Michal Kretschmer
Nemám chuť, čas ani sílu zabývat se podrobně celou apoštolskou exhortací Evangelii gaudium papeže Františka. Exhortace je nepřiměřeně dlouhá. Lze v něm nalézt jak výroky opravdu katolické, tak nejasná i nepřijatelná tvrzení, na něž se mohou konservativci i liberálové odvolávat při obhajobě svých postojů. V tomto příspěvku se zaměřím na body 231 až 233 [1] shrnuté pod nadpisem „Realita je přednější než idea“, na některé v nich obsažené formulace a nejasná vyjádření
Papež píše: „Realita jednoduše je, idea se vypracuje.“ Je tomu ale přesně naopak. Je článkem víry, že Bůh stvořil svět. On je první, existence stvořených věcí je druhotná a není přitom nutná. Bůh, jakožto bytost nanejvýše rozumová, stvořil svět nikoliv nahodile, ale podle svého moudrého záměru. Podobně stavitel staví dům podle plánu a malíř se pouští do malování obrazu s nějakou představou o něm, tedy nikoliv tak (pokud není nějakým experimentátorem), že je mu jedno, co z toho jeho malování vzejde. Všeobecnou naukou katolických theologů je, že v Bohu jsou ideje, podle kterých stvořil svět (viz STh I q. 15). Ideje, podle kterých byly učiněny věci, jsou tak dříve než bytí věcí samých.
Podobně je tomu v případě jednání rozumových tvorů. Kdy člověk jedná, má ve své mysli napřed cíl (tedy ideu), teprve pak se pokouší o jeho realizaci. Pokud chceme nějakou věc hodnotit, musíme mít napřed ve své mysli ideu, jaká ta věc má být (dokonalá ve svém řádu, morálně dobrá). Podle ideje věc poměřujeme. Například idea katolického státu je dříve než takový stát, který tohoto ideálu nikdy zcela nedosáhl. Stejně tak je tomu s ideou svatosti a tím, jak ji ve svém životě uskutečňujeme.
Dále papež píše: „Mezi oběma je třeba navázat stálý dialog a vyhnout se separaci ideje od reality.“ Je jasné, že slovo „dialog“ je zde použito v nevlastním významu, neboť rozhovor lze vést jen mezi rozumovými bytostmi, které spolu mohou také hovořit o tom, nakolik nějaká realita odpovídá ideji. Idea buďto vyjadřuje jaká realita má být a v tomto ohledu je často rozdílná než realita, která by ji měla odpovídat, nebo se jedná o poznání reality, kterou je třeba hodnotit vzhledem k ideji. Hovořit o „separaci“ ideje od reality tak není vůbec na místě.
Dále papež píše: „Je nebezpečné žít v panství pouhého slova, obrazu, sofismatu. Odtud plyne potřeba přijetí třetího principu: realita je nadřazena ideji.“ Ani toto není pravda. Není nebezpečné žít v „panství“ katolické morálky, naopak je nebezpečné nevidět její nedodržování ve vlastním životě a ve světě. Zmínka o „sofismatu“ je mimo kontext, nebo toto slovo znamená úsudek, jehož výsledkem má být klam. Předpokládám, že to zde papež nemá na mysli; snad tím myslí jen klamné tvrzení.
Poté pokračuje: „Odtud plyne potřeba přijetí třetího principu: realita je nadřazena ideji. To znamená vyhýbat se různým formám zatemňování reality: andělsky se tvářícímu purismu, totalitarismu toho, co je relativní, deklarativně vystupujícímu nominalismu, formálním spíše než reálným projektům, antidějinným fundamentalismům, moralismům bez dobroty, intelektualismům bez rozvahy.“ Tak tomu ale není. Idea je to, co normuje realitu, tak jako esence činí individuální bytí tím, čím je. Avšak z hlediska přirozeného lidského poznání naše pojmy odvozujeme z reality. Pojetí nadřazenosti reality nad ideami vede k filosofickému nominalismu, tedy učení, že naše pojmy jsou pouhá slova, případně že naše pojmy (ideje) jsou jen výtvory naší mysli, kterým nic neodpovídá. Jen za takového předpokladu je realita nadřazena idejím.
Je třeba souhlasit s papežem, že je třeba „vyhýbat se různým formám zatemňování reality“. Další jim uváděné příklady jsou však zavádějící. Co je to ten jeho „purismus“? Zřejmě zde papež nemá na mysli používání tohoto slova v lingvistice či architektuře. Jde o slovo odvozené z latinského „purus“, česky „čistý“ nebo „jasný“. Je tedy pro to, aby ideje nebyly vyjasňovány a precizovány? Zmínka o relativnosti též není na místě. Pravda je shoda rozumu a věci. Není něčím, co by se vztahovalo různě k různým lidem. Naše poznání je však často neúplné a může se zdokonalovat. Nové poznání však nemůže odporovat předchozímu pravdivému poznání. Hovořit o „relativní pravdě“ je proto nesprávné, tento termín je zcela zavádějící. Pravdivé poznání je vždy „totalitní“ ve smyslu toho, že klade nárok na poznávajícího, aby ho přijal a dle něj jednal.
Co papež rozumí „deklarativně vystupujícím nominalismem“ je nejasné; slovo „nominalismus“, jak jsem již uvedl, má jiný význam. Snad zde má na mysli řeč, která obsahuje pouhá slova a není myšlena vážně.
Pravda není historicky podmíněná. Přirozenost člověka se nemění, a proto se nemění ani přirozený mravní zákon. Slova o „antidějinném fundamentalismu“ jsou proto zavádějící. „Fundamentalismus“ je slovo odvozené z latinského „fundamentum“, tedy „základ“. Dobré základy vedou k tomu, že dům není postavený na písku a nespadne. Stejně tak katolická nauka vychází z dogmat jako svého základu, který dále rozvíjí. S přihlédnutím k tomu, že česká i zahraniční média používají označení „fundamentalista“ k nálepkování svých odpůrců, se kterými nestojí za to ani diskutovat, protože mají své pevné zásady, je zmínka o fundamentalismu scestná [2]. Kromě toho Boží zjevení, o které se opírá křesťanská víra, se událo v několika etapách; nejde tedy o nějaký ahistorický mýtus. Křesťanská nauka pak hovoří o „dějinách spásy“, protože kromě Božího spásného záměru (viz Ef 1,4) se vše odehrává v čase.
