Karel I. Šimek
V kazašské Astaně se každé tři roky koná Světový kongres tradičních náboženství. První ročník se uskutečnil v září 2003, další následovaly v září 2006, v červenci 2009 a zatím naposledy v letošním roce – na konci května 2012. Pořádání tohoto kongresu je v Kazachstánu vždy velkou událostí, nedílnou součástí jsou setkání náboženských představitelů s kazašskou politickou reprezentací v čele s prezidentem Nazarbajevem, předsedou parlamentu a dalšími vysokými představiteli země.
Mezi ústřední témata posledního kongresu dle oficiální verze programu patřila mimo jiné role náboženských vůdců v udržitelném rozvoji, tedy tématu úzce spjatém s environmentální problematikou, ekonomickým rozvojem, demografickou situací, neustále diskutovanými klimatickými změnami a podobně. V rámci tohoto tématu byla vzpomínána role různých náboženských vůdců v historii světa, jejich odkaz a inspirace. Následovala diskuse nad rolí náboženských vůdců v posilování porozumění mezi kulturami, jejich úkol spočívající v překonání rozdílů, které způsobují mezináboženské spory a rozpory. Závěrem debat na toto téma bylo vytyčení spolupráce náboženských vůdců jako faktoru pro dosažení udržitelného rozvoje.
Dalším ústředním tématem, které na výše popsané téma bezprostředně navázalo, byl vztah náboženství a multikulturalismu, resp. role náboženství v multikulturní společnosti. Výchozím bodem pro další diskusi v rámci kongresu byla teze, že multikulturalismus je politika zaměřená na podporu a zachování kulturní rozmanitosti v dané zemi i ve světě jako celku. Hlavní myšlenkou multikulturalismu je dále dle organizátorů a účastníků kongresu zajištění existence harmonické společnosti, prosazení všeobecné tolerance mezi lidmi a eliminace krize multikulturalismu, která je údajně hrozbou pro některé země, aktuálně především v Evropě. Úkol, který představitelé světových náboženství zde pro své vůdce vytyčili, spočívá ve vyvinutí maximálního úsilí pro zachování hodnot multikulturalismu.
Třetím tématem byl duchovní přínos žen v náboženství a výzvy současné společnosti v této oblasti. Východiskem pro toto téma byla teze, že současná žena je schopna obrovského přínosu pro duchovní a mravní vývoj společnosti a harmonizaci vztahů na veřejnosti, a to především aktivní účastí v různých oblastech veřejného života. Diskuse byla v tomto ohledu rozčleněna na podtémata obrazu ženy ve světových náboženstvích, rolí ženy ve společnosti a rodině, rolí žen v politice a obchodě, ženská práva a roli žen a ženských organizací v zajišťování mezikulturního a mezináboženského dialogu.
Posledním, čtvrtým z hlavních témat letošního kongresu, byl současný vztah náboženství a mládeže. V rámci tohoto tématu byla diskutována role mládeže jako indikátoru sociální reality v dané zemi, nebezpečí konzervativního či radikálního myšlení, odpovědnosti za zachování duchovní harmonie a vzájemného respektu mezi náboženstvími v budoucnu. Představitelé světových náboženství se shodli na tom, že je zapotřebí vést mladé lidi k rozpoznání univerzálních hodnot pramenících ze všech náboženství k dosažení vznešených cílů: hluboká úcta k jiným náboženským zásadám a tradicím a nalezení vlastních cest v životě s oproštěním se od konzervatismu a stagnace.
V rámci programu kongresu bylo uskutečněno také plenární zasedání na téma míru, smíření a harmonie, různá setkání a recepce, slavnostní ceremoniál a koncert, návštěva nově postavených komplexů a muzeí v Astaně a též společná modlitba.
Mezináboženské kongresy v Astaně jsou primárně zaměřeny na čtveřici významných náboženství: islám, křesťanství, judaismus a buddhismus. Přizváni jsou vždy však také zástupci dalších náboženských seskupení.
Mezi hlavní účastníky letošního kongresu patřili:
- generální sekretář světové ligy muslimů ze Saúdské Arábie s osmičlennou delegací)
- generální sekretář Asociace škol islámského práva (Írán, čtyřčlenná delegace)
- hlavní turecký muftí, předseda Pléna náboženských záležitostí Turecka (šestičlenná delegace)
- poradce krále Saúdské Arábie, generální sekretář Centra pro civilizační dialog SA (tříčlenná delegace)
- katarský ministr pro islám a náboženské záležitosti (osmičlenná delegace)
- zástupce Státní agentury pro islám a náboženské záležitosti Spojených arabských emirátů (dvoučlenná delegace)
- hlavní muftí, představený Prezidia duchovní správy muslimů Kazachstánu (šestnáctičlenná delegace)
- imám mešity Al-Farah v New Yorku
- profesor Mezinárodní muslimské univerzity v Pákistánu
- imám Centrální mešity v afghánském Kábulu s delegací
- generální sekretář Fóra arabské myšlenky ze Švýcarska s tříčlennou delegací
- rektor Univerzity muslimské kultury v Egyptě
- další představitelé islámu z Blízkého východu, Indie, Číny i odjinud
- Kirill – patriarcha Mosky a celého Ruska (s osmatřicetičlennou delegací)
- Kardinál Giovanni Lajolo – předseda Papežské komise pro stát Vatikán, prezident Úřadu guvernéra (s desetičlennou delegací biskupů, apoštolskými nuncii, profesory teologie apod.)
- Martin Younge – Generální sekretář Světové federace luteránú (Švýcarsko, šestičlenná delegace)
- Nicholas Banes – biskup Bradfordu, zástupce Anglikánské církve (pětičlenná delegace)
- dále například dva zástupci pravoslavného synodu v České republice a na Slovensku
- další zástupci křesťanských společenství z celého světa včetně Izraele, USA, kavkazských zemí, Evropy atp.
- Yona Metzger – nejvyšší rabín Aškenázů v Izraeli (pětičlenná delegace)
- Shlomo Amar – nejvyšší rabín Sefardů v Izraeli (šestičlenná delegace)
- delegace rabínů z Kazachstánu
- představitel Asociace buddhistů Číny (desetičlenná delegace)
- představitel Mezinárodní unie buddhistů z Mongolska
- vedoucí osobnosti buddhistických univerzit z Mongolska a Thajska
- zakladatel hinduistické organizace Umění žít (šestičlenná delegace)
- ředitel Aškardamského centra pro aplikovaný výzkum na poli sociální harmonie (Indie)
- ředitel Institutu pro výzkum indologie a mezinárodní dialog (Indie, pětičlenná delegace)
- prezident Světového kongresu kulturního dědictví Zarathuštry (Indie, pětičlenná delegace)
Mezi čestnými hosty bylo mnoho představitelů organizací s národní i mezinárodní působností z celého světa, opět s významným zastoupením delegátů z muslimských zemí. Za pozornost stojí především sedmičlenná delegace UNESCO, zástupci užšího vedení OSN, zástupce Ligy arabských zemí, pětičlenná delegace Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, zástupci islámských obcí v Evropě, bývalí vedoucí představitelé Kanady, Španělska, Rakouska a řada dalších.
Podívejme se nyní na kulisy tohoto velkého představení.
