Branislav Michalka

Léto je za námi. A znovu jsme viděli všechno. Prsa, stehna, zadnice, bicepsy, chlupy, žíly křečové i bodybuildingové, minimalizované hadříky zařezané do všech možných otvorů, hrozící přetržením při každém pohybu; lýtka ošmirglovaná jakož i ta zanedbaná; zkrátka, oživlé obrázky ze Zdravovědy v pohybu. Úchvatné. A zároveň velmi namáhavé. Ten, kdo se chce vyvléci ze spárů pokušení a uchovat si jakous takous čistotu v tomto „krásném novém světě“, se musí ohánět jako Obi-Wan Kenobi se světelným mečem. Ještě ani nestihnete odvrátit pohled od spoře oděných tahitských domorodkyň slovenského původu, jinak též žákyní církevního gymnasia, už se na vás valí kypré padesátnice v negližé a v dobré víře, že jsou živým dokladem existence elixíru mládí. Po nich následují maminky v hadrech, za které by je pan inspektor někdy před 80 lety bleskově naložil do antonu, odvezl ke „dvěma lvům“ (pověstné sídlo kriminálky v Bratislavě – pozn. překl.), přičemž by soucitně pohladil jejich dětičky, vzdychající nad těžkým údělem dítek prodejných žen. Vzápětí svůdná sedmdesátnice, vyuzená na samotný práh pigmentových možností, ladně překlopí vřeteno vrásek jedné nožky přes druhou. Její rozkošná vnučka, roztažená na lavičce autobusové zastávky v poloze čerstvé rodičky, si s grácií šimpanzice škrábe obuví vietnamského typu své dokonale vyvinuté hnáty, aby se zbavila jakéhosi svrabu, nebo čehosi…

Odkud to všechno vím? Běda, vždyť jsem se jen koukal. Zvědavost delabruèrovce přemohla zděšení. Rota dětiček a platfusových nožiček jde kolem, pleskajíce čandalími šlupkami pralesní provenience při chůzi o paty. Palce jim přesahují okraje umělohmotné rozšmajdané obuvi a valí se šťastně se stejně kariboidně naladěnými babičkami a maminkami. Den nezná slitování do slunce západu. Tam, kde končí pokušení, začíná hnus. Kdo by nezaplesal při pohledu na pivní pancíř statného padesátníka, bodře převislý přes orvané bermudy a nabízející se slunci v plen? Koho nedojme rozkvetlá muskulatura statného rapera, protkaná malebnými kérkami orientálního původu? Kdo by zůstal chladným při pohledu na depilovaný hrudník mladého androgyna? Ten by snad ani nemohl mít srdce. A šlupky, coby obuv, nekonečné zástupy šlupek, věčně pleskajících, zpocených, umělohmotných, rozšmajdaných, bambusoidních…

A tak to jde celý den, dokud se nedoplížíte domů ke svému radiátoru, velebíce cestou výrobce cihel, vrtaček a brusek za to, že instalují takové decentní poutače, na kterých absentují nástroje organického původu (ale ani to neplatí vždy). Vyčerpaní si sednete, vy vyčerpanější lehnete, a pustíte si starý film, šinoucí se vpřed políčko za políčkem, ukazujícími podivné časy, prošpikované a nadívané samými oblečenými lidmi. A když se na závěr tiskne líčko k líčku, jsouc to nejvyšším projevem nespoutaného Erota, propuknete v hysterický pláč. Nad vaším pokojem se vznáší neodbytná otázka: jak jsme se tak rychle mohli ocitnout v takových každodenních záplavách sraček?

Odpověď se nabízí sama: degenerace. Jsme degenerovaní. Jak jinak nazvat sestupný trend, kterým se v průběhu padesáti let degraduje úroveň veřejného vystupování populace z tak uhlazeného (v poměru k ostatnímu světu) a sofistikovaného, jakým byla ještě v polovině 20. století, na současnou úroveň savany. Neuvěřitelná rychlost, pokud bychom ji nesledovali v přímém přenosu. Doba je nanejvýš poučná pro dějinnou komparaci. Nikoli staletí jsou nutná na degeneraci civilizací a kultur, stačí pár desetiletí a vše je v prachu. Věci lepené a pracně montované po staletí se rozpadají, flóra pěstovaná v potu tváře na záhonech věků vadne v během okamžiku.

Odhlédněme však od morálně-teologického vyústění tohoto nudistického hemžení a soustřeďme se jen na civilizační ukazatele našeho současného stavu a časů brzy budoucích. Bedlivý pozorovatel musí konstatovat, že náš život se v průběhu oněch 50 let přetransformoval z polohy dědiců evropské kultury do polohy zpočátku konzumentů, později aktivních šiřitelů africké podkultury, nebo něčeho, co se ve srovnání s kulturou, kterou Evropa vytvořila, dá nazvat nanejvýš pakulturou. Náš způsob oblékání, chování, zábavy a myšlení pomalu ale jistě ovládají prvky afrikanisace. Mentalita Evropana se mílovými kroky přiblížila k mentalitě Afričana, čímž umožnila bílým Evropanům identifikaci s africkou pakulturou. Dnešní Evropan se cítí v africké kultuře jako doma. Jediné, co ho zaráží, je záhada, proč ti nesmírně šikovní a zábavní kluci a holky, kteří umí v rámci několika tónů tak pěkně napodobovat kopulační pohyby, nejsou bílí. Pokud by se nějakým zázrakem u nich podařilo dosáhnout podobný pigmentační efekt jako u zvěčněného Michaela Jacksona, nastalo by  mezi euro-spodinou bujaré veselí a nezměrná radost, protože by padla i poslední bariéra překážející v přímé cestě do náruče pralesa a savany. Dnešní situace jasně ukazuje, jaké lehkovážné a pomýlené bylo podřizovat pojem rasy biologicko-pozitivistické terminologii a darwinismu. Naopak, jasně se ukazuje, že příčinou zušlechtění jsou faktory duchovní, které jsou tedy i primárním formovatelem zušlechtěných lidských kmenů. Co jsou platné současným Skandinávcům i Germánům obecně jejich dolichocefalní lebky a světlý vlas, když se jejich vkus a chování neliší od chování rapera z Brooklynu?