Další zavádějící formulací je „moralismus bez dobroty“. Dobrota je přece požadavkem na všechny, ať už se morálkou zabývají či nikoli. Logické je, jak to i činí morální theologové, zabývat se nejprve ctnostmi, následně pak hříchy coby nedostatkem a porušením ctností. Jsou snad varovná slova sv. Pavla v 1 Kor 6,9-10 o smilnících, cizoložnících, opilcích a dalších hříšnících projevem nedostatku jeho dobroty? Není naopak skutkem duchovního milosrdenství varovat bližní před tím, co může ohrozit jejich spásu?
Bod 232 ukazuje, že papež resignoval na rozum mnoha lidí, kteří se místo poznáním řídí pouhými dojmy. Víra znamená přijetí pravdy pro autoritu zjevujícího se Boha. Mnohé věroučné pravdy by papež označil za „ideje“. Ty jsou tu však také proto, abychom je nejen poznávali a vyznávali, ale také podle nich jednali.
Zmíním tu ještě závěr bodu 233: „Nepraktikovat, neuvádět Slovo do reality, znamená stavět na písku, setrvávat v čiré ideji a degenerovat do intimismu a gnosticismu, které nedávají plody a zbavují Jeho dynamismus plodnosti.“ Slovo „intimismus“ je zde použito nejasným způsobem. Patrně se má jednat o (údajnou) osobní zbožnost, která se neprojevuje navenek.V textu exhortace zmíněné slovo „gnosticismus“ zřejmě neoznačuje starověké bludné nauky, jak o nich píše sv. Irenej v Patero knihám proti kacířstvím. Gnostikové se domnívali, že mají „vyšší vědění“ než obyčejní křesťané (o gnosticismu a jeho vlivu na politiku píše mj. Eric Voegelin [3]). Je však otázkou, v jakém významu papež toto slovo užívá. Něco možná napovídá článek P. Glasera [4], ve kterém zmiňuje „úskalí gnostické, tedy sebestředné či sebevztažné církve, o kterém mluvil kardinál Bergoglio“. To je však úplné předefinování významu tohoto slova.
Výše zmíněné filosoficky vadné upřednostňování reality před ideami má své neblahé konsekvence. Svatý stolec sbírá data v celocírkevním průzkumu, mapujícího postoje katolíků k manželství a k otázkám týkajícím se sexuální morálky [5]. Nepochybně bude zjištěno, že většina katolíků nepřijímá učení církve, tak jak je obsaženo v Písmu svatém a v závazných dokumentech církevního magisteria. Realita zde tedy nebude odpovídat ideji křesťanského života a jistě vznikne tlak na to, aby se idea realitě přizpůsobila. To se ostatně děje již dnes, když mnozí kněží i biskupové povolují přistupovat k svatému přijímání rozvedeným a civilně znovu sezdaným katolíkům. Zdá se, že i papež má k tomuto přístupu nakročeno, když v bodě 47 své exhortace píše [6]: „Všichni se mohou určitým způsobem účastnit církevního života, všichni mohou být součástí společenství, a ani dveře svátostí by neměly být zavírány z ledajakého důvodu. … Tato přesvědčení mají také pastorační důsledky, které jsme povoláni rozvážně a směle vzít v úvahu. Častokrát se chováme jako kontroloři milosti a nikoli jako její příznivci.“ Byl takovým „kontrolorem milosti“ i svatý Pavel, který v 1 Kor 11,27-30 píše o nehodném přijímání eucharistie a jeho následcích?
[1] Viz překlad od P. Milana Glasera na http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=19231, podle kterého také budu citovat.
[2] Odkazuji na článek http://www.orthodoxia.cz/clanky/hp_fund.htm, jenž vychází z pravoslaví. Katolický čtenář jistě rozpozná to, co je v něm správné.
[5] Viz http://www.news.va/en/news/preparing-for-the-synod, část III. Questions
Aktuálně >
Krásný článek, děkuji za něj. Jak vidno, co nejvíce chybí novému římskému biskupovi, je vzdělání. A to ať klasické, aby vůbec dokázal rozeznávat význam slov, tak i theologické. Ale to byl záměr modernistů v církvi dosadit člověka, aby rozvrátil církev od hlavy. A bude hůř. Podle varováni. org můžeme čekat poslední boj Armagedon a příchod Antikrista, kterému upraví cestu falešný prorok. Žijeme nyní v těch posledních dnech? Zdá se, že ano.
Nevím, zda žijeme v posledních dnech, o čem však rozhodně nepochybuji je to, že varovani.org, na něž se odvoláváte, je pro víru a duchovní život nebezpečným podvrhem.
Domnívám se, že problémem papeže Františka je naprostá ekvivokace. Pojmy, které známe z historie, teologie atd. používá v naprosto jiném smyslu, než očekáváme. Když mluví o pelagiánech, gnosticích, realitě, myslí něco zcela jiného, než co myslí běžný, trochu poučený katolík. Jestli je to dáno naprostou absencí vzdělání či jde o nějaký zvláštní záměr, to netuším.
Mám dotaz na autora – taky jsem tuto exhortaci nečetl a taky nejsem kovaný ve fil. pojmech, ale nemohl papež chápat výrok o realitě nadřazené ideji tak, že Bůh je neměnná Realita a ideje jsou naše chápání této Reality?
Ad 4 – Poznámky k druhému odstavci článku (k ideám, podle kterých Bůh stvořil svět):
Svět, který Bůh stvořil, má svůj původ v Božím záměru, tedy rozumové představě, jak má vypadat, a v jeho vůli. Jasné, že v Bohu, jenž je nejvýš jednoduchý a nesložený, není v tom skutečného rozdílu. Bůh také na rozdíl od nás nepoznává svět skrze pojmy (ideje), ale skrze svou bytnost, ve které jako vzor je obsažen tento skutečný svět a i všechny světy jen možné.
