Úvahu o nově zvoleném papeži jsem napsal v povolební noci na žádost České pozice. Tak jako v případě článku o abdikaci Benedikta XVI. jsem musel přihlížet k tomu, že naprostá většina čtenářů ČP se v katolických reáliích neorientuje. Jistě bude brzy příležitost napsat k tématu zvolení kardinála Bergoglia papežem další článek, tentokrát již výhradně pro vážené návštěvníky tohoto portálu, jejichž počet v posledních týdnech a dnech neustále narůstá.
Michal Semín
Netrvalo to ani několik desítek minut a základní interpretační linie této dějinotvorné události byla na světě. Zpravodajské agentury a spolu s nimi většina novinářské obce vyložily volbu kardinála Bergoglia papežem zhruba takto – novou hlavou Církve je soucitný konzervativec, jehož pontifikát přináší tolik potřebný obrat Církve od evropocentrismu ke skutečně globálnímu pohledu na výzvy, kterým svět dnes čelí. Papež František se prý vyznačuje osobní skromností (sám si vaří, jezdí metrem, žije v malém bytě), projevuje soucit s chudými, s pacienty, nakaženými virem HIV, je rozhodným odpůrcem církevního kariérismu, stálým funkcím v papežské kurii se vždy vyhýbal a Vatikán navštěvoval jen tehdy, bylo-li to nezbytně nutné. Prostě klaďas. Je dost dobře možné, že mnohé z těchto informací odpovídají realitě. Rovněž tak je nepochybné, že František je prvním jezuitským papežem i historicky prvním pontifikem, pocházejícím z amerického kontinentu. Nemá však smysl, abych zde vypisoval údaje, jež si lze opatřit na stovkách zpravodajských webů, od životopisných dat raději přejdu k několika dílčím úvahám.
Pro hodnocení výsledku konkláve považuji za skutečně důležité to, co zdůraznil i prof. Tomáš Halík v diskusi na ČT24, totiž otázku, zda bude tento papež pokračovat v linii papeže emeritního, nebo se vydá cestou posílení tzv. reformních proudů, vzešlých ze závěrů Druhého vatikánského koncilu. T. Halík také správně poznamenal, že ani od reformního papeže nemůžeme očekávat, že bude žehnat homosexuálním svazkům, prosazovat svěcení žen (prý však jen prozatím) či změnu postoj Církve k potratům. Ostatně papež František, ještě jako arcibiskup Buenos Aires a předseda argentinské biskupské konference, proti legalizaci homosňatků krátce před projednáváním zákona v argentinském Senátu veřejně vystoupil, za což si vysloužil kritiku i od prezidentky Kirchnerové.
Když je tedy tento nový papež v morálních otázkách tak konzervativní, proč se stal v roce 2005, přinejmenším od druhého kola volby, hlavním protikandidátem kardinála Ratzingera? Proč se k němu přesunuly hlasy, původně patřící miláčkovi liberálních médií a progresivních sil v Církvi, dnes již nebožtíku kardinálu Martinimu? Jakkoli ani o Benediktu XVI. nelze tvrdit, že chtěl pokoncilní orientaci Církve zásadním způsobem revidovat, z řady jeho slov i činů bylo znát, že si zároveň nepřeje sejít z cesty, po níž Církev kráčela před koncilem (říkal tomu „hermeneutika kontinuity“). Toto neřešitelné dilema, jak jsem psal v článku o Benediktově abdikaci, také možná přispělo k rozhodnutí se papežského úřadu vzdát. Tento vskutku revoluční počin, ať už jím sledoval cokoli, umožnil nyní nástup na Petrův stolec osobě, jež si takové dilema, jež řešil jeho předchůdce, nejspíš vůbec neklade. Podle celé řady veřejně dostupných informací, mediálním maintreamem však opomíjených, je nad slunce jasné, že papež František přichází na Petrův stolec jako rozhodný stoupenec Druhého vatikánského koncilu a změn, jež tento koncil do života Církve vnesl.
Mezi těmito změnami dominují tři zřetelné posuny progresistickým směrem – relativizace jedinosti Kristovy Církve a její plné identity s církví katolickou prostřednictvím tzv. ekumenismu a mezináboženského dialogu, demokratizace Církve zdůrazněním principu tzv. kolegiality, podvazující papežský primát a vznik nových liturgických obřadů, vycházejících vstříc protestantským či humanistickým představám o povaze pravé bohoslužby.
Ze všech těchto tří hledisek lze usuzovat na to, že nový papež bude bezvýhradně oddán koncilovému programu a proto nelze vyloučit ani to, že jím zvolený kurs opět potlačí ony vynořující se ostrůvky katolické tradice, jež se zvolna vynořovaly za pontifikátu Benedikta XVI.
Je-li mezi argentinskými biskupy někdo oddán ekumenismu a mezináboženskému dialogu, tak je to právě dnes již bývalý duchovní pastýř Buenos Aires. Jak je všeobecně známo, v Argentině, stejně jako v jiných latinskoamerických zemích, slaví úspěchy protestantské letniční hnutí, hojně dotované z USA. Jejich členové většinou pochází z řad odpadlých katolíků, zrazených místní pokoncilní hierarchií, zdůrazňující sociální aktivismus na úkor víry a „teology osvobození“, šířícími evangelium v marxistickém přebalu. Zatímco ještě v nedávné minulosti by Církev v letničním prostředí organizovala misie, aby zbloudilé ovečky přivedla zpět do jediného Kristova stádce, dnes se v rámci politiky ekumenismu mnozí církevní hodnostáři spokojí s nalezením a společným vyznáváním nejnižšího společného jmenovatele. Pak ovšem není divu, že takový hodnostář, tehdy ještě arcibiskup a kardinál, dnes však již papež, neváhá pokleknout před evangelikálním kazatelem, aby od něj přijal požehnání:
Foto je z charismatického shromáždění v Buenos Aires v roce 2012.
A zde je z téhož shromáždění krátké video:
O tom, že za cíl ekumenismu nepovažuje návrat jinověrců do katolické církve, vypovídá i svědectví bývalého anglikánského arcibiskupa v Argentině Grega Venablese, vzpomínajícího na společnou snídani s kardinálem Bergogliem, při níž mu současný papež sdělil, že Benediktem XVI. ustanovený ordinariát pro konvertity z řad anglikánů není potřebný, neboť Církev anglikány potřebuje takové, jací jsou v anglikánské církvi (zde).
Že je novému papeži blízký ekumenismus s těmi, kdo se hlásí ke Kristu, aniž by se ve věci nauky, svátostí a řízení podřídili autoritě Církve, dnes již málokoho pohorší. Vstřícný postoj k přesvědčení jinověrců však u papeže Františka přesahuje hranice křesťanského světa, jak o tom svědčí záběry z loňských oslav židovského svátku Chanuka v jedné z argentinských synagog:
Čím si Benedikt XVI. mezi progresisty asi nejvíce uškodil, bylo na poli liturgického života Církve. Již jako kardinál Ratzinger kritizoval bývalý papež některé projevy „liturgické obnovy“ a pod pláštíkem „reformy reformy“ usiloval o to, aby se současná liturgické praxe více přiblížila praxi předcházejících staletí. Aniž by, jistě pod vlivem výše zmíněné kolegiality, cokoli přikazoval či zakazoval – snad jen s výjimkou překladu konsekračních slov, aby jej mnohé biskupské konference, včetně české, zcela ignorovaly – snažil se o důstojnější formy slavení bohoslužeb, podával svaté přijímání do úst a vkleče, podporoval zpěv gregoriánského chorálu a užívání latiny. Kritiku liberálů si však především vysloužil za to, že dokumentem Summorum Pontificum potvrdil to, co stoupenci katolické tradice vždycky tvrdili, že mešní a jiné liturgické obřady, užívané před koncilovou reformou, nebyly nikdy zakázány, a proto smějí být užívány bez výslovného souhlasu diecézních biskupů. Vzhledem k tomu, že ještě za pontifikátu Jana Pavla II. byli konzervativně smýšlející kněží, toužící po návratu k liturgické tradici, svými biskupy šikanováni, přesouváni z místa na místo či dokonce suspendováni, je Benediktovo doznání jisté formy církevního bezpráví jedním ze zlatých hřebů jeho pontifikátu.
Zvolením kardinála Bergoglia papežem nelze vyloučit, že Benediktův pokus o návrat k tradičnějším formám bohopocty skončí dříve, než mohl vydat hojnější plody. Jako arcibiskup Buenos Aires, soudě dle vyjádření tradičně smýšlejících katolíků v této arcidiecézi, motu proprio Summorum Pontificum odmítl aplikovat a nepřestal klást překážky těm kněžím, kteří chtěli tradiční liturgii ve svých farnostech zavést. Že se jeho pojetí liturgie daleko více blíží pojetí protestantskému či ryze světskému nakonec svědčí i tyto záběry ze mše, které Bergoglio předsedá:
Pokud jde o třetí aspekt koncilové revoluce, tzv. kolegialitu, zdá se, že i ta bude mít v novém papeži svého zastánce. Je-li totiž důsledně aplikována, je více méně nedůležité, co si papež myslí a co chce, neboť, jak v rozhovoru pro deník Aktuálně prohlásil pražský světící biskup Václav Malý, vyznavačům kolegiality, mezi něž se řadí, jde o to, aby byl papež podřízen většinovému mínění biskupů: „Za důležité považuji, zda bude mít odvahu k jisté decentralizaci církve, zda otevře prostor k větší spoluzodpovědnosti biskupů, jestli začne více uplatňovat princip kolegiality. Což znamená, že když většina biskupů se pro něco rozhodne, aby to bylo závazné i pro jeho vystupování. Papež by měl naslouchat nejen těm nejvyšším, svému okruhu, ale dát prostor i grémiím, kde jsou zastoupeni nejen duchovní, ale i katoličtí věřící, kteří nejsou nositeli svátostné služby.“
O tom, že by nový papež mohl těmto požadavkům vycházet vstříc, nejspíš svědčí i průběh jeho prvního veřejného vystoupení na balkóně svatopetrského dómu. Zcela při něm absentovaly jakékoli viditelné známky a projevy papežské autority – František hovořil výhradně o svém zvolení biskupem Říma, nikoli papežem celé Církve, oslovil pouze římské věřící, i základní křesťanské modlitby, přestože na náměstí sv. Petra byli lidé ze všech koutů světa, se nemodlil latinsky, nýbrž italsky a před tím než požehnal „městu a světu“, vyžádal si modlitbu přítomných věřících za sebe samého. Žádný z těchto aspektů nenasvědčuje tomu, že by chápal svěřený úřad tak, jako papežové v minulosti, s vědomím moci, jíž se žádná jiná, v Církvi ani ve světě, nevyrovná.
Splní se přání Mons. Tomáše Halíka, vyslovené v rozhovoru s Václavem Moravcem na Rádiu Impuls? „Já si myslím, že může dojít ještě k jednomu posunu. To už naznačil Jan Pavel II. Že by byl rád, aby vůbec ten charakter papežského úřadu se stal předmětem ekumenické diskuse. Aby se i ostatní křesťanské církve vyjádřily k tomu, jak si představují, aby ten nástupce apoštola Petra vykonával svoji službu, aby byl nejenom tím reprezentantem římskokatolické církve, ale v jistém smyslu takovým moderátorem a morálním mluvčím křesťanstva jako takového.“
Může se stát, že papežský úřad a úkoly, před kterými bude nový papež stát, jeho dosavadní postoje změní? Ani to nelze samozřejmě vyloučit. Znalci moderních církevních dějin si jistě vybaví, s jakou radostí vítali liberálové na papežském stolci Pia IX., aby se tento papež nakonec stal symbolem katolické kontrarevoluce nejen v Itálii, ale v celém sekularizujícím se křesťanském světě, pevný obránce víry a práv Církve, na jehož dílo navázali Lev XIII. a zvláště pak sv. Pius X. svým rozhodným bojem proti modernismu, triumfujícímu později na pastoračním koncilu v šedesátých letech minulého století.
Jakkoli je naše pozornost zaměřena směrem k novému papeži, neměli bychom zapomenout, že výjimečnost dnešní situace je zvýrazněna i tím, že máme „papeže“ dva – čerstvě zvoleného a emeritního. V této souvislosti je zajímavé, že František, když děkoval svému předchůdci, nepoužil označení, jež si Benedikt XVI. sám určil – emeritní papež. Použil termínu emeritní biskup římský, což je ostatně v souladu s názorem, uveřejněným ve významném jezuitském časopise Civiltá Cattolica, jehož obsah bývá schvalován Státním sekretariátem, tedy dnes po papeži nejvýznamnějším úřadem římské kurie. Proč dal František tomuto termínu přednost? Aby rozptýlil obavy svých reformně orientovaných stoupenců, že by mohl respektovat jakási rezidua papežské autority svého předchůdce? Nebo prostě jen proto, že tak jako u sebe, chtěl i u Benedikta XVI. zdůraznit, že byl na prvním místě biskupem Říma?
Jaký bude vztah mezi oběma „papeži“? Setkají se spolu? Bude se Benedikt XVI. důsledně vyhýbat médiím, které bude jistě zajímat, co o volbě svého nástupce soudí a jak hodnotí jeho první kroky? Ponechá František ve vedení římských kongregací a dalších institucí osoby, jmenované Benediktem XVI., nebo na znamení změny kursu pověří vedením kuriálních úřadů jiné osoby? Jak je vidět, volba nového papeže, ostatně stejně jako abdikace papeže předchozího, přináší mnohem více otazníků nad budoucím směřováním Církve, než kolik nabízí odpovědí.
Aktuálně >
B’nai B’rith vítá zvolení papeže Františka:
http://radiocristiandad.wordpr.....-alegraos/
Modlitba za (obrácení) nového papeže:
http://www.krasaliturgie.cz/cl.....apeze.html
Dovolím si drobný postřeh k jedné Michalově větě, stojící před první fotografií v článku: …“neváhá pokleknout před evangelikálním kazatelem, aby od něj přijal požehnání“ . Tady ale nejde o požehnání. Je to otevření se ďáblu. Charizmatická hnutí nejsou od Boha. A když ne od Něho, doplňte si sami od koho…
Zatím jen k té fotce – nepřijde mi to jako požehnání od toho pastora, ale jako něco na způsob přímluvné modlitby při té ekumenické šarádě – všimněte si, že tu pravici mají vztaženou všichni – jeden se modlí a druzí naň pokládají ruku (potažmo směrem k němu) na znamnení spoluúčasti.
Je otázka, na kolik to oslabuje proekumenický charakter, ale je to snad přece jen lepší než nechat si žehnat chlapem se šlajfkou jen proto, že je kazatelem nějaké denominace.
I takový John Vennari nemá ještě ohledně nového papeže jasno kromě toho, že jsou v něm dvě stránky toho, jak se projevuje –
http://www.oltyn.org/page48/fi.....74-20.html .
Ad 3: Jaký je rozdíl mezi „přímluvnou modlitbou“ a „požehnáním“ od heretika? Ani „katolická charizmatická obnova“ nemá Ducha Svatého ale jenom ducha… Není rozdíl mezi „přímluvnou modlitbou“ a „požehnáním“ od charizmatika, ještě navíc když to prokládá „mluvením v jazycích“. To mi věřte. Vím o čem mluvím. A tady šlo o charizmatické setkání. Je tam pater Raniero Cantalamessa, jeden z pilířů katolické charizmatické obnovy…
Pěkný článek. Doufejme, že Duch Pravdy osloví jeho srdce jako se to stalo v případě Pia IX. V opačném případě mám obavy, že devastace Církve bude ještě ničivější než dosud. Může být apostáze ještě větší, vzhledem k počtu římských katolíků? Máme v ČR alespoň jediného biskupa , který učí neředěnou katolickou víru? A podobné je to na celém světě. Vždyť už se skoro zdá, že falešné světlo triumfuje. Vzhledem k příslibum našeho Pána ježíše Krista víme a věříme, že ani brány pekelné církev nepřemohou, ale děsí mě představa tak obrovského odpadu od pravé víry za veselého zpěvu a dunění bubínků a tanců po široké cestě klamu.
Ještě k tomu jménu – já tam furt cítím i sv. Františka Xaverského, který mi k jezuitovi sedí víc.Možná je tam má oba. Ale to by zas bylo nadějné – misionář par excellence.
Ad Ivan František (6) Ve víře ve slova Pána Ježíše Krista o nepřekonatelných hradbách svaté Církve katolické do konce časů a při objektivním vnímání boření jejích hradeb nám musí dojít, že Pán je blízko, dokonce velmi blízko… Generální zpověď, vybavit domovy duchovními zbraněmi, nějaké to jídlo a čekat :)
Ono těch známek kolegiality bylo více: nový papež si neoblékl mozettu, odmítnul usednout na trůn, odjel s kardinály společně autobusem…
Tak si říkám, jestli ten vstřícný vztah ke kolegialitě, nebude důvodem jeho zvolení, a jestli si už nyní američtí a němečtí biskupové nemnou ruce.
Jinak mě překvapilo, a to i v komentáři Mons. Halíka, ale i jiných, jakou mají někteří zkreslenou představu o katolicismu v Argentině. (Pomíjím to, že ji nazývají zemí třetího světa. sic!) Podle Mons. Halíka to je KONZERVATIVNÍ církev, „které je VITÁLNÍ proto, protože dovede zacházet s tím premoderním (sic!) prostředím“ (LN 14. 3. str. 2).
Na papíře je sice zhruba 92 % Argentinců katolíky, ale víru pravidelně praktikuje jen 20 %. Argentinská společnost je v naprostém mravním rozkladu: denně se prodá 500 000 prezervativů, ročně je zkonzumováno 18 000 000 antikoncepčních pilulek a 4 000 000 pilulek „po“. Nemluvě o tom, že země s 92 % katolíky bez nějakého většího odporu uzákonila „manželství“ sodomitů. Onen médii neustále omílaný odpor arcibiskupa Bergoglia spočíval v tom, že napsal dopis, místo toho, aby všem, kteří pro tento zákon chtěli hlasovat, vzkázal, že budou mít utrum se svátostmi.
A na „konzervativní“ argentinskou liturgii se může každý podívat na YouTube, pokud má rád horory.
Ale přijde mi, že tu zbytečně haníme den před večerem. Vybral-li si ho Bůh, bude to k dobru církve. Musíme v to doufat a modlit se za to, a ne dopředu klesat na mysli a být zklamaní.
Informace od Johna Vennariho
John Vennari (Catholic Family News), jehož zajisté nikdo nebude podezírat z (neo)modernismu:) podává závažné svědectví: papež František je ctitelem Panny Marie Fatimské, denně se modlí tři sv. Růžence a konal pobožnost Prvních pěti sobot v měsíci. To ukazuje na zcela odlišný duchovní postoj, než jak je prezentován v médiích.
text uvádím v originále zde:
John Vennari:
He appears to be devoted to Our Lady of Fatima, and according to a 30 Days interview, he prays 15 decades of the Rosary daily. I have it on good authority (not a rumor, but a letter he once sent to an acquaintance), that he personally practices the Five First Saturdays devotion.
According to the word here in Rome, the first thing he did after he became Pope last night was to go to Basilica of Saint Mary Major to pray before Our Lady, and to pray at the tomb of Pope St. Pius V.
Nastává otázka, zda FSSPX i za cenu malých nevýznamných ústupků nepromarnilo svoji dějinnou šanci na regularizaci během pontifikátu Benedikta XVI? Nadruhou stranu pronásledování tradice konzervativce jistě posílí a v případě zákazů vyústí v masivní odliv indultních věřících a prohlédnuvších kněží k FSSPX. Je otázkou co pomůže tradicionalistům více.
