Institut sv. Josefa

KDYŽ SLEPÍ VEDOU SLEPÉ

O krizi církevního života v Německu

Michal Kretschmer

Na závěr loňského podzimního plenárního zasedání Německé biskupské konference vydal její předseda, arcibiskup dr. Robert Zollitsch, obsáhlou tiskovou zprávu 1 o jejím průběhu a závěrech. Zpráva, jakkoli to nebylo jeho úmyslem, ukazuje nesmírný úpadek katolické církve v Německu, jenž je podle mého soudu ještě výrazně větší, než je tomu u nás. Pokusím se to zdokumentovat s odvoláním na text Zprávy a připojím k tomu své komentáře.
Úvodní referát na zasedání konference přednesl arcibiskup Zollitsch. V něm mj. řekl: „Církev pro budoucnost musí být, to se nás přímo týká, církev naslouchající. Neexistuje pro nás jiná cesta než cesta otevřenosti, čestnosti a naslouchání. Když oběti (sexuálních přečinů, pozn. překl.) v těchto měsících přerušily své mlčení a začaly hovořit o tom, co utrpěly skrze zástupce církve, pak je to pro nás hodina vyslechnutí a naslouchání. … Zajisté otřásá námi krise. Ale ta může být také časem objasnění, která má mnohý potenciál ukazující do budoucnosti. … Velmi záleží na úzkém spojení mezi církví na jedné straně a světem a lidmi na straně druhé. Nový rozmach církve žije z důvěryhodné blízkosti a spolehlivé sounáležitosti mezi církví a světem. … Jde přitom o blízkost k životu dnešních lidí. …Cesta církve v Německu musí dnes nalézt střed mezi úzkostlivou odloučeností od světa a na své poslání zapomínajícím přizpůsobením se světu.“
Zcela zde chybí odkaz na to, že církev musí být předně učící, dle slov Ježíšových v Mat 28,18-20. Zajisté, že také potřebuje lidem naslouchat, aby znala jejich problémy a mohla na ně vhodně pastoračně reagovat. Rozeslání Ježíšových učedníků do světa sice znamená, že se sice nesmí uzavřít a starat se jen o sebe, ale mezi světem a církví není vztah sounáležitosti, ale nepřátelství (Jan 15,19). Kristovi učedníci jsou sice ve světě, ale nesmí být ze světa (Jan 17,16). Arcibiskupova slova o onom „nalezení středu“ vyznívají jako výzva k nějakému kompromisu mezi krajnostmi, který je tak nutně také zlem.
V další části Zprávy nazvané „Den reflexe“ si arcibiskup dělá starost o důvěryhodnost církve zejména s ohledem na informace o případech sexuálního zneužívání. Ty se sice staly, ale jejich počet mezi kněžími není tak veliký, jaký média tvrdí. Zdá se, že arcibiskupovi při uvažování o té důvěryhodnosti církve ani na mysl nevstoupila myšlenka uplatňovat elementární poučku, že pravdivost výroku nezávisí na tom, kým je vyřčen. Ostatně těch delikventů v církvi je jen zlomek; usuzuje běžný člověk podobně na nedůvěryhodnost celého národa, protože v něm je malá část zločinců? Důvěryhodnost církve může být také podporována apologetikou, o které se však také arcibiskup nezmiňuje.
Arcibiskup také uvažuje o tom, jak vést dialog ohledně takových si odpor budících otázek jako jsou některá témata ohledně sexuality, povinnosti celibátu či přijímání svátostí znovusezdaných rozvedených osob. Řeč o dialogu vzbuzuje dojem, jako by zde církev neměla své pevné stanovisko, např. že ten, kdo žije v před Bohem neplatném „manželství“ musí z něj vystoupit nebo žít se svým partnerem zdrženlivě. A mnohé z nauky církve tradičně probírané v katechismu jako hříchy proti 6. a 9. přikázání lze zdůvodnit čistě rozumovými argumenty bez rekursu k nauce církve.
Za ceněného kooperačního partnera prohlašuje arcibiskup „Zentralkomitee der deutschen Katholiken“ 2, což je ve skutečnosti značně liberálně orientované laické sdružení. To např. odmítá potrat stavět na roveň vraždě 3 a spoluorganizovalo předloňské skandální Ekumenické dny v Mnichově s programem přejícím homosexualitě 4. Právě pro jeho liberální postoje bylo v roce 2000 založeno Forum Deutscher Katholiken 5, sdružující konservativnější „papeži a církvi věrné katolíky“.
Arcibiskup chce též zahájit proces nového osvojování si koncilních dokumentů, zejména pak Gaudium et spes, jenž patří rozhodně mezi nejhorší z nich.
Část Aktuální otázky s ohledem na sexuální zneužívání nezletilých v církvi představuje podle mého soudu spíše slohové cvičení než nějaké použitelné směrnice, které by dávaly naději na dobré výsledky. Jsou zmíněny nově zřízené internetové stránky 6 zabývající se prevencí takových činů. Problematické může být zapojení psychologů do procesu výběru seminaristů a během jejich přípravy na kněžství, neboť mohou tak být zbytečně vyřazeni nadějní kandidáti s neběžnými, leč ne nemorálními postoji a chováním. Navíc zmíněné internetové stránky nerespektují tradiční nauku, že dítě může být přiměřeným způsobem spravedlivě tělesně potrestáno rodiči nebo jinými pověřenými osobami za své skutky. Není tam uvedeno, že podíl homosexuálů mezi pachateli sexuálního zneužívání dětí je výrazně vyšší, než je jejich podíl v populaci. Rovněž se zdá, že si němečtí biskupové nechali v této věci vnutit médii obrannou strategii, místo aby při uznání nepříjemných faktů poukázali na to, že problém je jinde nepoměrně větší.