Lze tak hovořit o jedné božské ideji, pokud Boží bytnost je vzorem (causa exemplaris) všeho možného. Písmo sv. píše o stvoření člověka „ad imaginem et similitudinem nostram“ (Gen 1,26) a o Boží moudrosti (v Knize Přísloví a Moudrosti, např. významné Přísl 8,22 a dále). V konstituci I. Vat. sněmu Dei Filius stojí:: (Bůh) „z nejsvobodnějšího úradku zároveň od počátku času z ničeho založil obojí stvoření, duchové i tělesné …“
Bůh je jednoduchý, není v něm složení, jeho bytnost je jeho bytí. Je tak vzorem všeho, co učinil. Pokud Bůh poznává svou bytnost jako takto napodobitelnou od nějakého tvora, poznává ji jako vlastní výraz a ideu toho tvora. V tomto smyslu lze hovořit o idejích v Bohu.
K samotné otázce Libora Rösnera – Bůh nepoznává svět mimo sebe skrze tento svět (to by byl na něm závislý), ale skrze svou bytnost. Naše poznání vychází však z pojmů čerpaných z vnějších věcí, ze stvořené reality. Formulace uvedené v bodě 231 (a 232) apoštolské exhortace ukazují, že papež zde hovoří o realitě a idejích ve vztahu k člověku. Pro člověka je ovšem realita první, pokud jde o její poznání, ale nikoliv pokud jde o vytváření něčeho, kde prvotní je idea nebo o posuzování (hodnocení) něčeho. Věta z exhortace: „Je nebezpečné žít v panství pouhého slova, obrazu, sofismatu“ napadá odmítavý postoj člověka v těch situacích, kdy hříšná realita je v rozporu s tím, jak on poznává (ve svých idejích vycházejících z Božího zákona), že by ona realita měla být. Jinak by nemohl jmenovat „antidějinný fundamentalismus“. Takové pojetí však vede k nebezpečnému smiřování se s hříšnou realitou.
Jak to myslel papež, pochopitelně nevím. Zdá se mi však, že má pravdu Jiří Stodola (komentář č. 3). Papež studoval filosofii ještě před DVK, ale studium theologie ukončil až v roce 1970. Jaká byla kvalita jeho vyučujících a tedy i jeho výuky, nevím.
ad p.Stanislava:
nezdá se Vám, že varovani.org je přinejmenším ujeté a píše podobně jako „Gospa“ v Medžugorije?
Falešní proroci se rojí jak houby po dešti.
Držme se tradiční katolické nauky.
Děkuji panu Kretschmerovi, že je ochoten tyto exhortace vůbec číst, přemýšlet o nich, podrobit je rozumové a věroučné kritice a nám je pak okomentovat. Toto obdivuji a vážím si toho. Většinou když tyhle věci začnu číst já, tak po dvou až třech větách usoudím, že tomu chlapovi vůbec nerozumím, a že to ani nepotřebuji k životu. Jeden pocit z toho ovšem mám vždycky, tedy že si současný papež hraje na významného teologa, ale výsledek odpovídá tak obecné škole, což mi zase potvrdí lidé jako je pan Kretschmer. Tento pocit vždy získám rovněž u Halíka a jemu podobných kavárenských intelektuálů a tak je nečtu, protože čas je drahý. Vím, že někde tito lidé existují, ale nevzrušuje mě více než vědomí, že zrovna někde v Austrálii pobíhá smečka psů a loví králíky. Jen jsem nyní zaslechl, že se nějak zajímavé papež vyjadřoval ke slavení vánoc, jakožto pohádky. Jak objevné. Vždyť modernismus vždy činil z celé Boží zvěsti pohádkový příběh s dobrým koncem a najednou to soudruhům vadí. :-)
Nemyslím, že by František byl nevzdělaný. Právě naopak, myslím, že pojmy používá úmyslně jinak, než je zvykem a přesně jak psycholog je dávkuje. Nejen zde, ale už od počátku. Ve varovani.org byl již před volbou nazýván „falešným prorokem“ – tedy člověkem, který se chce zalíbit, svést lidi a kašle na pravdu. Bohu žel i Bohu dík tomu vše napovídá. Jestli je varovani.org ujete? Opakovaně jsem prosil o citaci prokazatelného bludu. Ani arcibiskup Jan Graubner to při svých vjádřeních nedokazal.
Moc díky autorovi.. Nádherný článek. Z papeže Františka jsem opravdu nešťastný. Není přece tak těžké poznat, kam tato exhortace míří a co tím František do budoucna sleduje…
Pane Kretschmer píšete velmi jasně a srozumitelně (podobně jako pan doktrot Malý), škoda, že jste nám nepřednášel filosofii a teologii. Pan Dr. Hranáč, sico něco málo utrousil i z tomistické filosofie, ale teď mám takový dojem, že bych měl vrátil diplom.
Chci tím jen vyjádřit svou vděčnost a povzbuzení pro Vás s prozbou, jestli byste přece jen nepokračoval v tomto jasném výkladu, skutečného smyslu, Františkovi exhortace, Evangelii gaudium. Jsem opravdu nadšen, Vaší schopnosti rozlišovat (distinkte), smyslem pro Pravdu a znalostí věci, Tradice i Písma.
Jeli to možné, prosím, ještě něco napište. Díky + J
Doporučuji: Další dopis papeži právě k exhortaci Evangelii Gaudium.
http://www.lumendelumine.cz/in.....rantiskovi
Dopis kardinálu Maradiagovi SDB. Píše mu pan Lubomír Štula z Ostravy, který kdysi sám směřoval k salesiánům, přičemž tuto cestu přerušil komunistický převrat v roce 1948.
http://www.lumendelumine.cz/in.....iagovi-sdb
Zdá se, že hlasů „volajích na pouští“ přibývá, což je určitě dobře. Přesto jsem skeptik co do výsledku. Moc bych se divil kdyby si tito soudruzi těmito dopisy nepodložili hrnek s kávou.
Ad Gdc a Stanislava:
Myslím, že by se neměly zveřejňovat odkazy na pochybná „zjevení“, v tomto případě na údajné zjevení „kdoví komu“ na varovani.org.