Dlouho se již nevyjadřuji k věcem církve. Osobní, zdravotní a existenční problémy mi zabírají hodně mého času. Volba papeže pro mě byla šokem. Moje žena, která je lutheranka tuto volbu komentovala slovy….“Vy jste se snad zbláznili“
Podle mě tato volba nic dobrého církvi nepřinese. Naše jediná zbraň je modlitba k Duchu Svatému, aby tento papež otočil o 180 stupňů a pokračoval aspoň v tom, co začal odpoupivší papež. Obavám se však, že zde dojde k jedné věci a to dvojpapežství a to ve stylu……Já uznávám co hlásal Benedict, Já uznávám co říká František (Petr)
http://the-hermeneutic-of-cont.....ntina.html
http://holysoulshermitage.com/.....edict-xvi/
Moment, pane Libore. Bůh si ho zcela jistě nevybral. Duch svatý při volbě papeže působí, ale kardinálové nejsou loutky a mohou Ho odmítnout. Mají totiž svobodnou vůli.
Nebo snad chcete říct, že si Bůh vybral i morální zpustlíky v Saeculum obscurum, renesanční papeže? Jistě ne.
Pozor na slovíčka.
Ad 11 – jsem rád za tento hlas. Mne osobně si získal apelováním na modlitbu. To, co bylo předtím, mě až tak nezajímá, jakkoli to může být samozřejmě napovídající. Ale post papeže je odlišný od všech jiných. Věřím Bohu, že nám ho poslal, dal. Už dopředu si zoufat ze špatné volby – nerovná se to nedůvěře Bohu?
ad 11) John Vennari mi odpoledne poslal tento email, v němž vysvětluje, proč z původní zprávy vyjmul informace, na které se, Jane, odvoláváte:
Michal, I corrected three items in this piece that I posted this morning. First, I operated on secondary information that Cardinal Bergoghlio prayed the fifteen decades each day. This may be true, but I’ve not been able to verify the source. Second, the new pope did not celebrate Mass at Saint Mary Major this morning, but visited to pray. Third, it is not the case that Bergoghio says he practices the Five First Saturdays (maybe he does, I don’t know), but he has Marian Sanctuaries in his home diocese where Our Lady is especialy honored on the First Saturday of each month. Also, at today’s press conference, Father Lombardi noted that we do not call him „Pope Francis I“, but simply „Pope Francis“. He will not be Francis I until we have a Francis II. Below is the updated report. – jv
více viz zde: http://www.oltyn.org/page48/fi.....74-20.html
Rozhodně lepší vlk, který vypadá jako vlk a chová se jako vlk než vlk, který má na sobě dokonalou kůži beránka a koukají mu jen vlčí oči a snaží se bečet jako beránek, ale vlčím hlasem! :-D
Vzpomněl jsem si, že stejné fráze o skromnosti a odmítání výhod jako je služební auto a ježdění autobusem do práce jsem slýchával ve zprávách o zrovna do čela Ruska nastupujícím Jelcinovi. Jak vypadalo Rusko po jeho úřadování všichni víme. Já nechci žádného římského biskupa, kterému celý svět tleská, chci Papeže Svaté Církve, kterého bude celý svět nenávidět pro Kristovo Svaté Jméno.
Myslím, že dnešní papežská koncelebrovaná mše v Sixtinské kapli hodně napověděla:
1. Stůl, který nechal odstranit Benedikt XVI., je zpět. (Díky zadní kameře se divák mohl kochat úchvatnými pohledy na překližku.) Nesloužilo se tedy „k Bohu“, ale „k lidem“.
2. Papež František na rozdíl od Benedikta XVI. po pozdvihování nepoklekl, jen se uklonil.
3. Koncelebrace neprobíhala podle pokynů k novému řádu, jelikož ty požadují, aby při „eucharistické modlitbě“ koncelebranti přistoupili k oltáři, nikoli, že koncelebrují někde ze zadních lavic.
PAPEŽOVÉ JSOU BUĎ TO Z BOŽÍ MILOSTI NEBO Z BOŽÍHO DOPUŠTĚNÍ, Z TOHO CO JE ZATÍM ZNÁMO O PAPEŽI FRANTIŠKOVI TO JEDNOZNAČNĚ VYPADÁ NA TEN DRUHÝ PŘÍPAD, BŮH SE NA NÁS ASI OPRAVDU ZLOBÍ A DÁVÁ NÁM TO POŘÁDNĚ SPOLKNOUT. MYSLÍM ŽE TEPRVE TEĎ SE UKÁŽE KDO JE PRAVOVĚRNÝM TRADIČNÍM KATOLÍKEM, PRONÁSLEDOVÁNÍ ZA JANA PAVLA II. TO BYLA SELANKA A PONTIFIKÁT BENEDIKTA JEN TAKOVÉ MALÉ OSVĚŽENÍ – MÁM DOJEM VÁŽENÍ BRATŘI V KRISTU ŽE TOHLE BUDE SEKÁČ KTERÝ SE NEZAKECÁ !
První homilie nového papeže – http://www.news.va/en/news/pop.....-full-text – zní to pravověrně.
Zdá se tak, že budeme muset u něho počítat s různými, až logicky neslučitelnými projevy.
Už je to i česky na http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17957
Ad 11) To je všechno moc hezke, Jene, ale tak se prezentoval i Jan Pavel II a dokonce nosil škapulíř. Nelze přece Ctít Pannu Marii a zároveň urážet našeho Pána Ježíše Krista spektakulárnimi akcemi. Jako ctíme Nejsvětější Trojici ve třech osobách bohopoctou v pravdě, tak i naší Panně Marii náleží ůcta, kterou si zaslouží.
Jednotlivý znak nečeho ještě nevytváří celkový obraz skutečnosti, ale jen vodítko.
Je to jako když masový vrah Roubal prohlašoval u soudu, že je hluboce věřící křesťan. Nic ve zlém, ale vyčkejme na plody nového pontifika. Z článku Michala Semína je patrné, že papež František je zastáncem druhokoncilní agendy, ale nezapomínejme na působení Ducha Pravdy.
Ad 14. Elektrina:
http://rorate-caeli.blogspot.c.....d-and.html
a omluva otce Finigana:
http://the-hermeneutic-of-cont.....i-and.html
Ale je to rozhodně dobré poučení: „Dvakrát měř, jednou řež.“
ad 18) Mám stejný názor; děkuji za přiléhavou formulaci.
ad 20) To tedy napoví – „lex orandi, lex credendi“. Díky.
Ad. 14
Objevily se články, že to není tak hrozné, že okamžitě po vstupu Summorum pontificum platnost ustanovil místo, kde se Mše sv. slouží.
Marcelo González však píše: „Je zapřisáhlým nepřítelem tradiční mše, povoluje pouze její imitace provozované nepřáteli starodávné liturgie.“
Stejnou taktiku použil i biskup Paďour – také tradiční Mši sv. nezakázal – pouze pečlivě vybral jediného kněze, který ji v Budějovicích smí sloužit a tvrdě odrazuje/pronásleduje všechny ostatní zájemce.
Mše sv. tam tedy je, ale namísto původních 50 lidí na ni chodí šest – ke knězi, který na jedné straně nepodstatněně odmítá podávat lidem přijímání a lživě je tituluje jako odpadlíky a exkomunikované, na druhé straně klidně při tridentské Mši sv. podává přijímání na ruku a na protesty, že je to proti předpisům, věřícím sdělí, že to jedno, že je mnohem víc věcí, co si dělá po svém…
Tady píší o tom knězi, kterého kardinál Bergoglio vybral ke sloužení Mše sv. Prý je to „ničema“ (v diskusi pak někdo píše, že ničema je slabé slovo), který nemá ponětí o tom, co je posláním kněze a katolické Církve.
V rozhovoru ten kněz říká: „MUSEL jsem se to naučit a nikdy předtím jsem to neviděl“
http://radiocristiandad.wordpr.....verguenza/
To vše je ale nic proti Chanuce a „požehnání“ na kacířském vyvolávání duchů. Čekal jsem, že konkláve nedopadne dobře, ale toto by mě ani ve snu nenapadlo.
Benedikt XVI. při návštěvě v Němcích…pokud podobných zážitků měl více, nedivím se, že abdikoval.
http://www.youtube.com/watch?v=nW1C3YLxOQI
Co se nového papeže týče, pokud bude pokračovat v médii známé skromnosti a nepředvídatelnosti, může se snadno stát (a já mu to nepřeji), že jej náhodný Abú Mohamed Usáma zapíchne někde na ulici, protože ze skromnosti nepoužije papamobil.
PRVNÍ PAPEŽSKÁ MŠE V SIXTINĚ – OPĚT OLTÁŘ ČELEM K LIDU, KTERÝ NECHAL BENEDIKT ODSTRANIT – MŠE V SANTA MARIA MAGGIORE – KARDINÁLSKÝ KOLEKTIVISMUS, TENHLE PAPEŽ NEMUSÍ ANI NIC ŘÍKAT, VYJADŘUJE SE JASNĚ SVÝMI ČINY, POKUD SE NESTANE BOŽÍ ZÁZRAK JAKO U PIA IX. TAK SE MÁME NA CO TĚŠIT, MYSLÍM ŽE BY VATIKÁNSKÝ EXORCISTA MĚL URYCHLENĚ ZAČÍT JEDNAT, POKUD OVŠEM UŽ NEMÁ ZAKÁZÁN VSTUP DO VATIKÁNU !
Nepište již tímto stylem (všechna písmena velká). Není to v souladu s „netiketou“ a je to v tomto smyslu zmíněno i ve zdejších pravidlech diskusí. Další takové příspěvky budou blokovány. Děkuji za pochopení!
Je to smutné. Dokonce si nejsem ani jistý tvrzením, že nám papeže vybral Duch Svatý (viz. Libor). Pokud je mi známo, tak ke zdárnému plnění Boží vůle je vždy nutná spoluúčast člověka. Jestliže však je většina kardinálů věroučnými pobloudilci, přičemž své poslání v Církvi vnímají především jako činnost reprezentativní a mažerskou, jak potom mohou být disponování k volbě z milosti Ducha Svatého? Vzledem k účastenství papeže Františka I. na CHO se mi tato volba jeví spíše účelovou. Zřejme si kardinálové řekli, že Církev se stále ještě jeví moc institucionálně a mládí volá po „duchu“, tak prostě vybereme „charouše“. „Charouši“ navíc nemají o věrouce ponětí (nechtějí o něm mít ponětí), jde jen o emocionalitu ze zážitku, takže takto laděný papež je vlastně dobře manipulovatelný. Stačí když bude kolem pár zdatných marketingových odborníků. Pokud nový papež vnímá sv. Františka z Assisi modernistickým způsobem (překvapilo by mě kdyby ne), jakožto hystericko-charismatického vůdce ekumenického dialogu se sociálním programem, tak to vysvětluje mnohé. Ať tak či onak je potřeba se za něj modlit, protože zázraky osobního obrácení se dějí stále.
PLÁČ NAD ROZLITÝM MLÉKEM JSOU NAŠE STESKY NA TÉTO STRÁNCE.
PŘÍLEŽITOST JME PROMARNILI VŠICHNI – MY PROSTÍ LAICI, KTEŘÍ VIDÍME OMYLY KONCILU A POKONCILNÍ DOBY. PAPEŽ BENEDIKT I FSSPX. KDYŽ UŽ SE BENEDIKT ROZHODL SPONTÁNNĚ SEJMOUT Z BRATRSTVA TRESTY MĚL JE ROVNOU PROHLÁSIT PRELATUROU I PRES JEJICH ODSTUP KE KONCILU A PŘES SVŮJ NESOUHLAS S NĚKTERÝMI JEJICH POSTOJI. SMÍŘENÍ – DE IURE – PROSTĚ VYHLÁSIT JAKO FACTUM – PROTOŽE TAK ZKUŠENÉMU TEOLOGOVI MUSELO BÝT JASNÉ ŽE NAUKOVÉ ROZHOVORY MUSÍ NUTNĚ SKONČIT VE SLEPÉ ULIČCE. BRATRSTVO NEMŮŽE PRINCIPIÁLNĚ COUVNOUT A POPŘÍT SAMO SEBE, PROTOŽE JE HLUBOCE PŘESVĚDČENO O ŠKODLIVOSTI KONCILU. BENEDIKT ZASE NENÍ SCHOPEN PŘEKROČIT SVOJI V KONCILIANTNÍ MINULOST – STEJNĚ JAKO REFORMNÍ KOMUNISTÉ NEBYLI SCHOPNI POCHOPIT NESMYSLNOST A ŠKODLIVOST KOMUNISMU VE SVÉ PODSTATĚ. BENEDIKT BYL ALE SCHOPEN URČITÉ PODSTATNÉ REFLEXE A POCHOPIL ŽE TOTÁLNÍ ROZCHOD S TRADICÍ BYLA VELKÁ CHYBA, PROTO MĚL PROJEVIT ODVAHU K RADIKÁLNÍMU ŘEZU A PROHLÁSIT FSSPX PRELATUROU S VLASTNÍM EPISCOPATEM, VYJMUTÝM Z PRAVOMOCE MÍSTNÍCH ORDINÁŘŮ A DONUTIT CÍRKEVNÍ PRELÁTY ABY TOTO PŘIJALI. SAMOZŘEJMĚ ŽE BY TO SPUSTILO OBROVSKOU VLNU NEVOLE,ALE NIC BY SE NEDALO DĚLAT, PROTOŽE FSSPX BY SE CHOVALO STEJNĚ JAKO TEĎ, ALE S PAPEŽSKÝM PRÁVNÍM STATUSEM. TÍM BY VELMI POSÍLIL TRADIČNÍ HNUTÍ V CÍRKVI. MODERNISTÉ BY ŘVALI VZTEKEM A HYSTERIÍ, ALE FAKTICKY BY NIC NEPOŘÍDILI. FSSPX ZASE MĚLO PROKÁZAT VÍCE POCHOPENÍ PRO BENEDIKTOVI AKTIVITY, I KDYŽ S NIMI NESOUHLASÍ.
BENEDIKTOVA IDEA HERMENAUTIKY KONTINUITY KONCILU A TRADICE JE ZŘEJMĚ ZCESTNÁ A NESLUČITELNÁ, STEJNĚ JAKO IDEA KOMUNISMU A OBČANSKÉ SVOBODY, ALE VYTVÁŘÍ PROSTOR PRO VRAŽENÍ KLÍNU DO JEDNOLITÉHO MODERNISTICKÉHO VÝKLADU KONCILU A DOVOLUJE TRADICIONALISTŮM PRESENTOVAT A VYSVĚTLOVAT SVOJE NÁZORY A POSTOJE, STEJNĚ JAKO REFORMNÍ KOMUNISMUS UMOŽNIL PRESENTACI ANTIKOMUNISTICKÝCH NÁZORŮ A TOHO SE MĚLO VYUŽÍT. TOHLE ALE FSSPX NEUDĚLALO Z PRINCIPIÁLNÍCH DŮVODŮ – CHÁPU – ALE BYLA TO TAKTICKÁ CHYBA, PROTOŽE PROSTĚ POLITIKU JE TŘEBA DĚLAT A OBČAS JE CHYBA POSTUPOVAT TAKTICKY, NENÍ PŘITOM OVŠEM TŘEBA USTUPOVAT Z PRINCIPŮ, JEN SE VYJADŘOVAT DIPLOMATIČTĚJI I KE ZJEVNÝM OMYLŮM SVÉHO OPONENTA. MUSELO BÝT PŘECE KAŽDÉMU JASNÉ ŽE PAPEŽ NEMŮŽE ŠMAHEM ODSOUDIT KONCIL A NOVOU LITURGII I KDYBY SI TO SÁM PŘÁL – A BENEDIKT SI TO ROZHODNĚ NEPŘÁL ! BYLO JEN TŘEBA ZAUJMOUT POZICE A ZAKOPAT SE NA NICH DALŠÍ MODERNISTICKÝ PAPEŽ BY MĚL TĚŽKOU POZICI.
NAVÍC JSEM PŘESVĚDČEN ŽE FSSPX HLEDÍ ZBYTEČNĚ Z PATRA NA tzv. INDULŤÁKY – JAKO JE FSSP, UNA VOCE, JUVENTUTEM atd. JE TŘEBA HLEDAT TO CO NÁS SJEDNOCUJE A NE POŘÁD OHŘÍVAT PĚTADVACET LET STARÉ SPORY S FSSP, TÍMHLE JENOM OSLABUJEME SAMI SEBE, TO NÁM BUDIŽ VÝSTRAHOU DO BUDOUCNA – BUDEME TO TOTIŽ ZA PONTIFIKÁTU FRANTIŠKA POTŘEBOVAT.4
OMLOUVÁM SE ZA TO ŽE PÍŠU VELKÝMI PÍSMENY ALE NĚJAK MI BLBNE KLÁVESNICE, SNAD SE MI PODAŘÍ ZÁVADU ODSTRANIT. DEKUJI ZA POCHOPENÍ.
Tak už jsem zapojil jinou klávesnici, tak se ještě jednou omluvám za velká písmena. CO DÁL ? V první řadě modlitba, ke KRISTU KRÁLI který ustanovil Svatého Petra svým pokračovatelem aby neopouštěl svoji církev a osvítil světlem PRAVÉ VÍRY Svatý stolec ! ale je čas i na práci světskou : je třeba zapudit všechny spory mezi tradicionalisty, oslovit všechny pravověrné preláty a kněze aby neopouštěli pravou víru ze strachu že přijdou o fary a funkce.jestliže ONI na nás revolucí, MY na to musíme odpovědět KONTRAREVOLUCÍ ! poučme se od nepřátel – Udělejme pravověrnou FARÁŘSKOU VÝZVU, KONGRES všech Věrných Katolíků, nebo další věci, komunikujme mezi sebou, udělejme informační dálnici, – podporujme se navzájem – jsou mezi námi podnikatelé, manažeři ,živnostníci atd. vytvořme katolickou zprostředkovatelnu práce, katolickou seznamku, pomáhejme našim lidem kteří jsou chudí, organizujme zájezdy na tradiční mše, neuzavírejme se v ulitě, zaměstnávejte ve svých firmách pravověrné katolíky, ale i ty tzv.pokoncilní, kteří smýšlejí dobře, jenom jsou zmatení a mnohdy nám nerozumí co a proč chceme, protože jsou špatně formováni pokoncilní církví ! Na tom co říká o kariérismu v církvi římský biskup – František I. něco přece jenom je! Mnoho dobře smýšlejících prelátů a kněží raději trpělo v hříšné pokoncilní době ve strukturách církve a nenašlo odvahu k statečné cestě mons. Marcela Lefebvra a mons. Castro de Mayera – kde už mohla církev být kdybychom měli padesát takových statečných prelátů – a ti lidé tady byli a jsou ale mají obavu, nechtějí být neposlušní, BOJÍ SE O EXISTENCI – pořád se utěšují že to není tak špatné, ale i poslušnost má svoje meze, nelze sloužit ANTIKRISTU a omlouvat to povinnou poslušností a ANTIKRISTA POZNÁME PODLE ČINŮ – NE PODLE ŘEČÍ ! Co je platno že někdo mluví o lásce, zbožnosti, pokoře a toleranci, když přitom šlape po tradici pravé víry, skutečnou zbožnost zadupává do země a trhá stádo na kusy ! Pokoncilní katolíci jsou strašně naivní, oni snad si myslí že ATIKRIST jim projeví svoji pravou podstatu – NEZAPOMÍNEJME – ĎABEL TO JE OPICE BOŽÍ ! jenomže tohle si většina katolíků vůbec neuvědomuje, protože jsou formováni špatnou pokoncilní teologií. takže milí bratři v KRISTU, přestaňme plakat a nevražit a začněme konat ! Když je Bůh s námi kdo je proti nám !