Astana, dříve Akmolinsk či Akmola („bílý hrob“), za sovětské éry též Celinograd, byla v minulosti nepříliš významným městem uprostřed kazašských pustin, vzdáleným více než 1.200 km od tradiční kazašské metropole Almaty (Alma-Ata). To trvalo do doby, než si jej v roce 1997 ustanovil za nové hlavní město prezidet Kazachstánu Nursultan Abiševič Nazarbajev. Tento svého času dělník karagandského metalurgického koncernu, později tajemník komunistického svazu mládeže Kazachstánu, poslanec Nejvyššího sovětu SSSR a nakonec první tajemník Nejvyššího sovětu Kazachstánu, byl v roce 1990 zvolen do funkce prezidenta Kazašské SSR, načež v roce 1991 spolu s ostatními státy bývalého Sovětského svazu vyhlásil nezávislost. Od té doby vládne v zemi tvrdou rukou, buduje kult osobnosti, hraje až překvapivě vysokou hru (díky strategické poloze své země, zásobám ropy a dalším faktorům) na geopolitickém poli a v neposlední řadě vešel ve známost svým megalomanským projektem výstavby nového hlavního města, které má od začátku ambice stát se centrem mezinárodního významu.
Město má nyní kolem 800 tisíc obyvatel, jejichž počet neustále rychle roste. Název Astana znamená kazašsky „hlavní město“. Stará komunistická architektura je odstraňována a nahrazována novou, dochází k rozvoji průmyslu, vyrostlo zde významné mezinárodní letiště a podobně.
Nyní dvaasedmdesátiletý Nazarbajev sám za éry SSSR zastával ateistické názory, později se začal odvolávat na své muslimské kořeny, podnikl pouť do Mekky a podporoval obnovu mešit na různých místech země. Okolo jeho rodiny se vždy šířily různé fámy a spekulace, z nichž se mnohé nakonec potvrdily (např. nemanželský syn, kterého má s Miss Kazachstánu 1999). Spekuluje se, že by se Nazarbajevovým nástupcem mohla stát jeho nejstarší dcera Dariga. Jisté je, že prostřednictvím státní ropné společnosti, kterou plně ovládá, financuje své rozsáhlé stavební aktivity a další iniciativy.
Architektonický a urbanistický koncept Astany, počínaje půdorysem města, při bližším pohledu vyvolává řadu otazníků. Vlastně nejen architektonický – mnozí upozorňují na jméno města jako anagram výrazu Satana (rusky Satan), nadměrný výskyt „šestek“ v informacích, zprávách a analýzách z Kazachstánu, či na další symboliku podobného charakteru. Věrohodnost důkazů tohoto typu nechť si každý posoudí sám. Vrátíme-li se však k samotné architektuře, navíc v kontextu všeho, co bylo popsáno výše, nacházíme zde poměrně jasnou synkretistickou či, chcete-li, okultní vizi. Symbolika obsažená v architektonickém členění kazašského hlavního města, jakož i v jeho jednotlivých stavbách, je orientována na nejstarší náboženské systémy lidstva: kult Slunce, starověký polyteismus, v novějším podání pak nejrůznější „posvátné principy“ v duchu svobodných zednářů.
Budovou, kde se uskutečňuje program mezináboženské konference, je Pyramida míru a souladu od světoznámého britského architekta Lorda Normana Fostera. Úlohou (či spíše zasvěcením) budovy je spojení všech náboženství světa. Pyramida je vysoká 62 metrů, její základna je též 62 x 62 metrů. Samotná symbolika pyramidy, představující mysteria starých civilizací, vypovídá mnohé. Uvnitř se nacházejí symbolické „ubytovny“ pro všechna významná světová náboženství. Dále je v pyramidě a jejím podzemí situován operní sál s 1500 sedadly, Muzeum národní kultury, nová Univerzita civilizace, knihovna a další instituce.
V suterénu je koncertní sál, kde jsou baveny masy lidí. Na stropě nad tímto temným prostorem je velký symbol slunce. O patro výše je konferenční sál, kde se scházejí představitelé světových náboženství jednající o tom, jak všechna tato náboženství sjednotit. Symbol slunce uprostřed tohoto sálu se nachází přímo nad symbolem slunce v sále koncertním. Tuto symboliku lze chápat jako růst vzhůru směrem k osvícení. Bavící se lůza zůstává v temnotě materiálního světa, zatímco duchovní vůdci rokují nad cestou ke světlu.
Nejvyšší stupeň pyramidy je prosvícený ze všeho nejvíc, doslova se koupe ve slunečním svitu. Obrazy holubic na sklech oken symbolizují mír vzniklý spojením všech vlád a náboženství světa. Vrchol pyramidy tak naplňuje symboliku celosvětového vítězství osvícených – „sluneční božstvo“ jim vysílá vstříc své paprsky.
Rozdělení pyramidy připomíná Pythagorovu vizi světa. Pythagoras rozděloval vesmír do tří částí, které nazýval Nižší svět, Vrchní svět a Nejvyšší svět. Nejvyšší svět je duchovního charakteru – subtilní, delikátní, jemný, vzájemně se prostupující esence prolínající se do všech věcí, tudíž skutečná plocha nadřazeného božství sama v sobě. Toto božství je všudypřítomné, všudyplatné, všudypotentní a vševědoucí. Oba nižší světy existují uvnitř, v rámci povahy této nejvyšší sféry.
Vrchní svět je domovem nesmrtelných, rovněž příbytkem archetypů, svou povahou se nepodílí na materiální zemitosti částí Nižšího světa, pouze na ně vrhá stín. Třetí, Nižší svět, je domovem těch stvoření, která jsou vázána na materiální substance nebo se účastní prací s materiálními substancemi. Proto je sféra domovem lidstva, z něhož je některým nejschopnějším umožněno povznést se nad svou sféru osvíceným rozumem. Z tohoto rozdělení světa vycházejí mnohé pozdější esoterické nauky. Dalším monumentem v Astaně je věž Bayterek.
Tato stavba byla též navržena architektem Fosterem. Ztvárňuje lidový příběh o mýtickém stromu života a magickém zrození štěstí. Pták jménem Samruk snesl své vejce do vidlice větví topolu. Vejce – zlatý globus na vrcholu monumentu – opět reprezentuje Slunce, nejvyšší božství. „Strom života“ představuje cesty – tepny, kterými proudí duch, opouští materiální svět a spojuje se se světem bohů.
Z věže je úchvatný výhled na rostoucí metropoli. Zároveň jsou zde umístěny dvě zajímavosti. První je pestrou symbolikou zdobený pozlacený podstavec s otiskem ruky prezidenta Nazarbajeva (taky pozlaceným). Druhou je glóbus obklopený destičkami, které jsou podepsané představiteli sedmnácti světových náboženství.
Podívejme se nyní, jakou symboliku nám Bayterek vytvoří spolu se dvěma mrakodrapy – obelisky – stojícími o kus dál v centrální linii města.
Jsou to Boaz a Jachin, měděné sloupy (všimněte si jejich barvy) Šalamounova chrámu, které patří k základní symbolice svobodných zednářů.
Prezidentský palác Orda Ak je umístěn na konci ceremoniální cesty, která je osou středu města a začíná u věže Bayterek. Mohutná kupole na střeše paláce reprezentuje ženský princip oproti falickému symbolu věže Bayterek – mužskému principu. Obklad budovy byl zhotoven z 20-40 cm tlustého italského mramoru. Výška budovy je 80 metrů, uvnitř jsou haly vybudované z mramoru a žuly, mramorový sál pro schůzky a oficiální návštěvy zástupců zahraničních zemí a zlatý sál pro soukromá jednání a diskuse mezi hlavou státu a představiteli jiných zemí.
Jednou z nejvýznamnějších staveb v Astaně je centrum Chan Šatyry, 150 metrů vysoký stan (též navržený Normanem Fosterem). Pod obřím stanem se na ploše deseti fotbalových stadionů rozkládá park velikosti normálního městského parku, obchodní centrum, zábavní centrum s náměstími a dlážděnými ulicemi, umělá řeka, po které plují lodičky, množství obchodů, minigolfové hřiště a umělá krytá pláž. Tazatelům po ústřední myšlence této stavby se dostalo odpovědi, že by stavba měla být jakýmsi svatostánkem Astany na způsob Šalamounova chrámu.