Odhlédneme-li od toho, že zveřejňovaná „poselství“ připomínají svojí formou pseudohluboké blábolení, nehodné Pána Ježíše Krista, tak navíc šíří bludy.
Pokud se Gdc ptá na prokazatelný blud na varovani.org, stačí zmínit jeden k tomu, aby bylo zavrženo.
„Poselství“ č. 140 z 15. července 2011 označuje trest smrti za hřích proti pátému přikázání a v „poselství“ č. 507 z 29. července 2012 dokonce najdeme tvrzení:
„Vy, kteří odsoudíte člověka k smrti, jste vinni stejným zločinem, jakým je možná vinen on.
Jste v tomto případě vinni vraždou a to je smrtelný hřích. Nebylo vám dáno právo brát život. Ani soudit. Jenom Já, Ježíš Kristus mám právo soudit.
Kdokoliv, jenž přispívá ke smrti vraha výkonem popravy, bude trpět v pekelných plamenech na věky, pokud nepocítí výčitky svědomí.“
Takový jehovistický pohled zcela odporuje učení Církve, která vždy a všude, všemi církevními Otci, koncily a papeži, učila, že trest smrti je jako takový mravně dovolený a neodporuje pátému přikázání.
Příznivci a šiřitelé varovani.org tedy říkají, že se Církev dva tisíce let v této věci mýlila.
P. S.
Prosím dotyčné, aby si uvědomili, že když někdo na internetu napíše, že „to tvrdí Ježíš Kristus“, ještě to neznamená, že to Ježíš Kristus tvrdí.
Ad 7 a 9 – Děkuji za uznání. Možná, že k té exhortaci ještě něco napíši, ale tento článek jsem začal větou „Nemám chuť, čas ani sílu zabývat se podrobně celou apoštolskou exhortací“.
Před časem jsem tu na stránkách Institutu sv. Josefa publikoval kritiku jedné knihy P. Tomáše Halíka. Nebylo to zrovna krátké a to jsem mnoho míst této knihy nechal bez komentáře. Stejně by tomu bylo i s onou exhortací, soudě podle těch částí, které jsem četl. To ale neznamená, že vše je v ní hodno odmítnutí. Jsou v ní též správná a dobrá vyjádření.
Dokumenty II. vatikánského koncilu a po něm následujících papežů a jim podřízených kongregací pro sebe potřebuji jen málo a povětšinou je nemám chuť ani číst. Totéž platí i o většině nové theologické literatury, ať v knižní nebo časopisecké formě.
ad Gdc 8: Nesmyslů ve varování.org je celá řada, nemám je nyní čas dohledávat. Snad někdy příště. Mělo by však stačit jen toto jediné, z letošních Vánoc: http://varovani.org/html/994.html (Nevěděl jsem, že Mě zabijí, protože jsem si myslel, že přišlo mé království…) ; podle tohoto „zjevení“ tedy náš Pán nevěděl, že pro naše vykoupení přinese oběť svého života. Je to tak zřejmý blud, že ztrácet dále čas tímto falešným zjevením snad není ani zapotřebí…
ad 12: Pane Kretschmere, je dobré, že se alespoň občas někdo, byť třeba jen letmo, zavrtá do těch pochybných exhortací a jiných blábolů, kde si nemůžete být jist, snad kromě spojek, jediným slovem, jak je vůbec míněno, užíváno a co z toho vlastně plyne. Někteří lidé to potřebují. Přímo neuvěřitelná iracionalita vládne mezi katolíky. Jen něco papež tuhle řekne správně (v souladu s tím co lidé ještě intuitivně vnímájí jakožto katolické) už je zase „skvělý“ a je náš, a za všechno mohou ony temné síly v jeho okolí. Za všechno může nějaký zednář či zednáři co se plíží kolem papeže nebo Scalfari, který překrucuje jeho jistě katolické výroky a vůbec média. Já osobně jsem kauzu papež a ÚV Vatikán uzavřel s tím, že jim nevěřím vůbec nic. Pokud říkají něco, co lze jednoznačně dohledat ve věroučné tradici Církve, tak to samozřejmě akceptuji, protože je to součástí věroučného pokladu Církve (a to i bez ÚV Vatikán a současného generálního tajemníka – tohle berte s nadsázkou) a co je nad to, to mě nezajímá. Přijal jsem, že i papež může být v osobní rovině heretik a zřejmě je to nějaký, mě zatím nezcela zřejmý, plán Boží. Papežský úřad není kouzlo, aby se z pochybně jednajícího arcibiskupa z Buenos Aires stal katolicky smýšlející náměstek Kristův. Když občas vidím papežovy veřejné projevy, slova, gesta či jeho pohledy, mám z toho jen mrazení v zádech. Něco tady nehraje, ale já to nevyřeším, takže se modlím a snažím přinášet oběti i za něj, aby se stal zázrak jako v případě Pia IX. Zatím se myslím nic takového nenastalo. Každopádně vždy si rád přečtu vaší analýzu.
David Hibsch
som cítal rozhovor s pokrokovým knazom. Zaujímavý názor na pápeza Bergoglia:
http://www.parlamentnilisty.cz.....-si-298257
Jste podobně jako papež František jedním z mála, který otevřeně kritizuje poměry v církvi svaté. On to dělá ale oficiálně, vy naopak.
On je hlava katolické církve, nejvyšší představitel. I když ho řada biskupů, kardinálů i kněží nemá rádo, ba se nebojím říct – nenávidí ho, ale respektovat ho musí, mě by nerespektoval nikdo. Nikdo by se mě nezastal. Každý se bojí opovržení, toho, že by se začalo říkat, že jsem jako Jan Hus, který se vyslovil proti tomu, jak se církev chová.
Nejste trochu rebel se svými názory? Proč jste tedy vstupoval do církve a proč neodejdete?
Když odejdu, budu poražen. Navíc služba Bohu je pro mě svatá, ale ne služba církvi. Může se stát, že za rok, dva, tři zjistím, že moje názory jsou natolik neslučitelné s tím, jak se někteří představitelé chovají, co dělají a říkají, že odejdu, ale ne teď. Vstupoval jsem s opravdovým přesvědčením, že jsem povolán službě Bohu. To stále platí. Nejsem ale už tolik přesvědčen, že vydržím tlaky, které uvnitř církve jsou. A abych se vrátil ještě k papeži – on je skutečně Boží člověk. Jan Pavel II. byl charismatický a úžasný člověk, ale stále s jistou formou obavy.
