Rosarium Virginis Mariae a jeho „ekumenický rozměr“

Zdeněk Zelený

V rámci probíhajících přednášek o fatimském poselství jsme se mj. věnovali změnám v modlitbě svatého růžence, jež nastaly po vydání apoštolského listu Jana Pavla II. Rosarium Virginis Mariae (16.10. 2002), zavádějícího pět nových „tajemství světla“. K danému tématu napsal ing. Zdeněk Zelený několik podnětných poznámek.

V časopise NOVÉ MĚSTO (1/2003) je článek nazvaný Výstup k tajemství (s nadpisem „pro ekumenický růženec“). V něm, zřejmě redakcí časopisu oslovený, profesor protestanské univerzity, teolog švýcarské reformované církve Stefan Tobler, hned v úvodu říká, že apošt. list Rosarium Virginis Mariae (Růženec Panny Marie) - dále jen RVM - přečetl „jedním dechem“ a byl jím „hluboce osloven“.

Co na něj tak silně zapůsobilo když, jak sám říká „všechny formy mariánské úcty už samy o sobě znamenají odlišnost mezi našimi tradicemi“?

Důvodem je zřejmě to, že v něm shledává „dokument inovační odvahy a reálného ekumenického přínosu“. Uvádí, že v dokumentu vlastně „Marie je a přitom není“ a že „Na místě, kde se ... pojednává o milosti, kterou Maria dává, když ji prosíme, hned následuje upřesnění, že se jedná o Milost Boží, jakoby[1] z rukou Marie“.

Záhadně neurčité jakoby profesor Tobler hned také vysvětluje: „oním ‚jakoby‘ se chce říci, že Marie prostřednicí je a zároveň není“.

V samotném dokumentu (na konci odst.1) skutečně čteme tuto formulaci: „Skrze růženec získává věřící hojnost milostí, jakoby je přijímal z rukou Panny Marie.“

Výraz jakoby je tedy autentický a poukazuje na to, že J.P.II. zřejmě nesdílel teologický názor, že Panna Maria je prostřednicí všech milostí. Pan profesor si tedy důvod použití výrazu jakoby vysvětluje správně, ke své spokojenosti.

V dokumentu RVM je ale možno se s výrazem jakoby setkat ještě i na jiném místě. V odst. 16 se uvádí: „Modlitba církve se jakoby opírá o modlitbu Marie“, s odkazem na KKC 2679[2]. Tam se skutečně tato, poněkud nesrozumitelná věta nachází, nicméně ji předchází věta s jasnější formulací: “ Můžeme se modlit (myslí se k Ježíšově Matce) s ní a k ní.

A právě ty poslední dvě slova jsou zřejmě ‚kamenem úrazu‘ pro protestantské přesvědčení.

Panu profesorovi se sice na RVM líbí, že „sleduje linii koncilu“ a obsahuje myšlenkové inovace, ale nakonec nemůže zakrýt zklamání z toho, že „zřejmě“ RVM hovoří o modlitbě k Marii. Říká: „Je těžké představit si evangelíka, který by vzal do ruky růženec“ (jak k tomu v RVM papež vyzývá), ale : „ V učení samotného Luthera mohou evangeličtí křesťané objevit Marii jako nádhernou ikonu lidské bytosti zcela otevřené Bohu...“. A tak přes všechny chvály a zdvořilosti vyjádřené na adresu autora RVM je asi přece jen těch inovací pro evangelíka stále málo.

Ale ještě k samotnému dokumentu RVM.

O dějinách růžence se J.P.II. příliš nezmiňuje. Jen v odst. 17. Hlásat Krista s Marií, čteme: „Dějiny této modlitby ukazují, že ji využívali zvláště dominikáni v těžkém období Církve, aby ji chránili před bludem. Dnes stojí před námi nové výzvy.“ Mezi tyto „nové výzvy“ bludy zřejmě zahrnuty nejsou - patrně již toto nebezpečí nehrozí. V odstavci 39. se dočteme: „Ve chvílích, kdy bylo křesťanství ohroženo, připisovalo se síle této modlitby vysvobození z nebezpečí a Matka Boží Růžencová byla uctívána jako prostřednice spásy. Dnes svěřuji účinnost této modlitby ...“ (zkrátka něčemu jinému, spása asi již tak důležitá není).

V odst. 19. s názvem Vhodné doplnění („tajemstvími světla“), se v prvním odstavci říká: „ Tento výběr (zde se myslí tajemství tradičního růžence) byl určen prvotním schématem této modlitby, která navazovala na počet 150 žalmů“. Pozorný čtenář je tedy překvapen, když na konci třetího odstavce čte: „Toto doplnění o nová tajemství, aniž by snižovalo jakýkoliv aspekt tradiční skladby této modlitby, je určeno ...“.

Opravdu zvláštní ...