Michal Semín

Původně jsem si myslel, že se na nějaký čas komentářů o osobě nového papeže zdržím, ale z četby diskuse pod článkem o zvolení papeže Františka jsem usoudil, že bych se měl již nyní k dané věci ještě jednou vyjádřit. Samozřejmě nikoli proto, že bych si nárokoval sebemenší autoritu v hodnocení nové viditelné hlavy Církve, nýbrž proto, abych některé své počáteční myšlenky blíže upřesnil a tak se vyhnul případným nedorozuměním.

Tím, co mne k tomu definitivně přimělo, je poznámka Libora Rösnera: „Co tak se namísto výpadů za papeže za něho pomodlit. Ať se Vám to líbí, nebo ne, pořád je to hlava církve, nástupce sv. Petra. Nechme na Bohu, komu dopustil usednout na Petrův stolec, neklaďme si podmínky, koho tam chceme mít, a když nebude ve všech bodech odpovídat našim představám, tak ho hned na začátku odepíšeme.“

Jakkoli z pronášení kritických slov na adresu NĚKTERÝCH činů či postojů nového papeže nijak neplyne, že se to vylučuje s modlitbou za jeho osobu, považuji tuto Liborovu výzvu za potřebnou. Ostatně plyne-li z příkazu lásky modlit se i za své nepřátele, o co více bychom se měli modlit za toho, komu bylo svěřeno přetěžké břemeno vést vážnou vnitřní krizí zasaženou Církev.

Ačkoli jsem ve svém článku poukazoval především či téměř výlučně na některé stinné stránky jeho předchozího působení v Buenos Aires, připouštím, že o něm zatím vím velice málo. Proto nemohu a ani nechci předem vyloučit možnost, že budeme tímto pontifikátem ještě příjemně překvapeni. Že to ovšem předpokládá Františkův rozchod se svou minulostí v těch oblastech, v nichž dosud vykazoval ducha koncilové revoluce – víru relativizující ekumenismus, společná modlitba s pohany a nepřáteli Krista, pokleslá a Boží svatosti a vznešenosti po všech stránkách nehodná liturgie – je ovšem nad slunce jasné.

První dny v papežském úřadě nám jasnou odpověď na to, kudy se bude František ubírat, nedávají, jakkoli nám různé dílčí Františkovy liturgické preference z první papežské mše v Sixtinské kapli právem nahánějí hrůzu. Naproti tomu, kdy jsme naposledy slyšeli papeže kázat těmito slovy? „Když se nevyznává Ježíš Kristus – napadá mne věta z Leona Bloy: „Kdo se nemodlí k Pánu, modlí se k ďáblu“ – když se nevyznává Ježíš Kristus, vyznává se světáckost ďábla, mondénnost démona… Když kráčíme bez kříže, když budujeme bez kříže a když vyznáváme nějakého Krista bez kříže, nejsme Pánovými učedníky, jsme světáky, jsme biskupy, kněžími, kardinály, papeži, ale nikoli Pánovými učedníky.“ Že by předzvěst konce dlouhých filosofických homilií a stostránkových encyklik a návratu k prakticky zaměřeným úvahám, nezastírajícím realitu duchovního boje a zesvětštění života Církve? Nevím, ale tato papežova slova musel přivítat každý, kdo se mnou sdílí pohoršení nad mírou sekularizace Církve. Koho z nás nepotěšilo, že se na samotném počátku svého papežského působení modlil před mariánským obrazem Salus Populi Romani a následně u hrobu sv. Pia V., papeže opravdové pokoncilní obnovy, buly Quo primum, uzákoňující římský ritus in perpetuo a zázračného vítězství křesťanského vojska v námořní bitvě proti muslimům u Lepanta?

Známe z minulosti jeho ostré odmítání homosexuálního života a homosňatků, kdy bez použití moderním Římem preferovaných výrazů jako lidská důstojnost a náboženská svoboda, označil tuto perverzi za „destruktivní záměry proti Božím plánům“. Je-li pravda, jak tvrdí některá média, že při páteční návštěvě baziliky Santa Maria Maggiore sdělil kardinálu Lawovi, zdejšímu arciknězi, jenž vědomě kryl zločinné jednání homosexuálních kněží ve své bostonské arcidiecézi, že bude odvolán a poslán ke kajícímu pobytu za zdmi kláštera, pak můžeme doufat i v to, že po prostudování rozsáhlého dokumentu, jejž nechal zpracovat Benedikt XVI., začne čistit Augiášův chlév i jinde. Pokud ovšem v této zprávě nefiguruje i on, samozřejmě v jiném, než příznivém světle…

Předpokládám, že se zanedlouho, pokud tak již neučinil, seznámí s celým textem fatimského tajemství. Má-li opravdovou úctu k Panně Marii, jak tvrdí jeho bezvýhradní neokatoličtí zastánci, mohl by učinit to, co neučinil žádný z jeho předchůdců – zasvětit Rusko Neposkvrněnému Srdci Panny Marie tak, jak o to prostřednictvím sestry Lucie sama Panna Maria žádala. V takovém případě by nebylo pochyb o tom, že se jeho pontifikát do dějin Církve a celého světa zapíše těmi nejzlatějšími písmeny.

