Michal Semín
Díky dramatu nevidomého Čchen Kuang-čchenga a dalších Číňanů se svět dozvídá o brutalitě a tragédii čínské „politiky jednoho dítěte“.
Životní příběh nevidomého čínského disidenta Čchena Kuang-čchenga začal západní média zajímat, až když tento dlouholetý vězeň čínského režimu pronikl na velvyslanectví USA v Pekingu. Chtěl se na něm ukrýt před pokračující represí čínských úřadů.
Jednotlivým epizodám – od úniku z domácího vězení přes pobyt na velvyslanectví a vynucený převoz do nemocnice až po neúspěšnou snahu o setkání s ministryní zahraničí USA Hillary Clintonovou ujišťující čínskou komunistickou vládu o vynikajících vztazích mezi oběma státy, či verbální příslib čínského ministerstva zahraničí, že se v případě kladného vyřízení může Čchen stát jedním z více než tři sta tisíc studentů, kteří s požehnáním úřadů smějí studovat v zahraničí – se věnovaly zpravodajské agentury.
Všimnu si proto aspektu, který sice média zmiňují, ale detailněji nerozvádějí, ani neanalyzují. Disidenství tohoto statečného muže se totiž projevuje především v oblasti, jíž se typické západní lidsko-právní organizace vyhýbají jako čert kříži. Čchen stejně jako mnoho dalších Číňanů pronásledovaných a vězněných hájí lidské právo nejzákladnější – narodit se.
Důsledky čínské populační politiky
Díky těmto Číňanům se celý svět dozvídá o brutálních aspektech čínské „politiky jednoho dítěte“ spočívající v nucených potratech a nedobrovolné sterilizaci žen, vyvlastňování a jiných formách šikany. Ta je uplatňovaná vůči těm, kdo se protipopulačnímu diktátu čínského Úřadu pro plánování rodičovství nepodvolí.
Odhaduje se, že na čínském černém trhu s dětmi se jich každý rok prodá více než 70 tisíc.
Sociální důsledky „politiky jednoho dítěte“ jsou tragické. Ve spojení s tradiční čínskou preferencí chlapců vysoce vzrostla infanticida děvčat. Dnešní poměr mezi pohlavími činí 120 mužů na 100 žen v adolescentním věku, což vede k nárůstu vynucených sňatků, únosů žen a prostituci. Mnohé z dětí, které „politiku jednoho dítěte“ přežily, byly rodičům odebrány a umístěny do státních sirotčinců, v nichž však některé zemřely na nedostatek základní péče.
Jak se lze dozvědět z dokumentárního filmu Ztracené čínské děti (v roce 2008 natočila televizní stanice HBO), v důsledku této populační politiky vznikl rozsáhlý černý trh s dětmi organizovaný gangy profesionálních únosců. Odhaduje se, že se na něm každý rok prodá více než 70 tisíc čínských dětí.
Americká intervence zřejmě nebude
Demografické vyhlídky čínské společnosti nejsou také nijak růžové. Na přelomu tisíciletí podporovalo každého čínského důchodce deset pracujících. Bude-li Čína v „politice jednoho dítěte“ pokračovat, odhaduje se, že v roce 2020 bude tento poměr jedna ku šesti a v roce 2050 dokonce jen jedna ku třem. Rostoucí nedostatek dětí povede ke stejným sociálním a ekonomickým otřesům, které čekají evropské státy a vůbec všechny společnosti, v nichž se rodí málo dětí.
Pomůže radikální stoupenec potratů Barack Obama protipotratovému čínskému disidentovi Čchen Kuang-čchengovi?
Na místě je otázka: Proč je o vnitřní čínské genocidě v západních médiích tak málo slyšet? Možná i proto, že ji Západ od počátku jejího provádění v roce 1979, kdy se moci ujal „reformátor“ Teng Siao-pching, podporoval. A také nejspíš proto, že čínská komunistická vláda nečiní v podstatě nic jiného, než jen důsledně využívá výdobytků sexuální revoluce a s ní spojené mezinárodně koordinované populační kontroly, s jejichž prosazováním a následnou institucionalizací je vlivná část dnešních politických a intelektuálních elit euroamerického civilizačního okruhu spjata.
Čchen doufá, že administrativa Baracka Obamy mu bude ochotná pomoci, pokud se jeho situace zásadním způsobem změní k horšímu. Po opuštění velvyslanectví USA a odjezdu Clintonové z Pekingu se však on i jeho rodina obávají, že slib čínských úřadů zveřejněný 4. května na webových stránkách ministerstva zahraničí umožnit jim studijní pobyt USA, zůstane jen na papíře. Pomůže radikální stoupenec potratů Obama protipotratovému disidentovi?
Mám-li soudit na základě zásahu policie střežící prostor v okolí Bílého domu proti skupině aktivistů proti potratům požadujících účinnou pomoc Čchenovi, jehož výsledkem je zatýkání v jejich řadách, nevypadá to s touto americkou intervencí na rozdíl od mnoha jiných zrovna optimisticky.


















Aktuálně >
Třeba to souznění Západu s Čínou je dáno tím, že Západ chce, aby bylo málo dětí a aby světová populace klesla. V takovém případě by byly nějaké otřesy podružné. Názor, že na zemi je moc lidí, zastávají – jak je vidět z různých komentářů – i mnozí, kteří se považují za příznivce pravice. Nakonec i naše pravicová vláda jedná o bilbordech, ale není mi známo, že by se stejně intensivně zabývala tím, že a proč se rodí málo dětí.