HEURECA – konečně se mohu plně ztotožnit s novým římským biskupem, radiovaticana zveřejnilo některé momenty z jeho volby. Po volbě prý František vstal a řekl kardinálům “ KÉŽ VÁM BŮH ODPUSTÍ CO JSTE UDĚLALI “ !!!!!!! Tak to je myslím – no comment .
To catholicus 36
Tato věta je představením pontifika. Vlastně se kardinálům vysmívá, a vysmívá se i Bohu, neboť on sám ví, kdo je a co jeho zvolení znamená. Hrozné totiž je, že ta věta je jen zdánlivý vtip.
Prosím, vyhněte se v rámci svých komentářů přímým útokům a opovážlivým obviněním. Děláte tím medvědí službu portálu i katolíkům obecně. Vymazal jsem na třech místech takové výrazy.
Ad Hamish + David Hibsch – Jen prostě nechci a priori nadávat, chci věřit Božímu působení, už bylo v minulosti plno případů, kdy se i zdánlivě nepoužitelný člověk stal skvělým biskupem /jeden takový případ z Polska 60. lte 19. stol.,kdy carská suita dosadila mocí na biskupský stolec jedné diecéze ožralu. Do 2 let byl na Sibiři, ježto šel do sebe a stal se z něj skoro světec bojující proti všemu nekatolickému.
Je mi jasná nutnost spolupůsobení člověka, ale dopustil-li Bůh různé ty Alexandry VI., tak to tak prostě učinil. A jestli to bude špatný papež /za opak toho se modlím, resp. modleme/, bude to vinou i nás věřících. Izraelité také měli plno špatných velekněží, zejména v časech, kdy to šlo s národem z kopce, vyvrcholilo to Kaifášem a Annášem.
pozeram na stranky Ceske pozice, a tam v jednom clanku, podla mna velky nepriatel Cirkvi, Benjamin Kuras, vyjadruje potesenie z noveho papeza… To tiez nevesti nic dobre.
Ad 39. Nechci se vyjadřovat k samotné osobě nového papeže (co je o něm dosud známo, je dost strašné), ale k tomu příkladu polského biskupa. Není mi jasné, o koho by mělo jít; pokud vím, nikdo takový v tehdejším polském episkopátu nebyl. Ta uvedená data (v 60. letech biskupem, do dvou let na Sibiři) by „seděla“ jen na sv. Zikmunda Felińského, zato ty ostatní údaje potom naprosto neodpovídají skutečnosti – nebyl to „ožrala“, neboť žil asketickým zbožným životem již před dosazením na arcibiskupský stolec, a také nebyl dosazen mocí carskou suitou, nýbrž bl. Piem IX., pravda, po dorozumění s ruskou vládou (to jinak nebylo možné), a je také pravdou, že vláda v něj vkládala jisté naděje (proto jej Varšavané čekali s určitým nepokojem), které ovšem nesplnil; proto to jeho vyhnanství (nikoli ovšem na Sibiř, nýbrž do evropského Ruska). Ale třeba máte na mysli ještě někoho jiného? To jen tak na okraj, vlastně mimo téma této diskuse.
ad 40) Nevím. proč by měl být Ben Kuras nepřítelem Církve. A jeho článek není tak špatný, i když Roman Joch má lepší. A velmi oceňuji, že oba vítají nového papeže pozitivně na rozdíl od zdejšího zákoutí, kde se deklaruje spíše jako příchod Antikrista. Zejména v komentářích…
ad 41 – mám to z Radia Maryja, už mi ale vypadlo jméno, ale ta datace tam byla takováto. A jistě že car nejmenuje sám od sebe, špatně jsem se vyjádřil.
Trhač, Kuras i Roman Joch su, podla mna nastupci jakobinov, a tvrdi nepriatelia Cirkvi, blizki neokonzervativcom. To snad je nazor vsetkych katolikov, aspon som si to doteraz myslel.
Papežství je mimořádný dar i pro osobu papeže samotného. Markantně to bylo patrné na proměně kardinál Mastai-Ferreti / papež Pius IX.
Pokud František nebude Petrus Romanus, jde celý Malachiáš do kopru, a to by bylo velmi pozoruhodné, když prakticky každý dosavadní papež své motto naúplnil.
Mimochodem mne napadá, že samotná podstata sedisvakantního bludu je v tom, že sedíci vlastně nevěří v neomylnost. Protože oni předpokládají, že římský papež může učit blud, a následkem toho přestává být papežem. Ovšem taková interpretace dogmatu je velice zcestná. Neomylnost papeže má chránit církev před omylem, proto se prostě nemůže stát, aby jakýkoliv papež definoval nějaký blud, ovšem může sám být heretikem, a že takových už v dějinách bylo, podobně jako slabochů, nemravů a jiných nehodných papežů.
I Kaifáš byl platný velekněz, poslední starozákonní „papež“ a univerzální velekněz celého lidstva…
ad 44) Pardon, měl jsem za to, že Roman Joch, blízký spolupracovník majitele tohoto webu, je katolík. http://euportal.parlamentnilis.....itel-.aspx
ad 46) Roman Joch byl mým spolupracovníkem před mnoha lety, než jsem odešel, či spíše byl odejit, z Občanského institutu. Naše názory jsou v mnohem, a byly již tehdy, výrazně odlišné.
Většinou „flatus vocis.“ Mnohé příspěvky jsem, přiznám se, nedočetl“. Nebudu nic konkretizovat, vyjádřím jen svůj osobní dojem z prvních záběrů po zvolení papeže Františka I. DEO GRATIAS! Od abdikace Benedikta 16 jsme se intenzivně modlili za nástupce s vroucí prosbou, aby byl především následník svatý. Pokud je člověk naprosto vydán Bohu a usiluje o svatost, je naděje, že vše ostatní bude přidáno. Papež, který zahajuje pontifikát prosbou o modlitbu, který se modlí a který miluje Pannu Marii (znám bratra, který se s ním setkal u pražského Jezulátka, znám i další reference o jeho lásce k Panně Marii Fatimské, papež, který si zvolil jméno světce, který v době jejího těžkého úpadku dostal pověření od Pának její obnově, papež, který se sklání k chudým a potřebným, je ovšem stejně jako jeho Pán a Mistr kritizován od doby, kdy se objevil na scéně.Je to ale současně velké povzbuzení a já osobně DĚKUJI PÁNU ZA TUTO VOLBU. Uvidímě kolik bude mít sil k prosazování Mariásnké dimenze v církvi. S názory, které mají tendenci vracet se před II.Vatikánský koncil nemohu souhlasit, je pouze možnost návratu k hodnotám, které nám dal Pán Ježíš, který založiljednu svatou církev katolickou, které se alečasem rozdělila hříchem, který ovšem permanentně pkračuje v dalších soudech a obstrukcích, které nejsou ničím jiným než nepochopením slov Pánových o jednotě. Ta je dánaa bude se naplňovat v křížích a bolestech, v chudobě a příkladech, které jsou nám dány a který chce následovat i současný papež. Prosili jsme o následníka podobnému svatému Piu X, jednomu z největších papežů všech dob. V dnešní době je nemyslitelné uvažovat o církvi před koncilem, bude jen dobré, když současní mladí lidé, kteří jsou zklamáni modernistickými excesy poznají a zamilují si krásu předkoncilní liturgie, kterou již dnes můžeme sloužit zásluhou papeže Benedikta 16. Jde ale o proces celých desetiletí, neuspíší-li jej ovšem velmi dramatický zásah z nebe, který si nikdo z nás neumíme představit. Omlouvám se, že mohu vyjádřit jen to, co cítím bez přetvářky, prubířským kamenem bude to, zda tento můj příspěvek bude moci spatřit světlo světa. Děkuji ale také za toto tříbení mysli a srdcí a vyprošuji všem ze všech proudů církve odvahu k duchovnímu objetí a upřímnou oddanost k tomu, který byl zcela určitě povolán na nejvyšší stolec Boží Prozřetelností.Budeme se modlit, aby všechny útoky, které jsou vždy jako v časech Pána Ježíše nejtěžší z vlastních řad těch, kteří se ve svých představách a názorech pohybují ve větších výšinách svatosti, se staly velkou vnitřní silou papeže, který se svými postoji a projevy bude přibližovat trpícímu Kristu. POKOJ a DOBRO a žehnám všem. P.Petr Dokládal
Škoda, že se toho nedožil Jan Pavel II. Mohli by vytvořit papežskou konferenci
http://imb.lide.cz/lide_photo_.....type=fresh
ad 48. Uf.
Takový druhovatikánský komentář člověka opravdu zaskočí… :-O Pán Ježíš – pak II. Vatikánský koncil – a mezitím nic (tma před koncilem a tma po něm).
Tak uvidíme co dokáže během čtyř let..
http://rorate-caeli.blogspot.c.....right.html
Musíme se modlit za jeho obrácení.
Jak jsem četl Halíka a Czendlíka, tak jejich nadšení mi připomíná utržené ruské kolo. Držte si kloubouky, pojedeme z kopce.
ad51) Ježíše bych vynechal. DVK je počátek. Navíc je třeba si uvědomit, že podle katolických teologů typu Halík, Kung a další jsou evangelia krásné pohádky.Jsem zvědav kdy si Duka a Vlk začnou hrát na Červenou karkulku.
Ten člověk v kápi co též nad novým papežem drží ruku je Raniero Cantalamessa františkánský kapucín který dává Exercicie biskupůn a prelátům.Takže bych neměl velké oči a neplet zde zlého ducha.
ad 55) jonatan: Chtělo by to více informací o CHO (jejímž představitelem je zmíněný P. Raniero Cantalamessa OFM Cap.):
Charismatické hnutí. Je katolické? (P. Karl Stehlin FSSPX)
Ad 28 Paul Max.
Pozrite si tento komentár:
Do you even know who these bishops that did not shake his hands? They are from the Vatican they travelled with him, they are his supporters, they are not local. You ignoramus. The ones who shook his hands were German Bishops. hahaha…I got a stitch from laughing so much at shaqpak…read a book and stop wasting your time.
Je to to iste video iba z polskej TV:
http://www.youtube.com/watch?v=m7zYOXgSi5s
Na prvý pohľad to video vyzerá desne, ale asi má pravdu tento komentár. :)
Halík : „Jsem nadšen, že to je jezuita, jezuité jsou intelektuální elita, jsou to skvělí chlapi. Jsou to lidé věcní, otevření světu, je to nejlepší řád na světě“
Vědci dnes oznámili, že disponují silnými předpoklady, že objevili božskou částici, tedy Higgsův boson.
Tato, zdánlivě nesouvisející zpráva nám vysvětluje profesorovo nadšení pro intelektuální elitu světa.V rámci smíření víry s vědou nechtějí totiž jezuité zůstat pozadu za CERNEM a proslýchá se, že jsou již blízko objevu tzv.bodu omega svého guru Teilhard de Chardina.
V jakém ohledu je na tomto bádání zainteresován pan profesor Halík mi není známo, ale jsem si jist, že vzhledem k šíři jeho intelektuálního záběru se to již brzy dozvíme, neb u nás v české kotlině se všechno hned vykecá.
„È finito il Carnevale,“ vážení! Všichni ti kašpaři v červených mozetách přede mnou byli jen karnevaloví šašci!
http://kronika.ecclesia-tv.cz/karneval.jpg
ad56: Díky za odkaz. Toto pojednání určitě stojí za přečtení. Jenom doplňuji pro jonatana: V CHO nepůsobí Duch Svatý. A neříkám to proto, že jsem o tom jenom něco četl, ale znám i ovoce. Charismatici nesnáší Tradici. To, že pater Cantalamessa dává exercicie biskupum a prelátům, dělá situaci v Církvi o to horší.
Že je P. R. Cantalamesa OFM Cap. guru přes „ducha svatého“ v CHO a poučuje biskupy i papeže ještě neznamená, že CHO, jakožto protestantský projekt není pouze hrou zlých duchů. Jsem ze zkušenosti přesvědčen, že je tomu tak. Proto má CHO takový všelidský úspěch. Přes emocionální zážitky modernismem infikovaných katolíků i nekatolíků se zlému skutečně daří udržet je velmi daleko o katolické věrouky i smírné oběti mše svaté. Oni si vystačí v tom svém rozjuchaném světě. Jsou spokojeni sami se sebou, vždyť prý mají „Ducha svatého“, mluví jazyk, mají extatické stavy, prostě duchovní vzrůšo. To je neklamná známka, že Duch svatý se po konferencích CHO nepotlouká a když, tak jde jen o jednotlivce, kteří ještě zázrakem neztratili osobní poctivost.
Sorry, otče Petře, máte to trochu popletené, ta naivita je do očí bijící. Žádné vracení se před koncil, ale k plnosti katolické víry. Pokud vím, tak katolickou liturgii nesloužíte. I když máte možnost.
Ad 62 – Naivita = důvěra v Boží vedení, důvěra v Jeho pomoc atd.? Co tak se namísto výpadů za papeže za něho pomodlit. Ať se Vám to líbí, nebo, ne , pořád je to hlava církve, nástupce sv. Petra. Nechcme na Bohu, komu dopustil usednout na Petrův stolec, neklaďme si podmínky, koho tam chceme mít, a když nebude ve všech bodech odpovídat našim představám, tak ho hned na začátku odepíšeme.
Mínění P. Christian Bouchacourt, představeného jihoamerického distriktu Bratrstva – http://www.sspx.org/news/cardi.....5-2013.htm .
ad. 61 … navíc to jsou často abstinenti.
ad 60, 61) Vaše jistota je až omračující, bratři! Viz třeba 1. Korintským 10,12, případně celá 12. kapitola… Mohu vyčítat těm Vašim „charoušům“, jak je tady pěkně nazýváte, ale i Danu Drápalovi a celému jeho společenství leccos, ale přímo Satana bych u nich nehledal.
Jsem právě v Jižní Americe, panuje zde velké nadšení ze zvolení Jihoameričana, i velké naděje na urovnání místních mezinárodních sporů (Peru-Bolívie-Chile), očekává se růst počtu katolíků snad právě proto, že jihoamerické mše jsou tak živé.
Jihoamerické mše dle NOM jsou ještě trošku „živější“ než české kytarové mše se zpěvy z Taizé, všichni jsou zde na to zvyklí a nic jiného nejsou ochotni zvažovat ani jako alternativu. Ti, pro koho je hluk a pohyb na mši nesnesitelný, odchází jinam, často k Svědkům Jehovovým.
Nejsv. Svátost v Buenos Aires už před 18 lety podávaly laikyně (důchodkyně) oblečené do mešního roucha jako kněz a to i v kostele de la Inmaculada Concepción uprostřed města (víc v centru už je jen katedrála). Tedy v době, kdy arcibiskupem v Bs.As. byl P. Bergoglio.
Na jiných místech, například v Zapale, „mši sloužila“ i řádová sestra, pokud zrovna nebyl přítomen kněz. Ten nebyl přítomen skoro nikdy.
Samozřejmě tady nikdo nesdílí smutek nad vymizením latiny z obřadů, dokonce prý latině nemohli ani rozumět.
Milan R., vysledky koncilovych reforiem, ktore ste opisali v Juznej a Strednej Amerike uz prichadzaju.
V Argentine, kedysi uplne katolickej krajine, je dnes uz len 20% obyvatelov praktizuje katolicizmus, podla vyskumu z roku 2011 je krestanov (cize nielen katolikov) uz iba 67%.
Uruguay, stat leziaci oproti Buenos Aires ma dnes, v roku 2006 uz len katolicku mensinu: 47,1% katolikov:
http://en.wikipedia.org/wiki/Religion_in_Uruguay
O dva roky neskor bola prieskumu ma uz len 45% katolikov :(
O com to teda rozravate?
Mam pocit, ze Milan R. vo svojom zapale z nicenia tradicneho katolicizmu zabudol na realitu. Inak, ten infantilny katolicizmus, co sa tam dnes siri, je dokonca tam, v Latinskej Amerike, uplne cudzorodym prvkom, je to len vysledok vymyvania mozgov, lebo to nema vobec nic spolocne s tamojsou kulturou, teda ani s tradicnym spanielskym katolicizmom, ktory tam priniesli Spanieli, ani s indianskym dedicstvom.
a teda, realita je tato.
Kedysi uplne katolicka Guatemala mala v roku 2012 uz len katolicku mensinu- bolo tam 47,9% katolikov. Pozrite ,,kolac“ napravo, tu na wiki:
http://en.wikipedia.org/wiki/Religion_in_Guatemala
Salvador, dalsia kedysi uplne katolicka krajina. A dnes? V roku 2008 mal uz len 52,6% katolikov:
http://en.wikipedia.org/wiki/R.....l_Salvador
Honduras, kedysi tiez skoro stopercentne katolicka krajina, a dnes?
Uz len mensina, 47% katolikov:
http://en.wikipedia.org/wiki/Religion_in_Honduras
Dalej, Nicaragua- pred siedmymi rokmi tam bolo uz len 58,5% katolikov, pri tempe poklesu to dnes moze byt i menej nez polovica:
http://en.wikipedia.org/wiki/R....._Nicaragua
Dokonca v Brazilii uz podiel katolikov pred dvoma rokmi klesol na 64,6%:
http://en.wikipedia.org/wiki/Religion_in_Brazil
Hlavne, ze koncilovi si tlieskaju a bubienkuju… a utesuju sa, ze im odchadza len zopar nespokojencov k jehovistom :(
Milan R. za 40 rokov ste v Latinskej Amerike znicili to, co nasi misionari, svatci, knazi a pristahovalci budovali 400 rokov :(
Inak, ten sasovsko-infantilne-charizmaticky pseudokatolicizmus, co bol nanuteny Latinskej Amerike, kde ste im vymyli mozgy, a presvedcili ich, ze tie protestantsko-cudzacke prejavy su ich vlastnym, kulturnym prejavom a identitou, je uplne cudzi tradicnej latinsko- americkej mentalite.
Ma povod u severo-americkych protestantov, rovnako ako oskliva a nevkusna architektura pokoncilovych latinsko-americkych kostolov.
Kusok z tej skutocnej latinsko- americkej identity (krasna tradicne katolicka architektura chramov i svetskych budov, zboznost, mystika) vidiet na tomto videu z Guatemaly:
http://www.youtube.com/watch?v=ZBNr4xJnLv0
Ale je naozaj obdivuhodne, ako ste tam ludi dokazali presvedcit, ze cudzacka severo-americka pseudozboznost je vlastnym prejavom ich prirodzenosti a vlastnej kultury, az tak, aby na ukor cudzieho zavrhli svoje vlastne…
na ukor vlastneho prijali cudzie
Ad 68-73. v příspěvku 67 jsem jen popsal situaci, jaká byla dříve a je právě tento týden v Jižní Americe.
Ad Nino 71, zkuste si můj příspěvek přečíst znovu, nevím, na základě čeho mne obviňujete ze 40-letého ničení Latinské Ameriky, nehledě na to, že se tady vyskytuji jen občas a jen posledních 20 let, většinu času jsem na Moravě. Mimo to jsem laik a na NOM asi máme oba stejný pohled.
Pokud jsem napsal, že zde panuje nadšení, jen píšu o tom, co vidím, o čem mluvím s kolegy. A že jsou zde jehovisté v evangelizaci/agitaci aktivnější než katolíci je jen konstatování faktu, ne moje agitace.
Statistiky vravia, ze ten odchod je znacnejsi, nez len k jehovistom, a smeruje i k tym, co vedia robit este vacsiu show- k roznym charizmatickym, ci inym protestantskym denominaciam, ale i k ateistom, ci agnostikom.