Příznačná pro tuto situaci je historka, kterou mi vyprávěl jeden gastarbeiter slovenského původu, který přikládal ruku k dílu, překročiv bílé útesy v Doveru. V malebném městečku, kde bylo jen zhruba 40 kebabáren, se setkal se dvěma blonďáky z Polska, obdivovateli rapové „hudby“. Jaké však bylo jeho překvapení, když zjistil, že tito od hlavy až k patě vyčernochovaní junáci v lesklých teplákách, s kotevními řetězy kolem růžového krku a s prsty v zajetí nikoli pána prstenů, ale celé hordy, celého kaganátu prstenů, si ze všeho nejvíce hnusí černochy. Křiklavější případ kulturně-sociální schizofrenie bychom jen těžko hledali. Pozoruhodná to věc: bílý černoch (pokud se chceme vyhnout horším, ale svojí razantností přesnějším pejorativům) nenávidí černého černocha. Vypadá jako černoch, chodí jako černoch, myslí jako černoch, líbí se mu všechno černošské, ale nenávidí černocha. Poslední zbytky sebeuvědomění, pramenící zřejmě z častého a narcistního šilhání do zrcadla, kde neustále vidí osobu budící vizuálně odlišný dojem od Afričana, ho nutí pokrytecky zachovat alespoň tento rozdíl, nafouknout ho do nebetyčných rozměrů a přisoudit mu substanciální důležitost. Ve své prostoduchosti nechápe, že Evropan bez křesťanství a evropské kultury je stejně kulturně méněcenný jako leckterý jiný barbar, a tedy bez oprávnění na dominanci a kulturní misii ve světě. Čistá pohanská nenávist k jinému kmeni, jehož pakulturní projevy zároveň obdivuje, ho vede do střetu s elementem z rákosové chatrče, který mu je ale však zároveň mnohem bližší než cokoli ze středověké katedrály. Tu by použil snad jen k natočení videoklipu plného motivů spodního prádla. Nechápe, že svojí kulturní preferencí jen potvrzuje Afričanovi ohavný blud, podle kterého je africká pakultura rovnocenná s evropskou kulturou. V souboji s Afričanem mu zůstala již jen jedna možnost – rapovat ještě lépe než černoch.

Souboj o Evropu, který pomalu začíná eskalovat mezi euro-domorodci a přistěhovalci, se již pomalu přestává jevit jako střet Evropanů a barbarů, ale jako konflikt Afričanů nových s Afričany a orientálci starými. Afrika již není jen importovaná, kolem nás. Je v nás.

Sledujme, s jakou instinktivní ochotou se Evropané zmocnili pralesní módy, módy pobřeží, lenivosti, lajdáctví a šupáctví. Jak zatěžko je jim setrvat v oblečení v teple. To, co bylo pro koloniální úředníky běžné v mnohem vyšších teplotách, o vojácích nemluvě, je pohlíženo současnými euro-afričany jako šílenství. Proč se neuvolňují? Nač uzavřená obuv, nač oděv? To je všechno tak nepohodlné. Ztratil se jakýkoliv smysl pro vkus. Exploze barevnosti, nespoutané žádným estetickým kánonem, ledaže bychom považovali za zlaté pravidlo devizu: čím ohavnější, tím lepší; ztráta smyslu pro cudnost, a to nejen cudnost morální, ale i estetickou, která zabraňovala starým herkám a olysalým seladónům opovážlivě ukazovat svou odkvetlou krásu. Převislé pupky, tělesné šrámy všech druhů, rozpláclost a ztráta formy v postoji, gestech a pohybu. U mladých i starých. Vpád animálnosti a desapientizace.

To není pohrdání přirozeností, když někdo zakrývá své stáří, to je cudnost estetická, tak jako zakrývání svůdného těla je cudnost etická. Obě jsme ztratili ve prospěch pralesní kopulační vyzývavosti, pralesní stařecké rozvalenosti a uchichtané slizké kluzkosti opoidů, tupě si škrábajících přirození uprostřed ulice, spokojeně se dívajících na ten zvlněný, rozhoupaný, natřásající a kymácející se svět vůkol.

Ze všech stran se na nás valí africká hudba. Hudba kořenící v Africe. Pustili do ní trochu elektřiny, trošku ji nabílili, ale to je všechno. Pulsuje nám v žilách, určuje rytmus našeho cítění a myšlení. Devadesát procent hudby, kterou denně posloucháme, má africké kořeny. Nedávno na „křesťanském“ rádiu Lumen nějaká husička s vážným tónem v hlase tvrdila, že evropská hudba měla po staletí jistý deficit: byla příliš založena na melodii a ignorovala rytmus. Tuto výtku neadresovala jen běžným anonymním tvůrcům folklóru ale i klasikům artificiální hudby. A protože šlo o „křesťanské“ rádio, tak nepochybně narážela na – po staletí zanedbávané – rytmy v rámci liturgie. Chápeme ji. Její nová afro-přirozenost pro ni činí jakoukoliv hudbu, která není založená na primitivních rytmech, nestravitelnou, a řekněme si to na rovinu: i nepochopitelnou. Její upřímnost je obdivuhodná. Už se nebude přetvařovat. Od dětství vyrůstala na afro-hudbě. Jako my všichni, Beethovena po kapkách prospala a odzívala ve škole jako nutné zlo, cizí zlo, zlo nepochopitelné. Celé nitro se jí bouřilo proti těm táhlým tónům smyčců a krám zamrzlých melodických ploch, kladených na sebe v prapodivných severních proudech. Proč se zbytečně nutit? Chce to rytmus. A přitom jen jedno století nazpět a úplně jiné „rytmy“… A zase vás posedne ten křečovitý, hysterický vzlykot…