V současné době je rozestavěna řada dalších velkolepých budov v Astaně. Některé projekty jsou stále ještě na papíře, nicméně prezident Nazarbajev by chtěl mít centrum města do roku 2030 hotové. Kromě mnoha výškových budov, muzeí a památníků patří mezi často zmiňované budovy též Islámské centrum, které bylo postaveno v roce 2005 a bylo sponzorováno emírem Kataru. Skládá se z mešity, medresy a knihovny. Mešita má 4 minarety (každý 63 metrů vysoký) a má kapacitu 5000 osob.
Na otázku, zda se v případě konceptu hlavního města Astany jedná, jak tvrdí jedni, pouze o realizaci megalomanských plánů despotického prezidenta, který se zhlédl v historii a symbolice starých civilizací, myšlenkách svobodných zednářů a současných synkretiků a která má přes bohaté finanční zázemí spíše lokální význam; nebo zda se skutečně jedná o probouzející se centrum nového světového řádu, jak tvrdí a dokládají jiní, si odpovězte sami. Jestliže se vrátíme na začátek článku, tedy k tématu mezináboženské konference, netřeba čtenářům těchto stránek složitě vysvětlovat, jaká nebezpečí z přitakávání Svatého stolce tomuto podniku pro Církev vyplývají.
Na závěr ještě několik obrázků.
Aktuálně >
Výborný text! Miluji konspirační literaturu, která nepřekročí práh jurodivosti.
to už není konspirace, tady se věci uvádějí do praxe
Výtečný článek.
Opravdu skvělý článek!
Neměl jsem o ničem takovém tušení.
Je to skvěle vypointované, profesionálně sestavené, přitom to není manipulativní či paranoidní. Bravo!
Více takových.
Text je to skutečně brilantní.
apropo, v té pyramidě musí mít Halík minimálně pronajatou garsonku :)
Ona ta Astana je skoro přesně uprostřed Eurasie, když se na to podíváte.
Já projektu nesmírně fandím a mám několik otázek:
1. Připravuje se už pro tento projekt reforma reformy Katechismu katolické církve bl. Jana Pavla II.?
2. Nebylo by vhodné přesunout sem další setkání Assisi V.?
3. Podobně si myslím, nenašly by se prostředku na zdejší výstav Blobu zvěčnělého Kaplického?
4. Nemohl by se nějaký schopný vyvolávač duchů zemřelých zdvořile optat pana presidenta Havla, zda by nebylo možné zde pořádat další ročníky Fora?
5. Byli přítomni i Jižní baptisté?
6. Budu se muset po židovském a muslimském způsobu nechat obřezat, nebo to budu moci ponechat zatím otevřené a vyčkat, až co udělá otec kardinál Lajola? Radši bych počkal, ale bránit se nebudu.
někde u Haifi se buduje něco podobného
Zrovna čtu, že v Praze taky. Zřejmě to už nějaký vyvolávač konsultoval: http://www.prvnizpravy.cz/zpra.....emokracie/ Já právě myslel – všechno to přesunout do kazašské stepi?
Svatý otec taky dostal maličkou pyramidu.
http://www.youtube.com/watch?f.....YheR37Gyhg
To je milé, třeba mu tam chystají i letní sídlo.
Google má dobře cenzurovaný pohyb po objektu. Chtěl jsem se tam „projít“ a fotky se jim tam cukají na jednom místě (pro méně znalé obsluhovače mapy – oranžového panáčka u ovládání mapy přesuňte na místo v mapě, které se vám po onom přesunu ukáže jako modré).
http://goo.gl/maps/KooR6
Pěkný článek a díky za něj Karlovi. O Astaně jsem poprvé četl na Zvědavci asi před čtyřmi lety. Sám si kladu otázku zda jde skutečně o megalomanství jednoho muže, nebo je to skutečně přípravný proces větší skupiny světových elitářů na onu globální vládu (Astana – politicko-duchovní centrum). Užívaná symbolika by tomu napovídala. Navíc, čím jsou představitelé náboženských systému, včetně zástupců jediné pravé Katolické církve, motivováni jezdit do tohoto města na kongresy? Pořád mi z toho jaksi vyčuhuje, že skutečně existuje určitý plán a vůle skrze náboženský synkretický ekumenismus stvořit „novou církev“, tzv. říšskou církev. Projekt „říšské církve“, kterážto posvěcuje vládu mocných, však není tak úplně nový. Spor mezi mocí duchovní a světskou se přeci vedl i na západě velmi dlouhou (boj o investituru), přičemž se vlastně nikdy tak úplně nevyřešil, a to ani „wormským konkordátem“. Ovšem jestli někdo dokonale naplnil tuhle vizi říšské a posléze národní církve (německé církve), byl na západě Luther. Na východě z toho nevylezli nikdy (cesaropapismus) a dodnes jsou hranice mezi politickou mocí a vírou značně nejasné či se přímo kryjí. V podstatě jde o stále se vracející pohanskou mentalitu. I kmenoví šamani mezi Germány či Slovany měli především „posvěcovat“ rozhodnutí kmenového vůdce a stařešinů rodu. Primární tedy není Bůh, ale pouze člověk, kterému má vše sloužit, a to i sám Bůh. Teď vlastně chápu, proč tam ti modernisté tak rádi jezdí. :-) Modernisté Boha považují za svého slouhu, který jim má vždy bez reptání posvětit jejich vlastní poblázněné nápady. Má to vlastně logiku (vrána k vráně sedá).
tady se chystá složení veškeré moci do jedněch rukou
http://mariapro.cz/2012/08/ant.....ast-prvni/
Děkuji za odkaz na mariapro. Nevěděl jsem, že tak výtečný web existuje.
Autorům Mariapro nelze upřít spoustu energie a snahy o nalezení pravdy. Na druhou stranu je tam natolik otřesné množství pravopisných a stylistických chyb, že to celou tradičně katolickou obec poněkud diskredituje.
Osobně mi moc nesedí ani ty mírně paranoidní úlety.
13. Pan Hibsch je monarchista a monarchie skutečně asi vždy tíhly k tomu, aby si duchovní moc ochočovaly. Asi největším motorem k tomu byla dědičnost monarchů. Prostě monarcha (jeho rod) pevně seděl v křesle, zatímco duchovní moc byla dědičně nejistá. Sice bylo učení i církve o dvou mečích, ale uvažme, co se jen papežové natrápili s takovými Hohenštaufy. No a pak ten vnuk sv. Ludvíka IX. nepřímo papeže zabil. Proto můj názor je opačný. Světská moc musí být podřízena moci duchovní. A možné to je jen u církve, protože jakákoliv jiná náboženství jsou lživá a byla tu lež proti lži. To, že i církev by někdy tendovala k jakési korupci a prospěchářství, by mě netrápilo příliš. Nakonec rozhoduje pánbíček, nic lepšího než církev na zemi možné není a zodpovědnost prelátů je jejich, ne moje.
Pokud se týká Kazachů: Pan Hibsch použil spojku nebo, a protože on je ještě klasikem, použil ji správně ve vylučovacím slova smyslu. Modernisti ji destruktivně užívají společně i ve smyslu slučovacím. A já bych tu tedy užil „a“: je to megalomanský projekt lotra upsaného ďáblu (stejně třeba i pan Gates se svou „filantropií“) A SOUČASNĚ je to „elitami“ přípravování nového náboženství.