Nadsenie, ktore ste videl vobec nekorespondujem s volnym padom tamojsej Cirkvi a katolicizmu, ale to bude uz asi tym vymyvanim mozgov po Koncile…
Kazdopadne, ako clovek, co bol v Argentine, viete posudit, aka tam je situcia Tradicie, a FSSPX? Pisete, ze zla, ale z inych zdrojov zas som pocul, ze v Argentine je najlepsia z Juznej ameriky.
Ako su tam rozsirene liberalne nazory medzi klerom a veriacimi (v inych otazkach)?
Tym ine otazky myslim to, s cim sa i u nas stretavame- ,,svatenie“ zien, potraty, homozvazky, rozvody, demokratizacia Cirkvi a la My sme cirkev, atd
tiez ,,kontrola porodnosti“
64) Michale, z takových myšlenkových východisek, jak známe z historie, nikdy nic dobrého nevzešlo. Nic proti ideálu chudé církve, která je tu pro chudé, ale tenhle koncept se vždy zvrhl v nějakou herezi. Katharoi-čistí, ruzní bratříci, valdenští apod. Ten sociální rozměr je svůdný a davy mu tleskají, ale tak nějak se v tom frenetickém třeštění a blouznění o ráji na zemi vytracel náš Pán Ježíš Kristus a Jeho obět na kříži. František sice mluví ve své homilii o tom, že církev se nemůže stát nějakou nevládní organizací, ale jeho kroky svědčí o něčem jiném. Tam bude nějaké čertovo kopýtko anebo spíše kožená zástěra.
40 rokov, mozno uz vlastne 50 rokov, som myslel koncilove nicenie latinsko-americkeho priestoru, ak teda nie ste aktivny ucastnik tychto podnikov tam.
Ad 75: Ako su tam rozsirene liberalne nazory medzi klerom a veriacimi?
Nino, Morava je v porovnání s Jižní Amerikou „silně zaostalá“ a „super-ortodoxní“. Československo zaostalo kvůli izolaci do roku 1990, ale snažíme se je dohnat ve všem. V Chile je normální, když spolu chodí 12-až 14-letí a rodičům to nevadí, do škol se musí nosit stejnokroj který tvoří povinné minisukně. Rozvody jsou normální, katolická církev tomu říká „nulidad“ – neplatný sňatek.
Oproti tomu mše NOM v Argentině byly už před těmi 20 lety extrémně pokrokové, s důchodkyněmi ve funkci ministrantů i koncelebrantů. Argentina na tom byla podstatně hůř než Chile.
Bylo by to na delší diskusi, která ale situaci nezlepší. Nejvhodnější aktivita mi připadne „modlit se, jak ještě nikdy předtím“ za zasvěcení Ruska a za katolického papeže.
Byl jsem několikrát v Mexiku, v Chile a dvakrát v Brazílii, v Campos, v diecézi u Bratrstva Sv. Jana s Vianney,člověk jako turista samozřejmě za několik týdnů nemůže poznat vše, ale vím že latinskoamerická církev obecně je v naprostém rozkladu. Není pravda že tady není poptávka po tradičním obřadu, ale většina biskupů tradicionalisty tvrdě pronásledovala, současnou situaci neznám, byl jsem tam naposledy v roce 2003, ale tehdy to byla hrůza. většina kněží sympatizovala s komunisty a teroristy, to co slouží nejsou ani mše ale revoluční schůze. Bratrstvo Sv. Jana s Vianney se domnívalo že když se míří s Římem dostanou větší prostor pro svoji činnost, opak byl pravdou, prefekt papežské komise kardinál Hoyos, sám příznivec tradičního ritu se prý poctivě snažil prosazovat tradiční liturgii, ale biskupové na něj kašlali. Nejlepší situace byla Chile díky generálu Pinochetovi,který byl velkým příznivcem latinského ritu, za jeho vlády vzniklo v Chile několik desítek personálních farností kde byl tradiční ritus rozšířen. Druhá nejlepší situace byla v Mexiku, kde byl kardinál Carrera, z OPUS DEI, ten okamžitě exkomunikoval politiky podporující potraty a homosexuály a začal stíhat revoluční kněze, tradiční ritus sice aktivně nepodporoval, ale ani ho nepronásledoval, zaujal neutrální postoj. V Argentině jsem nebyl, ale mám tam několik přátel,jsou to zaměstnanci nadnárodních nebo novináři. současný František je prý sice u lidu oblíbený,ale absolutně organizačně neschopný, v jeho diecézi je prý absolutní finanční chaos, o vedení a řízení nemá prý nejmenší ponětí,v jeho okolí prý došlo k několika vážným defraudacím peněz na charitu, protože mnoho podivných lidí využívajících jeho naivitu a neschopnost. jeden z novinářů působících v Argentině mi napsal “ když jsem slyšel pana Halíka, že tento papež udělá v církvi pořádek, opravdu, jsem se pobavil, ten není schopen uřídit ani svého sekretáře.“. Co píšu tyto řádka slyším z televize že František prohlásil že chce chudou církev pro chudé a v Kurii nebude dělat žádné změny .
Ano, i defraudace může být cestou k chudobě.
Protože i na této stránce dochází k neustálým sporům ohledně II. vatikánského koncilu, dovolte mi malou rekapitulaci.Dnešní příznivci liturgické tradice se dělí v podstatě na dva tábory, na odpůrce koncilu, kteří tvrdí že koncil je formálně platný, ale tam kde je v rozporu z tradiční církevní naukou, nebo jsou jeho dokumenty nejednoznačně formulovány,tak platí tradiční učení církve, druhá skupina tvrdí že problém není v koncilu samotném, ale v jeho špatném pochopení a špatné aplikaci.O tom že se po koncilu aplikovalo mnoho věcí které koncil nepožadoval, nebo je dokonce zamítl, není potřeba hovořit, protože o tom bylo napsáno již mnoho a potvrdil to i papež Benedikt. Např. koncil nepožadoval nový mešní ritus, pouze reformu ritu tradičního, koncil jednal o oltáři čelem k lidu a většinově tento požadavek zamítl, koncil nařídil aby dobrá latinská liturgie byla nadále pěstována a rozvíjena, lidový jazyk připustil jen jako možnost, koncil jednoznačně podpořil celibát atd. faktem ovšem je že mnoho v koncilových dokumentech připouští dvojí výklad a co hůře,za naplnění tzv. ducha koncilu se propagují věci které s ním nemají nic společného. Spory o tom, zda koncil je bodem zlomu v církvi či není jsou naprosto zbytečné, protože i kdyby tímto zlomem De Iure nebyl De Facto se tímto zlomen stal !!! Největší vinu na tom ovšem nenesou modernistická laická hnutí, či odpadlí teologové typu, Rahnera, Pesche či Künga, ale pokoncilní papežové a velká část hierarchie, která tyto názory jednoznačně neodsoudila ba naopak často je tolerovala či dokonce otevřeně podporovala.tím se vykopal hluboký příkop mezi tradičními katolíky, kteří chtěli být věrni tradiční nauce a liturgii. Tradicionalisté byly pomlouváni, zesměšňováni, veřejně označováni za škůdce a brzdy pokroku. Jestliže mnoho z nich i za pontifikátu Benediktova, zaujalo nedůvěřivý postoj není se čemu divit, i když si myslím že jejich postoj je sice z principu správný, ale takticky špatný. Co se týče snahy “ zachránit koncil,“ prostřednictvím téze tzv. Hermenautiky kontinuity, se kterou přišel Benedikt, je to sice dobrý pokus, ale fakticky nemožný.Dokumenty II. vatikánského koncilu jsou opravdu nejednoznačné nebo vysloveně závadové a ještě byly brutálně zneužity, pošpiněny kacířským balastem a v jejich jménu vniklo do církve tolik zla že musíme z faktických důvodů konstatovat . II. vatikánský koncil přinesl církvi jenom, zmatek, zlo a satanův smrad ! příznačné je to že o satanově smradu mluvil na konci svého pontifikátu papež PAVEL VI. tedy ten který ten smrad satanův sám do církve pustil. Koncil je tedy nadobro ztracen a nejvíce se na tom zasloužili jeho ortodoxní zastánci.
Milan R., vdaka, a i ked nasa diskusia situaciu nezlepsi, urcite je pre mna, a urcite nielen mna, zaujimave sa dozvediet tieto veci, z tak dalekych krajin.
Catolicus, vdaka za prispevok.
Zaujalo ma:
,,Nejlepší situace byla Chile díky generálu Pinochetovi,který byl velkým příznivcem latinského ritu, za jeho vlády vzniklo v Chile několik desítek personálních farností kde byl tradiční ritus rozšířen.“
Ako to bolo vlastne s vierovyznanim Pinocheta, cital som, ze bol nepraktizujuci?
Takito ma mrzi to skoncilnenie Camposu.
Ad 85. Pinochet sám sebe prohlašoval za římského katolíka. Napsalo se o něm tolik pravdivého i nepravdivého, že nelze říct, kde je pravda. Většinu zpráv o něm píšou socialisti, kteří ho samozřejmě nenávidí.
Skutečnost je ale ta, že 1. junta zachránila Chile před kubánskou cestou a 2. před občanskou válkou na způsob Peru – Sendero luminoso. Situace se významně zhoršila v posledních 12 letech za vlády socialistů, některé regiony (Temuco) se staly méně bezpečné z důvodu nevhodné politiky, ale to teď neřešíme. Skutečnost je ta, že mnoho zejména vysokoškoláků se významně socialisticky radikalizovalo, někdy za podpory místního biskupství (právě Temuco).
Mimochodem, v Chile jsem se nikdy v posledních 18 letech s latinským ritem nesetkal, všechny mše byly a jsou v NOM, jen se liší tím, jestli jsou s kytarovými zpěvy nebo bez kytary. Na druhou stranu jsem nenavštívil všechny možné chilské kostely, je možné, že někde mše latinsky je, ale nejspíše dle NOM. Dost o používání latiny v Latinské Americe pochybuji, protože by to bylo „nestylové“ – nejsou v ní možné zpívat kytarové písničky.
Přinejmenším ale už i zde je přítomno FSSPX, pravidelně zatím jen v Santiagu.
Ad 28 Paul Max.
Nevěřte každé hlouposti. Ve skutečnosti papež představuje německému prezidentovi svůj doprovod (v čele s Bertonem), v němž byli kromě jeho nejbližších spoluprcovníků taky dva němečtí biskupové (ti zrovna papeži po ruce chmátli).
http://www.catholicnewsagency......cted-pope/
Děkuji našemu Pánu, že povolal papeže Františka.
Jezuité se osvědčili svou věrností církvi svaté, jsou jednak vzdělaní a je to intelektuální elita církve svaté.
Modleme se za papeže Františka a vzdejme díky Hospodinu našemu Otci.
Talina, vernostou Cirkvi sa osvedcili predkoncilovi jezuiti, nie ti dnesni, pokoncilovi, tych by casto sv. Ignac z Loyoly hnal bicom.
A uz nie su intelekualnou a elitou a vzdelanymi, mozno tak vo svetskej a sekularnej od Boha odpadlej filozofii a mysleni, modernom- ktore je zvratene.
naposledy jsem byl v Chile 1995, tehdy se sloužil trodentský ritus na Plazadearmas, ale je to už dlouho.
Když čtu komentáře o migraci katolíků ke svědkům, napadá mne, jesti by nestálo za to naočkovat jim tradici. Určitě by to bylo jednodušší, než přesvědčit alespoň čtvrtinu kléru k tridentskému ritu.
Já osobně nehledám na Františka I. žádné pomluvy, on nám otevřeně poskytuje sám důkazy o podivuhodnosti svojí katolické víry, ano jestli se biskup aktivně účastní obřadů falešných kultů, je to špatné ! Jestliže nechává v kostele kázat nepřátele pravé víry je to nejen špatné, ale měl by být suspendován. Nedovedu si představit že by se Sv. Ignác Loyoly zůčastnil Chanuky, nebo že by nechal kázat v kostele protestanty.
P.S.
Sv. Pio z Pietrelciny, skutečný světec františkánské spirituality řekl na adresu pokoncilních moderních Františkánů, ” žeňte je bičem, Sv. František takové služebníky nepotřebuje. Fratišek I. nemá nic společného ani se Sv. Františkem, ani s tradiční jezuitskou spiritualitou, Sv. Ignác by ho hnal bičem !
http://www.rotaryfirst100.org/.....rancis.jpg
ad 93. Na fotografii: Socio honorário (čestným členem) se může stát kdokoli, koho se rozhodne daná společnost jmenovat za čestného člena. „Čestný člen“ může proti členství protestovat, ale to je tak všechno. Foto patří spíš do kategorie poplašné zprávy.
jedním z odborníku na liturgii a latinu byl na II. Vatikánském koncilu kardinál Stickler, který v Aigen, 26. 8. 1997 při setkání kněží sděloval své vzpomínky a zkušenosti koncilního poradce liturgické komise takto:
„V této souvislosti je třeba uvést i další důležitý prvek, kdy došlo nejen k mylnému pochopení ustanovení koncilu, ale i k jeho úplnému popření: kultovní jazyk. Mohu v této záležitosti argumentovat, protože jsem na základě svých osobních zkušeností s tímto tématem důvěrně obeznámen. Byl jsem jako expert komise pro semináře pověřen relací o latinském jazyce. Byla vytvořena stručně a krátce, a po zralé diskusi byla uvedena do formy, která odpovídala přáním všech členů a byla připravena k předložení v koncilní aule. A tu došlo k neočekávané události: papež Jan XXIII. slavnostně na svatopetrském oltáři podepsal apoštolský list Veterum Sapientia, který, podle názoru komise, učinil prohlášení o latinském jazyce v církvi nadbytečným. V tomto listu, byl vyjádřen nejen význam latiny v liturgii, ale i ve všech oblastech života církve. Když později se v koncilní aule po několik dní diskutovalo o funkci latiny, sledoval jsem pozorně tuto diskusi a také jak se odrazila v konečných formulacích Konstituce o liturgii. Dobře si pamatuji, jak po několika radikálních návrzích, jeden sicilský biskup povstal a otce zapřísahal, aby v tomto bodě zachovali obezřetnost a rozumnost, protože jinak by se nakonec dospělo i k tomu, že by se celá mše sloužila v lidovém jazyce. Po tomto varování propukl v koncilní aule bujarý smích. Proto nemohu pochopit, jak Mons. Bugnini mohl později tvrdit, ve svých r. 1983 uveřejněných pamětech, že radikální a celkový přechod od zavedeného latinského kultovního jazyka k lidovému jazyku, byl koncilem prakticky potvrzen jako pastorační nezbytnost /cituji z italského orig. Str. 108 – 121/. Mohu naopak dosvědčit, že formulace koncilní konstituce, týkající se této otázky, jak ve všeobecné části /čl. 36/, jak v ustanoveních týkajících se mše /čl. 54/ byla v konečné diskusi koncilních otců téměř jednohlasně přijata a to 2152 hlasy pro a pouhým 4 hlasy proti. Při zpracování tradice, která se tohoto tématu týkala, jsem si uvědomil, že zde byl vždy jednomyslný souhlas, a to až do doby Jana XXIII..“
V roce 1986 jmenoval Jan Pavel II. komisi devíti kardinálů, aby prozkoumala právní statut tradičního ritu, obecně známého jako „tridentská mše“. Komise kardinálů zahrnovala kardinály Ratzingera, Mayera, Oddiho, Sticklera, Casaroliho, Gantiho, Innocentiho, Palazziniho a Tomka a měla za úkol prozkoumat dvě otázky:
Zmocnil papež Pavel VI. biskupy, aby zakázali slavení tradiční mše?
Má kněz právo na veřejnosti a soukromě slavit tradiční mši bez omezení, třebas i proti vůli biskupa?
Komise, jak konstatuje záznam, jednomyslně rozhodla, že papež Pavel VI. nikdy nedal biskupům zmocnění, aby kněžím zakázali slavení tradičního ritu mše.
Co se týče druhé otázky, komise konstatovala, že kněží nemohou být povinni slavit nový ritus mše. Biskupové nemohou zakázat nebo omezit slavení tradičního ritu mše, ať na veřejnosti nebo v soukromí.
Komise dále doporučila, aby papež vydal výnos, zakládající se na zjištěních komise. Papež měl v úmyslu vydat tento výnos v listopadu 1988, ale výnos nebyl nikdy vydán kvůli tlaku opozičních biskupů na papeže. kardinál Stickler zanechal za sebou rozsáhlé dílo, kde popisuje průběh koncilu a vyhraňuje se proti pokoncilní aplikaci usnesení koncilu .
Na otázku: „Přinesl II. Vatikánský koncil nová dogmata?“ můžeme jako odpověď použít úvod konstituce o liturgii (SC 1): „Posvátný sněm si vytkl za cíl neustále prohlubovat křesťanský život věřících, lépe přizpůsobit potřebám naší doby instituce podléhající změnám, podporovat všechno, co může přispět k sjednocení všech věřících v Krista, a posilovat vše, co může být pro všechny pozváním do Církve. Proto považuje za svůj zvláštní úkol postarat se také o obnovu liturgie.“
Pastorační záměr liturgie v SC čl.4 je: „Posvátný sněm věrný tradici, prohlašuje, že svatá matka Církev přiznává všem právoplatně uznaným ritům stejné právo a stejnou úctu, a že chce, aby byly v budoucnu zachovávány a všemožně podporovány. Přeje si, aby tam, kde je třeba, byly v celém rozsahu obezřetně upraveny v duchu zdravé tradice a aby získaly novou životnost vzhledem k dnešním poměrům a potřebám.“
Pokoncilní obrat o 180 stupňů – Jde o pastorační pseudodogma nikoli textů II.Vatikánského Koncilu, ale pastorační praxe zavedené po Koncilu. Toto pseudodogma je snadno pozorovatelné. Podobně je snadno pozorovatelná změna u oltáře nazývaného „čelem k lidu“,Koncil nikde nepřikázal a přesto je jako příkaz Koncilu hierarchií je obhajovánán. Oltář čelem k lidu je další pseudodogma vzniklé pokoncilní praxí.
Jiné psedudodogma je povinnost optimismu. Dogma optimismu lze pochopit z předpokladu, že na jednáních koncilu se věci zhodnotí, co bylo špatné se napraví a co je dobré se rozvine a podle SC 1 se neustále bude prohlubovat křesťanský život, stále větší počet lidí přijme pozvání do Církve, bude věrnost tradici, jednota křesťanů…A co kdyby dobré věci zůstaly jen na papíře anebo se vyvíjely jinak? Pokud se tato možnost vůbec nepřipustí, tak se u pseudodogma optimismu musí setrvávat, i kdyby se věci v pastorační praxi vyvinuly úpadkově.
Pseudodogma optimismu žádá, aby ten, kdo by snad viděl věci černě a podle pravdy např. řekl: „katolická Církev je ve špatném stavu“ anebo „morálka hierarchie je stále horší“ byl obviněn z poruchy vidění a umlčen. Pseudodogma optimismu žádá vidění, jak se vše vyvíjí k lepšímu. Pseudodogma optimismu potřebuje pseudodogma zakazující pesimismus: mluvit o bludech, hříchu, ďáblu, pekle, zatvrzelosti srdce a jiných „negativních“ tématech – se přísně zakazuje ! Tato pseudodogmata fakticky znemožňují řešit rozvrat manželství a rodiny, skandály kněží v oblasti sexuality, rozklad společnosti a cokoli jiné.