Náš pláč se stává usedavějším při pohledu na alternativy a záchranné aktivity, které se zformovaly k obraně „evropanství“. Kytaroví matadoři „zprava“ v jednom šiku s pivně-fotbalovou lůzou, s jakou by ještě sto let dozadu policejní ředitelství nacpalo všechny trestnice v okrese. Maorsko-černošská tetování nás oblažují svojí zdviženou pravicí, která by jim byla v minulosti promptně sražená všemi historickými exponenty zdvižených pravicí, starými Římany počínaje a mladými Germány konče. Tříakordová komanda z lokálů a pajzlů, příslušníci spenglerovských velkoměstských nomádů bez kořenů, bez rasy a bez víry, neochotných nic změnit na svých nabytých afro-návycích, hnusících si vše rustikální, radostně žijí ve velkoměstském degenerovaném pařeništi, které jim nabízí dostatek zábavy, nyní i afro-nacionální, takže mohou mít sladký pocit, že jsou exponenty starobylé a vznešené evropské kultury a zároveň se mohou chovat jako promiskuitní náčelník z Bora-bora. A to jsme ještě nezmínili geniální vynález novopohanské kvazi-modloslužby a (protože nejde o víru) pseudovíry v původní germánská, keltská a slovanská božstva, která mají tu nesmírnou přednost oproti papuánským a konžským, že jejich rty nevypadají jako rozříznutá pneumatika, což je zajisté nesmírná teologicko-kulturní supremace.

Náušnice, piercing, tetování, cetky všech druhů, vulgarita a pivní evangelium. Krásné vyhlídky. Cikánské čtyřkilové „řetízky“ kolem krku jsou povinné.

Nedávno bylo možné vidět jednoho zástupce Slovenské pospolitosti v akci. S výrazem sandinistického míšence z nikaragujského pralesa troubil do ampliónu. Co bylo nejzajímavější na jeho vzhledu? Ušní boltce. Natažené na ohavné africké náušnice, vypadající jako kolečka z východoněmeckého dětského vláčku, signalizovaly neomylně, kdo to k nám promlouvá – bílý Afričan. S tím si už musíte dát práci, ty žetony vám na tom lopuchu samy nevyrostou. A kdo si může hrát se svými laloky tak dlouho, aby nakonec vypadal jako šaman na levhartí stezce, ten má v hlavě asi tolik evropanství jako Mobutu Sesseko.

Vyhlídky jsou tedy nevalné, vzhledem k tomu, že jiná deklarovaná „anti-africká“ alternativa masovějšího charakteru se nezformovala a pravděpodobně, s takovouto duchovní výbavou Evropanů, jen tak ani nezformuje. Všechno to, co se rádo nazývá „konzervativním“, od trapných, špatně maskovaných, sionistů, přes národní pravici až po „křesťanskou“ demokracii, se jako na povel zvedne, když je třeba trsat rock and roll. Nejzábavnější jsou příslušníci staré šlechty, například přihlouplý syn Otty Habsburského, Karl, trsající ve vlastní show v německé televizi; ožralý Hohenzollern, trsající a zvracející na autosalonu, či připečená belgická vepřová hlava se svojí půvabnou a prostoduchou manželkou. Je půvabné poslouchat snobského herce, který na obrazovce pyšně mává chatrným glejtem svých zemanských předků z Nemanic, bouchaje se do prsou jaký je „konzervativec“ (rozuměj: podporuje Izrael a liberální ekonomiku), a pár dní nato ho vidět křečovitě trsat „rokec“ (spolu s jinými „konzervativci“), což kvituje s uspokojením, že se už dávno tak nevyřádil. Realita je krutá; něco mu v hlavě našeptává: buď konzervativcem, buď nacionalistou… Ale srdci neporučíš. Bee, bopp a loola…

Kolik z těch „pravičáků“, co tak rádi chodí vyparádění s afro-kérkou a železným mobilářem z povodí Konga na tváři, by se hanbou propadlo, kdyby mělo jeden den chodit v národním kroji, nebo v něčem, třeba i novém, co by bylo založené na evropských tradicích. A tím nemyslím to, co se dnes nazývá „oblekem“, protože tato uniforma nagelovaných manažer-troglodytů a politických prostitutek, nošená s pietou a vznešeností černošského diktátora ze seriálu o rodině Smolíkových a vždy po šichtě odložená ve prospěch bermud a vietnamek, je tím nejtrapnější dokladem o násilí, které na sobě dnes páchají Evropané, když mají obléci tyto euro-montérky vyšších úředníků a vládců mas.

Afrikanisace Evropy dospěla dostatečně daleko na to, aby se návrat zdál nemožným. Je v nás, proudí v našich žilách a pulsuje v naší mysli. Je jen otázkou času, kdy ovládne masy úplně a dovede je, podobně jako ve starém Římě, k úpadku. Žádná vyspělá technologie nezachránila Římany tehdy, nezachrání ani Evropany teď.

Zkrátka, návrat není v lidských silách. Může být jen jeden faktor, který odvrátí Evropana z této neblahé cesty: Boží vůle. Záleží na Evropanech, zda se obrátí k Bohu a dostanou od něho i všechno ostatní, podobně jako v době pádu Říma a barbarského stěhování národů, nebo budou padat stále hlouběji do propasti kulturního primitivismu a afrikanisace. Svojí vlastní vnitřní silou to nedokáží. Již nebojují jen proti vnějšímu nepříteli, ale sami se sebou, protože Afrika je v nás.