A pokorně přiznávám, že i já jsem to znal ze Zvědavce.
Felixi, jste si jistý, že jste si komentář pana Hibshe přečetl pozorně a bez předpojatosti?
16. A nebylo by mnohem lepší napsat správcům, než to ventilovat na ISJ? Přesně dle hesla „Jste-li nespokojeni, řekněte to nám, jste-li spokojeni, křičte to do světa.“?
Felix: Nemyslí si, že monarchie tíhly více k ochočování Církve, než republiky, z hlediska svých politických principů. Ano, byli zde obskurní postavy, jako byl Fridrich II. Hohenštauf, Filip Sličný či např. náš Josef II., ale byli zde i lidé jako byl, sv. Václav, sv. Jindřich II. Primus, sv. Eduardus – rex Anglorum, sv. Ludvík IX., Karel I. (IV) – proces jeho blahořečení stále leží v Římě či bl. Karel I. Habsburský. Učení o dvou mečích je myslím dobře pracovaná systémová záležitost ve smyslu, jaký má být poměr mezi Církví a státem. My ovšem víme z praxe, že sebelepší systém nemůže fungovat bez akceptace Pravdy (představiteli státu i lidu) a vůle ji uplatňovat v řádném životě státu. Takový Salazar byl prezidentem, byť přesvědčením byl monarchistou, prezidentem byl také García Moreno, Franco nebo Engelbert Dollfuss. Všichni jmenovaní zcela určitě hájili v politickém životě státu principy, kterými naopak pohrdli lidé, jako císař Fridrich II. Honenštauf a výše jmenovaní. Monarchie je ovšem, jakožto systém vlády, pravdivější, neboť se otevřeně dovolává objektivně platných principů spoluúčasti na vládě Boží, tedy na vládě Krista Krále. To jistě nevylučuje osobně špatné monarchy, kteří vladařskou moc spíše zneužívali, než užívali ve prospěch Boha a poddaných (většina dnes existujících západních monarchií je zneužitím moci). Samozřejmě mě nikterak nezajímají arabské či asijské monarchie (tady jde téměř vždy o oligarchii kombinovanou tyranii, což pramení již duchovně-kulturního prostoru těchto zemí). Systém republiky je z povahy věci samé vadný již tím, že otázku moci subjektivizuje. Z principu odděluje nositele moci od vyšší odpovědnosti vůči Bohu, protože republice nejde o objektivní princip, ale o lidovládu. Je jedno, jestli ve volbě prezidenta lid prezentují politici či lid sám v přímé volbě. Výhodou volby prezidenta politiky je pouze v tom, že okruh volitelů je užší a tak je menší šance, že se prezidentem stane Micky Mouse. Dobří prezidenti mohou být jen subjektivně dobří, což jim ze srdce přeji. Mohou být dobří jen v osobní rovině, pokud sami uznávají objektivně platné vyšší principy vlády, řekněme, že jde o jejich osobní „dobrou vůli“. Jenže z principu republikánského způsobu vlády a politické struktury republiky jsou závislí na libovůli lidu, tudíž si musí udržovat jeho přízeň, a to i tehdy když je lid plně kontrolován např. mediokracií a ekonomickými oligarchy. To je případ nadcházející prezidentské volby v naší zemi. Myslím, že pokud bude zvolen prezidentem subjektivně dobrý prezident (třeba pan Karas nebo pan Jakl – tyhle osobně vnímá velmi pozitivně), který rozumí tomu, v čem tkví podstata politické moci, tak půjde o zázrak. Já sám se musím dnes již hodně přesvědčovat, že se volby skutečně nefalšují, když určitým mocným teče do bot a nevyšly by jim jejich kalkuly. Právě z výše uvedených důvodů si představitelé MONOSu dokážou vážit i některých prezidentů na oné osobní rovině (třeba Václava Klause), to však nesouvisí s principy monarchického vládnutí, které považujeme za objektivně správné a pravdivé. Pokud jde o Církev, tak ta je od oné poslední pastorační synody ve Vatikánu (II. vatikánský koncil) zpolitizovaná více, než byla kdykoliv v minulosti. Je to horší právě proto, že ona politizace jde zevnitř (viz Halík – katolický politický aktivista). Do samotné Církve se dostala ona pohanská mentalita, kterou prezentuje modernismus a tak není divu, že současní hierarchové mluví více o politice (zaměňují Boží království za světový mír) než o pravdách víry či autenticitě katolické víry v Církvi.
Musím pogratulovat Karlovi za pěkný článek,jen tak dál.
Všem děkuji za komentáře a za uznání. Zmiňovaný článek na Zvědavci samozřejmě znám (půjčil jsem si z něj i několik formulací) – vychází ze zdroje, ze kterého jsem, opět z menší části, čerpal i já (Vigilant Citizen). Dalšími zdroji jsou webové stránky popisované konference, několik článků v ruských periodikách, Wikipedie (s ověřením v jiných encyklopediích) a něco málo i z té mojí hlavy :-)
Pro doplnění – kdyby se vyskytla námitka, že Kazachstán má i slunce na vlajce (prezident je s oblibou focen – jakoby náhodou – s hlavou přímo před vlajkou, aby mu ty paprsky hlavu lemovaly), tak to je mi samozřejmě známo. Když se však podíváte, nakolik je ta symbolika v Astaně komplexní a kam je dotažená, není možné to svádět pouze na strátní symboly a tradice.
Karle: Mě by zajímalo, jak mají v Astaně řešenu bezpečnost. Rád bych viděl po zem :-). Myslím si totiž, že globální vláda může vypuknout až v čase vysoké poptávky po takové vládě. Zatím je vůči ní spíše odpor, přičemž se nůžky mezi chtěním mocných a ovládanými rozevírají. Nejdříve je třeba rozložit stávající systém a vylidnit planetu na tzv. rozumnou míru pro elitáře. Takže předpokládám, že to chtějí vést k určité ovládané apokalypse, která tuto poptávku následně vyvolá. Samozřejmě jsou to jen lidé. Vždyť i oni sedí se staženými kalhotami na WC alespoň jednou denně :-), takže jejich moc nepřeceňuji, protože z Božího pohledu je vskutku k smíchu. :-D
20. Pane Hibschi, Vy se mě nazlobíte: celý Váš příspěvek srovnává republiku a monarchii. Proč to srovnáváte? Přece je jasné, že republika je dílo ďáblovo, kdežto monarchie má jen vady. To o presidentech (a Karasovi) je také jasné, přece se o tom nepřu. Můj komentář se s vaším úplně míjí.
22. Ale víte, co mě zaujalo daleko víc, než Váš článek? To dodatečné video. To je síla!!! Maximálně zajímavé, příznačné a podstatné. Hovoří o všem.
Felix: Asi máte pravdu, neměl jsme to adresovat Vám, zřejmě jsme podlehl pokušení některé veci poněkud osvětlit i ostatním zde příchozím, omlouvám se.
Máte na mysli video darování pyramidy Benediktu XVI.? Jestliže ano, tak mě osobně to nepřekvapuje, protože Církve je dnes politická, byť tak nesmí vypadat (Jimm Hacker), od časů kdy veřejně deklarovala své přizpůsobování se tomuto světu, přeloženo „rozhodli jsme se Církev poněkud zpohanštět“.
Felix: Asi máte pravdu, neměl jsem to adresovat Vám, zřejmě jsem podlehl pokušení některé věci poněkud osvětlit i ostatním zde příchozím, omlouvám se.
Máte na mysli video darování pyramidy Benediktu XVI.? Jestliže ano, tak mě osobně to nepřekvapuje, protože Církve je dnes politická, byť tak nesmí vypadat (Jimm Hacker), od časů kdy veřejně deklarovala své přizpůsobování se tomuto světu, přeloženo “rozhodli jsme se Církev poněkud zpohanštět”.