V oddílu nazvaném Víra arcibiskup zmiňuje prohlášení vydaná biskupy v oblasti bioetiky (potraty, neimplantační diagnostika, pomoc při umírání). Ta jsou sice v souladu s naukou církve, ale chybí v nich nějaké rozhodné odsouzení vládní politiky v těchto věcech. Zmiňuje, že proběhly a ještě proběhnou rozhovory s (blíže neurčenými) experty na téma „nauka církve o lidské lásce, sexualitě a plodnosti“ s cílem vytvořit nově vyslovenou presentaci tohoto tématu z katolického hlediska. Otázkou ovšem je, do jaké míry byť správné psychologické či lékařské poznatky mohou mít vliv na normativně stanovenou nauku církve v této oblasti. Snad mohou dodat nějaké pro ni podpůrné argumenty, ale věřící by měli být motivováni k přijetí nauky církve více pro její autoritu než poznatky vědy, které ne vždy jsou trvale uznávány.
Arcibiskup dále zmiňuje prohlášení „Ne misii mezi židy – Ano k dialogu mezi židy a křesťany“ 7, které vydal v roce 2009 Zentralkomitee der deutschen Katholiken. K tématu se vyjadřoval již v roce 2005 kardinál Lehmann 8 s tím, že „církev sebekriticky rozvažuje své dlouho zastávané přesvědčení, že židé musí být pokřtěni, aby mohli dosáhnout spásy“. Takové postoje jsou v rozporu s vírou církve 9.
V oddílu Ekumenismus si arcibiskup pochvaluje Ekumenické dny v Mnichově v květnu 2010 a zejména jejich nabídku ekumenických bohoslužeb. Kromě již zmíněné podpory homosexuálů jejich program 10 zahrnoval řadu témat z velké míry sekulární povahy, např. migrace, genová technika, životní prostřední, pracovní trh, sociální sítě. Program obsahoval také řadu kulturních představení (hudba, tanec, kabaret, muzikál, divadlo). Skutečně pravověrné náboženské vzdělávání se tam nenacházelo.
V části Liturgie uvádí arcibiskup, že se zabývali nově zpracovaným překladem misálu, který předložil kardinál Meissner jako president biskupské komise. Jsou přitom toho názoru, že splňuje požadavky na něj kladené v instrukci Liturgiam authenticam. „Je v něm použit jazyk, který se osvědčil v liturgické praxi posledních desetiletí. S mnoha texty jsou kněží a věřící skrze svou praxi obeznámeni. Tato veliká hodnota nesmí být ohrožena novým překladem.“ Implicitně tak říká, že v Německu ani nyní neposlechnou kardinála Arinzeho, jenž jako prefekt Kongregace pro bohoslužbu, v listopadu 2006 nařídil 11, aby „pro multis“ v konsekračních slovech bylo překládáno slovy „za mnohé“ (místo „za všechny“). Vzhledem k tomu, že překlad mešních textů podléhá schválení Vatikánem, bude zajímavé sledovat další vývoj.
Jedním z nejdelších částí Zprávy je oddíl Společenské a sociální otázky. Zabývá se postojem církve k energetické koncepci německé spolkové vlády, úspornými opatřeními ke konsolidaci ekonomiky zejména s ohledem na vzdělávání, na rodičovský příspěvek a na penzijní pojištění. Církev je bezesporu oprávněna se vyjadřovat ke všem věcem pokud mají vztah k víře a mravům. Při současném stavu úpadku víry v Německu zdá se mi však nepřiměřené na úrovni biskupů se na tyto otázky příliš soustřeďovat. Spíše by se v tom měli angažovat příslušně vzdělaní katoličtí laici.
V oblasti vzdělávání biskupská konference přijala „Požadavky na vzdělávání učitelů náboženství“ a „Rámcové uspořádání pro kvalifikační kurzy v církevní hudbě“. Arcibiskup ve Zprávě uvádí: „Biskupové si přejí církevní hudbu, která přichází ze středu církevního počínání si a do tohoto středu působí“. Připadá mi to jako podezřelá kryptická nic neříkající věta; snad tím chce říci, že se církevní hudba má orientovat na průměrného věřícího s průměrným vkusem.
V oddílu Manželství a rodina je uvedeno, že se biskupská konference zabývala zprávou své Komise pro manželství a rodinu. Jednalo se o taková témata jako kvalita péče o děti v raném věku, právo péče o dítě u svobodných rodičů, anonymní porody. S ohledem na rostoucí počet uzavřených manželství mezi katolíky a partnery bez konfese poukázal kardinál Sterzinsky na význam vhodných kurzů pro přípravu takových párů na manželství a život v něm. Zdá se, že jim ani na mysl nepřišla myšlenka, že by se měl dispens, který je pro takové případy dle církevního práva nutný, omezit opravdu na mimořádné případy a neudělovat jej v podstatě automaticky. Tradiční katechismy vždy upozorňovaly za nebezpečí takových svazků.

