Článek jsem napsal na žádost České pozice. Vzhledem k tomu, že většina jejích návštěvníků není katolického smýšlení, musel jsem při psaní článku, co do dikce a některých argumentačních obratů, postupovat jinak, než kdybych na toto téma psal pro svatojosefský portál. Jakkoli obvykle nevyzývám k internetovým diskusím, tak vzhledem k závažnosti tématu bude dobré, když se k němu vyjádříte, pokud se těchto diskusí samozřejmě účastníte, i pod článkem na ČP.

Michal Semín

b16„Modlete se za mne, abych ze strachu neutíkal před vlky,“ tato slova zazněla v první papežské homilii po konkláve v roce 2005, na níž byl náměstkem Kristovým zvolen kardinál Joseph Ratzinger. Víme dnes, 28. února, kdy se Benedikt XVI. s papežským úřadem loučí, koho tím měl na mysli?

Tato v katolické církvi bezprecedentní abdikace je obestřena tolika nejasnostmi a otazníky, že není v mých silách předložit její důkladnou, a už vůbec ne snadno verifikovatelnou analýzu. Navzdory tomu se pokusím o určitou interpretaci na základě dostupných informací. V jejím rámci se pak nevyhnu ani několika, snad rozumně podloženým spekulacím. Přitom některé souvislosti a vývody nemusejí být příliš srozumitelné těm, kdo právě se odehrávající drama nesledují očima víry. 

Benedikt XVI. je považován za konzervativce, jehož některá rozhodnutí v papežském úřadu měla zpochybnit reformy přelomového Druhého vatikánského koncilu (1962–1965). Za příklad je uváděna jeho rehabilitace takzvané tradiční mešní liturgie vracející do katolické církve vedle latiny i gregoriánský chorál a starobylé liturgické obřady nebo snaha najít společnou řeč s kritiky koncilových změn sdružených ve stále početnějším Kněžském bratrstvu sv. Pia X.

Jakkoli není sporu, že Benedikt XVI. o některých reformách smýšlí kriticky, byl, je a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by tomu mělo být v budoucnosti jinak, mužem koncilu. Zúčastnil se jej v roli poradce liberálního kardinála Fringse a zasadil se o prosazení některých formulací do koncilových dokumentů, jež se obsahově liší od dosavadních výroků učitelského úřadu katolické církve.

Je to například jím obhajovaný termín „subsistit in“. Tím měla být rozvolněna plná, a tedy i výlučná totožnost církve Kristovy s církví katolickou, což byl naukový předpoklad pro zapojení katolické církve do ekumenického hnutí vzniklého v protestantismu. Ekumenické smýšlení je dnes v katolické církvi do té míry rozšířeno, že zřejmě ani většina moderních katolíků nepovažuje svou církev za v pravém slova smyslu jedinou, ale jen za součást širšího církevního subjektu, v němž je katolická tradice pouze jednou z více cest či větví.

Spor o Druhý vatikánský koncil

Mrzí-li dosluhujícího papeže, že mnohé svoje konzervativní postoje nemohl v pokoncilní katolické církvi prosadit, pak je to tím, že i jeho přičiněním byl prosazením principu kolegiality podlomen papežský primát. Dle tohoto principu se biskupský sbor jako celek i jednotlivé národní episkopáty chovají, jako by jejich postavení a působení v katolické církvi bylo na papeži nezávislé. Jen proto biskupské konference ve světě neuvedly některá papežská nařízení z minulých let do praxe a neposlušní biskupové nebyli pohnáni k zodpovědnosti.

Benedikt XVI. ví a mnohokrát se v tom smyslu i veřejně vyjádřil, že katolická církev po koncilu, který měl předznamenat jakési „druhé letnice“ (termín Jana Pavla II. pro stále nepřicházející církevní obnovu), prochází vážnou věroučnou, liturgickou, mravní i čistě administrativní krizí. A uvědomuje si, že ve jménu Druhého vatikánského koncilu bylo do života katolické církve vneseno mnoho škodlivé nauky i praxe – například ve své přednášce k římskému kléru 14. února, v níž se snažil rozlišit koncil Otců od koncilu mediálního, jako by k církevnímu úpadku koncil ničím nepřispěl.

Koncilové změny nevnesla do katolické církve média, ale papežové, biskupové a nižší klérus v návaznosti na dokumenty Druhého vatikánského koncilu.

Tento názor je však těžko obhajitelný. Koncilové změny totiž nevnesla do katolické církve média, ale papežové, biskupové a nižší klérus v přímé návaznosti na dokumenty Druhého vatikánského koncilu. Tento omyl je však pro pochopení Benediktova pontifikátu a jeho rozhodnutí abdikovat podstatný.

Muž koncilové revoluce

Krátce po svém zvolení papežem vyhlásil za základ svého působení na Petrově stolci takzvanou hermeneutiku kontinuity, jejímž prostřednictvím chtěl syntézou tradice a katolickou církví v minulosti odsouzeného modernismu dospět ke smíření stoupenců a kritiků koncilové ideologie a k očistě katolické církve od krajních a vzájemně nesmiřitelných postojů. V tom však selhal a, po pravdě řečeno, jinak to ani dopadnout nemohlo.

Obhájci koncilových reforem dobře vědí, že katolická církev jejich názory dříve rezolutně odmítala a nyní se brání, aby se na tom cokoli měnilo. Takzvaní tradicionalisté pro změnu poukazují na to, že církevní krize není daná nedostatečným přizpůsobením se duchu světa, ale naopak odmítnutím toho, jak smýšlela a jednala v dobách minulých.

Není pravda, že odstoupením z úřadu Kristova náměstka Benedikt XVI. jen napodobil několik svých předchůdců ze středověku a raného novověku.

Nakonec i Benediktova abdikace ukazuje, nedočkáme-li se nějakého překvapivého rozuzlení, o němž si dovolím zaspekulovat v závěru, že je spíše mužem koncilové revoluce než konzervativním papežem. Není totiž pravda, jak tvrdí jeho apologeti, že odstoupením z úřadu Kristova náměstka jen napodobil několik svých předchůdců ze středověku a raného novověku.

Katolická církev není nadnárodní korporace

Benedikt XVI. je totiž historicky prvním papežem, který se vzdal papežské služby z vlastního svobodného rozhodnutí, bez zřejmého vnějšího nátlaku, s odvoláním na svůj pokročilý věk a chybějící síly k plnému výkonu svých funkcí. Ten, kdo je schopný hodinové a intelektuálně zdatné rozpravy s posluchači, aniž by četl z předem připraveného textu, jak tomu bylo při setkání Benedikta XVI. s římským klérem krátce po oznámení úmyslu abdikovat, se nejeví jako nezpůsobilý k dalšímu působení na papežském stolci.

Možná by úplně stačilo, kdyby omezil zahraniční návštěvy, účast na pravidelném mládežnickém „Woodstocku“ pěstujícím spíše kult osobnosti než tradiční úctu k papeži a víru v papežský primát či psaní knih, jež s výkonem papežského úřadu bezprostředně nesouvisejí, a sil pro řádné plnění svých povinností by mu možná zbývalo dost. Jakkoli je papežem zaujatý postoj dnešnímu člověka srozumitelný, vzbuzující sympatii a porozumění, ztrácí se v něm důležité rozlišení.