Příští dny a týdny napoví, jakou cestou se papež František vydá. Pokud bude pokračovat v duchu toho, co za sebou zanechal v Buenos Aires – vyprázdněný kněžský seminář, liturgická spoušť, společné modlitby s pohany či praktické popírání katolického učení o jedinosti Kristovy Církve a její plné identity s církví katolickou politikou ekumenismu – nečekají nás vůbec lehké časy. I v takovém případě však nesmíme nikdy zapomínat na to, že Bůh má vše plně pod kontrolou a že z dopuštěného zla umí vytěžit nejedno dobro. Leccos nám napoví i to, jakými lidmi se František obklopí, koho pověří vedením Státního sekretariátu a koho najmenuje do vedení dalších kuriálních kongregací a úřadů.

bergoglio2Ještě k jedné věci se chci vyjádřit. Během tak krátké chvíle od zvolení papežem je Františkův mediální obraz, a to i v církevním prostředí, zřetelně zarámován – přichází papež chudoby, prostoty a pokory. Je-li tomu tak, že se ve svém osobním životě řídí skromností, že nepohlíží na své bližní spatra, že se umí sklonit k pokorné službě i těm nejubožejším, pak je nám všem, laikům, kněžím i vyšším církevním představeným, jistě vzorem k následování. Má to ale jeden háček. Výrazem opravdové pokory je i umění rozlišit osobní život od života, určeného povinností stavu. Tak, jako otec rodiny z důvodu své osobní volby evangelní chudoby nesmí uvrhnout svoji ženu a děti do bídy, tak i náměstek Kristův musí dbát na to, aby svěřený papežský úřad nezatížil svými preferencemi do té míry, že jej téměř nebo zcela ochromí. Také proto odkázali papežové do patřičných mezí radikální následovníky sv. Františka, kteří po Církvi a všech věřících požadovali tu samou míru chudoby, kterou praktikovali oni.

Je opravdu známkou pokory to, když papež odmítne se slovy „Monsignore, položte to, karneval skončil“ předem připravený oděv, symbolizující nejvyšší úřad v Církvi, s nímž měl vystoupit na balkón svatopetrského chrámu? Je známkou pokory to, když kněz zbaví katolickou liturgii atributů, vyznačujících se uměleckou krásou a hodnotou, a k bohoslužbě raději zvolí, údajně v duchu jednoduchosti chudoby, předměty každodenního života? Vzpomeňme na slova, jimiž Kristus napomenul učedníky, pohoršené tím, když byl Ježíš v Betánii pomazán drahocenným olejem z nardu, jakož i na slova Jidášova: „K čemu tato ztráta oleje? Vždyť se ten olej mohl prodati za více než tři sta denárů a darovati chudým“.

Jdeme-li však v této úvaze ještě hlouběji, je znamením pravé pokory nová liturgie jako celek a další změny, vzešlé z koncilové revoluce? Není naopak projevem opravdové pokory to, když přijímám bez touhy cokoli měnit neporušenou víru otců, když nepohrdám liturgickým dědictvím předchozích generací? Není spíše průkaznou známkou ryzí pokory život v duchu hesla Mons. Marcela Lefebvra, jímž se také po celý svůj život svědomitě řídil, „tradidi, quod et  accepi“, tj. předávám, co jsem přijal?