 

Tento text byl poprvé zveřejněn v roce 2009 na blogu Sacrum Imperium, vzápětí byl převzat několika dalšími webovými portály. Důvodem jeho nynějšího znovuzveřejnění je vedle skvělé výstižnosti zejména jeho každoroční platnost. Do češtiny byl přeložen z důvodu autorova květnatého vyjadřování, které nemusí být všem českým čtenářům srozumitelné, což by, zejména v případě tohoto textu, byla velká škoda. V textu byly ponechány slovenské reálie, které jsou však v tomto ohledu identické s českými, jež si tam tak  můžete snadno dosadit.

Překlad textu a dodatek: Karel I. Šimek

Komentáře: 62 - k článku Afrika v nás

  1. Hamish napsal:

    Bravo!
    Děkuji.
    A zdravím všechny místní příznivce domu Habsburského.

  2. Pan Contras napsal:

    Dobře jsem si početl, jen co je pravda. Vynikající text.

    Ta Afrikanizace se mj. projevuje i tím, že ty články není možno kvůli nesrozumitelnosti pro některé uveřejnit Slovensky.

  3. Felix napsal:

    … nejzábavnější jsou ale bubnující řehlnice při své bohoslužbě .. (tedy české, ne africké)
    Nádherně se to čte, ale není z toho nádherný pocit. Čím se to stalo?
    Degenarace neprobíhá lineárně, ale přetržitě a exponenciálně, na konci tedy už těch zmíněných cca 70 let. Ale jaké byly začátky té degenerace? Velice pomalé a neznatelné: glejt anglického krále Jindřicha, po stu letech „Magna“ charta libertatu, nominalismus Ochama, uvnitř cholastiky bludy v Salamance. Pak to postupně napadlo církev (Hus, Luther), mezitím volby pro stále větší skupiny občynů, až nakonec pro všechny, krátce: demokracie. Ale kořen se jmenuje liberalismus. Proto jsou, jako v článku zmínění „konservativci“, k smíchu postivci snící o demokracii, a ještě směšnější poctiví liberálové. Ale nemylte se: Bilderberg – to nejsou hlupáci. Ti toto všechno, na rozdíl od „konservativců“, demokratů a liberálů, moc dobře vědí. A mají plán: krásný nový svět.
    Je jediná síla, která to může zvrátit: katolická církev.
    Až si české řeholnice uvědomí, že jdou cestou za těmi americkýcmi, se kterými si už ani papež neví rady: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=16602 Afrikanizace trsané církve následuje po její postupné demokratizaci.

  4. Pius napsal:

    Další příklad afrikanisace:

  5. ploci napsal:

    Pravdivý text, i když té slovenštiny je škoda, neschopnost jí porozumnět je totožná neschopnosti porozumnět řeči svatováclavské bible, je to rovněž degenerace…

  6. Rudolf napsal:

    Nejste, pánové, trochu afrikanizovaní? Slova „afrikanizace“ a „slovensky“ se píší s malým začátečním písmenem, „porozumět“ se píše bez „n“, „Bible svatováclavská“ začíná velkým písmenem atp.

  7. Jan Ježek napsal:

    Nevím, jestli navážu na p. Rudolfa v tom, co chtěl skutečně říci. Každopádně nevidím moc logiku v tom, jaké děláte z porozumění slovenštině (v případě p. Michalky skutečně osobité a květnaté, kdy nestačí pouze překládat si slovíčka ve větách do češtiny, nýbrž uchopit celé vyznění a přelouskat některé přesně nepřeložitelné fráze) kriterium pro míru afrikanizovanosti jedince. Nehovoří z vás nějaká panslavistická frustrace? Mladý člověk, který nezažil federální televizní vysílání, se může u slovenštiny trochu zadrhávat, ačkoli zároveň umí goethovsky, dantovsky a shakespearovsky jako když bičem mrská. Je i tak afrikanizovaný? Jinak tento překlad považuji za velmi kvalitní, tedy lépe zprostředkující autorovy myšlenky českému čtenáři, který není na slovenštinu příliš zvyklý, než originál (velmi dobře jsou provedené některé drobné odklony do českých reálií či úmyslných floskulí). Chválím autora i překladatele. A podotýkám, že miluji slovenštinu.

  8. Jan Ježek napsal:

    Tedy, ty Piovy ukázky jsou nechutné.

  9. V.F. Pelc napsal:

    To je jak od starýho Floriana! :-)

  10. Jan Ježek napsal:

    Josefa, Miroslava, Gabriela…či kterého? :-)

  11. jp napsal:

    skoda, ze bol vynechany ten odstavec o afrohudbe a husicke z radia Lumen:

    „Zo všetkých strán sa na nás valí africká hudba. Hudba koreniaca v Afrike. Pustili do nej trochu elektriny, trošku ju nabielili, ale to je všetko. Pulzuje nám v žilách, určuje rytmus nášho cítenia a myslenia. 90 % hudby, ktorú denne počúvame má africké korene. Nedávno, na „kresťanskom“ rádiu Lumen, nejaká husička s vážnym tónom v hlase tvrdila, že európska hudba mala po stáročia istý deficit: bola príliš založená na melódii a ignorovala rytmus. Túto výčitku neadresovala len bežným anonymným tvorcom folklóru ale aj klasikom articifálnej hudby. A kedže išlo o „kresťanské“ rádio, tak nepochybne narážala na, po stáročia zanedbávané, rytmy v rámci liturgie. Chápeme ju. Jej nová afro-prirodzenosť pre ňu činí akúkoľvek hudbu nezaloženú na primitívnych rytmoch nestráviteľnou a povedzme si to rovno aj nepochopiteľnou. Jej úprimnosť je obdivuhodná. Už sa nemieni pretvarovať. Od detstva vyrastala na afro-hudbe, ako my všetci, Beethovena po kvapkách prespala a odzívala v škole ako nutné zlo, cudzie zlo, zlo nepochopiteľné. Všetky žilky sa jej búrili proti tým tiahlym tónom slákov a kryhám zamrznutých melodických plôch, kladených na seba v čudesných severných prúdoch. Tak načo sa siliť? Chce to ten rytmus. A pritom ešte jedno storočie späť a úplne iné „rytmy“…A zase vás posadne ten kŕčovitý, hysterický vzlikot…“