Katolická církev je monarchií, a stejně jako bylo v raných monarchiích zvykem, že král jím přestává být teprve smrtí, i v ní je papežství doživotním břemenem.

Katolická církev není – z hlediska víry – něco jako velká nadnárodní korporace, jež má mít v čele po všech stránkách energického manažera, kterého může kdykoli někdo nahradit, ale společností, jejíž organicky provázané principy ukazují mimo pozemský svět užitku a efektivity. Katolická církev je monarchií, a stejně jako bylo i v raných monarchiích zvykem, že král přestává být králem teprve smrtí, i v ní je papežství tradičně doživotním břemenem. Záměrně píši břemenem, neboť úlohou papeže je být neohroženým strážcem svěřeného pokladu víry, což nikdy nebylo, není a nebude snadné.

Z kříže se neslézá

Proto se nelze divit kritickému povzdechu krakovského arcibiskupa Dziwisze, jenž doprovázel Jana Pavla II. do posledních chvil jeho pozemského života, když v reakci na oznámení abdikace jeho nástupce prohlásil: „Z kříže se neslézá.“ O tom, že je papežská služba cestou kříže – cestou ve šlépějích Kristových mířících na Kalvárii – svědčí i starobylá křesťanská legenda, literárně zpracovaná Henrykem Sienkiewiczem.

V ní je svatý Petr v době Neronova pronásledování křesťanů přesvědčen svými stoupenci, aby odešel z Říma do bezpečí. Cestou potkává Krista kráčejícího do města a Petr se ho překvapeně ptá: „Kam kráčíš, Pane?“ A Ježíš mu odpovídá: „Když ty opouštíš můj lid, jdu do Říma, aby mě ukřižovali podruhé.“ Načež se Petr obrací nazpět, aby později zemřel na kříži stejně jako jeho Pán.

Krakovský arcibiskup Dziwisz v reakci na oznámení abdikace Benedikta XVI. prohlásil: „Z kříže se neslézá.“

Utíká tedy Benedikt XVI. ze strachu před vlky, jak o tom hovořil na začátku svého pontifikátu? Jak jeho rozhodnutí rozumět ve světle slov Kristových zaznamenaných v evangeliu svatého Jana, že „dobrý pastýř dává život za své ovce“?

Zpráva o VatiLeaks

Přestože jsme mnohokrát slyšeli a četli, že papežova abdikace přišla jako blesk z čistého nebe, není tomu tak. Sám Benedikt XVI. o této možnosti vícekrát hovořil, naposledy v knize rozhovorů Světlo světa z roku 2010. Není prozatím důvod pochybovat, že odstoupil z důvodů, jež uvedl. Dospěl k závěru, že nemá dostatek sil na prosazení svých představ o vyvedení katolické církve z krize, a protože je papežem moderním, rozhodl se svěřit její řízení do jiných, pokud možno mladších rukou.

Lze si však položit otázku, zda jeho rozhodnutí neuspíšila aféra VatiLeaks – únik soukromé korespondence papeže a vysokých církevních činitelů odhalující některé temnější aspekty současné katolické církve. Papeže zradili jeho nejbližší spolupracovníci, což v něm muselo posílit vědomí, že není zcela pánem ve svém domě. Proto si v dubnu 2012 vyžádal podrobnou zprávu o příčinách a okolnostech tohoto úniku pod dohledem tří kardinálů – Juliana Herranze, Jozefa Tomka a Salvatora De Giorgiho.

Více než 300stránková zpráva o aféře VatiLeaks byla papeži předána 17. prosince, jen několik týdnů před jeho abdikací.

Více než 300stránková zpráva byla papeži předána 17. prosince, jen několik týdnů před jeho abdikací. Italská média – týdeník Panorama a deník La Repubblica – přinesla před několika dny obsáhlé články komentující údajný obsah zprávy. Má prý obsahovat důkazy o prorůstání homosexuální mafie do vysokých církevních úřadů a o nebezpečí snadné vydíratelnosti do těchto afér zapletených osob.

Dle Roberta Moynihana, jednoho z předních anglicky píšících „vatikanistů“, jak se říká novinářům informujících o dění ve Vatikánu, z jeho rozhovoru s Ignaziem Ingraem, autorem článku v Panoramě, vyplývá, že mnozí z těch, kdo byli pověřenými kardinály či jejich spolupracovníky dotazováni, o této skutečnosti svědčili.

Sodomský hřích

Benedikt XVI. po setkání s kardinálskou komisí 25. února rozhodl, že se s celou zprávou seznámí kromě něho již jen jeho nástupce. A očekává se, že v obecné rovině budou o obsahu šetření informováni i kardinálové přítomní jednáním před zahájením konkláve.

Obsah zprávy mohl přispět k definitivnímu rozhodnutí papeže abdikovat, zjištění o sodomském hříchu v katolické církvi ho však asi příliš nepřekvapilo.

Obsah zprávy mohl přispět k definitivnímu rozhodnutí papeže abdikovat, není však pravděpodobné, že ho zjištění o sodomském hříchu v katolické církvi příliš překvapilo. Byl to ostatně on, kdo hasil požáry způsobené nedbalostí svého předchůdce.

Vzpomeňme jen na Janu Pavlu II. blízkého Marcela Maciela, mexického zakladatele Legionářů Kristových, jenž neblaze proslul mnoha závažnými přečiny proti slibu čistoty a pohlavní zdrženlivosti či řadu biskupů, kterým Jan Pavel II. toleroval krytí homosexuálně-pedofilních predátorů v kněžské sutaně.

Zajímavým svědectvím o šíři i hloubce tohoto problému a snaze Benedikta XVI. jej řešit je analýza polského kněze Dariusze Oka (polsky), kterou pod názvem „Papež proti homoherezi“ zveřejnila česká sekce Rádia Vatikán, aby ji následně z donucení vyššími církevními úřady stáhla.

Relativizace papežského primátu

Vraťme se však k podivným okolnostem Benediktovy rezignace. Svatý stolec oznámil, že poté, co se Joseph Ratzinger vrátí z Castel Gandolfa, přestěhuje se natrvalo do kláštera Mater Ecclesiae, aby se zde ve skrytu před světem modlil a rozjímal. Pokud však bude z kláštera vycházet na procházky po vatikánských zahradách, je asi realistická představa, že se okamžitě ocitne v sevření novinářů.

O výjimečnosti situace svědčí i vyjádření kardinála Coccopalmeria, že odstoupivší papež bude titulován „Jeho Svatost Benedikt XVI, emeritní papež“.

Bude důsledně mlčet, nebo podlehne pokušení reagovat na dotazy, na které až dosud ochotně odpovídal? Vyhne se v takové situaci přinejmenším nepřímému hodnocení rozhodnutí svého nástupce?

O naprosté výjimečnosti situace svědčí i vyjádření kardinála Coccopalmeria, prezidenta Papežské rady pro legislativní texty, následně potvrzené mluvčím Svatého stolce páterem Federikem Lombardim, že odstoupivší papež bude titulován „Jeho Svatost Benedikt XVI, emeritní papež“. I když se neobávám bezprostředního vzniku dvojpapežství, jde o další bezprecedentní krok, který k relativizaci papežského primátu může snadno přispět.