Církev dneška je silně zasažena virem neomodernismu a výše uvedené nešvary z dílny nového papeže jsou jejich plodem. Proto je nanejvýš užitečné si připomenout, jak o vztahu modernismu a pokory uvažuje poslední svatořečený papež Pius X. v encyklice Pascendi dominici gregis, když vysvětluje příčiny modernismu. Vedle pohrdání scholastickou filosofií a závislostí na filosofii moderní zmiňuje toto: Mnohem účinlivěji však ducha zatemňuje a v blud strhuje pýcha. A pýcha je mezi modernisty jako doma, z jejich učení čerpá hojně potravy a v nejrozmanitější roucho se halí. Neboť z pýchy tak nemírně si důvěřují, že se takřka sami pokládají a jiným nabízejí za všeobecnou normu. Z pýchy marnivě se chlubí, jakoby sami měli všecku moudrost a říkají ješitně a nadutě: Nejsme jako jiní; aby pak k ostatním nemohli býti přirovnáni, chytají se každé novoty, třeba byla sebe zpozdilejší, a blouzní o ní. Z pýchy zavrhují jakoukoli poddanost a tvrdí, že autorita musí se uvésti v soulad se svobodou. Z pýchy zapomínají sami na sebe a zabývají se jediné plány o reformě jiných, i není u nich úcty k žádné hodnosti, ba ani k nejvyšší moci. Opravdu není nad pýchu kratší a pohodlnější cesty k modernismu. Nevšímá-li si některý katolík z kruhů laických, nedbá-li kněz zákona života křesťanského, který přikazuje, abychom zapřeli sami sebe, chceme-li Krista následovati a neodstraní-li pýchy ze srdce svého: věru, ten právě jest nejzpůsobilejší, aby se chopil bludů modernistův! — Proto, ctihodní bratři, musí býti první vaší povinností, abyste se na odpor postavili takovým pyšným lidem, svěřovali jim jen úřady nižší a méně čestné, aby tím více byli pokořováni, čím výše sami se vypínají, aby tak v podřízenějším úřadě méně mohli škoditi. Mimo to zkoumejte jak sami, tak prostřednictvím představených v seminářích, co nejbedlivěji alumny důstojného kléru, a najdete-li některé pyšné povahy, se vší rozhodností je od kněžství zamítněte. Kéž by se to bylo vždy dělo s onou bdělostí a vytrvalostí, jaké věc ta vyžadovala!“

Jsou-li modernistické manýry papeže Františka plodem jeho nevědomosti či pýchy, nebo obojího, samozřejmě nevím. Pokud je však na vině nevědomost a jeho touha po opravdové pokoře, jakož i výše zmíněná úcta k Panně Marii (podle některých svědectví se denně modlí sv. růženec), skutečná a ryzí, pak lze chovat naději, že jej milosti spjaté s úřadem Petrova stolce promění v dobrého a Kristu věrného pastýře, bez jehož pevného vedení, zahrnujícího jak bezvýhradné hlásání pravdy, tak i boření moderních a pokoncilních model, je pravá obnova Církve nemožná. Odmítáme-li si nasadit růžové brýle a nevidět překážky, které si papež František svojí dosavadní činností k dosažení tohoto cíle postavil, neznamená to, že není naší povinností se za něj modlit, aby je na přímluvu Panny Marie a sv. Josefa, na jehož svátek se koná papežská inaugurační mše, jakož i sv. Františka z Assisi, s Boží pomocí překonal.

P.S. V diskusi budou uveřejněny jen ty příspěvky, jež budou mít přímý vztah k obsahu článku. Nebudou zveřejněny ty příspěvky, jež obsahují vulgární či neuctivé výrazy, zesměšňují jiné diskutující či obsahují myšlenky, odporující katolické víře a mravům.

Komentáře: 41 - k článku František Pokorný?

  1. Libor Rösner napsal:

    S tou pokorou to je těžké – právě zbavování liturgie všeho vznešeného může svět takto vnímat a média prezentovat zejména ta, která o pravé liturgii nemají ani páru.
    Bylo potřeba vytvořit nějaký mediální obraz nového pontifika, vytáhlo se vše, co zatím dělá ten obraz pozitivním jakýsi protikld „chladného německého učence“, tím zároveň i vytvořit tlak na něj – cokoli, co se bude od mínění novinářů, potažmo zadavatelů článků vzdalovat, bude podrobeno kritice. To ho a ani nás nemusí ale rmoutit.

  2. Tomáš napsal:

    Pane Semíne, tímto článkem jste mi mluvil přímo z duše. přiznám se, že mám úplně stejné pocity a shodou okolností jsem je dnes, před zveřejněním Vašeho článku vyjádřil v mailu jednomu svému kamarádovi…

  3. Nathalia napsal:

    …budem sa modliť k sv. Jozefovi v ďeň uvedenia do úradu, aby sv. Jozef svojou dobrotou a prosbou u Ježiša vyprosil to, čo je potrebné pre vedenie Cirkvi skrze nášho nového pápeža – Františka. Doteraz môžem povedať za seba, že sv. Jozef ma nikdyyyyy nesklamal,pomohl vždy.