Duchovní život postavený na uvedených pseudodogmatech odpovídá mentalitě Titaniku: lidé vědomí si toho, že loď je nepotopitelná si mysleli, že jejich jediný úkol je dobře se bavit. Podobně stačí vstoupit do Církve, máme pokřtěno a už se můžeme jenom klidně hříšně bavit, protože naše volba je nepotopitelná…Titanik se potopil a loď Církve je nepotopitelná jako celek, ale z dějin víme, že dnešní arabské země s islámem byly ve starověku kvetoucí země křesťanské
…Možnost reálného zániku nebo snížení katolických křesťanů platí vždycky a všude. Pseudodogmata vzniklá po posledním Koncilu silně narušila „boj pro víru, která byla jednou provždy křesťanům svěřena“.
málo diskutovanou, ale závažnou otázkou je – Proč koncil mlčel o komunismu – Ačkoliv byl komunismus ve 20. století bezpochyby nejvýraznějším jevem agresivního ateismu,s trvalými důsledky ?
Koncil, který vydal konstituci o Církvi v dnešním světě, se o něm vůbec nezmiňuje. Komunismus předepsal lidem ateismus jako oficiální filosofii nebo spíš státní náboženství, ale koncil ačkoliv se ateismem zabýval, toto ani slovem nezmínil. V době zasedání koncilu byla komunistická vězení místy nevýslovného utrpení a pokořování mnoha „svědků víry“, ale koncil se o tom nezmiňuje, ačkoliv v rámci oficiálních předkoncilních konzultací o tématech, jimiž se má koncil zabývat, velká část biskupů apelovala na oficiální odsouzení komunismu.
Když v roce 1965 více než 400 otců koncilu podepsalo petici s žádostí, aby se Gaudium et Spes zabývala také problémem komunismu, byl jejich apel papežem Pavlem VI. odmítnut bez vysvětlení a jakékoliv další diskuse během zasedání.
Jak se může katolický křesťan věrný tradici ztotožnit s takovým to podivným sněmem ?
ad 94: jmenování čestným členem bez vědomí (nebo s odporem) dotyčného? To by si snad dovolila jen nějaká recesistická partička, těžko Rotary, který image zakládá na tom, jak všechno dělá poctivě a jak se všemi vychází v dobrém. Ale teoreticky to samozřejmě možné je – máte nějakou informaci o tom, že arcibiskup proti tomu protestoval?
ad 94 Milan R: To se tedy rozhodně mýlíte, znám jednoho čestného člena RC. Před získáním tohoto členství byl několik měsiců v USA u zdejších rotariánů, aby si ho důkladně proklepli. Musí se zúčastňovat všech schůzí klubu, má za povinnost šířit rotariánské myšlenky veřejně (což dělá), jediná výhoda jeho čestného členství je ta, že neplatí žádný finanční příspěvek.
Chápu, že bude asi rozdíl mezi tímto prostým duchovním a arcibiskupem. Ale že by o tom někdo nevěděl a byl jmenovan členem, to je nesmysl. I rotariáni mají své ceremoniály (např.přijímací) a ty zcela jistě dodržují.
ad 96+97 Myslel jsem to i tak, že podobnou koláž s jakýmkoli nápisem udělá kdokoli, kdo má přístup k počítači.
ad 95:
Mluvit o pokoncilním obratu o 180 stupňů např. v otázce zavedení lidového jazyka v liturgii není na místě, neboť jeho postupné pronikání do různých liturgických obřadů bylo zřejmé už před koncilem. Např. lidové dvojjazyčné misálky nejprve neobsahovaly překlad kánonu, nejpozději ve 40. letech ale už ano. Mezi jinými i papež Pius XII. ocenil prospěšnost lidového jazyka při různých obřadech. Když kritizuje používání lidového jazyka při slavení eucharistické oběti, tak především proto, že se tak dělo bez svolení Svaté Stolice, která má pravomoc ohledně liturgického zákonodárství. Na koncilu zazněla řada hlasů ve prospěch širšího užití lidového jazyka (včetně odvolání se na svaté Cyrila a Metoděje). A citované články 36 a 54 (hlavně však 40) používání lidového jazyka neodmítají, navíc předpokládají možnost “pronikavějšího přizpůsobení”. Proto je pochopitelné, že drtivá většina účastníků II. vatikánského koncilu nevnímala zavedení lidové jazyka pokoncilní liturgickou komisí jako nějaký obrat o 180 stupňů (např. František Tomášek). Taky v předchozím textu nějak zapadlo, že začátkem 80. let byl dělán rozsáhlý průzkum a většina biskupů pozitivně ocenila mimo jiné zavedení lidového jazyka.
ad 98: takovou fotomontáž určitě dokáže udělat každé malé dítě, ale už je „trochu“ složitější ji umístit na oficiální stránky Rotary a k tomu tam upravit i další stránku (http://www.rotaryfirst100.org/.....tm#Francis). Samozřejmě nelze vyloučit hackerský útok na Rotary stránky – pak stačí pár dní počkat, zda to nebude uvedeno na pravou míru, ať už ze strany rotariánů nebo arcibiskupství nebo Svaté stolice.
ad Martin 99.:
Místo té koncilové demagogie byste mohl věnovat pozornost knize „Rýn se vlévá do Tibery“. Tam najdete, JAK probíhala koncilní hlasování onoho tragického IIVK.
“Mluvit o pokoncilním obratu o 180 stupňů např. v otázce zavedení lidového jazyka v liturgii není na místě, neboť jeho postupné pronikání do různých liturgických obřadů bylo zřejmé už před koncilem. Např. lidové dvojjazyčné misálky nejprve neobsahovaly překlad kánonu, nejpozději ve 40. letech ale už ano.”
Tzv. “lidové misálky”, přesně u nás například Misál P. Mariana Schallera O.S.B., jenž vyšel v pěti vydáních, nebyly vydávány za účelem propagovat Tridentskou Mši Svatou v národním jazyce, ale proto, aby si věřící, přítomni na Tridentské Mši Svaté mohli přečíst čtení, popřípadě i modlitby v národním jazyce.
Ad latina v Církvi – viz velmi zajímavý souhrn na webu Krása liturgie: Latina při liturgii
Z obsahu :
– Jaké jsou důvody k užívání latinského jazyka?
– Není ale latina pro věřícího spíše překážkou v modlitbě a aktivní účasti?
– A co liturgická čtení?
– Co se ještě staví proti užití národních jazyků pro celou mši?
– Nezrušil používání latiny II. vatikánský koncil?
Za dob Pána Ježíše byli hříšníky celníci a nevěstky, hřešící proti Bohu. A Pán Ježíš býval jejich hostem. Dnes jsou takovými hříšníky proti Bohu zednáři či rotariáni. Tak proč by nemohl být svatý otec František jejich hostem? Třeba se jeden z nich napraví. Jako ta ztracená ovečka kdysi. A bude v nebi radost veliká :-)
Protože o duchovní spiritualitě Tradičního Ritu bylo napsáno asi už všechno, dovolím si přičinit poznámku o praktické universalitě. Často jsem cestoval a cestuji do odlehlých koutů světa, mohu ocenit praktičnost a universalitě Latinského Ritu. Všude stejný ritus, stejný liturgický jazyk, všude jsem rázem doma, takový pocit u NOM nemám ! Tam spíše platí co kostel to jiná “ KREATIVITA PŘEDSEDAJÍCÍHO. „
ad 102 : tak nevím buď jste provokatér, nebo je to silná ironie a nebo jste ztratil soudnost. Pán Ježíš byl jejich hostem, aby je obrátil a tak zachránil a kromě rozhovoru přátelského vedl i „věroučný“. Navíc nenavštěvoval spolek registrovaných celníků a ani nevěstince, ale celníky a něvěstky. Nemám nic proti soukromým návštěvám zednářů, kde bychom mohli úmysl obrátit dotyčného předvídat, ale v jejich klubu to asi nebude, že.
Dnešní omlouvače všech kravin a zhovadilostí, které u posledních 4 papežů, bohužel v míře hojné jsou, bych chtěl vidět argumentovat v období papežství renesance. To by asi byli zajímavé omluvy.
ad 102 – Pokud to myslíte vážně, tak vězte, že účast na podobné seanci z pozice pastýře Kristovy církve je návodem ro podobné jednání i jeho ovcí. Pokud platí asi tři papežská anathemata pro katolíky mezi zednáři,je podobná účast přinejmenším zavádějící. Celníci nebyli ničím na způsob věroučných nepřátel Izraele, „jen“ padlí lidé, kdežto zednáři jsou vyloženě a priori proticírkevně nastavení. Účast na jejich akcích bez jakéhokoli doprovodného dovysvětlení je tichou podporou jejich činnosti.
Hodnocení příspěvku 102 je od pana Libora mnohem lepší než jsem vyplodil já 104. Děkuji
Laciné plastové napodobeniny voo-doo amuletů tak oblíbených v prostředí hippies a punku si našly oblibu i ve Vatikánu —
Ad 107. Tak moment, jako pankáč jsem nikdy žádné umělohmotné náramky nenosil (to bych si vyprosil)! Pořádná tradiční kůže a pravověrné cvočky…
Žádnou legraci si nedělám a nejsem žádný provokatér. Tak, jak vyčítali Kristu, že stoluje nebo že se baví s hříšníky té doby, stejně tak vyčítají farizeové a zákoníci dnešní doby novému papeži Františkovi jeho dialog s celníky a hříšníky naší doby. Tedy se zednáři či rotariány. KOneckonců není tady žádná informace o projevu J.M.B. na tom jejich shromáždění v Brazílii. S největší pravděpodobností v případném pozdravu těmto rotariánům zdůrazňoval nutnost přijetí Ježíše Krista jako Spasitele. A jak píšu výše, kdyby se byť jeden z účastníku tohoto shromáždění chytil a své nastavení se proti Bohu pozměnil, kdyby se byť z jednoho z těchto lidí přetvořil z původního Šavla Pavel, pak budiž Bohu vzdána chvála a čest :-)
Aniž bych chtěl vyslovot nějaký kategorický soud, poznamenávám, že povaha hříchů oněch vzpomínaných „celníků a nevěstek“ je jiná než hříchů zednářů a příslušníků jejich odnoží. V prvé případě jde o hříchy smilstva a krádeže, tedy o dost tělesné věci, kdežto v druhém o škodící duchovní postoje, i když možná v některých případech presentované pro hmotný prospěch, kariéru apod. Jde tam o zatvrzelost v nevíře a o snahu, aby společnost se vyvíjela daleko od Krista. Jistě, že se může některý z nich obrátit a může být na místě s ním jako s jednotlivcem komunikovat, ale do jejich shromáždění bych nelezl tak, aby to vyvolávalo dojem přítelské návštěvy. Nezdá se mi tedy vhodné chodit a jejich schůzky.
ad 109: Takže jste ztratil soudnost a zdravý selský rozum. Možná, že kdyby papež navštěvoval ty zmiňované nevěstince, tak by třeba taky nějakou nevěstku obrátil :) Mno myslím, že další debata na toto téma nemá smysl.
http://www.christnet.cz/zpravy.....vezeni.url
Zatímco bude svatost provádět v lochu sociální práci, mohl by někdo v chrámu sv. Petra sloužit velikonoční obřady dle skutečného římského misálu.
Nevím, zda si uvědomujete,že F1 o sobě nemluví jako o papeži, ale biskupovi. Není to ten konec papežství? A jak dlouho se budeme ještě tvářit,že máme papeže, když sám papež se toho zříká.
113. A Vy si dovedete představit, že ještě bude nějaké konkláve v té formě, v jaké jsme zažili nyní?
Papežství v podobě ohlášování kouřů z komína sixtínské kaple skutečně skončilo.
místo 109 mělo být 111:
a ještě k těm nevěstkám: to máte pravdu, je to klidně možné, že kdyby navštěvoval VSTUPNÍ PROSTORY nevěstinců, které máte pane Davide dozajista na mysli, (viďte), a tam evangelizoval předtím, než nevěstky nastoupí do akce, možná by se skutečně nejedna z nich napravila a vážného a těžkého hříchu smilstva zanechala.
113
nikoli F1, ale F0 (čti /:ef nula:/)
Dejte pozor, abyste o sobě nečetl v letáku. Ale ano F1 o sobě někdy mluví i jako o Petrově nástupci, takže je to kolegiální F1.
Pevně doufám, že až bude nejhůř, spadne z kobyly jako sv. Pavel. Nestane-li se tak, a nebude zapíchnut v nejbližší době, najmenuje kardinály podobného charakteru a F2 bude ještě horší.
Je to trest a zasloužený, i pro tzv. tradicionalisty.
Římský biskup František se rozhodl k velmi zajímavému experimentu, odsloužit mši na Zelený Čtvrtek ve vězení – Konečně ! Pryč s odpornými vatikánskými basilikami – zednáři jsi mnou ruce, světská media jásají, protestanti a ateisté jsou nadšeni – konečně mají tito všichni svého Papeže !!! Pozor – ještě ale není vyhráno – před Františkem je ještě mnoho záslužné práce – např. rozprodat vatikánské sbírky, zrušit papežský primát a státní suverenitu Vatikánu – no a potom snad už by neměl být problém demontovat tu podivnou společnost, která si říká katolická církev, ostatně když tolika slušným lidem jako jsou židé, zednáři, okultisté a ateisté tak vadí, tak proč to ještě vůbec existuje ? Samozřejmě jsou tady potížisté, kteří blábolí něco o jediné pravé víře, o tradici, o kontinuitě a různé jiné směšné nesmysly, ale naštěstí jsou tady ještě oddaní zastánci pokoncilních změn, a tito jsou ochotni ve své zaslepenosti podříznout si pod sebou na Františkův příkaz i svoji vlastní větev – a to je opravdu nadějné, takže mějte naději vy všichni kdo už taky máte plné zuby toho katolického balastu ! záslužné dílo Antikrista bude dokonáno – František je toho jasnou zárukou !!!
ad 118 to jste špatně pochopil, on vám to Abstynentus vysvětlí. Přeci se papež nebude zabývat tou věřící chátrou, musí mezi celníky a hříšníky, bude se evangelizovat. Ti „tupci“ z minulosti to vůbec nepochopili, evangelium je třeba přinést na světlo denní a né ho schovávat v temných a vlhkých basilikách a kaplích. Také je potřeba vše udělat jinak, neboť jak říkal soudruh Marx, revoluce se nesmí zastavit. Vše staré je třeba zbourat. Navíc vy se zabýváte těmi hnusnými a ošklivými fakty, není lepší se zabývat zbožnými a krásnými nelogickými předpoklady, buďte trochu optimista a vše se snažte vidět jako pozitivum a hledejte jen to dobré a pokud to tam není, tak ten úmysl si tam vložte a hned vám bude lépe. Ignorujte logiku, ignorujte fakta, ignorujte osvědčené, vše nové a jiné je lepší a pokud by F zavedl při bohoslužbách mazání hlavy vlastními exkrementy, tak to příjměte, vždyť to se určitě snaží obrátit aspoň jednoho fekalistu.
Co k mé ironii dodat – aby nás Pán Bůh zdravého rozumu zachovatí ráčil!!!
ad 117: takže chápu to správně, vás se vlastně ten trest netýká, protože vy jste tradicionalista ne jen tkzv. ???
ad/ 118 catolicus:
Jestliže bude F0 (eF nula) „slavit“ ustanovení Těla a Krve Páně v jakémsi italském pasťáku, pak toto považuji buď za primitivní naivitu, nebo za zlý úmysl, nebo za znak relativizovat fakt, že Ježíš Kristus je přítomen pod způsobou chleba a vína plně. Je to moje první vážná výhrada vůči němu.
ad 121 – prováděl to tak už prý v Buenos Aires… Je mi to záhadou, Zelený čtvrtek bývá obvykle ve znamení slučování farností, běžná praxe je, že se v daném městě spojí dvě farnosti v jedno, tu se přímo nabízí být v jedno s celou církví při mši ve Svatopeterské bazilice, papež volí opačný postup…Je to hledání jedné ztracené ovce a opuštění těch zbylých devětadevadesáti? Nebo je to bourání tradic, jití proti proudu? A co tento krok přinese? Nemůže se stát, jakkoli může být tento krok dobře myšlen, že dojde k podkopání všeho toho, co se tu ještě jakž takž drží? uvidíme…
ad 122:
kde jinde slavit ustanovení eucharistie, kde jinde si připomínat společnou večeři Páně, než ve Svatopetrské bazilice, než v blízkosti hrobu svatého apoštola Petra?
Vůbec by mi nevadilo, kdyby ten pasťák navštívil a sloužil tam mši svatou. Ale aby se stal ten nápravně diagnostický ústav mládeže CENTRÁLNÍM MÍSTEM OSLAV ZELENÉHO ČTVRTKU CELÉ NAŠÍ CÍRKVE?
Tohle zřejmě bude ležet v žaludku i nejednomu našemu pontifikovi. Ale naši pontifici budou zřejmě radši k tomuto jeho kroku cudně mlčet. Jsem zvědav, jestli tento jeho krok vybudí nějaké pozitivní komentáře ze strany našeho kléru.
Chce – li někoho Bůh opravdu potrestat, potrestá ho slepotou !
ovšem nikoli slepotou anatomickou, ale slepotou zatmění mozku, neochotou nebo dokonce neschopností rozeznat dobro od zla, skutečnou zbožnost od rouhání ! Je sice pravda že špatná a nehodná hierarchie zneužívá tradičních ctností, jako je poslušnost, ale od toho nám dal Bůh rozum, abychom poznali pravověrného od rouhače jak se ale zdá spousta pokoncilních katolíků vyměnila rozum za devótnost, ve jménu které budou poslušně následovat i Antikrista. Spoustě katolíků vůbec nevadí že novodobá hierarchie dělá všechno jinak nežli, naši předchůdci ve víře a zadupává tradici do země ! oni budou klidně tancovat u oltáře tancovat i kozáčka, když jim to špatný kněz nebo biskup doporučí, a na ty kteří to odmítnou se budou dívat jako na neposlušné rouhače, pěkný výsledek 50. let po koncilu skutečné – Aggiornamento !!!
Ale bude na Zelený čtvrtek sloužit Mši sv. i ve svatopetrské bazilice :
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17994
Jenom je škoda že na obětním stole a čelem k lidu…
Annibale Bugnini
Narozen 14. června 1912, Baschi, Umbrie – Zemřel 3. července 1982, Řím
Je to vysoce kontroverzní a tajemná osobnost, jehož podíl na revolučních změnách a odklonu od liturgických zásad koncilu je naprosto evidentní a zásadní ! Andrea Rose, významný italský liturgik tradicionalistického směru, hodnotí Bugniniho – jako “povrchního člověka bez jakékoli hloubky liturgického a teologického myšlení !
Na kněze byl vysvěcen v roce 1936. Deset let strávil jako farář na předměstí Říma. V roce 1947 se stal redaktorem liturgického časopisu – Ephemerides Liturgica, tady se presentoval jako zanícený obhájce papežské encykliky Mediator Dei, která byla byla vydána papežem Piem XII v roce 1947.
Encyklika sice navrhuje některé nové pastorační směry a aktivnější účast věřících v liturgii , ale zásadně odsuzuje snahu zavádět národní jazyky do liturgických obřadů a snahu zavádět tzv. Oltáře čelem k lidu – odsoudila jako “ Nebezpečné excesy .” Encyklika také zdůrazňuje význam eucharistické kultu.
Mediátor Dei patří mezi důležitější encykliky papeže Pia XII. Zajímavé je, že Bugnini se stává zaníceným až fanatickým zastáncem této encykliky a nadšeně o ní přednáší a publikuje ! To se také zřejmě stalo příčinou že je pozván na Lateránskou Papežskou universitu kde od roku 1949 přednášel liturgiku a nauku o posvátných obřadech, paradoxem je že se v této době zastává Exorcismu, jako důležitého fenoménu v dějinách církve !
V roce 1949 ho papež Pius XII. jmenoval sekretářem Komise pro liturgickou reformu. V roce 1951 vydala tato komise nový obřad slavení Velikonoční vigilie, v roce 1955 obřady pro zbytek Svatého týdne, v roce 1961 vyšel nový breviář a v roce 1962 nový misál.