Dva podklady pro spekulace

Na závěr si neodpustím několik spekulací. Jako podklad mi pro ně poslouží dva texty. Prvním je promluva pronesená u příležitosti poslední veřejné modlitby Anděl Páně z neděle 24. února, v níž Benedikt XVI. rozvíjí úvahu o proměnění Páně na hoře Tábor. Zdůrazňuje v ní mystickou zkušenost přítomných tří apoštolů a primát modlitby před činorodou aktivitou. Tyto skutečnosti následně vztahuje ke své abdikaci i svému budoucímu působení v katolické církvi:

„Drazí bratři a sestry, toto Boží Slovo vnímám jako poselství, které určeno zejména mně, v této chvíli mého života. Pán mne volá, abych ,vystoupil na horu‘ a věnoval se ještě více modlitbě a rozjímání. Neznamená to však opustit církev, ba naopak. Pakliže to Bůh ode mne žádá, tak právě proto, abych jí mohl sloužit nadále se stejnou oddaností a toutéž láskou, s níž jsem se o to snažil doposud, ale způsobem více odpovídajícím mému věku a mým silám.“

Proč však v téže úvaze uvádí, že modlitba má předcházet činům? Opravdu se rozhodl na sklonku svého života výlučně věnovat modlitbě a meditaci, nebo po tomto „vystoupení na horu“, modlitbami a rozjímáním proměněn, sestoupí zpět na zem, aby svůj pozemský život završil nějakým blíže nespecifikovaným činem?

Proč bylo spolu s oznámením o uchování si titulu Jeho Svatosti sděleno, že si ponechá bílou kleriku?

Proč bylo spolu s oznámením o uchování si titulu Jeho Svatosti sděleno, že si ponechá bílou kleriku? Souvisí to snad s oním druhým textem, na který chci poukázat?

Vize sestry Lucie

V roce 2000 zveřejnil Svatý stolec vizi sestry Lucie, jež má být identická s takzvaným třetím fatimským tajemstvím. Na základě mého dlouholetého studijního zájmu o tuto problematiku soudím, že nejde o celý text, jejž sestra Lucie zanechala. To ale v tuto chvíli není důležité, neboť není důvod se domnívat, že zveřejněná vize sestry Lucie není autentická. Není dlouhá, a proto ji uvádím v plném znění:

„Po dvou částech, které jsem již vysvětlila, jsme po levici Naší Paní a kousek výš viděli anděla s planoucím mečem v levé ruce, který se blýskal, a vyletovaly z něj plameny, které vypadaly, že by dokázaly zapálit celý svět, ale hasly, když se setkaly s září, jež vycházela k andělovi z pravice Naší Paní. Anděl s pravicí napřaženou k zemi hlasitě zvolal: ,Pokání, pokání, pokání.‘

A toto jsme viděli v nesmírném světle, kterým je Bůh. Podobně jako vypadají lidé, když přechází před zrcadlem bíle oděný biskup. Měli jsme dojem, že je to Svatý otec. Další biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice vystupovali na strmou horu, na jejímž vrcholu byl velký kříž z hrubě osekaných kmenů a korkový strom s loďkou, než tam Svatý otec došel, procházel velkým zpola rozbořeným městem a chvěje se, zasažen bolestí a žalem, modlil se za duše mrtvých, jež cestou míjel.

Když dorazil na vrchol, byl zabit kleče u paty velkého kříže skupinou vojáků, kteří po něm stříleli kulkami a šípy a stejným způsobem tam umírali jeden po druhém biskupové, kněží, řeholnice a řeholníci i různí laici z různých postavení a pozic. Pod dvěma rameny kříže byli dva andělé, každý s křišťálovou kropenkou, do níž sbírali krev mučedníků a kropili s ní duše odcházející k Bohu.“

Sestra Lucie si není jistá, že „biskup v bílém“, kterého ve svém vidění fatimské děti spatřily, byl Svatý otec. Domněnku, že by mohlo jít o papeže, odvodily právě z toho, jaké barvy byl jeho oděv.

  • Mohlo by se tedy jednat o biskupa, který papeže jen svými vnějšími znaky připomíná?
  • Je Benedikt XVI. tím bíle oděným biskupem, jenž bude nepřáteli Církve zabit?
  • Je oním zpola rozbořeným městem Řím?
  • Jde výlučně o materiální zničení, nebo mají ruiny města symbolizovat duchovní úpadek, poznamenávající Církev v posledních desetiletích?
  • Má ona hora, na níž biskup v bílém vystupuje, něco společného s výstupem na horu, jak o něm hovořil o poslední neděli Benedikt XVI.?

Fatimské poselství

V této souvislosti si připomeňme dvě vize, které měl poslední svatořečený papež Pius X. V roce 1909 měl během audience členů františkánského řádu vidění papeže prchajícího z Říma:

„To, co jsem spatřil, bylo děsivé! Mám to být já nebo někdo z mých nástupců? Vím jen jistě, že tento papež opustí Řím a při útěku z Vatikánu bude muset překračovat mrtvá těla kněží!“

Krátce před svou smrtí měl podobnou vizi, v níž spatřil papeže stejného jména, jaké bylo jeho (Pius), klopýtajícího přes těla svých spolubratří, než byl zabit i on sám. Pokud bude jméno papeže, jenž vzejde z nadcházející konkláve, Pius XIII. (posledním papežem tohoto jména byl Pius XII.), stane se tato má spekulace zřejmě o něco hodnověrnější.

Že by mohlo fatimské poselství souviset s aktuálními událostmi při Svatém stolci také svědčí, jak o něm Benedikt XVI. hovořil při své návštěvě Fatimy v roce 2010. Zatímco ještě jako prefekt Kongregace pro nauku víry v roce 2000 konstatoval, že fatimské poselství je historicky uzavřenou kapitolou, v homilii 13. května 2010 na místě, kde se Panna Maria fatimským pasáčkům v roce 1917 zjevila, prohlásil:

„Ten, kdo by si myslel, že prorocké poslání Fatimy skončilo, by se mýlil.“ A kázání ukončil slovy: „Kéž těchto sedm let, které nás dělí od stého výročí zjevení, urychlí předpovídané vítězství Neposkvrněného Srdce Mariina ke slávě Nejsvětější Trojice.“

Další spekulace

Všimněme se, že zveřejněná vize sestry Lucie výslovně zmiňuje jen vnější nepřátele papeže a katolické církve. Jedním z mnoha dokladů, že text fatimského tajemství je obsáhlejší, svědčí i slova Benedikta XVI. na palubě letadla sdělená přítomným novinářům při letu do Portugalska:

„Pokud jde o novost, kterou můžeme dnes ve fatimském poselství odhalit, pak se týká toho, že útoky na papeže a Církev nepřicházejí jenom zvenčí, ale že i zvnitřku církve, z hříchu, který v ní existuje.“

Sestra Lucie, jejíž proces blahořečení byl z rozhodnutí Benedikta XVI. zahájen v roce 2008, předpověděla, že přichází doba ďábelského zmatení. A to nikoli jen ve světě, ale i v samotné katolické církvi.