  4. Martin R. Čejka napsal:

    Nevím, zda lze přičíst na vrub svébytně chápané pokoře to, že papež na konci dnešní audience pro novináře neudělil přítomným požehnání, respektive jim udělil jakési „tiché požehnání“ v duchu, nikoli znamením kříže se slovy „Ve jménu Otce…“ Jeho odůvodnění svědčí spíše o hodně divokém ekumenismu: „Mnozí z vás nepatří ke katolické církvi, jiní nejsou věřící. Ze srdce uděluji toto požehnání mlčky každému z vás v úctě ke svědomí každého…“

    A pokud jsou pravdivá slova anglikánského „biskupa“ Argentiny Grega Venablesa, že mu papež ještě jako arcibiskup řekl, že ordinariát pro bývalé anglikány, kteří se vrátili do Církve, je „zcela zbytečný“, protože „nás (tj. anglikány) Církev (univerzální) potřebuje jako anglikány“, tak to vypadá, že kardinál Kasper vychoval učenlivého žáka.

    http://www.anglicancommunion.o.....4/ACNS5348

  5. Nemo napsal:

    Nazávisle na tomto článku a předchozí komentář Libora Rösnera jsem se svojí rodinou modlil za nového papeže při večerní modlitbě stejně tak i za svatou Církev a její biskupy a kněze nicméně pořád mám v duši takové divné mrazení. Jsem přecitlivělý na každou zprávu ohledně nástupce svatého Petra. I dnes při čtení tohoto článku se mi sevřelo srdce při pohledu na doprovodný obrázek. Znamená ta fotografie to co si myslím, nebo jsem už paranoidní ?

    http://www.tyden.cz/obrazek/20.....1a551e.jpg

  6. Pavel napsal:

    Tvářit se pokorně a mluvit tak umí snad každý. Když však papeži ani nestojí za to při své první papežské mši, kterou sledují milióny lidí, byť jednou (skutečně ani jednou) pokleknout před Pánem Ježíšem v Nejsv. svátosti oltářní a když Sv. přijímání přijímá takto neuvěřitelně neuctivým způsobem ( http://www.youtube.com/watch?v=sdWZWDqhCdA ), co si pak máme o těch líbivých řečech myslet? To je vážně k pláči.

  7. Pavel napsal:

    Přesný odkaz na to Sv. přijímání: http://www.youtube.com/watch?f.....dA#t=3643s Admin případně ať jím akorát nahradí odkaz v předchozím příspěvku.

  8. Michal Kretschmer napsal:

    Jestliže se zahkedéíme na encykliku sv. Pia X o modernismu, vidíme, že modernismus je nejen v rozporu s naukou církve, ale je sám v sobě vnitřně rozporný. V té době asi bylo dost modernistů, kteří ve skutečnosti byli nevěřící, jen chtěli rozkládat církev zevnitř, popř. si udržet své prebendy. Ale myslím, že dnes modernismus jednak na sebe vzal jemnější podoby, jednak modernisté ve svém nitru věří svým navenek projevovaným názorům. Takže tu máme lidi, kteří jsou ve svém myšlení a jednání nekonsistentí až rozdvojení. U takových lze pak očekávat výkyvy na obě strany a nějaká analýza jejich plusů a mínusů moc nepomůže. Jestli se taková charakteristika hodí i na nového papeže, zatím nevím.

  9. Jarda napsal:

    Tak koukám, že máte devět dětí, to jest chvályhodné, omlouvám se za svůj první příspěvek a schvaluji jeho neschválení.
    Příkrý musím býti na sebe a sobě podobné. :)

    (Mimochodem, v mnoha jiných názorech se s Vámi ztotožňuji.)

  10. nino napsal:

    Clanok, kde slovenski liberali infiltrovani do Cirkvi a bezbozecke media vkladaju velke nadeje do noveho papeza, su tam citaty z medii:
    http://www.dielnasj.blogspot.sk/
    Inak, je tam pekny zaver, dnes, ked nam je predkladany falosny obraz sv. Frantiska, tak tam je nieco, co by jeho dnesny obdivovatelia z radov liberalov a socialistov tazko preinterpretovali, a co ukazuje skutocneho sv. Frantiska, jeho citat:
    „Všetci bratia nech sú katolíci, nech žijú a hovoria po katolícky. Keby niekto poblúdil od viery a života katolíckeho slovom alebo skutkom a keby sa nenapravil, treba ho úplne vyhnať z nášho bratstva.“
    ,,

  11. nino napsal:

    Novy papez pokracuje vo svojom zosvetsovani a ,,desakralizacii“ uradu papeza a Petrovho primatu, teda aspon v interpretacii liberalnych medii, ktore su z toho nadsene:
    ,,Jeden mladý muž potľapkal Františka po pleci v súlade s neformálnosťou, ktorá je evidentná od prvých chvíľ od jeho zvolenia za pápeža, konštatuje agentúra AP.“