V roce 1960, po vyhlášení druhého vatikánského koncilu, byl Bugnini jmenován sekretářem Papežské přípravné komise pro liturgii, která připravila konstituci Sacrosanctum Concilium, základní a hlavní dokument II. Vatikánského koncilu.
V roce 1960 byl otec Bugnini uveden do pozice, která mu umožnila vyvíjet rozhodující vliv na budoucnost katolické liturgie, byl jmenován sekretářem přípravné komise pro liturgii druhého vatikánského koncilu. Byl hybným duchem při tvorbě pracovní verze přípravného schématu, konceptu, který měl být předložen k diskusi koncilovým otcům.
Mezi jeho obdivovateli se o tom mluvilo jako o „Bugniniho schématu“, které bylo hlasováním ze 13. ledna 1962 přijato plenárním zasedáním liturgické přípravné komise.
Potom ovšem přišel šok !
12 . února 1962, byli jeho stoupenci šokováni, když byl neprodleně zbaven svého místa na Lateránské univerzitě a na sekretariátu liturgické přípravné komise. Stalo se tak na přímí zásah papeže Jana XIII., a ačkoliv důvody nebyly nikdy odhaleny, musely být velmi závažné povahy. Otec Bugnini byl jediný sekretář přípravné komise, který nebyl potvrzen jako sekretář koncilové komise. Kardinálové Lercaro a Bea za něj intervenovali u papeže bez úspěchu.
Po nástupu Pavla VI byl Annibale Bugnini v roce 1964 jmenován sekretářem Koncilia pro zavedení liturgické konstituce, v níž působil až do jejího zrušení v roce 1975. V roce 1972 byl jmenován titulárním arcibiskupem dioklecianejským, což je spojené s titulem monsignore.
Aktem, který lze jen těžko pochopit, jmenoval papež Pavel VI. na klíčový post sekretáře přesně toho muže, kterého jeho předchůdce ze stejného místa v přípravné komisi odvolal – Annibale Bugniniho.
Ten byl nyní v mimořádné a mocné pozici pro interpretaci liturgické konstituce přesně tím způsobem, jak to zamýšlel, když stál v čele její přípravy.
Teoreticky nebylo konzilium ničím víc než poradním orgánem a reformy, které navrhovalo, musely být schváleny příslušnou římskou kongregací. Svou Apoštolskou konstitucí Sacrum Rituum Congregatio (8. května 1969) ukončil papež Pavel VI. existenci konzilia jako odděleného orgánu a začlenil jej do Posvátné kongregace pro bohoslužbu. Otec Bugnini byl jmenován sekretářem kongregace a stal se mocnějším než kdy dřív. Byl nyní na nejvlivnější pozici pro upevnění a rozšíření revoluce, za níž stál jako hybný duch a princip rozbití liturgické kontinuity. Arcibiskup Annibale Bugnini, hlavní autor nové mše, v deníku L’Osservatore Romano, 19. března 1965 uveřejnil článek, v němž se mimo jiné praví „Musíme z našich katolických modliteb a katolické liturgie odstranit vše, co může být stínem překážky pro naše odloučené bratry, to jest pro protestanty.“ Arcibiskup Annibale Bugnini, se stal hlavní osobností liturgické revoluce !
Formální hlavy konzilia a kongregací, kardinálové Lercaro, Gut, Tabera, Knox, přicházely a odcházely, ale otec Bugnini vždy zůstával !
Profesor Dietrich von Hildebrand se vyjádřil takto : „Skutečně, kdyby se jednomu z ďáblů z knihy C. S. Lewise – Rady zkušeného ďábla, svěřilo zničení liturgie, neudělal by to lépe.“ když si otec José María Julián Mariano Escrivá de Balaguer, zakladatel hnutí Opus Dei přečetl téze k novému misálu veřejně prohlásil ,” chraň nás Bůh aby se něco takového stalo ! ”
První papežská synoda k návrhu Nového ritu se konala již v roce 1967 a tady Bugniniho ritus způsobil naprosté zděšení !
Návrh NOM byl všemi hlasy odmítnut ! Další presentace nového ritu se konala na konci roku 1968 a jako reakce na tuto presentaci byl sepsán kritický rozbor NOM – tzv.
Ottavianiho intervence,
kritický rozbor Nového mešního řádu, v originále Breve Esame Critico del Novus Ordo Missae – z 5. června 1969, kterou vypracovalo 12 teologů, např. Ottaviani, Bacci, Lefebvre, Siri, Stickler, Tomko, atd¨
Studie byla společně s dopisem z 25. září 1969 zaslána papeži Pavlu VI. Od té doby se vžilo označení Ottavianiho intervence, kterou , podpořilo mnoho kněží, nimo jiné i zakladatel Opus Dei – sv. Josemaria Escriva.
Práce vrhá pochybnost na pravověrnost Nového mešního řádu, který byl vydán 3. dubna téhož roku, ačkoliv definitivní text ještě nevyšel. Žádá jeho stáhnutí a návrat k dosavadnímu způsobu slavení (viz tridentská mše). Svého požadavku však autoři nedosáhli. Vydání nového misálu se jen o půl roku prodloužilo, byla mu pozměněna předmluva a nahrazeno pouze několik formulací.
Bugnini a jeho antikatolická revoluce slavil triumf. Jeho služby byly odměněny konsekrací na arcibiskupa v roce 1972.
V roce 1974 se cítil schopný pronést svůj slavný chlubivý výrok, že liturgická reforma je „velké vítězství ekumenické Církve“. Také téhož roku oznámil, že jeho reforma vstupuje do poslední fáze: „Přijetí neboli ´vtělení´ ekumenické formy liturgie do užívání a myšlení každého jednotlivce Církve.“
V červenci 1975, ve chvíli, kdy jeho moc dosáhla svého vrcholu, byl arcibiskup Bugnini, ke zděšení liberálních katolíků, neprodleně odvolán ze svého postu.
Nejen že byl propuštěn, ale celá jeho kongregace byla rozpuštěna a splynula s Kongregací pro svátosti.
Vydání L´Osservatore Romano z 15. ledna 1976 oznámilo, že arcibiskup Annibale Bugnini byl jmenován apoštolským pronunciem v Íránu. Brzy začala šeptanda, že arcibiskup byl poslán do exilu do Íránu, protože papež obdržel důkaz prokazující, že je arcibiskup zednářem.
Toto obvinění vznesl veřejně v dubnu 1976. Tito Casini, jeden z předních italských katolických spisovatelů. Obvinění opakovaly i jiné časopisy a získalo na věrohodnosti, protože měsíce ubíhaly a Vatikán neintervenoval, aby popřel obvinění.
V roce 1975 arcibiskup Bugnini zapomněl svojí aktovku v konferenční místnosti, kde byla nalezena a prozkoumal ji dominikánský mnich zodpovědný za úklid místnosti. Při hledání identity vlastníka aktovky našel dominikán, podle Pierse Comptona, dokumenty, jejichž rysy a místo původu ukazovaly na to, že pocházejí od vysokých představitelů tajných zednářských společností v Římě“ Dopisy byly adresovány „bratrovi Bugninimu“. (…)
Bugnini byl jmenován apoštolským pronunciem v Íránu a opakovaně popíral, že měl zednářské spojení. Když se však Italský seznam zednářů dostal na veřejnost v roce 1976, prokázal jeho zasvěcení z 23. dubna 1963, číslo zasvěcení a jeho tajné jméno ´Buan´.“
Otázka zednářského zasvěcení Bugniniho má tendenci jasněji zodpovědět kdo stál za koncepcí jeho liturgické revoluce, kterou organizoval. Důležitou otázkou z toho vyplývající pro nás je to – zda způsob, jímž je celebrována mše ve většině farností dneška, skutečně pozvedá mysl a srdce věřících ke všemohoucímu Bohu účinněji než předkoncilová tradiční mše !
Tradiční mše římského ritu je, nejkrásnější věc na této straně nebe . Sama myšlenka, že lidé druhé poloviny 20. století by ji mohli nahradit něčím lepším je absurdní ! – Jak poznamenal Dietrich von Hildebrand.
Bugnini byl v roce 1976 byl vyslán jako pronuncius do Íránu, kde napsal také dvě knihy, La chiesa in Iran – Církev v Íránu, 1978) a La riforma liturgica – Liturgická reforma 1980. obě byly vydány až po jeho smrti roku 1983.
Ve své knize La riforma liturgica , odmítl svoji příslušnost k zednářské lóži, ale na adresu liturgie píše … nechtěli jsme vyrobit nějakou reformovanou formu katolického ritu, vyrobili jsme ritus ekumenický, který bude předobrazem budoucího jednotného křesťanského ekumenického ritu !!!
Hádky mezi zastánci a odpůrci pokoncilní liturgie o její katolicitu jsou tedy zbytečné, sám tvůrce této liturgie se otevřeně hlásí k tomu že katolická není !
Liturgická konstituce Druhého vatikánského koncilu vyhlašovala, že: „Ve věrné poslušnosti k tradici vyhlašuje svatý koncil, že Svatá matka Církev se drží toho, že všechny zákonně uznané rity mají stejné právo a důstojnost, a že si je přeje zachovat pro budoucnost a pečovat o ně vším způsobem.“
Jak se tento příkaz koncilu dodržuje ? Odpověď můžeme získat od P. Josepha Gelineaua , nadšeného zastánce pokoncilní revoluce. Ve své knize Demain la liturgie, prohlásil s otevřenou poctivostí …mše, jak ji dnes zná většina katolíků – je to odlišná liturgie od tradice ! Je nutno říct jednoznačně: římský ritus, jak jsme ho znali, už neexistuje. Byl zničen.“
http://www.nytimes.com.pope-fr.....tic-streak – o kompromisním stanovisku kardinála Bergoglia ohledně svazků homosexuálů
ad 126
Ano, jsou to věci již věci dávno známé, Mši Sv. nám zničil svobodný zednář Annibale Bugnini.
Ale zopakuji i důležitější věci:
Na této skále jsem zbudoval svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou…
požehnané Velikonoce všem lidem dobré vůle
ad 128
důležité a hrozné je i to,kolik promarněných roků,kolik ohrozených spásí duší, a bojím se napsat ,zatracených spásí duší,skrze toto ekumenické strašné divadlo.
Radku, ale co ty duše které jdou díky této šaškárně do zatracení
ad 130 Aniž by se chtěl zastávat moderního pojetí spásy, tak určitě do zatracení nejdou duše kvůli šaškárně a to jakékoliv, musí mít na ní aktivní podíl, pokud jsou v nevědomosti můžeme doufat. Jsem přesvědčen, že za zatracení si můžeme svými osobními rozhodnutími a nikomu nebyl odebrán rozum a svobodná vůle. Pořád platí to co je v katechismu. Pokud je člověkv něvědomosti a upřímě hledá pravdu a žije podle svého svědomí (tj. desatero) a má Boží milost, může být spasen.
ale jinak souhlasím, že je to veliké pokušení a mnoho duší tomu pokušení asi propadne, vždyť je to tak lákavé takové to křesťanství bez páteře.
Ad 131.
Jistě, nikdo nebude zatracen pro cizí hříchy, ale pro své vlastní.
Ale tak jako svými modlitbami, poučováním nebo vzorným životem můžeme někomu k obrácení a ke spáse pomoci (proč by jinak existovaly misie?), tak také špatným příkladem a hlásáním bludů můžeme někomu pomoci k zatracení.
Že tato možnost existuje dokazuje i náš Pán, když říká: Běda tomu, kdo by svedl jednoho z těchto maličkých…
Domnívám se, že v naší době je to Bohu žel velice aktuální.
Když vám 43 roků ukazuje(církevní autorita)co je správné a ostatní je špatně a o něčem záměrně mlčí a až když se vyloží na stůl karty řekne to je špatné tak koho budou mít ti nevědoucí za blba? Ve svém domově není žádný prorokem a proto na tento svět musí přijít to co má http://www.biblenet.cz/app/b/Rev/chapter/16#v9
Josefe, nám nezbývá než motlitba, pokání a prosba za obrácení.
A doufat v Boží milosrdenství. Ninive Pán nakonec také nezatratil…
protože měli moudrého krále a Ninivané ho poslechli
ad 98: uplynul týden a nezaznamenal jsem žádné dementi papežova čestného RC členství a stránky RC zůstaly nezměněny.
Na druhou stranu ale členství v RC je podle všeho ve vyšší hierarchii dnes dost rozšířené, podle svědectví P. Josefa Hurta (a ten je v těchto věcech myslím věrohodný a zasvěcený svědek), jsou členy např. kardinál Karl Lehmann, předseda Německé biskupské konference (RC Freiburg-Zähringen), biskup Algermissen z Fuldy (čestný člen RC Bielefeld – Süd), arcibiskup Hans-Josef Becker z Paderbornu (RC Paderborn – Kaiserpfalz), světící biskup Karl-Heinz Wiesermann (RC Menden/Sauerland), biskup Reinhard Marx z Trieru (RC Clubu Paderborn) – viz http://goo.gl/RvgiY. Pokud toto je výčet jen z německé BK, pak celosvětově to budou zajímavá čísla.
František I. opět prokázal že pohrdá tradicemi a porušuje tisícileté liturgické předpisy ! Dnes, na Zelený čtvrtek , při obřadu mytí nohou, omyl nohy i dvěma ženám, to je ale výslovně zakázáno, protože Kristus ve večeřadle omyl nohy Apoštolům, tedy výhradně mužům ! Nevím jak se tohoto člověka může ještě někdo zastávat – pokud si říká, katolík ? Vždyť František se vlasně veřejně rouhá a způsobuje pohoršení !
Původně papežové na Zelený čtvrtek myli nohy 12 kněžím-spolubratrům.
Později místo nich vybírali k tomu obřadu laiky.
Ale dnes to pontifik přehnal: 2 ženy byli mladé trestankyně, jedna z nich muslimka,…co ještě můžeme čekat?
Tak přece jen to byla nakonec pravda. Stále jsem doufal, že se to nestane. Že jde jen o provokaci. Ale stalo se :-(
Myslim, ze na pohorsenia Frantiska voci obycajnym veriacim platia slova Krista:
,,ktokoľvek by pohoršil jedného z týchto maličkých, veriacich vo mňa, tomu by bolo užitočnejšie, aby bol zavesený oslí žernov na jeho šiju, a aby bol ponorený do hlbiny mora. Beda svetu pre pohoršenia. Lebo pohoršenia musia prijsť, ale beda človekovi, skrze ktorého prichádza pohoršenie.“
138: Ivka, myslim, ze tam je velky umysel za tym skryty. Chcu, aby sa Cirkev rozplynula v novej, celosvetovej synkretickej ,,viere“ a rozplynula sa katolicka identita a pravdy. Preto asi i papez do tych obradov zahrnul nekatolikov. Preto ,,zehnal“ nekatolik tak, ze im nezehnal…
Blahoslavena Anna Katarina Emmerichova to predpovedala jasne:
,, Budovali velikou a bláznivou církev, kde by si byli všichni rovni, a tam, kde stál oltář, bylo pusto a strašlivo…
Mělo to být pravé společenství nesvatých, jedno stádo pod jedním pastýřem, katolíci, evangelíci a všechny sekty se stejnými právy…“
Alebo:
,,Vidím takovou spoustu zrádců! Oni nesnášejí, když se jim říká, že je něco špatně. Všemu a každému dají za pravdu, jen aby se mohli dát oslavovat světem, nepřítelem Krista!“
Maria Julia Jahenny:
,,„Oni se nezastaví na své svatokrádežné a nenávistné cestě. Budou dále podvracet všechno jedním rázem – svatou Církev, kněžstvo a víru mých dětí“.
V 17. storoci Panna Maria v juhoamerickom Quite predpovedala pre 20. storocie, kedy prebehla koncilova revolucia trvajuca a prehlbujuca sa podnes:
,,Královna nebes řekla Matce Marianě, že tato bitva dosáhne své nejnaléhavější fáze kvůli různým nevěrným duchovním osobám, které se „pod zevnějškem ctnosti a nadšení inspirovaného zlým duchem obrátí proti náboženství, které je odkojilo svými prsy.“ „V té době,“ pokračovala, „bude tato ubohá země do té míry postrádat křesťanského ducha, že svátost posledního pomazání bude málo vážená. Mnoho lidí umře, aniž by ji obdrželo – buď kvůli nedbalosti svých rodin, nebo jejich falešné přecitlivělosti, která se snaží chránit nemocné před tím, aby viděli vážnost své situace, nebo protože se bouří proti duchu katolické Církve…Křesťanský duch bude rychle upadat a zhášet drahocenné světlo víry, dokud to nedosáhne bodu, že bude existovat takřka úplná a všeobecná zkaženost obyčejů. Účinky sekulární výchovy vzrostou, což bude důvodem pro nedostatek kněžských a náboženských povolání… Nevinnost se už takřka nebude vyskytovat u dětí, ani cudnost u žen. V této krajní chvíli potřeby Církve budou ti, kteří by měli promlouvat, mlčet..Ale věz, milovaná dcero, že když tvé jméno ve 20. století vejde ve známost, budou existovat mnozí, kteří neuvěří a budou prohlašovat, že taková zbožnost Boha netěší…“
http://www.zivcakova.sk/VERITA.....s/text.htm
Ale, aby to nevyznelo pesimisticky, prava viera nakoniec zvitazi, ako videla bl. Anna Katarina Emmerichova:
,,Ve vizi viděla nepřátele Církve, jak ji boří a snaží se postavit novou striktně podle lidských plánů – ale nikdo ze svatých k tomu nepodal pomocnou ruku. Později je tato církev lidí zničena a svatí Boží se spojí, aby znovu vystavěli Církev Boží, která se stane nádhernější než kdykoliv předtím.“
http://www.vendee.cz/texty/emmerich.html
Narodili sme sa do najtazsej doby a krizy viery a Cirkvi. Je to velka skuska, ale i velka vyzva. Moct sa zucastnit najvacsieho a najtazsieho zapasu v dejinach, na strane nasho Pana a Cirkvi. A aj ked pohladom cloveka sme naozaj porazeni, a uz ludsky je Cirkev na neodvratnej ceste k zniceniu a nasa vec stratena, to najcarovnejsie je, ze napriek tomuto, obmedzenemu ludskemu pohladu, sme na strane vitazov. Lebo tu je este Boh. A lebo Kristus vladne a vitazi.
A aj ked ludsky to moze sa zdat beznadejna situacia, v skutocnosti sme predurceni k vitazstvu. Spolahnime sa na Boha a podme zapasit za Neho! Neprehrame. Vecne zije Cirkev rimska!
Tento hlboky pad Boh dopusta, len aby v kontraste s nim ukazal zazrak konecneho vitazstva Cirkvi, a vyvysenia a velkoleposti, aka nebude mat v dejinach obdoby.
Musime v tomto boji sa ale sa postavit na spravnu stranu.
Možná by se dalo ještě „překousnout“, kdyby papež obřadně myl nohy třeba nemocným v nemocnici, seniorům v ústavu,žebrákům…
Falešné gesto ve věznici nepřímo bagatelisuje špatnosti, které mají mladí na svědomí.
Byla to komedie.
Nejde jen o trapná gesta a uctění mladých kriminálníků. Buonasera mj. pravil v rozporu s pravdou víry že Bůh dobré odměňuje a zlé trestá po smrti a tedy soudí: „Pamatujme si: Bůh nás soudí tím, že nás miluje. Pokud Jeho lásku přijmu, jsem spasen, pokud odmítnu, jsem odsouzen, nikoli od Něho, ale sebou samým, protože Bůh nikoho neodsuzuje, On pouze miluje a zachraňuje“.