Závěr

I když Zpráva vyjadřuje postoj arcibiskupa Zollitsche a patrně většiny německých biskupů, je možné, že některý z nich má zdravější názory. Přesto však neudivuje, že v Německu byla založena organizace Netzwerk katholischer Priester (Síť katolických kněží) 12, která se snaží alespoň trochu čelit rozkladným tendencím v místní církvi, jako jsou masivní rušení a spojování farností a z toho vyplývající tzv. kooperativní pastorace nebo liturgická svévole. Netzwerk se také vymezuje jako „společenství sebeobrany“ v důsledku potíží kněží při konsekventním plnění povinností svého úřadu včetně sankcí ze strany nadřízených. Poukazuje na „napětí“ mezi celocírkevními pokyny a nátlakem v Německu, který vede mezi kněžími věrnými Svatému stolci k pocitu chybějícího domova, neboť se leckdy stává nemožným být současně věrný papeži i vlastnímu biskupu. Stávající předseda německé biskupské konference prohlašoval hereze, že po smrti lze nalézt cestu k nebi, tedy cestu k Bohu 13, a popíral, že Otec vydal svého Syna, protože lidé zhřešili, tedy popíral smírnou oběť Ježíše Krista 14. Její předchozí předseda, kardinál Karl Lehmann prohlásil, že nevěří v církev, ale v Boha 15.
Netzwerk zpracoval celý svazek informací o tom, co se děje v církvi v Německu, a vydal se s ním do Vatikánu. Čekal, že narazí na námitky, ale jedna z kongregací dokonce řekla, že je to ještě horší. Jak uvedl P. Hendrick Jolie, jenž patří k vedení Netzwerk, v interview pro měsíčník Kirchliche Umschau 16, je to stále stejné: „Řím napíše instrukci, napomenutí nebo papež osobně napomene biskupy, aby korigoval určitý negativní vývoj, a nic se neděje.“ To je myslím na tom to nejhorší.
Když jsem si přečetl onu Zprávu o zasedání německé biskupské konference, tak se znalostí řady dalších skandálních faktů z prostředí církve v Německu mi maně vyvstala na mysli ona Ježíšova slova: „Vy jste sůl země. Jestliže se sůl zkazí, jak se znovu stane slanou? K ničemu se již nehodí, leda ji vyhodit ven a nechat pošlapat od lidí“ (Mat 5,13).

1 http://www.dbk.de/de/presse/details/?presseid=1675&cHash=
8767c3e6e46f58f08665ee4296348233

2 http://www.zdk.de
3 http://www.zdk.de/pressemeldungen/meldung.php?id=264
4 href="http://www.prolife.cz/?a=71&id=819
5 http://forum-deutscher-katholiken.de
6 http://www.praevention-kirche.de
7 http://www.zdk.de/data/erklaerungen/pdf/Nein_zur_
Judenmission_2009_03_09_(Broschuere)_1238657494.pdf

8 http://www.dbk.de/de/presse/details/?presseid=682&cHash=
092b20d978a967ca3e9a9f3c25190448

9 Blíže viz také http://www.piusbruderschaft.de/component/content/
article/717-aktuell/2738-zur_frage_der_karfreitagsgebete

10 Ke stažení z http://www.oekt.de/programm.html
11 http://www.catholicculture.org/news/features/index.cfm?recnum=47719
12 http://www.priesternetzwerk.net
13 http://www.kreuz.net/article.10100.html
14 http://www.kreuz.net/article.9028.html
15 http://www.kreuz.net/article.4828.html
16 http://www.kreuz.net/article.12267.html

 


zpět na úvodní stránku