  12. Admin napsal:

    Tisícerý dík za upozornění! Odstavec vypadl při transportu z editoru do redakčního systému. Nějaká technická zrada. Musím to více hlídat.
    Všem se omlouvám za toto nedopatření. Odstavec je doplněný.

  13. Felix napsal:

    5: No jo, minorité. Dozvídám se, že Juchelka už je v trapu. Taky je zajímavé, jak jiní mladí lidé v pozadí nevšímavě chodí okolo toho blbnutí – a nemusí ani vědět, že to je „církevní“ akce.

  14. Květnatého vyjadřování je dnes jak šafránu, podobných článků si proto velice vážním. Funkcionalita je pohodlnější a pohodlněji také ubíjí ducha. (Asi jako Afrika Evropu?)
    Přeji všem plnou odevzdanost do Božích rukou.

  15. Libor Rösner napsal:

    Výborné.

  16. Blanca napsal:

    Geniální! Málem jsem se potrhala smíchy, nebýt to zároveň tak smutné.

    ……přihlouplý syn Otty Habsburského, Karl, trsající ve vlastní show v německé televizi; ožralý Hohenzollern, trsající a zvracející na autosalonu, či připečená belgická vepřová hlava se svojí půvabnou a prostoduchou manželkou….. :-))

  17. Jan Ježek napsal:

    A kdo je vlastně ta vepřová hlava?

  18. Admin napsal:

    Přiznám se, že nevím jistě. Ale odhadoval bych to na prince Laurenta.

  19. Pan Contras napsal:

    ad. 17 To odpůrce kandidatury vedoucího šampiona na Cenu Emanuela Moravce nepotěšíte. Ono mají onoho trsajícího Lothringena za zeměpána.

  20. Tomáš Navrátil napsal:

    Tak mne napadá – odkud se vlastně vzalo jméno Lotrando…? (Jakákoli souvislost nebo podobnost s 21 je čistě náhodná.)

  21. Felix napsal:

    21. Pane Contrasi, prosím o vysvětlení: na významnou cenu zrádného Čecha je kandidován jednak jakýsi Martin Sladký, zaměstnanec biskupství, který na svých stránkách uvádí mj.: „V souvislosti s novými modernistickými trendy a naukami jež vyhřezly při nešťastném a sebezničujícím 2. vat.koncilu jsme často svědky neuvěřitelného barbarství a kulturní debility.“ Neznám toho člověka (důvodem je možná to, že – protože svět je tu dnes africkopřihlouplý – žiji v isolaci od něho, jen jednou za půl roku si vyslechnu to bubnování afrořeholnic s bílou pletí, abych se ujistil, že se nic nezměnilo k lepšímu). Ale znám pana Kalouska, dnes tvrdě postiženého prohibicí, kterou spustil jeho kolega. Třetím kandidátem na zrádcovskou cenu je Nečasova ODS. Kdo je, prosím, z těch trí spřízněn s tou veprovou hlavou? Děkuji předem za objasnění (slušné, jak je zvykem ve středoafrických pralesích).

  22. Pan Contras napsal:

    Lotrando, italská verze našeho lotr zřejmě od slova Luther.

  23. Tomáš Navrátil napsal:

    (((-:

  24. David Hibsch napsal:

    Přímo geniální analýza. Vskutku nádherně napsáno s trpkostí básníka. Jako monarchistu mě velmi pobavila ona část, která se týká současné, čili již dnes pouze tzv. evropské šlechty. Ano, je to tak, víme to a iluzemi netrpíme, známe je. Přesto bych nerad upadl do zevšeobecňování. Teď mě např. potěšila svatba Imreho Habsburka s Kethelen Walker. K.Walker je nešlechtična, avšak je bojovnicí za nenarozený život v USA. Je tzv. tradiční katoličkou (byla i na pouti FSSPX do Chartes) a psala sloupky do The Remnant (tradičně katolické noviny). S Imrem Habsburkem uzavřeli sňatek při mši svaté sloužené v římském ritu 8.9.2012 v Washingtonu D.C. Myslím, že by si Imre nebral Kathelen, kdyby je nepojilo vzájemné přesvědčení. Dnes se již skutečně nedá automaticky očekávat šlechetnost od těch, kteří zdědili šlechtické tituly, ale bylo možné toto očekávat i v minulosti? Kdepak, je to vždy o svobodné osobní volbě každého jednotlivce přijmout nedefermovanou a autentickou katolickou víru. Kdo tak činí je šlechtic, protože jde cestou ke svatosti. Znám hodně tzv. šlechticů, kteří jsou ubohými zoufalci a mravními troskami, také znám hodně tzv. neurozených, který titul šlechtice náleží, ale i těch, které zase lze nazvat afro-evropskou lůzou. Šlechticů bylo vždy málo, proto budou spaseni jen „mnozí“ nikoliv „všichni“.

  25. V.F. Pelc napsal:

    Jan Ježek: Starýho Josefa.