Musí být nesmírně duševně náročně v koncilní humanistické sektě (oné hnilobě v jablku) měnit postoje od Pokoncilní zemdlené církve, k bounasera a „lnout k jeho pojetí“ jak se praví v Lumen gentium a svědčí to o nekonzistenci a nedůvěryhodnosti těch, kdo přijali jejího ducha (i když třeba nosí basičku).
Inak, neviem kto je vzorom noveho papeza, ci sv. Frantisek, alebo skor Judas Iskariotsky:
http://www.frantiskani.sk/kazatel/post/tr/61.htm
Konečně ! polský Episcopát se první vzchopil jakému si gestu a prohlásil že Církev není humanitární organizace, je to sice gesto pouze jemné a pochybuji že jde o zárodek nějaké skutečné vzpoury, navíc nám přece nevadí že František cítí s chudými – naopak ! Nám vadí že pošlapává základy pravé víry a pohrdá tradicemi, což rozhodně není podmínka k sociálnímu cítění, jak prohlašují modernisté a navíc – chudá církev nikomu nepomůže, tak jako žebrák nepomůže z bídy jinému žebrákovi, to jsou jen populistická hesla, jak dostat církev do područí bohatých židozednářů ! Polsko se první konečně, i když jen jemně ozvalo. Možná že opravdu trochu funguje duch Jana Pavla II. i když on sám byl také problematická osobnost a v ekumenismu a liturgii také dokázal šílené eskapády – ale proti Františkovi to byl konzervativec.
Jiskra sv. Ignáce ze 30. března: „Třebaže se někdo nyní jeví jako beztvárný peň, bude snad z něho vytvořena socha, bude divem umění, na podiv národům, snad bude na oltář postaven, před nímž ty jednou budeš ohýbati kolena. … Jako se z nejlepších lidí mohou státi nejhorší, tak naopak z nejhorších nejlepší.“ Kéž by Pán Bůh dal a papež se obrátil.
Velcí papežové se s velkou láskou starali o chudé, ale nebylo to na úkor odznaků jejich moci a povinné úcty k Bohu. Sv. Řehoř Veliký stoloval obklopen žebráky a sám jim připravoval koupel. Když se dozvěděl, že jeden chudák bídou umřel, uložil si pokání nesloužit tři dny mši sv., neboť si to přičítal jako vinu. Podobně sv. Pius X.: „Jako papež vytrvale odmítal schvalovat jakékoliv výdaje, které se jevily jako, že jsou zamýšleny pro jeho pohodlí; … Po celý jeho život si ti, jimž šlo o jeho materiální potřeby, stěžovali, že jeho charita nezná hranic. Jeho sestry schovávaly jeho ložní prádlo ze strachu, že by se ho zbavil.“ http://www.vendee.cz/texty/otecchudych.html
Ve včerejším americkém tisku se objevila zpráva ohledně Františka I. nad kterou jsem velmi rozpačitý, ačkoliv jindy jsem k němu velmi kritický, nad touhle zprávou jsem opravdu nevěděl co si mám myslet ? Urbi et Orbi, zarazilo tentokrát celý svět – František nepožehnal v národních jazycích ( samozřejmě ani v latině ),tím překvapil i svoje příznivce. Některé americké tiskoviny odhalují podivuhodnou podstatu problému, František je prý dosti nevzdělaný, neumí jazyky a nemá na ně ani talent, mluví plynně pouze španělsky , italštinu ovládá protože rodiče byli italové ale dosti často prý do ní vkládá španělská slova, jeho němčina je prý velmi špatná, přesto že v Německu studoval, angličtina prý je tragická, ostatní jazyky nulové, latinsky neumí prý prakticky vůbec, latinskou mši prý nesloužil 40 let !
Rektor jezuitské university v Georgetownu ( Washington DS) která je známá svými ultramodernistickými a ultraliberálními názory přivítal zvolení Františka s nadšením, ale zároveň připustil že má bohužel, jen dosti mělké teologické a filosofické vzdělání ? Kladu si tedy otázku ,jak mohlo dojít ke zvolení kandidáta který svojí úrovní rozhodně není obrazem klasické jezuitské vzdělanosti, a je tak hluboko pod úrovní nejen Benedikta, ale i Jana Pavla II. či Pavla VI.
V Sixtinské kapli nebyl Duch svatý.
Hlasovacími lístky manipuloval Nepřítel.
Ad catolicus: To říkám od začátku, že i z tohoto ohledu je volba naprosto nepochopitelná. Byl zvolen typický zástupce pokoncilní Církve – kněz vzdělaný méně, než průměrný laik vysokoškolák. Absurdita dosáhla vrcholu a až na vrchol.
ad 148 a 150: jak mohlo dojít ke zvolení? Pokud se volí podle lidských měřítek, pak jsou někdy situace, kdy je tendence volit silnou osobnost, jindy zase slabou, která může zajistit dobrý image navenek. Analogie můžeme najít i v naší nedávné historii (leden 68).
To Ivka: Hlasovacími lístky NIKDO NEMANIPULOVAL! Píši to záměrně velké a s vykřičníkem. Je nutné si uvědomit, že volba papeže může připomínat (ne vždy) např. volby presidenta v naší poslanecké sněmovně, může to být čistě „politické“, či pragmatické rozhodnutí. Vizte např. toto: http://www.lumendelumine.cz/in.....jeho-misto
148-151: zaujimave uvahy k teme. Presne s tym suhlasim, ze kardinali, aj elita su dnes velmi dezorientovani, a potom i kriteria na papeza su, ake su.
Co sa tyka jazyka, myslim, ze latincina minimalne by mala byt pre papeza urcitym zakladom. Dnesny papez ale naozaj dokonca nesplna pokoncilove naroky na znalosti i inych jazykov.
Podla mna osobne ovladanie ostatnych jazykov nemusi byt nevyhnutne (snad okrem talianciny), kedze ani zahranicne cesty papeza nepovazujem za nieco nevyhnutne- bez nich to Cirkev prezije.
Ale velmi dobra uvaha je zamysliet sa nad kriteriom papeza. Kardinali maju zle chapanie papezstva a papeza, a preto mali i zle kriteria, a zrejme i zle zvolili.
Kardinali volia vladcu, monarchu (samozrejme, jeho moc je obmedzena Tradiciou). Avsak kardinali uz nechapu papeza ako monarchu (boli odstranene korunovacne obrady, prejavy ucty, nosidla, flabelly, tiary).
Urcite tradicne rituali, tiara, atd pomahali dat autoritu dokonca i papezom, co neboli vo svojej povahe dominantni, autoritativni, ci charizmaticki.
Papez je chapany dnes, v duchu kolegiality, ako kamos, rovny kolega biskupov. Ba dokonca ako podriadeny- teraz jeden biskup hovoril, ze treba, aby sa to viedlo tak, ze ak o niecom rozhodnu biskupi, ze pre Rim to bude zavazne.
Dalej je papez nespravne chapany, akoze jeho funkcia uz nie je katolicka, ale ale celosvetova, alebo obcianska, ci ako to nazvat. Tak sa z papeza stava osobnost, ktora spolu s generalnym riaditelom OSN, spevakom Bonom, obcianskymi aktivistami, atd bdie nad nasim modernym, sekularnym svetom, a je urcena k jeho budovanie v duchu modernych a nadnabozenskych principov. Tam je Frantisek skvely reprezentant tohto myslenia- aj s jeho pozehnanim (nepozehnanim), kde ktore kvoli neveriacim bolo ake boli, jeho zaclenenie nekatolikov do katolickych obradov, kde im umyval nohy. Uz je jedno, ci je sv. omsa katolicka, ci su ludia katolici- papez podla nich sluzi v prvom rade obcianskej spolocnosti, jej budovaniu, rovnako ako budovaniu moderneho, nadkonfesijneho (a nekonfesijneho) sekularneho sveta…
Podalsie- boli odstranene rituali, ktore papezovi, aj prirodzene slabsiemu, davali autoritu, ktora bola nevyhnutna pre jednotu Cirkvi. A to je velky problem- lebo ak nie su, tak je potrebne ich nahradit autoritativnou, charizmatickou osobnostou. To sa stalo za Jana Pavla II., kedy ucenie Cirkvi bolo v rozvrate, kedy klesal pocet katolikov, a kedy si vsetko protirecilo- ale Wojtyla to este drzal aspon svojou charizmou. To sa ale udrzat vecne neda, to pochopil i inelektual Benedikt, tak prisiel s hermeneutikou kontinuity, ktora vsak zlyhala nakoniec rovnako, ako Wojtylova snaha udrzat pokoncilove rozpory charizmou ,,vodcu“, a sentimentalnou pastoraciou, ktorou sa maximalne snazili potlacit rozum..
Avsak i Wojtyla, i Ratzinger, i ked v mnohom nauku prekrucali, ci sa drzali bludov (hlavne Wojtyla), a sirili ich, vacsinou este aspon (aspon mam taky pocit) poznali nauku Cirkvi, i ked proti nej niekedy bojovali, ci jej protirecili, ci ju neuznavali.
Novy papez- mam pocit, ze pre neho nauka nic neni, nieco nedolezite, rovnako ako identita katolikov, Tradicia, ba niekedy i rozum. Je vlastne len prirodzenym pokracovanim revolucie.
Este podotykam- ze Wojtyla si uvedomoval, ze ked bojuje proti ucelenemu katolicizmu, tak musi koncilovych konzervativcov udrzat aspon silnym bojom proti potratom, homomanzelstvam, atd (i ked zase podporoval sekularnu spolocnost a asimilaciu katolikov ekumenizmom do nekatolickej spolocnosti, ktora potom tieto veci podporovala).
Dnesni papez si ani toto neuvedomuje, a uz ziadno neni viazany skutocnou naukou Cirkvi (pred Koncilom), ba ju asi ani vobec nepozna, a ani ho to netrapi.
..
Este podobne k vyberu papeza a kriteriam- nespravne chapanie papezstva tiez vedie k tomu, ze sa voli niekto, kto moze imponovat nekatolickemu svetu. Uz nie katolik, papez a vladca, ale medialna postavicka, celebrita- to, co si neveriaci svet predstavuje, ci akeho papeza by mal mat. Cize kriteriom sa stava to, co od papeza povazuju neveriaci. Ako by mal posobit, spravat sa, kazat a podobne.
Niekoho, koho by povozili po svete (cesty Pavla VI. a Jana Pavla II.), niekoho, o kom by pozitivne pisali sekularne media (nakoniec aj za cenu toho, ze odsunie nauky Cirkvi, vylucnost Cirkvi, identitu Cirkvi na druhu kolaj a bude o nepopularnych veciach radsej mlcat), kto by dobre vyzeral na kamere.
A samozrejme, v duchu kolegiality je dalsim kriteriom, ze papez sa bude podriadovat biskupom, biskupskym konferenciam, a lokalnym Cirkev, oslabi Cirkev decentralizaciou a papezsky urad ,,pokorou“, ktora je velebena ako krestanska, pricom v tomto pripade je len neplnenim si povinnosti voci zverenemu uradu. Cize kriteriom sa ocakavalo dalej, ze novy papez bude bábkou, figurkou v rukach biskupov a kardinalov, a nic neurobi, aby zastavil korupciu, vyriesil sexskandaly, a neriaditelnost Cirkvi, ktoru sposobili reformy a kolegialita poslednych desatroci, a ktora sa ukazala i za vlady Benedikta.
A tak by sme mohli pokracovat. Oni nechapu, co je knazstvo, co je Cirkev, tak tazko cakat, ze kardinali budu chapat, co je papez a papezstvo.
A bude este horsie, len si predstavme, koho bude tento menovat za kardinalov a do funkcii.
Cize suhlasim s tym, co trefne napisal MichalD:
,,Pokud se volí podle lidských měřítek, pak jsou někdy situace, kdy je tendence volit silnou osobnost, jindy zase slabou, která může zajistit dobrý image navenek.“
Cize je to zle, a bude este horsie za dalsieho papeza, ked budu volit i kardinali, ktorych menoval Frantisek.
Zhorsi sa vela veci za tohto pontifikatu.
Ak FO bude pokracovat vo svojej politike, tak sa odstrania i posledne prvky, co drzali aspon koncilovych konzervativcov pokope (boj proti potratov, homozvazkom, atd- proste posledny boj, co niekoho zjednocoval v Cirkvi). Cirkev sa vzda boja, lebo ten je zly (preto odstranili nazyvanie Cirkvi Cirkvou bojujucou, cize sucasny vyvoj je nasledovanim Koncilovych cielov).
Avsak boj (duchovny) vzdy udrzoval katolicku identitu, mobilizaciu a vyhranenie. Ked sa uplne odstrani, nielen ze to bude v rozpore s Kristom, ale povedie to i k strate poslednych zvyskov katolickej identity.
K tomu poluzi i prehlbenie pokonciloveho ekumenizmu- Frantiskovo nadbiehanie nevercom, zapajanie nekatolikov do katolickych obradov, atd.
Frantiskov pontifikat prehlbi nespravne chapanie nielen sv. Frantiska, ale i papezstva a Cirkvi. Uz viac nebudu dolezite dogmy, katolicka moralka. K tomu budu menovani ludia, formovani katolici, a take vnimanie sa nakoniec presadi.
Uplne posilni liberalov.
Tato volba vobec neriesi realne problemy poslednych pontifikatov- sexskandaly, financne machinacie, rozvrat jednoty Cirkvi, neriditelnost Cirkvi.
To su realne problemy. Liberalne media ich vsak predkladaju zo svojho pohladu, a ponukaju falosne riesenia. Ukazalo sa, ze kardinali su pod ich vplyvom viac, nez pod vplyvom katolicizmu. Zvolili niekoho, kto vo vsetkych bodoch prehlbi problemy (realne), i ked podla medii je to pozitivna volba, lebo necha otvorenu diskusiu o liberalnych rieseniach a ,,reformach“, cim ich poslini a rozsiri ich hlas v Cirkvi…
Mam obavy, koho zvolia kardinali, menovani tymto, v dalsom konklave, ked uz kardinali, menovani Wojtylom a Ratzingerom sa ukazali byt pod takym vplyvom sveta, pred ktorym nas varoval Kristus.
Ale jedno pozitivnum to ma- uz snad nikto pri zdravom rozume, rozhlade a dobrych umysloch nemoze popierat, ze postoj tradicionalistov bol za posledne desatrocia spravny a pravdivy.
Este doplnim ak mozem- najhorsie je, ze kardinali si ani nedokazu a nemozu uvedomit, ze zrejme mozno zvolili. Ved zvoli niekoho, kto splna kriteria dobre a kto imponuje mediam, ktore ho celkom dobre prijali, kto zaposobil na nevercov, a od Boha odpadly svet, a zvolili niekoho, kto odvrati prenasledovanie Cirvi (i za cenu likvidacie Cirkvi). Lebo ich kriteria uplne prevratene a nespravne.
Mali sa nechat viest Duchom svatym, a zvolit toho, koho On chcel- i za cenu medialnych utokov, utokov nevercov, diskreditacie noveho papeza, ba mozno i lokalneho prenasledovania katolikov.
Inak, len si porovnajme reakcie pri zvoleni Benedikta, ktory ani nebol tradicionalista, len jeho zvolenie znamenalo posun k Tradicii a urcite ozivenie katolicizmu a katolickej identity. Ako media hned zacali vsetko vytahovat, pripisovat mu sexskandaly, atd. Hned od zaciatku palba z najtazsich zbrani len proti naznaku Tradicie. To si len predstavme, co by sa stalo, keby sa papezom stal skutocny katolik a tradicionalista. Zeby si nasadil tiaru, posadil sa na nosidla, povolal do niektorych sluzieb ciernu nobilitu, zaviedol flabelly, opat zaviedol trident namiesto NOM a zacal presetrovanie Koncilu, a vyhodil z Cirkvi heretikov ako Kunga, nemeckych biskupov, exkomunikoval rakusku Knazsku iniciativu a nemecku My sme Cirkev.
To by mu nepomohlo ani keby sa pred Koncilom staral o smrtelne chorych v Indii, ako Matka Tereza,vzdal dedicstva ako sv. Frantisek, a zachranil zivot 10 deti aj za cenu riskovania vlastneho zivota. To by prisla palba. Zrazu by bol fanatik, netolerantny a tmar. Zrazu by bol reprezentant tych zlych zneuzivacov deti (ze to boli vacsinou liberali, to samozrejme uz media netrapi), a aj zpod zeme by na neho vyhrabali nieco pochybne, vyzerajuce zle, alebo by si nieco vymysleli. To by bola diskreditacna kampan. Zrazu by jeho zvolenie bolo symbolom toho, ze kardinali chcu pokracovat v politike korupcie, zneuzivania deti, pychy a inkvizicie- taky obraz by media vytvorili v sekunde.
Je jasne, ze ludskym pohladom je Cirkev uz na konci, porazena, znicena, smerujuca k neodvratnemu zaniku a sebadestrukcii, aj ked zakladne struktury este zotrvacnostou funguju. Mala velke 2000 rocne dejiny, vytvorila civilizaciu, Europu, klenoty umenia, architektury, dala svetu mnozstvo osobnosti, mudrych, obetavych, milujucich, branila svet pred barbarstvom- ale uz je na konci, ako snad nejake nabozenstvo Aztekov…
To je jasny ludsky pohlad. Avsak neni spravny. Lebo vynechava jednu dolezitu vec a najdolezitejsi prvok- a to je to, ze Cirkev je naozaj prava a je tu dolezity prvok- Boh. A prislub Krista, ze Cirkev pekelne brany nepremozu.
Preto si myslim, ze sa upadok Cirkvi este prehlbi a pridu este vacsie skusky- aby sa naplnili predpovede a proroctva- Krista, apostolov, ba i velkych svatcov a mystikov. Nedeje sa nic, co by nebolo predpovedane.
Spomenme na zjavenie a slova Panny Marie z La Saletty. Na videnia sv. Anny Katariny Emmerichovej:
,,Ve vizi viděla nepřátele Církve, jak ji boří a snaží se postavit novou striktně podle lidských plánů – ale nikdo ze svatých k tomu nepodal pomocnou ruku. Později je tato církev lidí zničena a svatí Boží se spojí, aby znovu vystavěli Církev Boží, která se stane nádhernější než kdykoliv předtím.“
http://www.vendee.cz/texty/emmerich.html
Podobne dalsie zjavenia, predpovede svatych, ci slova Pisma a samotneho Krista.
Ctihodny Bartolomej Holzhauser (17. storocie, Nemecko):
,,Budou to zlé časy, století plné nebezpečí a pohrom. Všude je hereze a stoupenci hereze jsou u moci skoro všude. Biskupové, preláti a kněží říkají, že konají svou povinnost, že jsou bdělí, a že žijí, jak se sluší na jejich stav. Všichni proto podobným způsobem hledají výmluvy. Ale Bůh dopustí veliké zlo proti Své Církvi – heretici a despotové přijdou náhle a neočekávaně, vtrhnou do Církve, zatímco biskupové, preláti a kněží budou spát. Vstoupí do Itálie a zpustoší Řím, spálí kostely a všechno zničí.“
Avsak vsetky predpovede koncia prislubom vitazstva, nech je upadok akokolvek velky.
Postavme sa na spravnu stranu, a podme zapasit s doverou v Boha, i proti mnohonasobnej presile, i ak boj sa moze ludsky zdat proti presile strateny. To je len ludske zdanie- kto je s Kristom, nemoze prehrat, lebo Kristus vitazi a Kristus vladne, a Kristus premohol smrt.
A aj ked nasa situacia moze posobit ako situacia apostolov po ukrizovani, nezabudajme, ze Kristus nakoniec premohol i smrt- a co je kriza Cirkvi oproti smrti?