Na některé otázky budeme znát odpovědi nejspíš již v souvislosti s průběhem a výsledkem připravované konkláve.

Je příliš smělé spekulovat, že Benedikt XVI. měl před svojí abdikací také nějakou vizi, podle níž nyní řídí svá, pro většinu věřících i nezúčastněných pozorovatelů překvapivá rozhodnutí? Nebo jsou to všechno jen spolu nesouvisející, náhodné úkazy, a papežova abdikace není ničím jiným než projevem papežovy vůle nejednající v souladu s mimořádně projevenou vůlí Boží?

Lze doufat, že alespoň na některé otázky budeme znát odpovědi poměrně brzy. Nejspíš již v souvislosti s průběhem a výsledkem připravované konkláve.

Komentáře: 45 - k článku Otazníky nad abdikací Benedikta XVI.

  1. Pius napsal:

    Výborný článek.
    Mám jen jedno doplnění: „papež stejného jména“ ve vizi sv. Pia X. nemusí být Pius, ale Josef, což bylo křestní jméno sv. Pia X.
    To by Josef Ratzinger splňoval a více by to odpovídalo i III. fatimskému tajemství, než že by se to týkalo až příštího papeže.

  2. Libor Rösner napsal:

    Spekulacím se v tomto směru bráním. Uvedl-li Svatý otec, že po dlouhých modlitbách naznal, že na svůj úřad již nestačí, nemám důvod mu nevěřit. Něco jiného je hodinu s někým debatovat, něco jiného je 24 hodin denně nést tíhu břemene, v tomto věku, při tomto oslabování sil, při všech těch tlacích a i těch aférách. Co my víme, co obnáší takovéto poslání… A možná právě v sousedství s jeho předchůdcem, který na Petrově stolci vytrval až do smrti, kdy mu to plno lidí vyčítalo, že neodstoupil, je jeho krok krásnou ukázkou toho, že se nechal vést Božím Duchem.

  3. Libor Rösner napsal:

    A ještě k Fatimě – nechme na Bohu, jak své poselství myslel, spekulace jsou vždy zavádějící, oznámení o bílé klerice je z mého pohledu naprosto normální oznámení týkající se všech papežských insignií, precedensu, který bylo třeba do posledních bodů vypsat, nic víc.

  4. Adam Bartoň napsal:

    Mě v této souvislosti napadlo právě to, že papež, který abdikuje, má podivnou víru. Pokud Bůh chce, aby v úřadu byl, tak mu dává žít, pokud nebude chtít aby dál pracoval, povolá si ho k sobě. A přesně jak je uvedeno v článku výše – rozhodně nenasvědčuje nic tomu, že by byl opravdu neschpen služby. Stačí zvolnit tempo. Vždyť i Jan Pavel II. byl nemocný a to daleko více než Benedikt XVI. a neodstoupil. Celá věc spíše ukazuje na bezpracedentní tlak. A člověk, který má svou víru neukotvenou pevně, protože rozředěnou modernismem a vlastním usilím o toto ředění, se nechá vytlačit a abdikuje. Modleme se za nového papeže. Jsem také přesvědčen, že se děje něco mimořádného.

  5. Libor Rösner napsal:

    Ad 4 – Nemyslíte, že není na místě soudit něčí víru, zvláště papežovu?
    Opakuji, co píši výše – co my víme, jak Bůh jedná, jakou odpověď dostal Benedikt v modlitbě. Přistupujete tu a priori s představou o papeži a délce jeho působení, ale je to piřád jen představa, kterou Bůh může měnit dle libosti… I Benedikt omezil cesty po světě, ale pokud prostě cítil, že už nestačí – a zvláště v presu světa a okolí – tak se ptal Boha a dostal tuto odpověď. My vůbec netušíme, jaká tíha odpovědnosti leží na papežových bedrech, jen komentujeme jeho výroky a kroky.

  6. Pan Contras napsal:

    Je ještě jeden, co ví o Fatimě hodně a má zřejmě určité resty v této věci: Kardinál (Petr) Bertone z Romano Cavanesse. Poněkud mně šokuje, že zrovna on by byl nejen Piem XIII., ale zároveň Petrem Římanem, ale již brzy to uvidíme. Navíc jméno Pius mu je blízké už proto, že se zabývá očišťováním Pia XII. od komunistických pomluv.

  7. Radomír Malý napsal:

    Na „Petra Římana“ z (Pseudo)malachiášéova proroctví příliš nevěřím, je to literární fikce z 15. století, připisovaná irskému arcibiskupu sv. Malachiášovi z 11. stol. Ty přídomky u jednotlivých papežů jsou tak obecné, že „sedí“ téměř na každého. Vážně ale beru tu vizi III. fatimského tajemství, nicméně odmítám spekulovat o tom, jak se vztahuje či nevztahuje na papeže Benedikta a jeho nástupce. To nám ukážou příští události. Pro mne je teď prioritou modlitba za volbu nového papeže: aby to byl opravdu pravověrný konzervativec, jenž vyčistí katolická učiliště od heretiků a biskupské stolce od nájemníků, utíkajících před vlky, jenž navrátí kázeň do kléru a položí důraz na autentickou nauku Církve tak, jak byla hlásána po staletí. To je pro mne podstatně důležitější než výše uvedené spekulace.

  8. Robert napsal:

    Spekulace jsou… spekulace. Jako takové je lze obtížně uchopit, protože nepodléhají přezkumu. Nepochybně jsou ale zajímavé, už jen proto, že mohou vyprovokovat k zamyšlení.

  9. Ivan.František napsal:

    Pane profesore Malý, a jak by se to mohlo stát? DVK je přeci takovým „Poučením z krizového vývoje“. Neumím si představit návrat k pravé víře bez pomoci shůry. Vy ano?
    To by bylo hotové zemětřesení pro „klerikální nomenklaturu“ a doslova revoluce. A co svět, který vyčítá církvi ( zmatení pojmů) údajný konzervatismus ve vztahu k potřebám dnešní společnosti? Vždyť z týchž pohnůtek došlo k modernistickému převratu.
    Ostaně, návratem k tradici svět začně církev pronásledovat. Pokračováním hereze modernismu taky, jelikož je psáno: “ neházejte perel sviním…“

  10. Hamish napsal:

    „nechme na Bohu, jak své poselství myslel“ – ?
    Jak to mám chápat?
    Pokud by poselství bylo zjeveno tak, že není srozumitelné lidem, k čemu potom je?
    Náhodou, ty spekulace Michalovy a Piovy (výše) jsou mimořádně zajímavé. Pana Contrase nevyjímaje.
    Až z toho mrazí.

  11. Libor Rösner napsal:

    ad 10 – Platí-li novozákonní „žádné proroctví není určeno soukromému výkladu“, mělo by to platit i pro tyto záležitosti. Biskup v bílém padající pod ranami neřátel může být symbolické vyjádření.
    K panu dr. Malému – vidím to podobně, včetně toho Malachiášova proroctví, třeba už jen to různé vyložení těch přezdívek. Jeden z bratří Florianů, zabývající s starou francouzštinou a astronomií, např. uvedl, že v den narození Jana Pavla II. bylo nad Krakovem zatmění slunce, proto přezdívka „ze tmy vzešlý“ nebo tak nějak – nemuselo jít o komun. zemi. Prostě dá se to vykládat všelijak.

