-jvu-

Karmelitánské nakladatelství vydalo loni knihu Louise de Wohla Svatá Jana z Arku. Je to druhé dílo tohoto autora, které se dočkalo českého překladu, neboť u stejného nakladatelství vyšel v roce 2011 jeho román o sv. Kateřině Sienské Dobývat nebe.

Louis de Wohl (1903–1961) je bezesporu zajímavou postavou a dobrým spisovatelem, je tedy jistě záslužné, že se s ním nyní mohou setkat i čtenáři u nás. Louis de Wohl, tehdy však ještě Ludwig von Wohl, se narodil v katolické rodině, přičemž oba jeho rodiče byli židovského původu. Svoji literární dráhu začal v šestnácti letech a brzy se setkal s úspěchem, některé z jeho knih se staly námětem k filmům a on sám se také na psaní scénářů podílel. Pravděpodobně nejznámějším filmem podle Wohlovy románové předlohy byla před válkou komedie Die englische Heirat (1934), která se v našich biografech promítala pod názvem Dvakrát svatba. V roce 1935 však kvůli Hitlerově politice odjíždí do Anglie, kde pokračuje v psaní scénářů, a po vypuknutí války pracuje jako astrolog (sic!) pro britskou tajnou službu MI5, u níž nakonec dosáhne hodnosti kapitána. Jak sám později napsal, během bombardování Anglie se mu neustále vracela na mysl otázka: „Co když dnes v noci zemřu, a je to docela dobře možné, co předložím z mého života? […] Co jsem udělal s hřivnami, které mi Bůh dal?“ To nakonec vedlo k obrácení dosud vlažného spisovatele. Po válce začíná novou kariéru už jako katolický autor a prvním jeho počinem je román o císaři Konstantinovi a jeho matce sv. Heleně The Living Wood („Živé dřevo“) z roku 1947.

Román, či přesněji novela, Saint Joan: The Girl Soldier (česky „Svatá Jana z Arku“) vychází o deset let později, tedy tři roky před jeho smrtí.

Hned zkraje je třeba říci, že se Louis de Wohl vyzná v řemesle, což není míněno jako hana ve smyslu prázdného rutinérství, protože de Wohl tuto hranici nikdy nepřekročí, byť o ní z vnější strany občas zavadí. Chtěl napsat příběh Panny orleánské? A napsal ho dobře. Chtěl tuto světici přiblížit i mládeži? A udělal to dobře. Ale je možné, že někomu bude v jeho díle scházet jiskra, která dokáže proniknout až na jakési tajemné místo v duši.

O tom, že de Wohl psát umí, svědčí i to, že ve své knize nevynechal nic podstatného, a přitom dokáže upoutat příběhem, což si vzhledem ke skromnému rozsahu knihy zaslouží obdiv. Vychází později narozeným čtenářům vstříc, drží se hlavní linie a nikam zbytečně nezabíhá. Ti nejmladší se sice mohou trochu ztratit v líčení politické situace oné doby, ale s pomocí rodičů tuto nesnáz jistě zdárně překonají (nebo prostě obrátí list).

Překlad Evy Lajkepové lze označit za zdařilý. Chybou, která může hnidopichy, jako jsem já, rušit, je použití jednoduchých anglických (proč?) uvozovek v již uvozeném textu, tedy u citátů v mluvené řeči. Také by neuškodila trocha rozhodnosti při psaní šlechtických jmen a jejich případném počešťování. „Jean de Luxembourg“ nevadí, „Jan z Lucemburku“ je lepší (s poznámkou, že se jedná o jiného Jana Lucemburského než našeho krále), ale „Jean z Lucemburku“ vzbuzuje rozpaky. Překladatelka navíc místo „Jana“ občas píše „Johanka“. To jsou ovšem nedostatky, které měl opravit korektor, případně některá z redaktorek (v knize jsou uvedeny dvě). Nicméně se odvažuji tvrdit, že dětem to bude asi úplně jedno.

À propos děti. V jakém věku dát ratolestem do rukou Svatou Janu z Arku s povzbudivými slovy „na, čti si“? Myslím, že ve stejnou dobu, kdy uzraje čas na mayovky, tedy tak v devíti letech plus mínus nějaký ten měsíc.

Svatá Jana z Arku Louise de Wohla je totiž opravdu dobrou knihou, v níž čtenáři najdou nejen poutavý příběh dívky, bojovnice a světice z vesnice Domrémy, ale také nenásilné pojednání o ctnostech, víře, Církvi a Pánu Bohu.

Louis de Wohl: Svatá Jana z Arku
Karmelitánské nakladatelství

Kostelní Vydří 2012

1 komentář - k článku Louis de Wohl: Svatá Jana z Arku

  1. matouš napsal:

    Knihu si koupím a přečtu. Od Louise de Wohla jsem četl knihu o sv. Kateřině Sienské a mohu říci, že se v ní nenachází nic co by odporovalo katolické nauce. Pokud by někoho zajímala přímá svědectví z rehabilitačního procesu Panny Orleánské 1451-1456, doporučuji knihu Život a smrt Jany z Arku. Napsala Régine Pernoudová. Vydalo nakladatelství Refugium Velehrad-Roma s.r.o., http://www.refugium.cz. Tato kniha přináší osvětlení postavy Jeanne ď Arc přímo ústy živých svědků, nikoli ve zkreslujícím zrcadle nějáké kroniky či vyprávění. Vydávají zde svědectví její přátelé z dětství, druhové ve zbrani, duchovní, šlechtici a soudci z Rouenu. Ti posledně jmenovaní ji odsoudili především ze strachu před fyzickou lividací Angličany a při vysleších v rehabilitačním procesu, nejednou trpěli jakousi podivnou ztrátou paměti. Je zde vidět obrovský rozdíl proti světici Jeanne ď Arc, která jim při jejich neplatném a neúčinném soudu poskvrněném úskokem a klamem, pomluvou, rozporem, křivdou a zjevným omylem faktickým i právním včetně abjurace odpovídala vždy směle a jasně.