Evžen Kindler

Pro dativ singuláru nám tedy zbývá k výkladu, jak je to v a-skloňování. Už ho známe u příkladů ostiariae a suae, s nimiž jsme se setkali v minulé lekci. Kromě nich uveďme beatae Mariae, jak říkáme v Confiteor.

Avšak v a-skloňování má stejnou koncovku –ae jako dativ i genitiv (druhý pád). Víme ovšem už z 3. lekce, že i ten je podobně jako dativ „málo otevřený předložkám“, výlučně reflektuje posesivnost, tj. vztah, který bychom chápali jako co nejtěsněji navázaný na otázku „čí?“. Je tedy také málo příkladů v běžných liturgických textech. Genitiv (od slova terra, země) najdeme ve Vyznání víry v textu Factorem caeli et terrae (Stvořitele nebe a země) a několik genitivů v Loretánské litanii: Mater divinae gratiae (Matko božské milosti), Speculum justitiae (Zrcadlo spravedlnosti), Sedes sapientiae (Sídlo moudrosti), Causa nostrae laetitiae (Příčino naší radosti). V sekvenci Veni Sancte Spiritus je genitiv ve verši Dulcis hospes animae (sladký hoste duše). A jiná známá sekvence, Dies irae (den hněvu), obsahuje genitiv irae od ira (hněv – dies necháme až na později). A antifoně Salve Regina (Zdrávas Královno) zpíváme Mater misericordiae (Matko milosrdenství) a filii Hevae (synové Evy).

Teď už známe celé a-skloňování v singuláru (jednotném čísle) a můžeme jeho koncovky shrnout:

1. pád –a, 2. pád –ae, 3. pád –ae, 4. pád –am, 5. pád –a a 6. pád –a (dlouhé),

například Regina, Reginae, Reginae, Reginam, Regina, Reginā (takto se značí délka v latinských slovnících a učebnicích).

 

Diskuse pod článkem je určena pouze k upřesňujícímu dotazování a poznámkám nad obsahem článku.