  12. Felix napsal:

    Je těsně před sedisvakancí a těsně před vystoupením nového papeže navenek. Jsem přesvědčen, že jméno už někteří znají a že abdikace byla učiněna s představou, kdo by to mohl být. Slabým místem článku je úvaha o Fatimě. Předtím je text dobrý. Je třeba vycházet z toho, že pro Benedikta XVI. i pro voliče – a tedy i pro nástupce – jsou texty „2VK“ nezměnitelné. Jediná potíž Benedikta XVI., volitelů i nástupce je tato: Jak pomocí těchto textů dosáhnout rozvoje, ne úpadku. Bemedikt XVI. dospěl k závěru, že to chce rasanci. A nemylme se: ona bude. A co žádá revoluce? Odbourání celibátu. Podávání svatého přijímání rozvedeným. Vyjít vstříc mladým, nejlépe tak, že se bude tolerovat předmanželské ozkoušení partnera. Kontinuum v tom, že se nebude naprosto měnit nějaké přikázání, ale má být vysvětleno, že jeho text zní nezcizoložíš, nikoliv nesesmilníš. Revoluce vůbec žádá úctu k Bohu, adorace Nejsvětější svátosi, ale morální poučky by neměly být zapotřebí, protože prvním přikázáním je láska. Tak se bude postupně hledět i na homosexuály. Čuku všechny texty „2VK“ revoluce žádá nejen zachovat v platnosti, ale dále zdnešnit. Příkladem je už sama abdikace, je tak krásně dnešní! Samosebou bude Jeho svatost nosit i nadále starobylé sandály a bílé roucho. Něcvo se přece nemění a něco mění. něco zůstává, ale církev musí jít s dobou. A na to je zapotřebí mladého energického vedení. Má někdo nějaké otázky, co bude? Ať si projde to, že stejně se dnes vyučuje na teologických fakultách v Německu, USA, Brazílii i na Filipínách. Teologie, která vychovala i volitele a nástupce, teologie, kterou zaváděl odstupující, je dnes všude. Abych nezapomněl: jakési bratrstvo je třeba podřídit Římu. A ono bude podřízeno, jeho kapituláři na této cestě vyšli cíli vstříc. Je třeba svatořečit Haba Pavla II. a blahořečit Pavla VI. A není záměrem tohoto komentáře předvídat to, co bude ve světě. Abdikace byla veliká věc, je nakročeno k funkčínmu období. Ještě větší věci uvidíte.

  13. Ivan.František napsal:

    Felixi, tak revoluční věci ani texty DVK neumožňují. Že by 3VK?

  14. José napsal:

    Obávám se vážení, že je v podstatě rozhodnuto, leccos napoví i zprávy z Radiovaticana: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17883
    Je nasnadě, že oni (revolucionáři) to nepustí, neboť revoluce musí nutně pokračovat, jinak zajde. I 3VK může být – o tom již kdysi někde psal arcikacíř H. Kung. A prosím, nic nedejte na všelijaká proroctví, či zjevení, ať už se jedná o Malacháše, či Fatimu. To bylo již dávno.
    Zjevením dneška je přece falešné zjevení v Medžugorje! A to, jak se račte sami přesvědčit, mlčí. Všechno ostatní jsou spekulace, důležité je, že Medžugorje mlčí. To znamená, že kožené zástěry mají vše ve svých rukou, vše jede podle jejich plánu.

  15. Michal Kretschmer napsal:

    Myslím, že abdikaci papeže nevysvětluje sám o sobě jeho zdravotní stav. Na http://catholica.cz/?id=4324 je životopis svatého papeže Řehoře Velikého. Mnoho toho vykonal, ale neměl pevné zdraví. Většinu pontifikátu byl sužován chorobami, zejména onemocněním žaludku. Tělesná slabost ho od roku 599 nutila k převážnému setrvávání na lůžku a přesto pevnou rukou řídil církev do 65ti let, kdy 12.3.604 skonal. Do poslední chvíle učil svou láskou a mnoho poučení ostatním diktoval svým písařům.

    Takže asi 5 let řídil církev ze svého lůžka; nějaké cestování vůbec nepřicházelo v úvahu a nevadilo to.

    Zdá se mi, že je tu na straně Benedikta XVI nějaká kalkulace nebo povolení se nátlaku. Ale více netuším.

  16. Pan Contras napsal:

    ad 14 ani farizeové, ani kožené zástěry ani svatokupci alias simonté nemají vše ve svých rukou.

    Pánem dějin je Kristus.

  17. Adam Bartoň napsal:

    ad5 Proč by o bylo nemístné? Za svůj život jsem potkal mnohem více kněží, kteří by měli problém podepsat katechismus než těch, kteří hlasají víru nezředěnou. A to už vůbec nemluvím o kněžích, kteří odešli za svými milenkami. Apostaze jak vnější tak vnitřní je obrovská. Tolerování hlasání bludů v kostelech a v církevních médiích usvědčuje také biskupy z nestatečnosti a malověrnosti. Na světě trpí tisíce, desetitisíce katolíků pronásledování, jde jim o život za věrné žití toho, o čem se i Římě nebojí mluvit vysoce postavení preláti, jako novém směru pro Církev. Proč bych nemohl tedy i samotného Náměstka Kristova podezírat z malověrnosti? Ne, nedělá mi ta představa radost. Je strašlivá. Na druhou stranu to, že vidím bouřkové mraky řítící se na naše obydlí a že s z toho vyvozuji závěry je zcela legitimní. Pojďme se raději domluvit na společném růžencovém tažení za volbu nového papeže. Prosme o smilování. I našimi hříchy je neplněn kalich božího hněvu. POKÁNÍ POKÁNÍ POKÁNÍ volá rozhněvaný anděl a jen Matka Boží ho zadržuje. U Ní hledejme poslední naději. Ji prosme, neboť so ti přeje Pán. Ona ještě může zadržet trestající ruku.

  18. Radomír Malý napsal:

    Ad 9: Ani já si neumím představit návrat k pravověrnosti bez zásahu shůry. Vylučujete ho ale předem? Já ne, proto se o zdárnou volbu papeže modlím a vyzývám k ní druhé. Ostatní nechávám na Pánu Bohu, On má prostředky, o nichž nevíme a které neznáme.

  19. Libor Rösner napsal:

    17 – se závěrem souhlasím a připojuji se.