Je to sic otázka na p. Karla, ale s dovolením se pokusím reagovat na p.Davida 23.
Ono dnes není těžké vyvolat světovou nestabilitu(válečný konflikt,hmotná krize) a poté nabídnout řešení stability díky pekelným mocnostem se kterým talmud už dlouhodobě spolupracuje a nejen talmud.
Josef: Já vím, těžké to není. Jenže kdo skutečně rozhoduje o životě a smrti? V případě smrti je to zároveň o spáse dané duše, protože čas smrti člověka je zároveň časem absolutního verdiktu o věčnosti jeho duše i jeho samotného na věky (nebe či peklo). Myslím, že onu snahu elit o apokalyptický děj silně omezuje sám Bůh (my na tom můžeme mít podil vlastní obětí, kajícností a modlitbou), protože oni nemohu vše, může jim být pouze „dovoleno“. A může být „dovoleno či připuštěno“ zase jen proto, že Bůh sleduje věci, kterých lidé sami nedohlédnou (právě proto je počínání elit vlastně směšným bojem s Tvůrcem, kterému sami vděčí za svou existenci – vždy naplní jen to, co On sám dopustí). Dovoleno jim bude až tehdy, když to Bůh sám připustí, ať již jako trest či očistný oheň, aby byly zachráněny alepoň některé duše.
Josef: A to nás opět vrací k lidem jako byl sv. Růžena z Limy. Její časy byly normálnější, na rozdíl od těch našich, právě proto, jaká byla ona. Všechno utrpení, které prožívala či sama přijala obětovala jako zodostiučinění za hříchy svých současníků a zřejmě i budoucích generací. Tím měla podíl na změnách ve světě. Šla na to zevnitř a jsem přesvědčen, že i díky ní spousta vládců její doby našla sílu a odvahu vzdorovat pokušením a nepodlehnout různým osvícencům a různým lobby, které se vždy snažily otočit kormidlem od křesťanské civilizace zpět k temnému pohanství. V tom je význam svatých. Nepřátelé Krista ovšem pochopili, možná lépe než mnozí katolíci, že aby dosahovali relativních vítězství (poraženi jsou dávno), musí Církev napadnout zevnitř a zfalšovat víru, která pak odvede katolíky od oběti, a tím od samotného Krista. Proto ten II. vatikánský koncil, že? :-)
25. Ano, to video. Ale myslím si naopak, že církev z politiky úplně vycouvala, stala se pouhým přítakávačem všech vládců. To není politika. Oni chápou opak jako stav, kdy by byli voleni, kdyby měli úřady. A třetí – tu pravou cestu – tj. že by zásadně ovlivňovali výběr vládců, záměrně nezmiňují, nechtějí vidět. A tak kupř. církev v tzv. ČR představuje na občanském poli směšné psedokatolické trio Nečas + Kalousek + Schwarzenberg. Za přitakávání.
28. Takže za významné považuji Vaše slovo o směšnosti dotyčných. Třeba každý pohled na některého bruselského samozvance mě opravdu rozesmívá – tak i třeba Roithová – je k smíchu ještě dřív, než vypustí nějaké moudro.
Felix: Myslím, že Církev z politiky nevycouvala, ona jí pouze politika či spíše politikaření zbylo. Co totiž zbývá prelátům když ustoupí od katolické víry? Jen duch světa, kde hraje prim ekonomika a politika. Kdysi Církev do politického života vstupovala s tím, co jí bylo vlastní. Byla tehdy ještě hlasem Ježíše Krista a z jeho autority požadovala, aby se všichni kdo aktivně působí v politice prosazovali práva Boží na tento svět. Dneska působí přímo směšně, když se najde občas politik, který na tuto notu uhodí, přičemž je umlčen samotnou Církví (konkrétními hierarchy) a napaden, že je katolickým extrémistou, který zastydl kdesi v 19. století (viz. Halík, Putna, Jandourek atd.). Ono přitákávaní Církve globalistům, zeleným teroristům, kdy sama žije z dotací různých zednářských lobby je pouze výrazem dobrovolného zotročení Církve světem. Jenže ono to přichází zevnitř, což činí situaci přirozeně neřešitelnou (nadpřirozeným a mimořádným zásahům nelze klást žádné meze). Co brání např. papeži či biskupům, tomu udělat přítrž? Jen falešné lidské ohledy, strach že nás zbyde jen hrstka. A co má být, nebyl snad král David sám před Goliášem? Inu chybí jim víra a tím i vše ostatní.
Ad. 20.
Franco nebyl žádným presidentem, ale byl El Caudillo. Co jej podrazilo, byl paradoxně jeho tzv. legitimismus, který jej vedl k předání moci havlistickému Juanu Carlosovi I. Kromě Lichtenštejnského knížete mi není znám panovník, který by současnosti byl alternativou k současnému marasmu. Rozhodně jím není ani Lothringen, ani nešťastná postava Ludvíka XX., který je velmistrem ekumenické sektičky Řád sv. Lazara.
Šlechta předvedla něco podobného, jako preláti na koncilu – vlastní sebedestrukci. Pracovali na tom dlouho a pilně jako včeličky po celá staletí, nejprve absolutistickou zhovadilostí a pak přilnutím k zednářským idejím.
Karták: Ale vždyť já se s Vámi nepřu. Oba víme o čem mluvím. Mluvím o principech. A že je realita jíná? Inu je, je dokoce jiná v pravé Kristově církvi, jenže kvůli tomu nezačnu milovat republikánské zřízení. :-)
32: Je trochu někdy nejasnosti v pojmech – monarchie, kde „všechna moc“ kromě recepcí panovníka „vychází z lidu“ je lépe považovat za republiky de facto, ne za monarchie. To, že se považují za monarchie, dělá mnoho zmatků. I tu dobrou zmínku o tom legitimismu toto vysvětluje.
Felix: Souhlas. Juan Carlos je prezidentem, kterému jde zřejmě více o své elitářské přátelé z Bilderbergu než o katolické principy vlády a Boha. Proto si jeho předchůdce Franko zaslouží větší úcty než on. Vše nasvědčuje tomu, že Carlos zradil Kristovu víru a kdyby nebyla sama Církev ve stavu apostaze, zřejmě by ho exkomunikovali i s královnou Sofií a papež by prohlásil španělský trůn za uprázdněný, jak to kdysi udělal papež Pius V. v případě anglické královny Alžběty Tudorovny. Jenže současný „konzervativní“ papež jim nadále podává eucharistického Krista do upatlaných rukou. Kniže z Liechtensteinu se taky drží jen proto, že je to malá země avšak s bohatým kapitálem, tudíž mají jakýsi vliv. Je absurní, že kdyby se kníže měl opírat o vlastní politiky, tak už je ze země venku. Ti by totiž bez potíží přijali registorvané partnerství i potraty. Vlastně mu v této chvíli nezbývá než sázet na selský rozum poddaných, proto ta referenda. Lehké to nemá, ale i on sám podléhá jistým omylům, kterých by se měl zbavit. Jenže opět je zde ona Církev ekumenická (viz Ludvík XX.), která svým vlastním příkladem uvádí ve zmatek všechny, protože kopíruje skrze mnohé biskupy a kněze liberálně relativistického ducha. Copak se lze o takovou Církev vůbec opřít?
Převzal EUPortál:
http://euportal.parlamentnilis.....hanku.aspx
Co sa tyka monarchie, myslim, ze ide o princip. Nie o to, ci je realne dnes ustanovit katolicku monarchiu (naozaj nie je), ci mame moznych vhodnych panovnikov (nie nemame).