  12. Arnošt Weselka napsal:

    Racek není holubice a poslední papež nemusí znamenat konec papežství a soudný den, může nastat období temna, kdy papežové budou označováni jako římští biskupové, a odloží i bílou sutanu, konečně ani ta se nenosí nijak dlouho, teprve Pius Quintus původem dominikán, přikázal papežům barvu, tedy budou nosit Františkovi nástupci již jen prosté černé sutany. Snad i kardinálům zakážou červený purpur a biskupům modrý purpur. Všechno je možné, když Bůh dopustí…

  13. Ivan František napsal:

    Mezi sv.Františkem a nynejším Františkem může být zdánlivý myšlenkový soulad, ale srovnání může klamat. Máme zde naprosto neslučitelná východiska.
    1)Tehdejší dobu a klerus, který sv.František a jiní světci obnovovali, ale na platformě pravé víry.

    2) Nynější příklon k nejchudším tohoto světa,pokora, soucit, ale v rámci tzv.Nové teologie DVK.
    Někomu by se mohlo zdát, že jsou to dvě nesouvisející věci, ale opak je pravdou.To skryté zlo je již ukotveno v Nové teologii. Sama idea Františkova pontifikátu je chvályhodná, ale chce-li reformovat církev podle své vize nemůže se spoléhat na davy jako formu nátlaku na neposlušný klerus, ale na navrácení našeho Pána jako Krále všech národů a jednotlivců. A tady je ten problém teologického východiska. V komentářích je poukazováno na desakralizaci úřadu papeže a jiná gesta, která jsou navzajem významově rozporná. Můžeme se za našeho papeže modlit a dokonce musíme (jak tak i činím), ale jak už zde několik přispěvovatelů zmínilo, ten problém je v samotné filosofii modernismu a já to tak taky vidím. Ta rakovina modernismu buď povede k ještě větší destrukci (ale ne zániku) nebo, stane-li se zázrak a Bůh osloví papežovo srdce, pak k nutnému schizma a pronásledování, protože moci se papežové dobrovolně vzdali. Pokud bychom nedůvěřovali našemu Pánu Ježíši Kristu, pak jsou zde možnosti špatné a pak ještě horší. My však víme, že vše má náš Pán pevně v rukou a i při te mizerii víme, že náš Pán a jeho věrní zvítězí.

    Ten zlý to má dobře rozehrané na oba případy, ale my víme, že Bůh obrací zlo v dobro. V běžném životě se tomu říká „kouzlo nechtěného“. Takže vložíme-li svou důvěru v Pána, nemůžeme prohrát. Modleme se.

  14. Michal napsal:

    K nepokleknutí papeže během mše sv.:
    Všiml jsem si, že při překonání byť malého schodku papeže z obou stran podepřeli. Může mít fyziologický problém, který mu kleknutí nedovolí; po proměňování je nahradil hlubokou úklonou.
    Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
    Postní poselství kard. Bergoglio
    http://www.paulinky.cz/clanky/.....io-SJ.html

  15. Martin Kavka napsal:

    Hezký článek k zamyšlení. Co mě však zarazilo, že velké rozčarování jsem zaznamenal u katolíků hlásící se spíše k modernímu pojetí katolické víry a nauky, stejně tak jsem zaznamenal nechuť k novému papeži u protestantů. Nemluvím všeobecně, jen to co jsem dozvěděl od svých přátel z různých křesťanských okruhů. Je to můj subjektivní dojem, ale mám pocit, že i protestanti by uvítali papeže, který by stál na jasných stanoviscích a docela to chápu. Je težké diskutovat s někým, kdo chce vyhovět všem.

  16. Pan Contras napsal:

    ad. 15 taky mně to napadlo. Mám něco v pravém koleni a když vstávám z pokleku či židle, křupe to a hrozně bolí a to je jednou tak starý.

  17. ML napsal:

    Papež chce, aby církev byla chudá. Zdá se mi, že něco nesedí a nejsem si jist správností. http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17968

  18. Martin Kavka napsal:

    Ad 15 a 17) Filipo Neri a Páter Pio měli stejné, měli horší problémy a vždy poklekli.
    Stejně jako moje babička, tu museli zdvíhat, ale vždy si klekla. Den před svojí smrtí se modlila v kleče růženec před obrazy Panny Marie a Spasitele.
    A co Job?