Je sice pravda, že veškeré lidstvo by se vešlo na území státu Texas a vůbec by se tam nemačkalo – každý by měl asi 20 m2 – ale nejde jen o tuto plochu. Fakta jsou neúprosná: Kdyby každý občan Země měl mít takovou životní úroveň jak průměrný Čech, bylo by zapotřebí 1,5 Zeměkoule. Ale my nechceme naši průměrnou úroveň – chceme alespoň tu rakouskou. Rakušané ovšem tu němckou, Němci tu americkou. Ale ani Američané nechtějí na té své setrvat.
Kdyby ovšem každý obyvatel Země měl mít americkou životní úroveň, potřebovali bychom těch Zeměkoulí 7. A ty nemáme a mít nebudeme!
Američané – 6% obyvatelstva Země – spotřebovávají 25% světové spotřeby energie a produkují 24% odpadů. Kdo umí počítat, počítej!
Pokud se tento rozpor nevyřeší bude řešen spontánně, tak jako vždy v minulosti – válkou. Tentokrát ovšem nukleární.
Einstein měl pravdu: Na dotaz, jak bude vedena 3. svět. válka odpověděl, že neví. Ale že ví, jak bude vedena ta 4. Klacky a kamením!
Kdo můžeš chápat, chápej!
To jsou, Jardo, naprostá hausnumera, se kterými zacházíte. Můžete mi ukázat vzoreček, podle kterého jste ty poměry vypočetl?
Máte samozřejmě pravdu že se do jisté míry jedná o „hausnumera“, vycházející z tzv. „ekolopgické stopy“ (o níž jste jistě už něco četl), tj. o plochu země (či Země) kterou takový průměrný občan potřebuje aby uspokojil své životní potřeby. Občan ČR má reálně k dispozici cca 2 ha z území ČR, ale jeho ekologická stopa je dvojnásobná.
Nejedná se pouze o potraviny – i když je skutečnost, že oproti socialismu, kdy si ČSSR takřka ze 100% vyráběla potřebné potraviny, v současnosti už tuto schopnost ČR ztratila – optimisté tvrdí, že „pouze“ o 20%, pesimisté, že až o 40%. Prostě, potraviny už musíme dovážet. Ale dovážíme i další suroviny, máme nároky na zdravotní péči, dovolenou, cestování ….., což třebas miliony a miliardy lidí z chudých zemí nemají a proto svojí nevyužitou ekologickou stopou dotují nás.
Poslední mnou uvedený údaj je ale dostatečně přesný: Američané, tedy obyvatelé USA, tvoří cca 6% obyvatelstva Země (možná ani tolik ne) a spotřebovávají cca 25% světové produkce energie. To je prostě skutečnost. A třebaže takových Indů je 3x více než Američanů, jeden Američan svojí spotřebou vyvažuje 30 Indů. Tak si přepočítejte tu spotřebu, kdyby se jejich životní úrovně měly vyrovnat.
Myslíte, že produkce energie, surovin, potravin, spotřebního zboží by mohla vzrůst – řekněme – 20x?
No, co na to odpovíte? Pana Jardu jsem poznal u následujícího článku, tam jsme mueli trošku mazat – a vidíte, jak se i tady pěkně dvakrát rozepsal; prostě nezklamal. Co teď? To jsem na Vás fakt zvědavý: mazat nebo nemazat? Nebo dávat ke komentářům dva druhy puntíků různých barev? Ale jsem rád, že tu ty komentáře možné jsou, ale přináší to i tento problém. Ještě že tu Jardu máme, jinak by vechno bylo moc jednoduché.
Znovu jsem si článek přečetl, není v něm uvedeno – a nenašel jsem to ani nikde jinde – jakého je ten pán náboženského vyznání: zda je to aktivista čistě občanský, nebo jedná v souladu se svou farností nebo sborem. Totiž trochu mě zaráží, že v článku jsou zmiňováni občanští představitelé (také jejich pomoci se tento aktivista dovolává) – př. Clintonová – ale nikoliv představení nábožensští. Úmysly toho pána jsou velmi šlechetné, ale bylo by (a snad i je) dobré jejich nadpřirozené povýšení. Pak by byla na místě i podpora duchovních jak v Americe, tak (při vědomí jejich obtížného postavení) i v Číně. Je škoda, že článek je psán z hlediska čistě občanského protestu. Výsledky by určitě byly lepší a postup logičtější, kdyby šlo o snahu církve.
Poprosil bych pana Jardu, aby – jestliže nezmění svůj přístup k diskusím na webu ISJ – tyto opustil, neboť přes falešnou blahosklonnost a fráze o toleranci k názorům etc. se zde exponuje buďto krajně stupidními agresivně kategorickými soudy založenými na lžích a fámách (článek k Francii), nebo odkláněním témat diskuse z důvodu ignorance hodnotových východisek, na kterých je článek vystaven (zde).
Jenom naokraj – tento článek se nijak nezabívá surovinovými zdroji, energetikou, technologiemi, úsporami nebo výživou. Nikdo se tu s vámi na toto téma bavit nebude. Vaše zdejší příspěvky nejsou ani trochu konstruktivní a nelze z nich vyvodit stanovisko pro problematiku pojednávanou v článku. Navíc tu těžko někdo bude sdílet váš odtažitý konstrukt příčin a důsledků.
Ještě více naokraj: co se týče demografie – tam to s tím přelidněním také nemusí být tak žhavé, jak by se mohlo zdát. Vizte např. http://www.un.org/esa/populati.....finalc.pdf
Zpět k východiskům zdejších článků: projevte více pokory vůči vámi doposud neuchopenému, jestliže vám na nějaké diskusi záleží. Doposud to mělo nulový přínos pro kohokoli.
Odkaz od Felixe k tématu:
http://www.novinky.cz/zahranic.....o-usa.html