Ale o princip. Na urovni narodnych statov je tradicna monarchia naozaj najracionalnejsie usporiadanie.
A nehovorim o absolutistickej monarchii, ale o tradicnej katolickej, kde je moc panovnika obmedzena tradiciou, a nabozenstvom, kde lud ma siroku autonomiu (silne a pomerne nezavisle a svojbytne regiony, stavy, cechy, obce, siroke rodiny, nezavisla a slobodna Cirkev a jej institucie, atd).
To znamena, ze v istom zmysle ma tradicne katolicky kral mensiu moc nez nas dnesny parlament, a menej zasahuje do zivota poddanych a ich slobod.
Kral je brzdou oligarchizacie, v ktoru sa vacsinou zvrhne kazda demokracia na narodnej urovni. Takisto vytvara rodinny typ vlady, kde kral je ako stary otec, on a jeho rodina su symbolom kontinuity, tradicie, povinnosti, vlasti i ochrany Cirkvi.
Predavanie tronu v ramci rodiny je tiez dobre pre krajinu z toho dovodu, ze kral preto nerozmysla v obmedzenom horizonte 4-5 rokov, ako demokraticky politici, ktori csto myslia len ako za tych par rokov najviac zbohatnut. Kral odovzdava krajinu svojmu synovi, ci synovcovi, nema zaujem ju za par rokov vytunelovat.
Vsimnite si dnesnu situaciu v Europe, kam ju dostali prave tieto nedoriesene negativa demokracie. Dlhy vsetkych statov dosiahli uz neudrzatelnu hranicu, a pritom nebola ani vojna, ci prirodna katastrofa, co by to zadlzenie sposobila.
Takisto monarcha ma najvacsiu moznost byt nestrannym arbitrom a autoritou, a stat nad stranami, zaujmami, stavmi a triedami.
Tak ako si ani rodica nevolime, tak sa rodime i pod nejakym kralom, je to uplne prirodzene pre cloveka.
Politici v sucasnej demokracii su casto len babkami oligarchie- ta im sponzoruje strany, ta im plati kampane, vytvara priestor v mediach. A potom vo vysledku tito politici sluzia oligarchii, a nie vseobecnemu dobru, dobru krajiny.
I monarcha moze zlyhavat, byt zly, ale politik sucasnej demokracie taky pomaly byt nie ze moze, ale musi :(
Aby sa cez sucasny demokraticky system prebojoval slusny clovek, to by bol zazrak- prirodzenym vyberom idu hore casto klamari, populisti, ludia so sirokymi laktami, autoritativni egocentrici. V monarchii myslim, ze je vacsia sanca, ze sa slusny clovek narodi ako naslednik, nez ze taky prejde demokratickym procesom k moci.
mpl: Děkuji za velmi pěkný příspěvek. K tomu mohu jen dodat, že je třeba dělat vše pro hájení principů v daných podmínkách, aniž bychom principy opustili. Jsme v čekání ná krále a nepříjde-li již král pozemský, neb čas již možná minul, tak přijde Kristus Král a bude štědrý k těm, kdož verně čekají a konají co jen mohou. :-) Když nás bude více o toto lépe uhájíme jeho práva již zde na zemi. Problém však je lhostejnost, zvlášť patrná je u modernismem zhloupých katolíků. Mnoho lidí diskutuje, ale málo se angažuje. :-)
Ano, lahostajnost je velky problem, dalsim je cenzura mienkotvornych medii a ich manipulacie verejnej mienky. Preto si velmi vazim pracu vsetkych tych, co ci uz prostrednictvom internetovych stranok, casopisov sa snazia sirit prave katolicke krestanstvo, ci hodnoty a tradicie- mnoho mladych ma casto jedine tuto moznost spoznat i politicky nekorektny (teda katolicky) pohlad.
Inak, krasne a dojemne video so zabermi nasho posledneho panovnika, blahoslaveneho Karola Habsburskeho:
http://www.youtube.com/watch?v=YTO31dkDQv8
mlp: Souhlasím. Jediným kanálem, kde lze nalézt ne-mainstramový obsah, je zatím ještě internet. Bohužel se obávám, že i to brzy skončí a kdo nepochopili do této chvíle, tak tímto způsobem už šanci mít nebudou. Rovněž obdivuji lidi co stále píší a hovoří stále o tomtéž, musí to být unavné. Samoa informace ovšem ještě nic neřeší, ne-li na straně příjemce vůle. Mám dojem, že vůle stále ubývá. Navíc ono možná nejde o to co říct (to většinou víme), ale kdy to říct a chce-li Bůh sám, aby to bylo řečeno právě nyní. Člověk ovšem nikdy neví kdo právě poslouchá a kdo je hluchý jako poleno, byť se na Vás dívá. :-) Takže únava „hlasu volajícího na pouští“ je asi součásti kříže. :-)
Napíšu příběh. Předešlu, že diktatura je mi protivná už z toho důvodu, že vyvolává hlad po demokracii – a ta je špatná. Tedy ohledně Franka; byl víc katolickým vladařem než diktátorem a to diktátorem jen proti ruďochům. Tedy: Mám kamarádku, řeholnici, Němku, která byla asi na pět let přeložena do Španělska. Než tam jela, říkám, že mám rád Franka. Ona: Felixi, ty jsi odporný. „no mám.“ „Už to neříkej, nechci to slyšet.“ Po asi čtyřech letech tam mě přijela navštívit. „Tak co, už máš ráda Franka.“ „Ne, toto nechci slyšet.“ „Proč?“ „Protožre to byl nejhorší člověk, kterého znám.“ Samo, osobně ho nezná, je docela mladá. Ale zblbá. Tak, takhle to vypadá v církvi. Ale pozor: I kdybx církev – aby toto nebylo tak zřetelným znamením její krise – toto znamení se rozhodla zrušit a Katolický týdneník a všechna církevní média po celém světě začala vychvalovat Franka, absolutně to nestačí. Prostě krisi nenapravíte, když zničíte jedno znamení této krise. Je to strašný příběh. Už než tam jela, považovala tato řeholnice (jistěže nežije ve vzduchopráznu, takže „je jich mnoho“ pluk) považovala Franka za ďábla a čtyři pobyty v tamní řeholní komunitě ji v tom utvrdili. Je třeba víc psát o krisi v církvi?
Mate pravdu. Na druhej strane, myslim, ze i v pripade casnej nevyhode pri evanjelizacii a presadeni krestanskych hodnot, nazorov a tradicii voci celemu, od Boha odpadlemu svetu, musime mat vedomie, ze sme nasli pravdu, tu mame v srdci a tu nam uz nikto nezoberie, ani nemoze zobrat. Ci casny boj dopadne dnes v nas prospech, ci nie, na vecnosti budeme medzi vitazmi, lebo sme na strane Krista Vitaza.
Pekna sv. omsa z Pariza, s Marcelom Lefebvrom (od 3. minuty), prave tam sa speva ,,Kristus vitazi, Kristus kraluje, Kristus vladne“:
http://www.youtube.com/watch?v=DSIN9Rk5eeE
Takisto suhlasim, ze velku skodu krestanstvu robi prave pseudokrestanstvo, ktore sa ho snazi nahradit, a zakryt pravdu, to je naozaj este nebezpecnejsie ako ti najhorsi liberali, lebo taki dokazu ovela ucinnejsie zviest dobre duse.