  19. Nemo napsal:

    Pořád přemýšlím nad touto fotografií z metra,
    na které je vyfotografovaný tehdy ještě jako kardinál Bergoglio dnes už jako František I. a který zde podle mého zřetelně ukazuje znamení „Hidden Hand of the Men of Jahbuhlun“ – viz Codex Magica:
    http://www.bibliotecapleyades......4.htm#FOUR
    Nejdřív jsem měl pochybnost, říkal jsem si, že si třeba zrovna sáhnul do kapsy třeba pro kapesník, ale to se člověk aspoň bezděčně podívá na toto místo, kam zrovna sahá. Ale nynější Svatý otec se ale v tento moment dívá klidně přímo do objektivu. V Codexu magica je ještě jeden zajímavý snímek. Je to snímek pařížského arcibiskupa Georgese Darboye, který na něm ukazuje znamení „El devil“ neboli „Baphomet“. Tento arcibiskup byl zastřelen během pařížské Komuny 24.května 1871 a předtím se proslavil tím, že se vysmál a pohaněl poselství La Salettského zjevení a urazil Pannu Marii. Velmi rád bych se mýlil (a věřím, že toto je pro mnohé velice silné kafe), ale jsem přesvědčen, že na této fotografii nám nynější Svatý otec říká, že je zednář.
    http://www.tyden.cz/obrazek/20.....1a551e.jpg

  20. Pavel napsal:

    Ad 15. Přejdu-li připomínku Martina Kavky, tak i kdyby to bylo, jak říkáte, tak to nic nemění na tom, jak Tělo Páně přijímá, na což jsem také upozornil a co jste mistrně přešel jakoby nic. To se asi koleny již vysvětlit nedá ani při té nejlepší vůli. A naopak to s tím nepoklekáním dobře koresponduje. Ono když si k tomu přidáme, že tam stihl při vší péči o chudobu nechat dodat hoblponk, který B16 nechal odstranit, místo aby sloužil na oltáři, když se k tomu přidá ještě co liturgicky vyváděl už jako kardinál (mše s roztleskávačkami na stadionu, kalichem o objemu několika litrů apod.), zapadá to do sebe lépe, než nemocná kolena. A znovu říkám, i kdyby je nemocná měl…

  21. Martin R. Čejka napsal:

    Ad 20. Prosím o trochu soudnosti a méně curiositas. Když se dívám na ty fotografie, tak to už člověk neví, co by měl dělat s rukama, protože by pořád vysíla jakési okultní signály. Navrhuji zrušit náprsní kapsy, pak „skrytých rukou Jabulonu“ značně ubude.

    Buďto jsou zednáři tajná organizace, nebo kudy chodí, tudy neustále z nějakého nejasného nutkání ukazují podivná, avšak nápadná znamení, aby nikdo nebyl na pochybách o jejich totožnosti. A to dokonce i v metru! Už mi chybí jenom snímky ze záchoda, ty jsem v Codexu magica nenašel.

  22. martina napsal:

    čítam vaše komentáre s veľkým záujmom, hoci som v týchto záležitostiach proti vám laik, ale aj ja mám v súvislosti s novým pápežom nejaký nepríjemný pocit,čo sa mi pri Ratzingerovi nikdy nestalo. Už jeho prvé vystúpenie ma priviedlo do rozpakov a stále sa to potvrdzuje. Nehovoriac o tom, že fatimské a iné proroctvá hovoria, že zlo prenikne až na vrchol cirkvi. Veľmi by ma zaujímal názor B16, ale ten sa určite nedozvieme. Nech mi Boh odpustí, ak osočujem nového pápeža neprávom, ale akoby mi niečo nesedelo. Takýto pocit som mala presne keď odvolali Bezáka. Nikdy som o ňom nič bližšie nevedela, ale hneď mi bolo podozrivé, ako ho média obraňujú a keď som čítala, že sa za neho postavili Hríb, Mojžiš…. len som sa utvrdila v svojom pocite. Akoby z tej ich skromnosti skôr dýchala pýcha…

  23. Libor Rösner napsal:

    Ještě jednou k té pokoře – možná se pletu, ale zdá se mi, že a priori tu řada komentářů podezřívá nového papeže s hrané pokory – bylo by tomu tak, kdyby byl zastáncem Tridentu a projevoval se setjně? Mám za to, že by všechny tyto projevy kvitovala řada z Vás s povděkem a sympatiemi a bylo by to pro ně důkazem dobré volby. Tak je tomu opačně – je liberál, tak to hraje.
    Jakkoli se mi příčí avizované potencioánální změny, nesuďme aspoň jeho lidskou stránku, nedávejmě pod mikroskopy svých představ jeho povahu, nitro, popř. pokoru. Hodnoťme když tak jeho kroky, ale ne jeho nnitro – to ponechme výhradně Bohu. Nemusí se nám líbit jeho směřování, ale pakliže ho neznáme – jen zprostředkovaně,médii, tudíž vůbec – nechme stranou osobní antipatie a skutečně se vrhněme na kolena. Minulost nemusí nic znamenat, papežský stolec je úplně jiná liga, a je tu pořád ještě Bůh…