  26. Felix napsal:

    26. 1. „víme to a iluz(s)emi netrpíme“ – myslíte hlavní monarchistickou sílu v ČR, tedy Korunu českou, nebo jen početně okrajové monarchisty, tj. ty, kteří to vědí??
    2. „Znám hodně“ – jak se tedy liší šlechtic a „šlechtic“? Tak jak to popisujete, pouze vírou a „vírou“, protože otitulováni jsou všicni. Nebylo by tedy lepší, kdyby církev pomazávala za vladaře podle víry? Byl by mnohem lepší výběr, než kdyby vybírala jen mezi otitulovanými. K čemu by to bylo, to zúžení výběru jen na malou menšinu?

  27. David Hibsch napsal:

    Felix:

    KČ je mimo mísu, popírá podstatu a sází jen na vnější efekty Oni de facto přijmou na trůn kohokoliv, pokud bude ověnčen tituly a aureolou starý časů. Je to pouze nostalgická paranoia.

    Šlechtic je od slova šlechetný. Šlechetným může být jen ten, kdo má pravou katolickou víru, která jej vede ke zušlechťování, tedy k mravnímu zdokonalovaní, které bez Boží milosti není možné. Pokud „šlechtic“ či král odpadne od katolické víry (Jindřich VIII., Ludvík XIV, Hohenzollernové atd.) a začne vyznávat modly (vlastní ego, genetickou vyvolenost, prachy a moc vycházející ze služby vlastnímu chtíči nikoliv Bohu atd.) z podstaty se vylučuje z vlastního stavu a ničí budoucnost. Monarchie byly zničeny právě proto, aby nebyl Bůh vysmíván lidmi, kteří se sice deklarativně dovolávali zbožných tradic, ale sami žili bludnými naukami a v souladu s nimi jednali. To je onen proces, který popsal Branislav ve svém článku – vnitřní korupce = destrukce.

  28. Pan Contras napsal:

    Těší mně, že to taky tak vidíte.

  29. Felix napsal:

    29. Dobře, takže Koruna česká není monarchistickou stranou, stranou monarchistů a monarchismu, ale stranou krypto republikánskou čili občanskou, stejně jako britská konservativní strana není stranou konservativní, ale stranou moderní, nebo husitský biskup není biskup, ale předseda spolku hlásícího se ke Kristu. Tomu rozumím.
    Ale s těmi šlechici tomu nerozumím. Jak „přestává být šlechicem“? To přece nejde, to je dědičný titul. Jedině to zrušení titulů, jak tu bylo zavedeno. Tomu nerozumím „přestat být šlechtivem“. Podívejte se, pane Hibschi. Mám pocit, že to je ještě větší problém (tedy bez zrušení titulů), než jak řešit odejmutí titulu dr., doc., prof. u tisíců humanitních držitelů, např u theologů. Co se všechno od nich v této době nedozvídáme, to by nevymyslel mnohdy ani dřívější vesnický tulák potácející se okolo kostela. Taky zrušit všechny ty tituly? Myslím, že řev byl byl ještě větší, než zrušit tituly šlechické. Ono už udělování třeba v USA medaile svobody (dokud USA nepadnou), když mezi nositeli jsou dnes i lidskoprávní zločinci. Jak to řešit bez zániku této pralesní afrocivilizace? To nevím.

  30. Tomáš Navrátil napsal:

    29. S tou KČ to je ohromná škoda, protože stavět na vzduchové bublině se nedá. Podobné až stejné to bylo a je s (KDU)ČSL. A co se ohledů na tituly týče, ty se přece dají i koupit. Ovšem takový titul ubt. považuji za velice dobrý. (-.

  31. Trhač napsal:

    Článek se mi hezky četl, to je pravda, myšlenkově je však zařaditelný někam do satirické rubriky „jak se (ne)oblékat“ ve společenském týdeníku. Náboženské systémy, které nám přikazují dress-code, jsou mi cizí, Bohu je lhostejné, zda před ním klečím v kraťasech nebo kalhotách s puky. K čemu bylo těm opěvovaným generacím našich předků, že chodily na plovárnu v dlouhých kalhotách a bílé košili, když dokázaly vyvraždit celé národy?

  32. Pan Contras napsal:

    ad. 26

    S tím byste ovšem u aristokratů nepochodil.

    Mladý Habsburg či Lothringen si vzal nestejnorodou, dokonce plebejku a dostal by od starého Procházky za uši ještě více, než arcivévoda Ferdinand za to, že si dovolil vzít jen hraběnku (viz dopis, který jí psal z té cermonie zřeknutí se v Schönbrunnu).

    Kulisy se změnily, ale vztahy mezi elitami zůstávají pořád stejné. Šlechtické tituly nahradily částečně akademické (které se dnes taky dají koupit) a o peníze jde až na první místě zase.

  33. Michal Semín napsal:

    ad Trhač: je třeba rozlišovat mezi bohopoctou soukromou a veřejnou, ono totiž i rozlišení těchto dvou sfér patří k vyspělé kultuře a civilizaci. Nikdo rozumný přeci nenamítá proti tomu, aby ses doma modlil v pyžamu či na vandru v kraťasech, problém vzniká teprve tehdy, když přijdeš v pyžamu či kraťasech na mši svatou. Jistě je každému známo, že evangelizace v animistickém prostředí Afriky také vedla k tomu, že se domorodci alespoň na veřejnosti začali trochu více oblékat. Zlom nastal až v souvislosti s tzv. novou evangelizací Jana Pavla II, při jehož mši četla epištolu domorodkyně „nahoře bez“…

  34. David napsal:

    Nejen u JPII, tak i na papežské mši B16, studující afričanka v USA doletěla na nějakési setkání mládeže a nesla „dary“ nahoře bez B16.
    Tam se už nedá ani hledat dobrá vůle, neznalost či zdravý rozum.