Vychovavajme deti katolicky, kazme vieru bez kompromisov, vzdelavajme sa vo viere, podporujme tradicnu liturgiu a pravovernych knazov, prave katolicke skoly a aktivity, modlime sa, snazme sa zit svato- a Boh nas dovedie k vitazstvu, ktore bude o to velkolepejsie, o co bude hlbsi upadok, ktory Boh dopusta, aby vyskusal nasu vieru, a to, ci sme ochotni za nu bojovat, a aby v kontraste k upadku ukazal nam zazrak a velkolepost obnovenej Cirkvi.
V suvislosti s tymto je zaujimavy komentar od biskupa Williamsona, mozno som ho tu uz daval:
http://rexcz.blogspot.sk/2013/....._5782.html
Vecne zije Cirkev rimska!
Všeobecný úpadek církve je zjevně mnohem horší než se nám zdál za Jana Pavla II. On sice pěstoval spíše kult svojí osobnosti, nežli kult papežství, ale je pravda že před svojí nemocí dokázal být autoritativní, odsoudil veřejně teologii osvobození, a zásadově trval na morální nauce církve a chránil kněžský celibát, je také ale pravda že v liturgii a zejména v ekumenismu nadělal mnoho divočin, o Assisi není třeba vůbec hovořit ! Je také pravda že svým charismatem dokázal mnoho věcí zachránit, nebo spíše zamést pod koberec či udržet pod pokličkou ! Benedikt se dostal na trůn pozdě ! Byl už příliš starý na to aby mohl alespoň z části vyklidit Augiášův chlév ! Nemusíme si povídat že ani on nebyl žádným skutečným konzervativcem, na rozdíl od kardinála Siriho který byl v roce 1978 silným kandidátem papežství, Benedikt byl jistě pokoncilní tradicionalista který se chtěl pokusit naroubovat tradici na koncil, ale měl dobrou snahu odstranit alespoň ty nejhorší pokoncilní deformace, jak je ale vidět pro většinu kardinálů byla jeho politika nepřijatelná, dokonce i pro ty které on sám jmenoval a bylo jich v konkláve 67 – tedy většina !Pravdě podobně to došlo tak daleko že ani většina prelátů už správně nechápe, co je to Katolické ? Proto zřejmě zvolení Františka považují za v podstatě kontinuální, a to je opravdu na pováženou ! Ochraňuj Pane svojí Církev !!!
Od zvolení S. O. Fr. se snažím sledovat jeho kroky i projevy. Přiznám se, že tento výrok mi poněkud vrtá v hlavě :
“ On, Duch Utěšitel, je nejvyšším předtavitelem každé iniciativy a projevu víry. Přivádí mě to k této kuriózní myšlence : Utěšitel působí rozdílnost mezi církvemi, a tak se zdá, že je apoštolem Babylónu. Na druhé straně však je tím, kdo z této rozdílnosti činí jednotu – nikoliv ve stejnosti, nýbrž v harmonii.“ (promluva Sv. Otce ke kardinálům 15. 3. 2013)
ad 157. Děkuji za upozornění na projev, i když uvedený český překlad není úplně přesný. Projev byl italsky, viz http://www.radiovaticana.va/pl.....A_OP9SS8A1 :
Egli, il Paraclito, è il supremo protagonista di ogni iniziativa e manifestazione di fede. E’ curioso: a me fa pensare, questo. Il Paraclito fa tutte le differenze nelle Chiese, e sembra che sia un apostolo di Babele.
tedy česky:
„On, Parakletus je nejvyšší osoba (protagonista) každé iniciativy a projevu víry. Je to zvláštní, a nutí mne to přemýšlet. Parakletus tvoří všechny rozdíly v Církvi a tak vypadá, jako by byl apoštolem Babylonu.“
Papež v něm prohlašuje, de fakto učí, že schizmata způsobuje Duch Svatý.
Dále papež v projevu říká, že tyto odlišnosti jsou navzájem v harmonii. Doslova „Io ricordo quel Padre della Chiesa che lo definiva così: “Ipse harmonia est”.“, jen drobný detail – není vůbec jasné, od koho uvedený citát o harmonii je.
Což o to, Duch vane, kudy chce, Vy truchlící. Třeba to přežijte a posíleni.
Marek 9:38-40
ad 160. Pan Trhač by mi mohl vysvětlit, co myslel pod odkazem Marek 9:38-40. Pokud tím prvním „Duch vane, kudy chce“ obhajujete výše uvedený projev papeže, prosím o objasnění, jak Duch Sv. vanul Babylónem a jaká harmonie z toho vznikla.
ad 158:
Tady bych byl v soudech opatrný – pokud je překlad přesný a „Církví“ papež myslel tu pravou – katolickou – tak měl naprostou pravdu. Včetně té harmonie (např. rozličné řády se zcela různou spiritualitou). V případě, že mluvil v ekumenickém kontextu, pak je to samozřejmě hereze.
ad 162: citace byla vyslovena v části projevu po konkláve, kde papež hodnotil „společenství kardinálů“, nešlo zde tedy o nic ekumenického.
ad 161) Rád. Komunisté říkali „kdo nejde s námi, jde proti nám“, ale v citátu ze sv. Marka je to jinak – kdo nejde proti nám, jde s námi. Tolik k té ekumeně. Zde se rádi strefujete do protestantů, letničních hnutí a i do těch proudů naší Církve, jenž Vám z nějakého důvodu nesedí (jak si notujete, když hodnotíte ty charouše, fokolaríny, příznivce 2.VK a NMO, kytarové mše, ministrantky, zastánce přijímání na ruku…). Je těžké se Vám zalíbit. A přitom Vám uniká, že i s nimi máte společný cíl v Kristu. Markovo evangelium Vám vzkazuje, že je možné a asi i správné, že třeba na „Maninách“ někdo vyháněl démony.
ad 162. To je právě problém mnoha projevů – lze je vysvětlit více než jedním možným způsobem. Nicméně hned v prvních třech větách uvedeného projevu http://www.vatican.va/holy_fat.....li_it.html používá papež jak výraz „Chiesa universale“ – Církev všeobecná, tak Popolo cristiano (křesťané). Takže za předpokladu, že jsou protestanti křesťané, obrací se zmíněný projev i na ně.
ad 164. „nějaké důvody, které nám nesedí“ jsou uvedeny už v Apc 2,1-3,19. Jedná se vlastně jen o několik „detailů“ – pokuste se mi třeba vysvětlit, na základě čeho mám při českých mších chápat změněný citát z Bible „pro multis“ („za mnohé“, při mši v češtině ale „za všechny“) jinak než jako vytrvalou lež.
ad 164 (cont.): Co se týká dalších bodů, nepřipadne mi, že by ministrantky či jáhenky byly součástí katolické tradice, přesto v Buenos Aires tyto byly běžné již před 20 lety – jáhenky se od kněze lišily ne v úkonech (kromě proměňování), ale v tom, že neměly štólu. Před 8 lety již bylo možné se s jáhenkami setkat například v plzeňské diecézii.
Kytara: asi víc než nástroj jsou rušivé melodie a zejména texty, které kytaru doprovázejí, některé by zasluhovaly samostatné hodnocení.
„Přijímání na ruku“ u nás bylo zavedeno násilně, zákeřně, a nepravoplatně, jak je ze schvalovacích textů zřejmo.
ad 165: s tím, že moderní projevy jsou nejednoznačné, zcela souhlasím. „Ano – ano, ne – ne“ již dávno vyšlo z módy. Když se k tomu ještě přidá zavádějící překlad, jako v tomto případě na českém RV („utěšitel působí rozdílnost mezi církvemi“ vs. „tvoří všechny rozdíly v Církvi“), tak neštěstí je hotovo.
ad 164: Máte pravdu, Markův citát …“kdo nejde proti nám, jde s námi“… je přesný. Zkuste se pobavit s „charoušem, fokolarínem, příznivcem DVK“,jak je sám jmenujete a dalšími (třeba „staršími bratřími ve víře“ nebo protestanty), např. o dogmatech výlučnosti spásy skrze katolickou Církev, hypostatické unii, mariánských dogmatech a jinými, o smyslu sv. zpovědi, o podstatě mše sv. a dalších, a uvidíte, že „jdou proti nám“. Katolíkem a tedy člověkem s nadějí spásy v Kristu, můžu být pouze tehdy, když rozumem, vůlí a nadpřirozenou vírou ve své mysli a svém srdci věřím ve všechny články víry a dogmata neomylně definované svatou Církví, anebo nevěřím a tuto naději spásy ztrácím. Katolíkem je člověk buď na 100%, nebo ním není. Nelze být katolíkem na 90%, který vědomě v některé skutečnosti k věření Církví předkládané nevěří a mít naději na spásu. I z tohoto důvodu je ekumenizmus blábol a není dílem Ducha Svatého. A kdo nevěří ve vše, co katolická Církev hlásá, „jde proti nám“. Mám osobní zkušenosti dialogu jak s charizmatiky tak fokolaríny. Mají „pěnu u úst“, když slyší sousloví „Tradiční katolík“. Ten totiž věří všemu, co je k víře Církví (a tudíž od Boha) předkládáné. To je podezřelé, ne?
ad Maniny – zákležitost pro chocholouška příp. exorcistu.
ad jáhenky – v Církvi existrovaly, avšak nešlo o svěcení, ale službu celibátních žen obdobnou činnosti školských sester – výuka žen a pod. Nekonaly liturgické úkony a nešlo o ministrantky! Dnešní snaha to obnovit má kořen v nekatolickém pojetí kněžství resp. liturgie „zezdola“.
ad kytara – nespatřuji valného rozdílu mezi úpadkovými odrhovačkami s kytarou a úpadkovými popěvky tzv. kancionálu českých katolíků. Hudebně a esteticky je mizerný diletantismus obojí.
ad Pan Contras – v hodnocení kancionálu – pokud se bavíme o tom, který je běžně v kostelích – bych nebyl tak přísný. Než do něj nahlédnete, podívejte se napřed do Hosany a myslím, že rozdíl je opravdu markantní. Výjimku tvoří skladby Hrdličkovy, či Pololáníkovy z let osmdesátých a dokonce tam najdeme asi dvě protestantské. Faktem je, že spousta písní byla očesána, především tam, kde se mluvilo o očistci a pekle.
Kytara, to je kapitola sama pro sebe a na toto téma byly popsány stohy papíruz. Obávám se ale, že její čas teprve přijde. Papež je toho zárukou, ostatně název článku leccos napovídá.
ad 157+158+168 – k překladu Chiesa-Chiese, Církev-Církve.
Omlouvám se za nepřesný překlad, pokládal jsem použití množného čísla v italštině za chybu v textu, protože jak španělština, tak němčina používá u přeloženého textu jasně jednotné číslo. Navíc v italštině používá velké první písmeno. Anglický text používá (správně) množné číslo (Církve). Pro zajímavost – polský text některé části projevu nepřekládá vůbec a právě této části se vyhnul také.
Nejpřesnější překlad tedy zní:
Parakletus tvoří všechny rozdíly v Církvích a tak vypadá, jako by byl apoštolem Babylonu.
ad 172: hmm, tak to už je pak horší …
Panu Milanovi díky za překlady i komentář. Zřejmě se shodneme v tom, že ten příměr s Babylónem nebyl úplně nejšťastnější…
Co se týká změny konsekračních slov euch. modlitby „za mnohé – pro multis“ – Benedikt prosil již v r. 2008 biskupy německých zemí o používání tohoto, původnímu textu Pís. Svat. věrnějšího překladu. Zajisté to musí být známo i našim biskupům. Ovšem odezva téměř žádná…
Kolegialita nebo neposlušnost? Protože nechci vynášet kategorické soudy – pokud se pletu nebo má někdo k tomu více informací, ať mě prosím opraví.
ad 174: zpřesnění překladů obecně požadovala již instrukce Kongregace pro bohoslužbu Liturgiam authenticam z r. 2001, na to navazovala další z r. 2006, která se již konkrétně týkala „pro multis“ a biskupům nařizovala do dvou let v této věci provést katechezi, která by vysvětlila správný překlad a připravit opravu překladu. Drtivá většina biskupských konferencí (včetně ČBK) toto ignorovala. V roce 2012 pak teprve následoval dopis Benedikta XVI., kde, když se nedočkal požadovaných kroků, tu katechezi provedl sám. Nevím o tom, že by na to byla nějaká pozitivní reakce. Každý nechť posoudí sám, zda je to „kolegialita nebo neposlušnost“.
Dalsie aktualne zle spravy z Rima:
http://radiovaticana.cz/clanek.php4?id=18091
Papez tam tvrdi, ze su i lutheranski mucenici, a tiez sa modlil s lutheranom, pricom je pravidlo, ze kto sa modli s heretikom, sam je heretik.
Tiez je pozvany na oslavy vzniku lutherovej herezy :(
a to vsetko este na pozadi dalsich negativnych sprav. Dalsia nominalne vacsino katolicka krajina padla! Podla aktualnych vysledkov scitania obyvatelstva v Madarsku tam katolici uz prestali nominalne tvorit vacsinu, mozno poprve za tisic rokov. Krajina sa vracia pred sv. Stefana.
Katolikov je tam uz len 39% z celkoveho poctu obyvatelov. V roku 2001 ich bolo este 54,5%.
Aj to su vysledky pokoncilovej pastoracie, a to este sa bavime len o kvantite, kvalitou to bude este horsie.
Za 50 rokov bolo znicene to, co sa budovalo tisic rokov.
A kardinali maju este pocit, ze toho pokonciloveho rucania bast viery, tradicie a katolickej identity, katolickych komunit a rodin bolo este malo- tak zvolia Frantiska, nech to ,,napravi“ :(
nino, tých negatívných správ je vela, ak pápeza oslavujú media, protestanti, moslimovia a kedaké bozie dopustenia, tak nieco nebude v poriadku.
V Egypte je dalsia vlna násilia proti krestanom, ale pápez neprotestuje, aby sa náhodou moslimáci nenahnevali, to mu nevadí. Hlavne ze chce viest s islamom dialog. O com chce viest dialog s tými vyznávacmi diabla?
Benedikt XVI protestoval a hned boli zhorsené vtahy s islamom. S islamom budú len vtedy dobré vztahy, ked katolícká cirkev bude ticho a vsemozne bude napomáhat v islamizácii Europy!
Vsetko je velmi dobre zdokumentované:
http://www.youtube.com/watch?v=yAHKqXDEHyk
Mozetu, to nie, prsten papezský a kríz, to nie, ale voodoo náramok, to ano:
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=283580671775642&set=a.280617678738608.1073741825.240750782725298&type=1&theater
V komentáři 136 jsem uvedl zdroj k informaci o členství německých biskupů v RC. Teď jsem zjistil, že ty stránky P. Hurta ze signaly.cz zmizely, jsou dostupné již jen v google archivu: http://goo.gl/uzrBY
Opět projev rozporuplnosti osoby papeže – http://sspx.org/news/pope_fran.....2-2013.htm . Chce zasvětit svůj pontifikáýt Naší Paní Fatimské. Jakoby se v něm střetávaly tradiční formy zbožnosti získané v dětství a modernistická theologie.
Zaujimave, teraz pozeram- Frantisek a partnerstva sodomitov:
http://rorate-caeli.blogspot.c.....o-did.html
Něco málo pro odlehčení, ale i pro inspiraci – Buona sera:
http://www.youtube.com/watch?v=AwDP_NYYa4c
Že to s katolickou církví nemá co dělat? Ale kdež!
– nástrojové obsazení je stejné, jako v našich kostelích
– taneční a kavárenské rytmy jsou také v našich kostelích
– hraje se přece pro zábavu, stejně jako v našich kostelích
– název skladby „Buona sera“ je dnes velice aktuální
– stačí pár drobných úprav a může se to hrát třebas na setkáních mládeže, dá se na to i tančit
Rozdíly:
– dáma na videu má menší výstřih mnohem delší šaty, než většina dnešních „katoliček“
– na rozdíl od produkce modernistických „schol“ se to dá poslouchat
– interpreti si nečiní nároky hrát při mši sv.
Sv. František z Assisi
(Vzhľadom na to, že sa nám v poslednom čase akosi rozmohli výzvy k chudobe v Cirkvi, obzvlášť radostne prijímané a doporučované rôznymi zanietenými milovníkmi katolicizmu, ako sú napr. v biede a chudobe žijúci pisatelia úvodníkov z renomovaných časopisov, strádajúci herci a pop-rockové hviezdy, zúbožené pracovníčky mimovládnych organizácií, vyhladovaní nádenníci parlamentnej otročiny a modernistickí teológovia z chatrčí; a vzhľadom na to, že tieto výzvy na zbanalizovanie, odzdobenie a scivilnenie Cirkvi a bohopocty sa rady zaštiťujú menom sv. Františka z Assisi, dovolili sme si odcitovať samotného sv. Františka, aby nedošlo k zámene medzi osobnou askézou, tak žiadúcou pre každého a ožobračovaním bohopocty. Cirkev svätá je tu predovšetkým na to aby Boha Všemohúceho chválila, ctila a zvelebovala.A to v neposlednom rade aj krásou a vznešenosťou vonkajšej prezentácie. Ten kto chce na Bohu šetriť, ten nevzbudzuje prílišnú dôveru. Ako veriť, že dá chudobným ten, čo sa Bohu nebál nedať?
Že to však s tou chudobou nebude také horúce, o tom svedčí aj táto správa:
http://cathcon.blogspot.sk/201.....odern.html
Tam kde sa na krásne moderné „umenie“,viď ukážku, vyhodia 3 milióny eur, tam by sa mohli nájsť aj peniaze na vznešené ornáty, nie?)
Všimnite si, všetci duchovní, veľkého hriechu a nedbalostí, ktorých sa niektorí dopúšťajú proti najsvätejšiemu telu a krvi Pána nášho Ježiša Krista, proti presvätým menám a slovám premenenia, napísaným na papieri. Vieme predsa, že iba slovami premenenia sa sprítomní Jeho telo. Ani nič nemáme a nič nevidíme na tomto svete telesne z Najvyššieho, iba telo a krv, mená a slová, ktorými sme boli stvorení a vykúpení zo smrti k životu.
Všetci tí však, ktorí vysluhujú také presväté tajomstvá, zvlášť tí, ktorí ich ľahostajne vysluhujú, nech si všimnú, aké chatrné sú kalichy, korporále a šatky, na ktorých obetujú telo a krv Pána nášho Ježiša Krista. Mnohí ich ponechávajú na nedôstojných miestach, smutným spôsobom nosia po cestách, nehodne prijímajú a nepozorne iným rozdávajú. Ba niekedy aj po jeho menách a slovách, napísaných na papieri, šliapu nohami. Veru, „zmyselný človek, nechápe, čo je božie“ (1 Kor 2, 14). Či nás to všetkých nepohne k ľútosti, keď si pomyslíme, že dobrý Pán sám sa dáva do našich rúk, že sa ho dotýkame a každodenne prijímame vlastnými ústami? Či vari nevieme, že raz aj my prídeme do jeho rúk?
Nuž napravme sa v tomto i v inom, rýchle a dôkladne. Kdekoľvek je presväté telo Pána nášho Ježiša Krista neslušne umiestnené a uchovávané, treba ho vziať, uložiť na dôstojne vyzdobené miesto a zamknúť. (z Listu duchovným)
Prosím vás vrúcne, keď zbadáte, že sa patrí a treba to urobiť, požiadajte pokorne duchovných, aby si nadovšetko ctili presväté telo a krv Pána nášho Ježiša Krista a jeho mená a slová, napísané na papieri. Kalichy, korporále a oltárne ozdoby nech májú drahocenné. A keby bolo niekde presväté telo Pána na mieste úbohom, nech ho, ako to prikazuje Cirkev, uložia na miesto dôstojné a zamknú. (z Listu všetkým kustosom)
Z knihy Spisy sv. Františka, Žilina 1946