Benedikt XVI. byl spíš diplomat a jak mnozí říkají – „prozatímní“ papež. František je opravdu zástupce Boha na zemi. A věřte, že ve Vatikánu nastal takový chaos, když byl zvolen, tolika lidem se udělalo mdlo, protože jim bylo jasné, že tento pán je nenechá v klidu a udělá zásadní kroky. To se bohužel mnohým, kteří jsou rádi obklopeni bohatstvím, „mocí“ a sebezahleděním, nelíbí. Jak říkají mnozí lidé a jak čtu na internetu, je otázkou, jak dlouho František bude papežem, respektive, jak dlouho ho nechají v úřadu.
Myslíte, že by ho odvolali, či dokonce… Nechci to ani vyslovit.
No to klidně vyslovte – zabili? Nebylo by to přeci v dějinách církve poprvé a asi ani naposledy. Ale to si nemyslím. Nelze, aby byl papež odvolán, je neodvolatelný, ale stárne. Může být jistou formou „donucen“, aby odstoupil, jako to patrně bylo u Benedikta XVI. Nevím, nevidím do toho, ale nemyslím si, že odešel úplně dobrovolně. František je opravdu po dlouhé době papež, který chce, aby služba Bohu byla služba Bohu a ne modlám, ne mamonu a ne „vyvoleným“… A aby duchovní sféra byla zachována. Aby se láska a víra snoubily s rozumem a rozvahou. Zkrátka, aby církev byla ta, která je tu pro všechny.
Pre porovnanie:
http://2.bp.blogspot.com/-Dkyn...../tanio.jpg
Markus: Onen farář je vážně úsměvný, zvlášť ta poslední pasáž. Není to snad Halík či Vacek? Ne, to bude nějaký méně známý charismatický neomarxista z Dolní Lhoty. Proč by někdo rdousil Františka? Vždyť ho zednáři, a to všeho druhu a zabarvení, přímo milují. Je úspěšným mužem roku atd. V současné chvíli a za papežova duchovního rozpoložení by k jeho odstranění sáhli pouze tehdy, pokud by potřebovali papeže mučedníka a mohli to pak na někoho hodit, třeba na ty zarputilé tradicionalisty. Zatím František dělá v Církvi přinejmenším zmatky, protože rozhazuje mezi věřící taková moudra, že z toho katolík není moudrý. Jeho popularita mezi otevřenými i skrytými nepřáteli katolické víry ovšem hovoří jasnou řečí. Je to podobné jako s Halíkem a spol. – svět je miluje a oni to vděčně přijímají. Katolické papeže a duchovní svět nikdy nemiloval, stejně jako Ježíše Krista.
Michal Kretschmer (MK) neoprávněně kritizuje papeže Františka. Papež jasně píše o lidských ideích, lidských cílech a hodnoceních. Abychom si je mohli rozumně utvořit, musíme svět poznat („vypracovat si ideje“) a rozumět mu. A ještě před tím si (my jako národ a kultura) musíme vytvořit pojmy (ideje), které pravdivě vyjadřují (jevový) svět. Musíme, individuálně i historicky, vycházet z reálného světa, který „jednoduše je“. V tomto smyslu realita je skutečně nadřazena ideji.
Michala Kretschmera mohl k filosoficky neoprávněné argumentaci svést abstraktní výraz „realita“ v českém překladu. Papa František napsal exhortaci ve španělštině. Originál nemám k dispozici, ale v anglické verzi je použit konkrétnější termín „realities“, který naznačuje spíše „skutečnosti reálného světa“.
V tomto smyslu je třeba číst všechny další odstavce, nad nimiž se MK pozastavuje. V čl.16 papež vysvětluje vznik a cíl této exhortace. Je to pastorační dokument a shromažďuje bohatství pastorační zkušenosti papeže Františka a jiných. A je nesen vírou, optimismem a elánem, který v naší unavené Evropě je vzácný. Otcové kardinálové věděli, co mohou od kardinála Bergoglia očekávat, a zvolili ho papežem velkou většinou. Přezíravý tón textu MK považuji za nevhodný. Otcové kardinálové patrně usoudili, že naše církev potřebuje další reformní kolo aggiornamenta. MK může mít jiný názor, ale snad by mohl uznat, že patrně neexistuje lidsky a nábožensky moudřejší – a kompetentnější v záležitostech církve – než kolegium kardinálů.
Luděk Rychetník
Co to písete za nezmysly?
A je nesen vírou, optimismem a elánem, který v naší unavené Evropě je vzácný….
Michal Kretschmer píse dobre a výstizne.
Otcové kardinálové….. Bergoglia dosadila cirkevná masoniera. Cirkevní zednári boli z pápeza Benedikta sokovaní, nervozní, ked obracal kormidlo cirkvi spat k tradícii, kontinuite hermeneutiky a z MP Summorum Pontificum zednári omdlievali, to bolo neprípustné, preto ho donútili odstúpit. To mi bolo jasné, ked nejaký kardinál táral Cíne v novembri 2011 roku, ze pápez do 12 mesiacov zomrie.
Sprisahanie proti pápežovi Benediktovi XVI.: Kardinál oznámil, že zomrie do 12 mesiacov!
http://www.topky.sk/cl/11/1340.....-mesiacov-
Po II V.K. nastal v cirkvi chaos a velký úpadok, presne, ako si to predstavovali zednári. Celé agiornamento je nezmysel a najvacsia sprostost aká mohla byt vymyslená, to by nikdy nespravili kopti, grekokatolíci a pravoslávní.
Za Bergogliom stála masoniera, preto je tak velmi oslavovaní svetom a zednárskými mediami. Alebo si myslíte, ze v cirkvi ziadní zednári nie sú?
Uz len to, co tam píse na islam a moslimov je cistá utopia, Bergoglio je úplne naivný!