  35. Tomáš Navrátil napsal:

    33 – 35
    Po/divné, že do společnosti se lidé oblečou automaticky „jak ze škatulky“ kvůli druhým lidem a Bůh je pro ně tak nízko, že jim za hezké oblečení nestojí. To, že Boha fyzicky nevidím, ovšem neznamená, že On nevidí mne. A když vidíme, s jakým „oblečením“ a přehlížecím postojem k Bohu chodí lidé do kostela, odpovídá to stavu jejich srdce – před kostelem jsou po novus ordo hostině klidně ochotní bezdůvodně napadat ostrými slovy své bližní ne nepodobným způsobem jako v internetových diskuzích. Ovocem srdce formovaného Duchem Svatým je mír a pokoj. Zdeformované srdce nemá šanci dobro a zlo rozeznávat.

  36. Tomáš Navrátil napsal:

    14: Přijde mi silně podpásové, nekřesťanské a nekatolické se takto neuctivě vyjadřovat o katolickém knězi, který již nemá k dispozici internet (dokud ho měl, tak platil za výtečného a úžasného blogaře http://lignumblog.wordpress.com/) někým, kdo o pozadí jeho odchodu neví zhola nic a ani se neumí pořádně představit vlastním jménem.

  37. David Hibsch napsal:

    34:Váš problém je, že i kdyby nějaký Habsburk, chodil pravidelně na římský ritus a měl ohledně příčin krize v Církvi stejně jasno jako Vy nebo já, tak ho budete nenávidět z principu už pro jeho rod a i kdyby byl katolík jako řemen, tak by nemohl být českým králem, protože to raději “krále Ječmínka” co se narodil v poli za Ivančicema. Mě rodový řád, kterého se držel FJI. vůbec nezajímá, stejně jako ho nebral moc vážně Ferdinand de Este (císař mu nakonec svolení dal, byť určitými omezeními následnictví) nebo již zmiňovaný synáček od Otty, Karel Habsburk (vzal si podivnou ženskou se kterou sice má děti, ale žijí odděleně). FJI. žil v jiných časech a rodový zákon možná měl tehdy jisté filtrační účinky před různými nápadníky a nápadnicemi arcivévodů, se zlatokopeckými tendencemi (Rothschildové a jim podobní cpali své holky do každé “lepší” rodiny a víme proč).

  38. Felix napsal:

    38. Jste znám tím, že rychleji píšete než čtete – těch Vašich přívlastků! Ale napíšu to speciál pro Vás ještě jednou, abyste to pochopil: Minorité Juchelku ztratili.
    39. Já mám zase pocit, že Vy jakýmsi způsobem tituly uznáváte, ale sám nevíte, co si s nimi prakticky počít. Nahoře jsem si dovolil se Vás zeptat na něco, co sám nevím, asi to taky nevíte. Takže bych viděl pořadí: napřed si to ujasnit, a pak teprve se – třeba na pana Contrase – obořit. Ale nic ve zlém, aspoň mě nečastujete takovými slovy jako pan Navrátil.

  39. David Hibsch napsal:

    Felix – 29. Mě je nobilitace ukradená. Ukradená v tom symslu, že buď vyjadřuje ušlechtilost(intenzivní a prokázanou snahu), tedy mravní kvalitu ve smyslu katolické morálky nebo ji nevyjadčuje. Pokud ji nevyjadřuje, nejde u mě o šlechtice a titul bych mu nedat, ani omylem. Jestliže daný člověk třeba vykonal cosi záslužného pro stát (profesí či jinak) má dostat medaili a nazdar, jestliže v soukromé sféře navštěvuje bordel a rozvádí se třikrát do dvaceti let. Ano, zřejmě bych zvažoval šlechtictví nedědičné či pouze propůjčené jako je např. svatováclavská koruna pouze propůjčená. Koneckonců ve sředověku bylo možné rytířský titul odejmout (za přestoupení rytířského kodexu), a to obřadem vskutku drakonickým, tak proč to neobnovit. :-)

  40. Tomáš Navrátil napsal:

    40 Když porovnáte, drahý pane anonyme, datum a čas komentářů 14 a 38, zjistíte logicky velmi snadno, kdo z nás dvou četl rychleji.

  41. Pan Contras napsal:

    40: Na Pana Contrase se plivat může, páč je „exkomunikován“ a jen tu a tam někomu vytečou nervy a oboří se otevřeně.

  42. Hamish napsal:

    Pro Tomáše Navrátila – je rozdíl mezi pseudonymem, anonymem a vlastním jménem.
    Díky za pozornost.

  43. Felix napsal:

    41. To je asi to nejlepší, co jsem pod tímto článekm četl (kromě těch videí). Velké díky. trochu jsem se zarazil na začátku „bych mu nedal“ (říkal jsem si, jak to, když to má od narození „v genech“), ale pak se to objasnilo. Myslím, že s tímto pan Contras i jiní rozumní lidé musejí souhlasit. Ještě jednou díky, to je dobrá platforma pro další řeči.

  44. Tomáš Navrátil napsal:

    44 Když už tolik toužíte po off-topic tématu, pane Valento, v jiném tématu pan Felix psal o způsobu pastorace s používáním mobilů. (Tuším, že to myslel nějak negativně a obracel se s touto problematikou na mne, ačkoli netuším důvod, nejsem v tomto oboru ani vzdáleným amatérem natož odborníkem.) Možná byste se k tomu mohl nějak erudovaně vyjádřit (tuším, že to je u článku „Nejhlubší pád“). Věřím, že Felixe určitě potěšíte.

  45. Felix napsal:

    46. Pane Hamishi, nejlepší bude si toho člověka nevšímat. Je tady placen od toho, aby nabourával diskusi tím, že vždy odvede pozornost jinam. Kdo ho takto úkoluje, netuším; nějaký modernista? demokrat? KDU? MKD? Už jsem za ta léta narazil na víc takových.