  24. David napsal:

    Pane Libore, máme svobodnou vůli a když ji plně nepodřídíme Bohu, nic nám nebude nutit, leda trest, který sešle, na tom už nic nezměníme, nebo nazaslouženou milost.
    Stejné chyby, kterou nám tu předkládáte, se dopouštíte i vy. Idealizujete si poslední papeže, neustále hledáte omluvy a skrytá zákoutí, kam mi nedosáhneme. Potom je zbytečné vézt jakékoliv rozhovory, vždyť nikdy nevíte vše.
    Navíc si myslím, že právě Ti, kteří papeže uznávají a přesto vědí, bez idealizací, že je špatný, se za něho modlí více než Ti, kteří věří na jeho „svatost“. Kolik lidí se modlí za „dokonalé“, oni to přeci nepotřebují. Svinstvo je svinstvem, ikdyž vychází z Vatikánu.
    Bohužel se tento papež jeví zatím jako velmi špatný, už jen jeho kroky (opětné donešení stolu k protestantské večeři atd.), kterými popřel kroky vámi oslavovaného B16.
    Buďte trochu chlap a neohýbejte se právě tak, jak se vítr vane z Vatikánu. Nebo snad tento krok má také nějaký pozitivní dopad?

  25. Arnošt Weselka napsal:

    ad 24 Asi těžko by se zastánce tridentu dopuštěl takového liturgického vandalismu. Frapapá vykazuje militantní chudobu po vzoru ockhamistů. Jestli se nezmění napáchá více škody než jeho všichni předchůdci dohromady. Velkou obavu mám o sv. Unii. Jeho vyjádření o anglikánských uniatech a radost z jeho zvolení projevená heresiarchou moskevským je pro řeckokatolíky velmi alarmujicí…

  26. Arnošt Weselka napsal:

    ad 25 Za pana Libora dokážu odpovědít i já. Paparatzi přeci říkával: „Kdo je věrný pravdě včerejška, nemůže být věrný pravdě dneška“…

  27. Libor Rösner napsal:

    Ad 25 – Vyčkávám, abych nového papeže neodsoudil hned, resp. jeho kroky. Ano, jsem hodně špatný z toho, co se zatím děje, ale opravdu je příliš brzy na defiitivní stanovisko – přinejmenším pro mne. Je ale zajímavé, že titíž, kteří teď oslavují Františka, nemohli přijít na jméno Benediktovi, proti němuž řada z nich dosti brojila. A ano, měl jsem Beneditka rád a opakuji, že si myslím, že nemohl udělat radikální kroky, jen přoptavit půdu pro své nástupce.
    Tady mi hlavně vadí ty osobní útoky, apeluji na neposuzování jeho osobnosti třeba ohledně pokory, o to mi v mém příspěvku šlo.

  28. Libor Rösner napsal:

    Ad 26 – souhlas, ale šlo mi o to, že kdyby byl zastánce Tridentu, byl by zde řadou lidí oslavován za svou pokoru, takto je za totéž podezříván z falše. O ničem jiném jsem nepsal.

  29. Martin Kavka napsal:

    Viděli jste papeže v tom pyžamu? Nikomu nic neberu, ale tohle bylo i na mě moc. Navíc, každý katolický otec požehná svému dítěti křížkem a co udělal papež dnes? Nepožehnal nikomu, nikomu nedal svátost vyplývající z kněžského žehnání. Ale to jeho pyžamo mi říká, kam se církev posune. Od Půlnočního a Půldenního království do království nočního a karnevalem

  30. Martin Kavka napsal:

    A ať se na mě nikdo nezlobí. Dokončil jsem svoje teologické vzdělání, ale nebudu se ohánět teologii, ale obyčejný selský rozum mi říká, že to není dobře. A nebude dobře. Pomalu, aby se katolíci začali bát katolíku. Katolíci pro svojí víru trpěli za Nera. Že Nero (obrazně) se stane papežem nikdo netušil.

  31. Ivan František napsal:

    31)
    Pane Martine, náš pan farář, který slouží NOM (kam zásadně již nechodím) je zlatý člověk. Pro potřebné by se rozkrájel a mnoho jiných katolíků taky.Dělají mnoho pro chudý obecný lid. A v tom je ta obezlička toho zlého. Četl jsem nedávno dobrou promluvu kněze ze začátku devatenáctého století (jméno už nevím) a ten tvrdí, že zlý bude působit právě skrze ty dobré aby mnohé zmátl. Je-li zlo přesně vymezeno, pak obrana je snadná, ale jsou-li svedeni mnozí dobří, pak je rozlišování obtížné. Důvod je ten, že ti dobří nemají pevnou kotvu v pravé víře.

