Habemus Papam, radujme se!

Michal Semín

Přišlo to nečekaně. Již čtvrté skrutinium rozhodlo o tom, že novým náměstkem Kristovým na zemi je Joseph Ratzinger, nyní Benedikt XVI. Každý opravdový katolík musel chvíle, kdy jsme s napětím čekali na osobu, jež udělí své první papežské požehnání, prožívat jako jeden z mimořádných okamžiků dějin církve i našich vlastních životů. Letošní rok uzavírá etapu posledních (biblických) 40 let, které nás dělí od skončení II. vatikánského koncilu, události, jež vnesla do života církve více zmatku a rozdělení, než věrnosti Kristovu učení a skutečné jednoty. Poslední dny od skonu Jana Pavla II. do volby nového papeže připomínaly bývalou slávu Kristovy církve. Každý, kdo vnímá s nelibostí a zármutkem plody liturgické i pastorační revoluce v církvi, byl svědkem odlesku vznešenosti bohopocty, spjaté s liturgickou tradicí církve. Dej Bůh, aby to nezůstalo rysem pouze papežských pohřbů a voleb nových papežů!

První reakce liberálů ve světě i církvi na adresu nového papeže byly předvídatelné. Zděšení, úlek, kritika, u některých opatrné očekávání. Obojí je oprávněné. Co lze od nového papeže očekávat? Bude-li jednat v duchu svého dosavadního působení, lze očekávat, že v morálních otázkách bude pevný, stejně jako jeho předchůdce. Na rozdíl od něj lze očekávat méně slov o důstojnosti člověka a jeho právech a více důrazu na práva Boží. Z této perspektivy lze čekat i jeho pokračující kritiku sekularismu a náboženského indiferentismu, včetně jejich institucionálních vyjádření, jakým je např. Evropská unie. Lze také doufat, že nový papež přikročí k potřebným nápravám na poli liturgického života církve. Jak je všeobecně známo, patřil k umírněným kritikům liturgické reformy a veřejně sympatizoval s požadavky na užívání liturgických knih z roku 1962. Pokud jde o novou liturgickou praxi, opakovaně se vyjadřoval o potřebě „reformy reformy“. Proto také ve své knize „Duch liturgie“ poznamenává, že bude třeba, aby se celebrující kněz obracel opět směrem k východu, jak je to teologicky správné. Udělí Benedikt XVI. univerzální indult pro tradiční latinskou liturgii? Jaký postoj zaujme ke Kněžského bratrstvu sv. Pia X., založeného Mons. Marcelem Lefebvrem, arcibiskupem, se kterým bývalý kardinál Ratzinger mnohokrát osobně jednal? Na tyto otázky možná již brzy dostaneme jednoznačnou odpověď. Jistou informaci o orientaci nového pontifikátu získáme také z případných změn v papežské kurii. Zůstane na postu předsedy Papežské rady pro jednotu křesťanů jeho teologický odpůrce Walter Kasper, který vícekrát prohlásil, že cílem ekumenismu není návrat jinověrců do katolické církve? Kdo nastoupí do úřadu prefekta Kongregace pro nauku víry, uprázdněném papežskou volbou jeho posledního držitele? Bude od biskupů a jejich politbyr, do kterých se mnohé biskupské konference převtělily, vyžadovat poslušnost nebo přetrvá určitá nerozhodnost až laxnost z doby posledního pontifikátu?

V souvislosti s charakteristikou nového papeže jako „tradicionalisty“ či „konzervativce“ je třeba určité zdrženlivosti. Jakkoli je evidentní, že mezi kardinály existovaly podstatně liberálnější alternativy, musíme ideové hodnocení nového papeže vnímat v kontextu doby, ve které názor, považovaný za „konzervativní“, byl ještě před 50 lety vnímán jako spíše progresivní. Nezapomínejme ani na to, že mladý Joseph Ratzinger pařil k předním představitelům liberálních teologických tendencí, odsouzených za papeže Pia XII. Přestože se některé jeho postoje do jisté míry modifikovaly, je to samotný Ratzinger, který v jednom svém textu říká, že se za těch posledních 40 let od koncilu nezměnil ani tak on, jako celá církev.

Podstatnější však, než co říkal či psal v minulosti, jsou nyní jeho budoucí kroky v papežském úřadu. Modleme se, aby Benedikt XVI. milosti a zvláštní pomoc, jež jsou nástupcům sv. Petra Kristem přislíbeny, zužitkoval ku prospěchu celé církve, aby tento pontifikát vyvedl věřící z pouště pokoncilního bloudění do oázy katolické tradice. Vzpomeňme v této chvíli na bl. Pia IX., který byl v době svého nástupu do papežského úřadu považován za liberála, aby se na základě trpkých zkušeností z Mazziniho zednářskou Itálií a pod vlivem Ducha svatého stal jedním z nejvýraznějších strážců katolického pravověří.

Je těžké spekulovat o tom, proč si kardinál Ratzinger zvolil jméno Benedikt XVI. Nemyslím si, že to má být výraz odklonu od pontifikátu Jana Pavla II., v jehož stínu by se každý Jan Pavel III. poněkud ztrácel. Má to tedy souvislost s osobou papeže Benedikta XV. (1914-1922), velkého mírotvorce z doby I. světové války a zároveň papeže, který do značné míry skoncoval s aktivním postupem sv. Pia X. proti modernismu? Nebo se nový papež hlásí k myšlenkám sv. Benedikta, zakladatele západního mnišského života? Uvidíme, možná nám to papež jednou sám prozradí. Jakkoli nepřikládám příliš velkou váhu různým proroctvím (většina z nich jsou podvržená), je zajímavé, jak se známá předpověď sv. Malachiáše snoubí i s volbou tohoto papeže. Tak, jako latinská jména papežů měla zřejmý vztah k těmto osobám, tak i volba jména Benedikt se zdá odpovídat Malachiášově vizi. Tento papež má být zván „Sláva olivy“. A právě oliva je jedním ze symbolů benediktinského řádu a jedna z jeho odnoží jsou „olivetáni“. Jak známo, „Sláva olivy“ je předposledním papežem, po kterém přichází již jen „Petrus Romanus“ a po něm Kristus ke svému definitivnímu triumfu…

Ať Bůh mocně žehná Benediktu XVI. a ochraňuje jej v nelehkých časech, které jsou na obzoru. Modleme se za papeže, aby dostal veškerou milost k vyvedení Petrovy bárky z rozbouřeného moře do přístavu Kristova míru a k obnovení modernismem zdevastované vinice Páně.

Oremus pro Pontifice nostro Benedicto. Dominus conservet eum, et vivificet eum, et beatum faciat eum in terra, et non tradat eum in animam inimicorum ejus.