V Cesku mozno tam patri Halik, kardinal Vlk, biskup Maly, a dalsi, u nas mozno Srholec, Bezak, nasi krestanski demokrati, pseudokrestanske stranky ako ,,Postoy“, ci ,,Svetkrestanstva“…
Felix, osobne si neidealizujem Franka (osobne mi su sympatickejsi karlisti), ale na frankistickom Spanielsku si mnohe vazim, co samozrejme nebolo len dielom Franka, ale aj celkovej spanielskej politickej tradicie. Frankisticke Spanielsko bolo poslednym ako-tak katolickym statom.
Pozri si tieto zabery, kde spanielski premier sklada svoj slub klaciac pred krizom:
http://www.youtube.com/watch?v.....r_embedded
Nezabudajme, ze to bol pokoncilovy Vatikan, co nutil Spanielsko na konci Frankovej vlady k liberalizacii, nabozenskej slobode pre nekatolikov a sekularizacii :(
Tu je este krasne video o Spanielskej legii (z minulosti, i sucasnosti), medzi ktorej zakladajucich clenov patril Franco, na zaciatku videa su i vyynimocne zabery mladeho Franca:
http://www.youtube.com/watch?v=Cxvn0TD_3P4
Felixi: O krizi v Církvi není třeba psát. Proti ní je třeba veřejně vystoupit, a to z pozice ve které pravě stojíme. Vy jako řeholník, já jako laik. Prostě každý komu věci již došly, mají mít odvahu krále Davida a jít proti Goliášovi, a to jen s vírou, že pravda zvítězila a zvítězí. A prosit Boha, a by nám dal tuto odvahu a přijmou i následky (vylučování ze synagóg). :-)
Fakt skvělé…..
http://www.sspx.org/news/freem.....9-2012.htm
44. V tom se právě neshodujeme, protože já říkám, že nápravu krise nelze dělat takříkajíc zvnějšku, Vy laik, já ať jsem kdokoliv, ale krisi může napravit jen ten, kdo ji způsobil, kdo na ní tzv. sedí. Ale nechci se přít, možná je to to jediné, v čem se neshodneme. Vzpomeňte na můj termín „durychovština“. Ale opravdu se nechci přít a nebudu to v příp. dalším rozvíjet a na to reagovat. Omlouvám se.
Přece ještě dodám větu a to odpověď na otázku „proč tak soudím“: Soudím tak proto, že Váš přístup či „durychovštinu“ vidím jako demokratický a já jsem proti demokracii. Ale to už je z mé strany opravdu vše.
ak vam mozem s dovolenim trossku vstupit do diskusie, neni skorej demokracia, ked uz skoro 50 rokov cirkevni predstavitelia pocuvaju a posluchaju na slovo liberalny lud?
My sa nedomahame svojho nazoru, aby cirkevni predstavitelia plnili nasu volu, ci nase nazory a postoje, ale plnili cirkevne pravidla a zakony, ktorymi sme vsetci viazany. Nie na zaklade demokracie, ale na zaklade viery, ktora to vyzaduje.
mpl: Trefa….lépe bych to nenapsal, a že jsem se snažil….díky :-)
43-2. odst.-1. věta: To je přesné, svatá pravda. 2. vatikánský sněm skončil 65, Franko umřel 75. Ale myslím obecně, že ani radit (jako v této Vaší větě) by se prelátům nemělo. I radění smrdí demokracií. Každý prelát má svého představeného, ať se radí u něj. Nebo snad myslíte, že nějaká ovce bude na věčnosti trestána za to, že pastýři neporadila? Berte tu krisi trochu s klidem. Zatím můžeme takto všeobecně pozorovat, že zdá se všichi se řídí podle hesla: Čím se to pokazilo, tím ať se to napraví. A pastorují ze všech sil do roztrhání těla. A krise mrška se zhoršuje. Ať se pěkně radí každý u svého vyššího.
Felix, Felix… chapte, ze autorita sluzi nejakemu ucelu, a sluzila mu 2000 rokov, dnes je ale autorita vyuzivana na nicenie viery, co vobec nebol ucel jej ustanovenia, b je to opacny ucel…
Podobne ako argumentujete vy dnes, tak sa argumentovalo s prichodom osvietenstva k moci. Ti konzervativci, co to kritizovali za Jozefa II. boli umlcani presne vasimi argumentami. Vysledkom bolo nakoniec znicenie celej monarchie a tronu. Druhy krat tu istu chybu nesmieme urobit, a neurobime, nenechame po trone znicit i oltar… lebo vysledok bude len dalsie postupne prehlbovanie revolucie, upadok Cirkvi, az jej uplny zanik minimalne v Europe a nasich krajinach.. chaos destabilizacia a rozvrat.
Zatial co vy mlcite, tak liberalnymi mediami ovladane masy riadia Cirkev, manipuluju volbami papezov (Jan Pavol II. by sa ani nestal papezom, ale tradicionalista Siri, nebyt medialnej intrigy a manipulacie), menia zakony Cirkvi. Dokonca manipuluju blahorecenia a svatorecenia (pochybne blahorecenia ako jana XXIII., ci pokusy blahorecit a svatorecit dalich pochybnych pokoncilovych prelatov, zatial slaviace uspech ciastocne pri Janovi Pavlovi II.) Zmenili uz Cirkev do velkej mmiery na liberalny spolok, ktory uz neexkomunikuje ani bludarov (ani arciheretka Kunga, kardinala Martiniho). Liberalnymi inziniermi bola zmenena sv. omsa, znicene oltare, znicne dedicstvo nasich otcov. Znicena katolicka moralka, katolicka rodina, katolicke manzelstva, katolicka identita i kultura. I to su vysledky takejto strategie.
Dnes sa domahaju prava menovat biskupov. Zatialco vy mlcite, dobri knazi su persekuovani, vyhadzovani z pastoracie, sv. prijmanie je znesvacovane, duse su vedene do pekla…
Taka je realita. Tu mate text od vyznamneho spanielskeho kontrarevolucneho myslitela o nasej teme:
http://monarchizmus.blogspot.sk/
Cize vysledky takejto strategie, aku obhajujete a ktoru sme desatrocia pouzivali su velmi desive pre mna- upla a postupna zmena a nicenie vsetkeho katolickeho. Tak to vidim.
Preto v tomto s vami nemozem suhlasit. Sam som mozno mal kedysi vas postoj, ale ale ked som po dlhej dobe videl jeho vyssedky, tak naozaj ho zastavat nemozem dnes s cistym svedomim.
51. Opravdu jste to shrnul. Ještě jste mohl dodat toto ke kardinálu Martinimu z RV Dnes: „S vděčností vzpomínám na jeho intenzívní pastorační dílo, které šířil jako horlivý a věrný duchovní syn sv. Ignáce, odborník, učitel, uznávaný biblista, vážený rektor Papežské gregoriánské univerzity a Papežského biblického institutu, a posléze jako bdělý a moudrý arcibiskup ambrosiánské arcidiecéze,“ stojí v papežském telegramu. Benedikt XVI. dále vyzdvihuje zejména službu Božímu slovu, v níž zemřelý kardinál „otevíral církevnímu společenství poklady Písma svatého, zejména skrze důraz na Lectio Divina.“ Přečetl jsem si i Váš odkaz. Přesto jsem přesvědčen, že církev není či neměla by být demokratická, ale hierarchická, a že toto nlze zajistit demokraticky, ale hierarchicky.
