně jako třeba sv. Alžběta Uherská. Že prý se to na prince nesluší, aby se zahazoval s chátrou a kdesi cosi. Na to měl pádný argument: Kristus, Boží Syn, Král králů sestoupil z nebeského trůnu a stal se chudým, aby nás obohatil. Slovem i životem nás Spasitel poučil, že kdo slouží chudým, slouží jemu samému.“

kazimir_matejko

 Jan Matejko: Sw. Kazimierz

Při dvouletém otcově pobytu na Litvě řídil zemi jako jeho zástupce a vedl ji od pěti k deseti. Když jej pak otec povolal do Vilna (Vilniusu), doplatil Kazimír na své chatrné zdraví a po cestě v litevském Grodnu 4. 3. 1484 zemřel. Datum své smrti dokonce předpověděl. Historie jeho kanonizace má dosti kuriózní přídech. Žádost o ni vyslal do Říma jeho bratr Zikmund I. Starý r. 1518. Proces byl ukončen za tři roky. Papež Lev X. vydal kanonizační bulu, předal ji v té době v Římě pobývajícímu plockému biskupovi E. Ciołkovi. Ten však ještě v Itálii zemřel a listiny zmizely. Král Zikmund III. celou kauzu po letech znovu otevřel, tentokrát už se zdárným koncem. Klement VIII. i na základě kopie původní kanonizační buly, ležící ve vatikánském archívu, vydal r. 1602 bulu novou. Při té příležitosti byl otevřen Kazimírův hrob. Přes značnou vlhkost bylo tělo ve stavu neporušenosti. U nebožtíkovy hlavy byl nalezen text hymnu sv. Bernarda Omni die dic Mariæ (Denně oslavuj Marii). Samotná slavnost svatořečení proběhla r. 1604. Sv. Kazimír je hlavním patronem Litvy a spolupatronem Polska. Za svého patrona si jej vybrali maltézští rytíři. Atributy: lilie, královské odznaky a královský kroj.