Islam je klamstvo, lez, Mohamed bol zlocinec a vrah, korán je jed!
Nik nedokázal tak dobre spracovat, co je islam, ako kopti:
http://koptisch.wordpress.com/.....rkampagne/
Der Koran: Betriebshandbuch zur völligen Vernichtung der Menschheit
http://koptisch.wordpress.com/.....enschheit/
David Hibsch
ano, ved predsa Jezis Kristus povedal jasne Mt 10 22:
A všetci vás budú nenávidieť pre moje meno. Ale kto vytrvá do konca, bude spasený.
A koho oslavujú zidia, moslimovia, masoniera – loze grand oriente: http://masonicpressagency.blog.....comes.html
Buenos Aires, Argentina. Grand Lodge of Argentina officially welcomed the election of Cardinal Jorge Bergoglio as the Pope of the Catholic Church and Sovereign of the Vatican. Argentinian Grand Master Angel Jorge Clavero considers that this appointment brought recognition to Argentine nation.
gayovia: http://www.dailymail.co.uk/new.....-year.html
http://www.advocate.com/year-r.....pe-francis
a kdeaké bozie dopustenia, nieco nie je v poriadku.
Velmi dobre to píse v liste knaz Lubomír Štula kard. Maradiagovi:
…Nepochybuji o tom, že ještě před několika desetiletími nebylo mezi Vaším a mým vyznáním víry žádných rozdílů a Vy to sám velice dobře víte. Ani od doby Vašeho mládí nedošlo k žádné a změně ani vývoji evangelia. Ideje které nyní hlásáte, nemají totiž svůj původ v evangeliu, ale pocházejí od úhlavních nepřátel církve, kteří se již před dvěma sty lety zapřisáhli, že trpělivou mravenčí prací budou krok za krokem infikovat kleriky katolické církve od samého začátku jejich duchovní formace, aby tak církev postupně opanovala taková mentalita, jakou nepřátelé církve a Boha potřebují. Katolická církev je totiž jedinou překážkou uskutečnění jejich velkého projektu jediného světového náboženství bez kléru a bez papežů a bez Ježíše Krista, Božího Syna, nového náboženství, jehož hlavou je nikoliv Bůh, ale sám člověk, který se svévolně osvobodil od všech pout Desatera a mravních zákonů. Podle toho, co hlásáte Vy i Váš přítel z Brazílie, dosáhli nepřátelé církve velkého úspěchu a mohli by být na nejlepší cestě ke konečnému vítězství, pokud by dokázali ovlivnit a podvést nejen církevní preláty, ale také samotného Boha.
Vážený pane kardinále, celý Váš kontinent, podobně jako i ten náš, stojí na pokraji katastrofy nikoliv proto, že by byl ještě málo liberální a málo pokrokový. Visí nad ním Damoklův meč právě proto, že se vydal na scestí pokroku a liberalismu, kterým ho infikovali Boží nepřátelé. Jak si můžete při vašem rozhledu myslet, že můžete pro společnost vykonat něco opravdu prospěšného tím, jestliže se tomuto modernismu a pokroku otevřete a zdeformujete podle něho Kristovo evangelium? Copak nevíte, že „lidská práva“ jsou vynálezem zednářů, který má zneškodnit evangelium? Vy si opravdu myslíte, že evangelium ztratilo svou Bohem zjevenou pravdu a musí se poučit od karbonářů? Co to vykládáte za nesmysly, že církev už nenásleduje evangelium a Krista, a musí si proto vzít na pomoc to, co vzešlo z materialistické a ateistické ideologie? Vy nechápete, že tím degradujete církev Boží na lidskou instituci, která má spoléhat na lidské síly? Vaše horování pro vnitrocírkevní rovnoprávnost je papouškování kréda zednářských vůdců francouzské revoluce. Jen se podívejte na zakladatele Vaší kongregace. Nebylo snad jeho kněžství i bez Vaší ideologie dokonalou službou lásky právě proto, že čerpalo sílu a inspiraci v tom, co vy nazýváte zcela laicky „kult v chrámě“? Pane kardinále, jako nástupce apoštolů držte se svého kopyta, zanechte politického utopismu a hlásejte čisté a praktické evangelium. My nepotřebujeme hledat nové horizonty, ty nám náš Pán a Spasitel vytyčil zcela jasně. My potřebujeme obnovenou víru, horlivost, modlitbu a oběti. Na vašem jihoamerickém území dávno před nástupem „pokroku“ a „liberalismu“ fungovaly příkladné a přímo záviděníhodné aplikace evangelia, které by mohly být dodnes zářným vzorem sociálního řádu pro celý svět. Kdo zničil tyto redukce i jezuitský řád? Hlasatelé pokroku a liberalismu, původci všech revolucí a válek moderní doby, u kterých byste chtěl hledat pravdu a řešení. A tito zednáři a karbonáři podle svého dlouhodobého plánu rafinovaným způsobem podkopali církev jen díky podobným prelátům, jako jste Vy, a mohou si nyní pochvalovat: „Svobodné zednářství, jak je chápeme, přemáhá katolickou Církev, protože ta se už udržuje při životě jen zapíráním celé své minulosti. Když papežové zaměřují kurs Petrovy lodi směrem k pokroku a úctě k jiným náboženstvím jakož i k vděčnému uznání lidských hodnot, nepokračují v díle svých předchůdců. Naopak podnikají rozhodující kroky směrem k nám. Zcela ponenáhlu od jednoho pokrokového papeže k druhému pokrokovému papeži se katolická Církev zařizuje podle našich ideálů…“
Nemyslete si, že jste objevili Ameriku. Vy i Váš dávný přítel z Brazílie jste sedli na lep Hadovi jako kdysi Eva a Adam a máte radost z toho, že Vám svět tleská. Komu však ve skutečnosti sloužíte? Dovoláváte se následování Krista, ale nepodobáte se mu v tom podstatném. Ženete se za popularitou a skutečně jí dosahujete. Jenže běda vám, jestliže vás lidé budou chválit. Stejným způsobem se chovali k falešným prorokům.