Pozoruhodný je Vaše připomenutí doby osvícenství, kdy byli mnozí biskupové zednáři. Je pravda, že osvícenství neporazila církev dodnes, ale ona neporazila ani něco, co bylo ještě před ním, a to protestantismus. Jsou to nahrom,aděné problémy, které přistupjí k mnohému tomu, co jste popsal. Ale připusťme, že by se rozvinulo nějaké demokratické hnutí proti demokratismu liberálnímu. Jsem přesvědčen, že by prohrálo, protože kde je demokracie, tam je ďábel (církev si ani neporadila s občanskéu demokraciií (dokonce máme „křesťanské demokraty“. Je to fantasmagorická myšlenka, ale budiž: dejme tomu, že by demokratické konervativní hnutí (srov, Palkovy nesmyslné konzeravatívne demokraty) zvítězilo nad demokraty liberálními (o když to je nemožné). Myslíte si, že by pak tito „praví“ demokrati mohli obnovit hierarchickou strukturu? Vždyť tak tomu nikdy za 2.000 let nebylo. Tedy dva nesmysly: 1. vítězství správných demokratů, 2. tito demokrati se vrátí k hierarchii.
Tolik k Vašemu postoji. Nyní k mému postoji: Což už tu není žádný věrný pastýř v hierarchii? Myslím, že jsou, že každý známe aspoň jednoho. Byli zde přo rozmachu protestantismu, byli zde při rozmachu osvícenství, jsou zde i dnes. A mají i své ovce. (Nemyslím ty, kteří si pouze myslejí, že to jsou oni; liberálové si to každý o sobě myslí.) Vy si myslíte, že časem budou i oni vyhubeni? Vždyť to není možné, jsou Kristovi. Mají to mezi tím množstvím, kteří si o sobě jen myslejí, že jsou to oni, hrozné. Jsem přesvědčen, že každá věrná ovce by měla přilnout k takovému pastýři a poslouchat ho. Pokud vydá pokyn ke vzpouře, ano, je důvod ke vzpouře. Ale moje metoda je tato: poslouchat svého pastýře. Dá-li pokyn ke vzpouře, ano, jít do vzpoury. Ale zásadně udržovat a dle každé možnosti, která se naskytne utužovat hierarchickou strukturu církve. Jsu zde i věrné ovce pod nevěrnými pastýři. Mohl bych radit, aby šly k věrnému pastýři. Ale vzácnější cesta je zůstat tiše pod stávajícím nevěrným pastýřem, pokud to nevede ke hříchu. Dovedete si představit, jak je taková tichá cesta pro věrnou ovci obtížnou? Ale ona zase není heroicky obtížná, že by byla skorou neuskutečnitelná. Liberální společnost a liberální církev nemá obrany proti takovému postupu a (obtížný) život těkovým ovcím umožňuje. A tím je taky samodestruktivní. Než křiklounství, tichá věrnost. A myslím, že to jde i s úsměvem.
Čili vidíte, že Vaší cesty se plně nezříkám, ovšem zase jen v hierarchickém rámci. Jinak díky za Váš poslední přípsěvek, je vidět, že byl psát od srdce s vášnivým zaujetím pro pravdu.
Felixi, Vy jste vyložený talent. Nezahazujte ho a využijte pro osobní blog. Škoda rozmrhat myšlenky v desítky komentářů, když se dá napsat jeden pořádný článek. Vy to tak nevidíte?
Felix, ja s vasim pohladom na Palkovych konzervativnych demokratov suhlasim. Ale este by som pridal, ze pri uprimnej snahe mnohych z nich (a viere v konzervativizmus) je dalsim faktorom, ktori ich vychyluje a dezorientuje je ich vernost pokoncilovemu vyvoju, co skor, ci neskor sposobi ich infiltraciu liberalizmom.
Tvrdite, ze Cirkev nedokazala porazit nielen osvietenstvo, ale i protestantizmus- avsak protestantizmus bol vyrezany pomerne ucinne z krestanskej spolocnosti, protestanti boli po Koncile vyluceny z Cirkvi, avsak osvietenstvo sa zmocnilo nasich krajin a celej spolocnosti, a nakoniec i postov v Cirkvi…
Faktom zostava, ze tvrdite, ze ti, co pozaduju dodrziavanie pravidel a prikazov Cirkvi su ,,demokrati“- pripustam, ze u niektorych i toto moze byt skryty motiv, avsak myslim, ze vacsine krivdite. Dnes su ovela viac ,,demokrati“ kolegialni biskupi, pokoncilovi knazi a ich ,,veriaci“ lud. Mam vam pripomenut pripad Bezaka?
54. Posl. odst. – je jasné, že konservatismus a demokracie se shodují jen při „ušlápnutí“ jednoho nebo druhého, kdežto liberalismus a demokracie jsou nerozluční soudruzi.
Ale ještě bych si dovolil doplnit svou myšlenku: Přeběhnout za věrným pastýřem je snadnější cesta, ale vnějškově se podobá tomu, „že si hledají pastýře podle svého vkusu/ (sv. Pavel). Mo to i výhodu, že takový věřící se může účinně podílet na vzpouře či protestech vedených věrným pastýřem. Cesta setrvání u nevěrného pstýře má nevýhodu, že se nelze na takových protestech podílet, neboť nevěrný pastýř plující s proudem je nikdy nevyvolá, spíš naopak; a pustit se tady do protestů – už tu máme zas demokracii. Ale lze i tak konat mnoho dobrého: lze se učit gregoriánský chorál, lze se učit latinu, lze se učit z dějin církve, lze učit děti doma a nepoílat je do školy, lze se seznamovat s dějnami liturgie, lze se poohlížet i po stejně smýšlejícíh – a to vše jde úplně mimo onoho nevěrného pastýře, pořádajícího své potrhlé aktivity. Ale přesto je tato cesta mnohem náročnější, než být blízko u svého dobrého pastýře. A konečně: nevím, ale myslím si, že i dobří pastýři vzdorující světu o sobě vědí.
,,že si hledají pastýře podle svého vkusu/ (sv. Pavel).“- to neni spravne pouzit tento citat, Felix. Dobre viete, ze vacsina sa neodvolava na svoj vkus, ale na nauku a tradiciu Cirkvi, a podla nej hodnoti.
Cize pre vacsinu neni vlatny vkus smerodajny, ako tvrdite.
Co sa tyka zlych pastierov- u nas ich mssy nasledovali a prili o vieru. Ja ich mozem nasledovat, a mozno nepridem, ako tvrdite vy o sebe, ale mozno ano- pretoze kazdy je formovany nakoniec svojimi pastiermi a okolim.
Avsak aj keby som ja neprisiel o vieru, tak masy nasledujuce tychto pobludenych a pomylenych pastierov stratili vieru a moralku v priebehu jednej generacie, mozeme to vidiet, Felix, to nezapriete…
56: prosím Vás, vždyť jsem psal „vnějškově se to podobá,“ možná jsem měl napsat „jen vnějškově“ … a psal jsem i o výhodách toho, ne?
A celé Vaše další povídání o většině? Kterou většinu myslíte? Většinu konservativců (ta se neřídí vkusem. ale naukou), nebo liberálů (ta se řídí vkusem)?
A taky jsme se od pyramidy dostali trochu daleko, abychom to nepřehnali …
mate pravdu, aj ked zaujimava diskusia, ale uz od pyramidy dost daleko :)
Myslel som samozrejme vacsinu, neviem, ci ich nazvat konzervativcov, mozno skorej pravovernych, ktori sa snazia viest nejaku obranu a zachovanie viery v krize
Dovolím si doplnit 34: Máme tu monarchii a parlament – a co z toho vzešlo? RV Dnes: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=17020
Felix, lenze tam sa nejedna o tradicnu katolicku monarchiu, ze?
http://www.prvnizpravy.cz/zpra.....zsky-hrad/
http://englishrussia.com/2011/.....of-astana/
Zase Kazachstán…
https://maps.google.co.uk/maps?q=52.479801,62.185185&ll=52.47965,62.186007&spn=0.006195,0.016512&num=1&t=h&z=17