  20. Felix napsal:

    20. Pán Bůh lidskou svobodu respektuje.

  21. Ivka napsal:

    Já se přiznám, že se za nového pontifika zatím nemodlím.
    Kandidáti jsou samí modernisté, co z nich může jiného vzejít?
    Třeba se dobrý Bůh nad pravověrnou menšinou smiluje a udělá zázrak sám…

  22. David Hibsch napsal:

    Je to velmi podnětný a neotřelý pohled, přičemž ony „nepodložené spekulace“ by se mohly ukázat zcela přesnými. Nepřekvapuje mě, dle některých výše uvedených reakcí(jimi jsem téměř zklamán), že „katolické neokons“ popuzuje, že někdo, v tomto případě Michal Semín, tzv. hodnotí papeže. Tito lidé v té chvíli vždy nasadí zvláštní zevšeobecňující tón a vše pouze banalizují s nadhledem farizejů, by si sami nemuseli přiznat trpkou pravdu, že vsadili na velmi nejistého koně. Tak rádi by věřili, že Benedikt byl skutečně stoupencem katolické autenticity a tradice. Jeho minulost i nedávná současnost však o autentickém katolicky tradičním smýšlení nesvědčí (hermeneutika kontinuity je totální blábol). Nelze však vyloučit, že se Benediktovi mohlo dostat nějakého mimořádného vhledu do současné situace, a to právě teď. Kdysi jsem slyšel vypravovat v prostředí FSSPX, že Benedikt skutečně některým lidem vzkázal, že se brzy začnou fatimská proroctví reálně naplňovat. Možná tedy stojíme na prahu velmi rychlého sledu událostí. Modlit se za Benedikta i volbu nového papeže je myslím povinnost každého katolíka, který prakticky miluje Krita a jeho nevěstu, tedy Církev. Všichni si přeci musíme přát, aby byla zvěst Našeho Pána byla Církví hlásaná tak, jak byla hlásána vždy. Vždyť jen pro věroučnou zradu většinou hierarchie na DVK i po něm je spousta lidí zmatených ba přímo odkojených bludy (to neomlouvá jejich lhostejnost). Neměli bychom zapomínat, že i my jsme dostali velkou milost pro modlitby a oběti jiných, že jsme vůbec mohli postřehnout v době tohoto zmatku, kde je pravda a z Boží milosti se postupně očistit od modernistických bludů. Za to patří díky především Bohu a také mnohým zbožným lidem, kteří šířili v našem českém prostředí informace (Martin Čejka – katolíkrevue, Michal Semín – ISJ, Katolický report, Una Voce a mnoho dalších), které předtím nebylo vůbec možné získat.

  23. Felix napsal:

    24. Mimořádnému vhledu bych byl ochoten věřit, pokud by jeho výsledkem bylo něco dobrého. Adikace dobrá nebyla – jak zde uvedeno i ve srovnání s jiným papežem. Ohledně tzv. bludů „2VK“ je moje posice známá: Event. bludy neposuzuji (kromě přirozeného oboru, jako je např. až chorobný obdiv k demokracii a souhlas s ní, nebo rozvratné kladení osvícenství za jeden z kořenů západní civilizace spolu s křesťanstvím – několik proslovů), ale tvrdím, že současný katastrofální vzestup sekularizace následoval bezprostředně po „2VK“ a je očividně jeho důsledkem. Ohledně modlitby: za papeže se modlím denně, ovšem proti dřívějšku v období sedisdakance je tu zásadní rozdíl. Dříve to bylo vlastně za dva papře: jednoho na věřnosti, druhého budoucího, jenž však už je Pánu znám. V této dnešní trapné situaci je to vlastně jen za toho budoucího, protože bývalý Benedikt XVI. papežem nejen na věčnosti prostě není a na věčnost – jakožto papež – ani nevejde.

  24. Libor Rösner napsal:

    Ad 22 – Davide, všiml jsem si, že v případě, že má nškdo jiný názor, tu začne z různých stran shazování.Toi nemůžeme diskutovat bez invektiv?
    A ano, myslím si, že jít proti papež v tak zásadních otázkách, by se nemělo. Samému mi vadí třeba Assisi, abych uvedl aspoň jeden případ, ale pořád mám za to, že to byl výborný papež. Něco jiného je chtít být radikální z našich pozic, něco jiného mít to vše na starosti, znát situaci v církvi do mrtě a podle toho jednat. Jistě, můžeš namítnout Kristovu radikálnost, ale i On někdy vysvětloval, ne jen vyhazoval z chrámu. Benedikt podle mne vrátil, co se dalo, na radikálnější postup neměl síly a možná ani ochotu, bo v současné době by to vzbudilo hrozné zmatky, je-li tolik věřích v područí liberálních kněží a biskupů. Proto asi chtěl postupnými kroky připravit půdu pro svého nástupce a možná to má spočítané tak, že v dané situaci by ho mohl nardait někdo, kdo se ume té ráznější cesty, pro kterou on připravil půdu, dříve nemyslitelnou.

  25. David napsal:

    Pane Libore vaše naivita (zřejmě chtěná), je obdivuhodná. Vždyt B16 nadělal v církvi více škod a zmatků než jeho předchůdce. Tento papež B16, potřebuje kritiku jako sůl. Protože se mu povedl jeden velký kousek a to je zmatení dobře nakročených katolíků. Stačilo, aby si navlékl barokní pluviál, vzal berlu ze 17.století a je již tradičním papežem, že. To, že neustále vršil jednu zhovadilost za druhou.Tak např. povolení mše, která nikdy nebyla zakázána, její zrovnoprávnění s tou ohavností jménem novus. Zrušení exkomunikací, které nikdy nenastali, pak tvrdá páka na rozložení bratrstva. Modlitby u zdi nářků a vložení papírku mezi jeho kameny, svlékání bot v mešitě, neustále návštěvy starších bratrů ve víře ve Vatikánu. Co ovšem všemu dalo klobouk a mělo by otevřít oči i těm zasněným, je jeho prohlášení o koncilu mediálním a koncilu otců – nechutná to obhajoba nepovedené synody, zvané DVK, lpění na dvojznačnostech a blbostech a tím vlastně řečené jeho nepokání nad chybami, kterých se aktivně zůčastnil.
    A omlouvám se za ostrou dikci, ale o těch ohavnostech se mírně psát nedá.

  26. Libor Rösner napsal:

    Ad 25 – Naivita zřejmě chtěná? Názor druhého je pro Vás okamžitě příležitostí k invektivám, popř. posměšným poznámkám? Prostě jsem ho měl rád a věřil jsem mu, jakkoli mi některé jeho kroky byly proti srsti. Ale abych kvůli tomu psal, že potřebuje kritiku jako sůl, tak to ani omylem. A třeba k té mši: to je přesně o tom ,jak to kdo che vidět a formulvat. Takřka všichni v mém okolí, aniž by znali krásu Tridenstké mše, mají proti ní výhrady, tím, že ji Benedikt XVI. nikoli povolil, jak Vy říkáte, ale takříkajíc oprášil a nabídl lidem, kteří ji měli za zasutou záležitost a zpátečnickou liturgii, udělal jen dobře, udělal onen první krok. Nemusíme přece thrat ovoce okamžitě, věřím, že tato drobnost to ovoce přinese později. Je příliš brzy hodnotit z pozic někoho, kdo má zcela jasné představy co, kdy a jak udělat, avšak bez toho, aby v tom byl vidět lidský prvek.

  27. José napsal:

    A co vlastně chcete? Z neposlušných věřících rostou zase neposlušní kněží, neposlušní biskupové a papežové, kteří své, taktéž neposlušné ovečky nedou tak, jak vedou.
    Srovnejte Tridentský koncil s DVK – v době prvého je mimořádná plejáda světců, zatímco na druhé působí teologové, kteří pokud neodpadnou, svým učením matou katolíky.
    Benedikt je dítětem své doby, kterou sám aktivně vytvářel a podobným způsobem odchází ze scény. Modleme se za něj, modleme se za kardinály i za nového papeže. To je jediné, co v tuto chvíli můžeme udělat.