Kéž Vám svatá Matka Boží vyprosí hojnost betlémského světla, pokoru pastýřů a víru a moudrost svatých Mudrců, abyste našel jinou cestu vedoucí do pravé vlasti.
V Kristu oddaný
Lubomír Štula
Ad Luděk Rychteník: Ve španělském (původním ?) textu je použito slovo „la realidad“ (La realidad es más importante que la idea), tedy realita. Anglický překlad považuji již za notně výkladový a nepřesný, ne-li přímo svévolný.
Z textu mi nikterak nevyplývá, že by papež František řešil nějaký noetický problém, nebo spor mezi realismem a nominalismem.
Viz http://www.vatican.va/holy_fat.....ue_la_idea
Ad 17 – Ve španělské verzi exhortace (ke stažení z http://www.vatican.va/holy_fat.....dex_en.htm ) je užito výrazu “la realidad”. Jsou tam i jiné překlady (snad oficiální) – v německé verzi “Wirklichkeit” (skutečnost), francouzské “la réalité”, italské “la realtà”. Tady tedy problém mého pojednání nevidím.
Co mne však zmátlo, je Glaserův překlad nadpisu “Realita je přednější než idea“ komentovaných odstavců exhortace. Ve španělštině je “La realidad es más importante que la idea”. V anglické verzi je “important”, ve francouzské “plus importante », v německé « wichtiger”, italské “più importante”. Glaserův překlad je tedy myslím nesprávný; mou chybou bylo, že jsem se spolehl na jeho správnost a kriticky ho nezkoumal. Rozdíl mezi “přednější” a “důležitější” je významný. “Přednější” znamená či může znamenat, že něco je před něčím, dříve ať již časově nebo logicky. “Důležitější” je slovo, které pro pochopení jeho použití vyžaduje vědět s čím se co porovnává a v jakém ohledu. Je to dost nepřesný a relativní výraz.
Realita však není pro člověka důležitější než idea. Naše poznání sice čerpá ze smyslové skutečnosti, ale naše jednání vychází z úmyslu a cíle, což se obé vztahuje k ideji. Abychom činili dobré, musíme nejprve poznat, co je dobré, tedy znát zásady (ideje) správné morálky.
Pane Rychetníku,
jaké myslíte, že to jsou ty pastorační zkušenosti, co si Bergoglio z boffácké Jižní Ameriky přitáhl? Sanctissimum v kelímcích od kafe, trsání biskupů, okázalá modernistická pokora, žvanění o tom, že nevěří v katolického Boha? Che by měl asi z Buonasery radost, já jsem rozhodně hrubě zklamán anžto zůstávám katolíkem a čekám na oheň z nebe a velkou očistu.
Kardinálové vskutku vybírali podle profilu, který Bergoglio měl a čím byl profláknutý…
Již po rezignaci Benedikta XVI. (jehož ideu hermeneutiky kontinuity nesdílím) jsem poukazoval na to, že radikálně revoluční křídlo bude chtít v konkláve revanš vůči koncilovým konzervativcům a tak nám zvolila vskutku Velkého kormidelníka, který je zřejmě (z Božího dopuštění pochopitelně) instalován k dokončení kulturní revoluce a navození stavu, kdy vše již bude ztraceno. Na konci toho všeho zvítězí Neposkvrněné Srdce. Do té doby nezbývá, než odpor.
Luděk Rychetník:
Váš přispěvek je ukázkovým příkladem, že věroučné disputace s modernisty jsou nemožné a jen při nich ztracíme čas. Ona pružnost, mnohoznačnost a především svévole žonglovat s čímkoliv způsobem, bych nakonec dosáhl požadovaného výsledku, je příznačná. Pak stačí v závěru jen dodat, že kritik ÚV je především namyšlený hlupák, protože sbor kardinálu to je přece „rada moudrých“ a „rada neomylných soudruhů“ a je vymalováno. Ještě by to chtělo panu Kretschmerovi vystavit doklad, že byl právě vyloučen z Pionýra či SSM. Určitě by si ho dal zarámovat a byl na něj i patřičeně hrdý, neb kdo by vlastně chtěl být členem téhle modernisticko-marxistické strany, vlastně sekty? Tohle všechno už známe, máte pro nás něco nového? :-)
Pan Rychetník, mudrejsi nez kardinali existuju, a je nim Duch svaty, s ktorym zjavne dnes vacsina este nepocita. Darme ludske snazenie bez Bozieho pocinania
Mám také dotaz na autora a také nejsem sběhlý ve fil. pojmech, ale myslím si, že posuzovat Boha podle lidských úvah, co u něj bylo dříve a co později, nelze. Pokud se tvrdí, že idea předcházela stvoření věcí, tak pak ta idea se nutně odehrávala mimo námi vnímaný čas, kdy lidské pojmy „před“ a „po“ postrádají smysl. A navíc i po stvoření věcí platí o Bohu, že je, který je.
19 – Marcus: Pan Lubomír Štula myslím není kněz. Pokud vím, tak on k této dráze pouze směřoval. Když přišel komunistický převrat, tak jim v roce 1950 salesiáni řekli, ať raději odejdou do světa, že to bude asi trvat pár desetiletí, přičemž v něm mají působit, jakožto laici a otcové rodin. Není mi známo, že by byl knězem „podzemní církve“, ale mohu se mýlit.
ad Michal Semín 13: nečetl jsem „varování“ nějak systematicky, ale po dílčích znalostech se necítím být ten, kdo je jednoznačně odmítne nebo přijme. Doufám, že učitelský úřad církve se k tomu jednou vyjádří (nebo už vyjádřil ?). Pak nám nezbývá, než pokorně církevní vyjádření přijmout. Samozřejmě, že takto uvedená věta bez dalšího kontextu (který tento blud poněkud vysvětluje) je asi bludem. V této souvislosti mě napadá podstatně závažnější otázka, která s „varováním“ vůbec nesouvisí: Ježíš Kristus byl Bohočlověk, ale nevím, kde vedla ta pomyslná hranice v této tajemstvím obestřené pozemské existenci mezi Bohem a člověkem. Evidentně Ježíš měl stejné lidské pocity minimálně v oblasti vnímání bolesti, hladu a žízně, horka a chladu, mohl být třeba i nemocen (těmto pocitům se dobrovolně podvolil), lze jednoznačně vyloučit pocity, které se mohly i jen zdánlivě přibližovat hříchu, ale nevíme, kde vedla ta hranice v oblasti myšlení, a zda i v této oblasti lze připustit, že Ježíš dobrovolně přijal jisté lidské omezení? Promiňte moji laicky formulovanou otázku, ale prosím o odkaz, pokud existuje nějaká teologická úvaha na toto téma. K tomuto mě nutí Ježíšovo pro nás nepochopitelné: Bože můj, proč jsi mě opustil?