  32. Pavel napsal:

    Také jsem z toho smutný. Sv. otec v šíleném ornátu, v Sixtinské kapli cosi jako krabice překrytá plátny, gesta při liturgii, ach jo, kam to církev kráčí, no ale hlavně že bude pastorovat mládež a bude skromný. Kdybych nevěřil, že kat. církev je církev Krisova už bych dávno vystoupil.

  33. Leo napsal:

    Ad 20:
    No, děkuji za zajímavý link na „skrytou ruku“. Možné je na tom dost a dost – ano, nebagatelisuji to ani náhodou, protože je mi dostatečně známo, jak pro vyznavače magie jsou gesta důležitá, a to zejména gesta činěna poloveřejně.
    Ale: Také jsem se nad touto fotografií, když jsem ji viděl ihned po zvolení papeže kdesi na netu, zamyslel. A první, co mne napadlo, jestli nemá problém s jednou plící.
    Sám mám totiž již mnoho let polovinu levé plíce a přesně toto gesto často bezděky činím, zejména, když se mi třeba díky počasí ozývají různé srůstové bolesti v hrudníku. Mnohokráte mám takto ruku pod sakem, aniž bych tušil do této chvíle, že jde o jinak dosti významné gesto.
    Nu, a pak jsem se dozvěděl, že papež má plíci jen jednu!
    Budu se od nynějška snažit se toho vyvarovat, to v každém případě, ale kdyby někdo uveřejnil moji fotografii doposud například ze studeného vlhkého kostela, kde často bezděky rukou pod sako přesně takto zajedu, protože si podvědomě dlaní držím bolavé místo, tak jsem za vrcholného zednáře, a nikdo to už ze mne nesmyje :-)

  34. Jan napsal:

    Kázání sv. otce při Misse chrismatis. Slyšíme tradiční slova, že kněz je prostředník mezi Bohem a lidmi. Bohu díky. To není samozřejmost. Kolik let jsme od různých „učenců“ slyšeli, že kněz má být předsedající bohoslužebného shromáždění, psycholog, doprovázející… jen neříkat prostředník:(…pokud se nemýlím…

    A tady to máme z úst papeže!

    Deo gratias!

    Krok k překonání krize kněžské identity.

  35. nino napsal:

    Jan, nebudte naivny. Papezi 50 rokov kazu, ze knaz je prostrednik medzi Bohom a ludmi, pricom na druhej strane medzi ludmi siria instrukcie a nauky dehonestujuce knazstvo.
    To aj citajuc niektore tecty Schonborna, urcene pre katolicke publikum, tak by som si myslel, ze je to tradicionalisticky myslitel. Zial, jeho dalsie texty a vyjadrenie, zase urcene svetovej verejnosti, jeho rozhodnutia, ciny, a gesta hovoria opak…

  36. Hamish napsal:

    Kněz je obětník, pak až všechno ostatní.
    Já fakt nechápu, jak málo stačí koncilovým konzervám ke štěstí…

  37. Pan Contras napsal:

    Duka má citlivá tykadélka a už jasně ukazuje, že se dovršení devastace.

    „Avšak konkláve, které papeže Františka zvolilo, jasně řeklo: Půjde se cestou II. vatikánského koncilu. Půjde se cestou papeže Jana XXIII., půjde se cestou Pavla VI., ale také Pavla II. Tím ani v nejmenším nepopíráme význam pontifikátu předchozího papeže Benedikta XVI. Musíme mu být naopak velmi vděčni. Jako spolutvůrce pontifikátu Jana Pavla II. totiž intelektuálně dovršil jeho práci. Přece jenom se ale stal papežem ve velmi pozdním věku. Benedikt XVI. se snažil vytvářet jednotu církve a dohodnout se i se stoupenci tradicionalistických postojů. Pro teologa je to jasná myšlenka, František ale vidí, že se musí jít už jinou cestou“.

    http://aktualne.centrum.cz/dom.....?id=775447

    Ten sníh venku je signifikantní kulisa přicházejícího jara.

  38. Martin R. Čejka napsal:

    Když jsem viděl, jak František nadšeně pokleká před dvanácti delikventy, tak si říkám, že by mohl pokleknout i před Pánem Ježíšem při mši. Ale, jak někdo psal, má něco s koleny…

    Ad 38: Díky! To mi uniklo. Kopíruji si to do své kroniky z doby revoluce.

  39. Pan Contras napsal:

    Domýšlet k lepšímu dokud to jde je projevem blíženské lásky a dobré vůle.

    Dneska už víme, že s koleny nic nemá …

  40. José napsal:

    Pane Čejka, je někde Vaše kronika z doby revoluce k vidění? A pokud není, nechtěl byste ji někde uveřejnit?

    Děkuji