  28. David napsal:

    Ad 26. Chtěná naivita, bylo myšleno, že přehlížíte fakta a nechcete se rozloučit s vaším pohledem na B16, i když pravda je opakem. V tom není žádná invektiva, jen konstatování. Pokud jste to chápal jako urážku omlouvám se.
    Že jeho rozhodnutí a jeho osoba, potřebuje kritiku jak sůl, tak na tom stále trvám, je třeba sejmout mlhu z očí dobře našlápnutých katolíků, aby nepodléhali dojmu, že zlé se může míchat s dobrým. Což on činil bohužel skoro stále. Dále trvám i na tom, že pravou mši povolil, jako kdyby byla zakázána. Vyhledejte si příslušné motto a čtěte bez romantiky k jeho osobě.
    Ten první krok to podle mého nebyl, ale podle mého se ukáže spíše dalším krokem vedle a snahou jak svést ze správné cesty další katolíky, k nějaké poloviční – typické pro něho. (a prosím netvrdím, že to dělá úmyslně, aby škodil, to je tím jeho modernismem a k němu chce katolíky dovést)
    Za další, je úplně jedno zda ta či ona pravda lidem jde vhod nebo nevhod, hlásat se má celistvá, neboť pravda je jen jedna. Naředěním pravdy nebo jejím oslabením z lidských ohledů není ani vhodné a ani žádoucí a k pravdě nevede. Nesmíte na to ovšem koukat z pohledu jednotlivce, neboť i veskrze špatná věc, třeba krádež se může stát pro někoho cestou kde pozná, že jedná špatně a napraví se, ale nebudeme kvůli tomu tvrdit, že je to tak pro všechny. Čili papež má hlásat katolickou nauku čistou a bez příměsí, protože hlásá náboženské a mravní pravdy a dobra a to se týká i mše svaté. Historie nás poučuje a pokaždé, když někdo ředil pravdu, nikdy to objektivně nepřineslo velké dobro (kromě ojedinělých případů). Proto si myslím, že ani toto „drzé“ zrovnoprávnění protestanské večeře, se skutečnou nekrvavou Kristovou obětí nepřinese v důsledku očekávané ovoce.
    Lidský prvek vidíme do Církve a jejího učení implementovat již od DVK a také vidíme jak to dopadá a prosím nezaměňovat pastorační moudrost a plnost víry a katolických pravd v jejich celistvosti.
    Nikoho nezesměšňuji, jen se podivuji nad naivitou u zřejmých faktů a to snad mohu, děkuji a S Pánem Bohem.

  29. David Hibsch napsal:

    Libore: Máš pravdu, tvými reakcemi jsem byl skutečně poněkud zklamán. Nejde o to, že jsi věřil či důvěřuješ emeritnímu papeži. Já také svého času věřil, že jeho kroky v papežském úřadu jsou katolicky autentické, alespoň snad ve skrytosti. Pak byl ovšem člověk stále „ohromován“ tak podivnými a rozpornými počiny, že pokud nepropadl ve zcela absurdní konspirační teze o dvojnících apod., tak Benediktovi nakonec uvěřil, že to s tou věroučnou a liturgickou syntézou prostě myslí vážně. On mě vážně přesvědčil. Zásadní problém současných katolíků, a zvlášť těch, kterém označuji za „neokons“, je však jinde. Jeho podstatou je, čistě zemitá inklinace k lidským idolům, které ztělesnuje tu osoba papeže, tu nějaký biskup či nějaký kněz typu P. Halíka, P. Vacka apod. Najednou si uvědomíš, že podstatné části modernismem zformovaných katolíků, i těch tzv. konzervativních, nejde o učení víry, pravdu, zbožnost či mravy, oni potřebuji jen „spolčo“ a svého „gurů“. Jestli kněz skutečně celým svým životem a vystupováním hlásá celistvou nauku Církve, čili je autentický ve svém kněžství, kteréžto obdržel darem od Krista, je jim zcela lhostejné. Hlavní je jestli je „in“, jezdí s námi na kole, leze s námi po horách, můžeme mu tykat, říkal mu „Ty vole“ a hraje na bonga. Přesně tak lidé vnímají i papeže. Je jim jedno jestli plní svěřený úkol papežství, tedy chrání a předává neporušený poklad víry dalším generacím, hlavní je jaký je jeho poměr ke světu. Papežové po DVK jsou pro věřící jen lidské idoly. Naše hierarchie už nemá a navíc nepotřebuje věřící, oni chtějí fankluby a kdo neposlouchá „gurů“ (nesdílí jeho osobní interpretaci nauky – nesmyslné konstrukce) je vyloučen či postaven na hanbu. Ona poslušnost, kterou se modernisté tak rádi ohánějí je úplně stejné povahy jako když jsme kdysi museli poslouchat představitele KSČ. I oni nevěřil ve své učení, ale běda kdybys je začal kritizovat, že by tedy věřit měli. Celé to díky bludu modernismu zdegenerovalo na pouhou ideologii a lidé mají k autoritám Církve pohanský vztah, takže se nechají svými „gurů“, kteří mají, a to ke své smůle, pravoplatné kněžství, vést třeba i do pekel za zvuků bubínků. Zde je klíč ke „katolickému“ ovčanství. To na mě dýchlo ze tvých reakcí. Pokud se mýlím, omlouvám se a budu jen rád.

  30. Libor Rösner napsal:

    ad 29 – Mýlíš se. Osobně mi spíše vadí kněží typu, které jsi popsal, teda hlavně pokud to výše popasné rozverné juchání přenášejí do liturgie. Jeden kamarád-kněz byl zdrcený, když nesl v eucharist. průvodu Nejsvětější svátost /na nějaké mládežnické akci/ a mladí ho zdravili „Čau“, aniž by vnímali, Koho nese. Kněze beru jako nejosobnějšího svědka víry, svědka Krista živého, proto by měl být takový, aby to tak vypadalo. Pkod s malými jezdí na kole, fajn, pkud ale nerozlišuje hranice, nerozlišuje ty vzájemné vyzby před kostelem a v kostele, to je pak problém. Ano, máš pravdu, že se vytvářejí vazby na kněze, ne na Krista, a myslím, že si to mnozí ti mmladí ani neuvědomují, mysllí si, že tím, že budou „jako mladí“ je přitáhnou snáze k Bohu.To je ale podle mne blbost.
    A co se Beneditka XVI. týče – ano, mám ho moc rád jako člověka. Ale nebrání mi to v nepochpení jeho kroků, viz to Assisi a jiné věci. Ale prostě vřím, že razantní by v dané situaci být nemohl, protože laici jsou užtak v područí těch svých guru kněží a biskupů, o nichž píšeš, že by je tito mohli snadno svést z cesty hlásáním svých tezí, odlišných od papežových. Vezmi si, kolik lidí jen u nás čte „katolické“ tiskoviny, které formují jejich vědomí. Ty by podle mne držely linii a masírovaly věřící i nadále. Myslím, že cítil, že nemůže v dané chvíli bouchnout do stolu a říct, co a jak bude, bo by mohla nastat výše mnou zmiňovaná situace. Udělal první kroky, kterých si lidé všimli, a připravil půdu pro toho, který přijde po něm a bude mít už uvolněné ruce.