Ad 25 – Slovo „dříve“ nemusí mít pouze význam, že něco v čase bylo nebo stalo se dříve, než něco bylo, je či bude, ale i význam logického vztahu. Tak jsou premisy sylogismu dříve než jeho závěr, příčina dříve než její účinek, části dříve než celek. Bůh, ačkoliv v něm není času, je Stvořitelem světa a tak je dříve než jím stvořený svět. V tomto smyslu také ideje v Bohu, tedy jeho poznání možného tvora, který nějak napodobuje jeho bytnost (viz můj komentář zařazený zde pod č. 5), jsou před stvořením tvorů.
Srdečně všechny zdravím do Nového roku.
Mám 3 poznámky:
Ad 22. Velmi s Vámi pane Contras souhlasím, jen bych za Vaši poslední větu připojil slovo: „a modlitba“.
Ad 23. Třebaže pane Davide zcela chápu Vaše spravedlivé vzplanutí pro věc Boží, moc prosím.. Nenazývejte Katolickou Církev sektou, třebaže se tak teď jeví.. Církev je stále Kristovo Tělo, v současné době zbičované a na kříži, natolik zohavené, že je skutečně k nepoznání a k tomu ješčtě v poslední agónii.
Bude ještě hůř, ale stále to bude Kristovo Tělo – Církev.
Nemám vůbec v úmyslu se pouštět do nějaké duchaplné polemiky, ale jsem si zcela jist, že do Této Církve, my dva, stále patříme.
Ad 26. Pan Štula knězem skutečně není a pokud zrovna čte tento příspěvek, moc ho srdečně pozdravuji a povzbuzuji v jeho práci.
Především díky za zveřejnění P. Villi.
Díky, že se mohu s Vámi, se všemi, zapojit do diskuse…
Ať Vám Pán do Nového roku žehná… + J
29. +b. Jan:
Děkuji za napomenutí. Chápu, že mnohým zatrne, použiji-li pojem sekta, pro modernismem zcela prostoupenou část Církve. Strategické ode mě sice není, ale berte to jakožto moji prostořekost. Pojem sekta neužívám v pejorativním smyslu, ale spíše konstatuji skutečnost, že jde o skupinu, která si z věroučného pokladu Církve vybírá jen to, co se hodí, což pak implantuje do svých vlastních filozoficko-teologických konstrukcí. Sekta je tedy výrazem hereze. Možná, že se mýlím, ale skutečně se mi pro tuto skupinu nechce užívat pojmu Církev, stejně jako třeba vůči „odloučeným bratřím“. Jak říkám možná to není strategické, ale odvažuji se tvrdí, že to vyjadřuje současný stav.
Ad 30.
OK. Přeji všechno dobré… + J
Ad 12 a 14.
Ještě jednou díky za cenný komentář a poznámky, pana Kretschmera k exhortci papeže Františka a také za přímluvu pana Davida… (viz. Ad 14)
Přiznám se, že se sám v těch zmatených pojmech a myšlenkách.., těžko orientuji, je to opravdu únavné a přitom to potřebuji a budu potřebovat pro svou práci…
Jsou lidé, kteří exhortaci opravdu čtou a já bych rád uměl alespoň trochu lépe reagovat na jejich dotazy a reakce, v Duchu Tradice Církve…
Potřebuji, a znovu prosím, pokud Vám to čas a síly dovolí, o výklad článků 222-225, s nadpisem „Čas je nadřazen prostoru.“
Dále, alespoň něco z nadpisů: “ Dialog mezi vírou a rozumem, Ekumenický dialog, Vztahy ze židovstvím a Mezináboženský dialog.“
Pane Kretschmer, odpusťte prosím, že zde tak nedůstojně škemrám, naprosto chápu Vaše znechucení se exhortací zabívat… Nejsem si také jist, že je to pro ostatní čtenáře a učastníky diskuse, tak zajímavé téma… Pokud přece jen něco utrousíte.., bude mě to velmi těšit… Ať Vám Pán, do Nového roku i nadále žehná + J
Ad 31 – Ohledně bodů 222-225 má papež pravdu v tom, že je zpravidla důležitější se zaměřit na delší časový horizont než na kvantitu přítomného okamžiku nebo krátkodobého řešení. Filosoficky uvažováno čas a prostor jsou něco zcela jiného a není mezi nimi žádného přímého vztahu.
Papežovo vyjadřování je i zde velmi nepřesné. Tak budoucnost není účelová příčina, ale dosažení cíle se děje v budoucnosti.
Rozvíjení „plnosti své existence“ (v citátu z Guardiniho) je myšlenka, která jistě vyžaduje vyjasnění ve světle takových Ježíšových vět o pšeničném zrnu umírajícím v zemi (Jan 12,24) či o zapření sama sebe (Mat 16,24). Domnívám se, že dílo Romana Guardiniho by mělo být někým z tradičních katolíků, kdo je dobře zná, posouzeno, zda nemá v sobě (v některých jeho spisech)již nějaký náběh k modernismu.
Podobenství o koukolu není zvěstí o tom, že „zvítězí nad ním kvalita zrna, která se projeví časem“. Končí totiž oddělením koukolu určeného ke spálení a pšeničného zrna ke sklizni do stoly, tedy odkazem na poslední soud, tedy zásahem mimo spolužití koukolu a pšenice. Spíše by se tu hodilo odkázat na podobenství o kvasu (Mat 13,23), kde je přímý odkaz na potřebný čas, když Ježíš v něm říká: „až se všecko prokvasí“.
Moc díky panu Kretchmerovi… + J