  31. Hamish napsal:

    29 – Davide, skvělé!
    Jsem rád, že mezi tradičními ty fankluby duchovenstva neexistují. Neexistují exkomunikace těch, kteří v tom kterém klubu nejsou. Nenasazují se psí hlavy těm, kdo neplavou stejným směrem. Nevynášejí se na světlo soukromé informace a nemlátí se s nimi protivníci po hlavě.
    Jednoduše, být tradi je tak super!

  32. Michal Kretschmer napsal:

    Zdá se mi, že jedna větev té diskuse mezi D. Hibschem a L. Rösnerem ústí do otázky: Co je lepší – pravověrný a rasantní papež, který nařídí návrat k tradici, odsoudí moderní bludy atd. a dá tak podnět k tomu, že v řadě zemí (nejen v německy hovořících) vznikne už zjevné schisma, nebo mírný konservativec, vnitřně rozkolísaný, který bude svými malými kroky „připravovat půdu“ (pokud vůbec nebude dělat kroky opačným směrem)? V minulosti se ukázalo, že nekompromisní postupú přinesl své ovoce, i když ne hned a ne bez obětí.

  33. David Hibsch napsal:

    Hamish: Myslím, že tohle hořké plkání nemá smysl a oba to víme. Kdyby takový P. Stritzko hlásal bludy, jako jiní modernismem ovlivnění kněží, tak ho sice budu dále vnímat jako knězem protože to je objektivní skutečnost, ale nemohl bych chodit na mše svaté jím vysluhované, nemluvě o tom kdyby se tyto hlásané bludy promítaly do liturgie. Toto se však neděje. Myslím, že do toho stále jen taháš subjektivní rovinu (asi se vidíš jako oběť), a to je celé. Víc k tomu nemám co napsat.

  34. David Hibsch napsal:

    Libore, to je asi na soukromý hovor. Chci jen říci, že katolická nauka v kontinuitě s tradicí se neprojevuje tím, že předěláme NOM do tradičnější formy. Je potřeba odmítnou modernistickou nauku a s ní i její liturgickou formu, protože kompromis je nemožný, tady jde o víru, tedy i spásu. Dokonce i kněz, který vysluhuje NOM a zároveň římský ritus je zcela mimo. Liturgie je prostě výrazem nauky a nelze sloužit římský ritus a přitom vyznávat modernismem deformovanou nauku, takže mohu bez problému sloužit i NOM. Tradice není o estetice což si „neokoni“ dost často myslí. Tohle však, jak se zdá, se právě snažil propojit Benedikt.

  35. David Hibsch napsal:

    Michal Kretschmer: Ano, toto je vlastně zásadní otázka mezi „katolickými neokony“ a tradičními katolíky, co si již vybrali. Myslím, že v naukových věcech nemá opatrnická diplomacie své místo. Formy sdělení mohohu být přiměřené a hlavně slušné, ale nikoliv zavádějící. Koneckonců pro pravost víry naši předkové umírali a stálo jim to za to.

  36. nino napsal:

    Michal Kretschmer, velmi dobra otazka. Som presvedceny, ze najlepsi by bol jasne pravoverny papez, ktory by ocistil Cirkev i za cenu schizmy a poklesu clenov (a logicky by asi lokalne vypuklo i prenasledovanie).
    Pretoze pod kompromisom sa len pomaly, v tichosti siria herezy a ticha schizma, ktora potichu dobyja jednu pevnost za druhej.
    K schizme dojde tak, ci tak, ale cim skorej sa Cirkev ocisti a zomkne, tym lepsie. I ked to nebude bezbolestne, ale bolo by dobre to uz mat za sebou. Teda, to je aspon moj nazor.

  37. Felix napsal:

    O bývalém papeži mnozí všelijak uvažují, vyjadřují různé domněnky o jeho názorech. Myslím, že v tomto odkazu je bývalý papež citován věrně a tato citace na mnohé úvahy a domněnky vcelku jasně odpovídá. Opravdu stojí za přečtení a zamyšlení: http://www.zdarskefarnosti.cz/.....Clanek=469

  38. josef napsal:

    A TADY JE ODPOVĚĎ
    http://www.fsspx.cz/px00.html

  39. Ivan František napsal:

    Zdánlivě to nesouvisí s tematem, ale začíná to být jízda!

    http://rexcz.blogspot.cz/2013/.....-2012.html

  40. Radek napsal:

    Ad 21
    Je za koho se modlit.

    http://www.krasaliturgie.cz/cl.....se-sv.html

  41. Pan Contras napsal:

    ad 39: Jízda to je už hodně dlouho, více než si myslíte. A bude hůř, po zásluze.

  42. Ivan František napsal:

    36) Asi tak to vidím.

    Pravověrný papež i za cenu schizma či pronásledování, neb Bůh je Pravda a není v Něm nejmenší tmy. Malé konzervativní krůčky znamenají ponechávání „skvrn“ v pravdě. Pročež si si nemyslím, že by měl být papež manažer či politik.
    Ovčinec není papežův, Papež má pást a ochrańovat stádo a přidávat k němu další ovce. Stádo je Kristovo.
    1)Rozpustit Biskupské konference.
    2)Vyhnat vlky a hyeny i za cenu krve.
    3)Obnovit protimodernistickou přísahu a návrat k Tradici.

  43. Michal Kretschmer napsal:

    Protimodernistická přísahaje sice stále platná, ale zastaralá, neboť reaguje na situaci počátkem 20. stol. Byl by potřeba nový syllabus, který by odsoudil hlavní aktuální současné bludy (dogmatické i morální učení jako je akceptace homosexuálních skutků, připuštění potratů aj.)včetně těch, které jsou buď obsaženy již v dokumentech Druhého vatikánského koncilu nebo povstaly z jeho liberální interpretace. Na to by pak mělo navazovat rozšířené vyznání víry (přísaha) povinná pro kleriky, učitele náboženství a další katolíky, kteří se často vyjadřují veřejně k náboženským otázkám.

  44. Pan Contras napsal:

    Ad: 33.

    Jaku už jsem naspal výše, je to jízda: Auferte ista hinc,dicit Dominus: et nolite facere Domum Patris mei domum negotiationis. (Berviarium Romanum: Antifona k Benedictus, pondělí po neděli IV. v Postě).

  45. José napsal:

    Vážení přátelé, nebuďte naivní, přemýšlejte a uvědomte si, kdo sedí v konkláve. A pak si spočítejte, kdo má největší šanci být zvolen. Obávám se, že pravověrný papež to (i k mému zármutku)nebude. Myslím, že je třeba, aby byl každý z nás připraven na na nejhorší. Nepopírám ani vanutí Ducha ani zásah Boží prozřetelnosti, ale myslím že lepší to nebude. Ostatně, za pár dní se uvidí a můžeme se tu spolu podělit – třeba o radost nad „Habemus Papam!“