  46. Tomáš Navrátil napsal:

    Máte pravdu, Felixi. Zařídím se dle Vaší rady.

  47. Trhač napsal:

    Zas bych až tak okatě Afrikou nepohrdal, co si počnete, až bude jednou zvolen černý a kudrnatý papež? Nakonec i ta naše římská církev přežila v divokých barbarech, kteří Řím vyvrátili.

  48. Jan Ježek napsal:

    Pane Trhači, to je z vaší strany totální ignorance. Četl jste si vůbec ten článek? Všiml jste si, že je v něm obsažena kritika rasistických teorií – že autor kultivovanost odvíjí od duchovní vyspělosti, nikoli od barvy pleti?

  49. Felix napsal:

    Rozvinula se tady na svém místě debata o nesmyslném budhismu, jevu, který je sice také potrhlý, ale není tak masový jako ta afrikanizace. Uvědomuji si to, když teď kolem mě není ani jeden zmámený budhista, ale asi 20 zmámených bílých afrokatolíků, kteří trsají, bubnují a dupou – asi po vzoru Pána Ježíše. A ptám se sám sebe: Čím to je? Napadá mě jediná odpověď: Dělají ho… Nedovedu si představit upracovaného sedláka, selku, která vstává ve 4, podělá dobytek, připraví snídani a jde na pole plet řebu, celý den ohnutá na řádkem dlouhým půl kilometru, třebaže třeba mladá, jak v večer, kdy by se chtěla narovnat, chce dobytek zase žrát, sedm dětí jíst, manžel se vrací z pole, rodiče podřimují u sporáku, jak v 8 veřer, kdy už se jde spát, bere do ruky kytaru. Ne holečkové, ono to bubnování přejde. Budete chcípat hlady a nadávat na své rodiče, že Vám zprznili život, když celá desetiletí bubnovali Afroježíši. Máte nejen černou Madonu, ale i svého černého trsajícího Ježíše, tak tupého, jako jste vy sami. Jiná příčna, než všeobecné lenošení a poflakování mě nenapdá. Vždyť oni ti negři v pralesích tak dělali ho… A ještě jednou se omlouvám, že budhismus i debata o něm jsou mi ukradené.

  50. Jan G. napsal:

    Ujišťuji pane Felixe, že pokud bude přetrvávat ze strany konzervativních katolických intelektuálů tak zjednodušený a zkreslený přístup k buddhismu, jaký vidím na tomto portálu, bude za několik let kolem sebe možná vidět více buddhistů než těch zmatených afrokatolíků. Pak se budete ptát, kde se stala chyba. Samozřejmě, že v tom, že celou věc podceňujete. Nadávat, to není žádné hrdinství.

  51. David napsal:

    ad 52. Pár debat s budhisty jsem absolvoval a nemá to cenu, neb jakákoliv reálná a rozumná výtka na chyby a vady budhismu (a že jich je požehnaně), je vždy převedena na neznalost, zjednodušený přístup a zkreslování , toho skvělého filosofického systému, který např. mezi jinými vypěstoval bojová umění na „obranu“, se svými smrtícími údery. Navíc toto fyzické cvičení je přesným opakem cíle budhisty, to je nezávilosti na tomto světě.

  52. Felix napsal:

    52. Pane, promiňte, ale nikdy v životě, ani teď na budhismus ani na afrokatolicismus nenadávám. Jen mi jsou obojí protivné. A nakolik varujete před budoucností, pak mým názorem je, že druhé je předstupněm prvého, takže od něj očekávejte ne záchranu, ale naopak škodu, tj. mj. další usídlování budhistických nesmyslů.

  53. Tomáš Navrátil napsal:

    Pro některé nálepkovače zde se pravidelně vyskytující:

    o českém nálepkování
    Česku chybí respekt vůči lidem se svobodným duchem, respekt vůči svobodné diskusi. Místo aby se poslouchalo, co kdo říká, hodně lidi řeší, kdo to říká, hodně lidí řeší, kdo to říká podle vlastních předpojatostí. Takhle se ale v demokracii nežije. Ta není soubojem lidí, ale hodnot a idejí. Nálepek proto netřeba.
    zdroj: http://www.holin.e-obec.cz/vie.....2009040002

    Tento jev je v církevních kruzích široce podporován novodobými duchovními, které nezajímá CO bylo řečeno, ale KDO to řekl. Je mi proto velikou záhadou, že ho tak hojně využívají poměrně dost energičtí jedinci, kteří se jinak hlásí velmi hlasitě ke katolické Tradici. O nálepkování dr. Malého a dalších zde přítomných kapacit snad nemá cenu se ani zmiňovat. Ovšem „díky“ výše zmiňovaným nálepkovačům, kteří zde mají zelenou bez jakéhokoliv napomenutí či ohledu na pravidla diskuze, se nelze divit, že jsou vynikající lidé a katolíci shazováni s nimi do jednoho pytle. Kdo máš k tomu odvahu, zamysli se sám nad sebou a přeber si to.

  54. Felix napsal:

    23. Drobné rozšíření komentáře: Martin Sladký se mezitím stal celebritou – je novopečeným laureátem prestižní ceny Emanuela Moravce http://www.narmyslenka.cz/view.....2012090044

  55. Martin napsal:

    ke komentáři 21: slovo šlechta je, pokud vím, ze středohornoněmeckého Schlachte, německy Geschlecht – tj. rod. Moc a neotřesitelnost rodu nelze podceňovat a umenšovat na morálku, zásluhy…

  56. Martin napsal:

    pardon, překlep – předchozí komentář reakcí na 29.

  57. Felix napsal:

    3. Vážení přátelé, na internetu letí zásadní článek. Já jsem jako laik v ad 3. popsal stručně své primitivní názory, ovšem od včerejška je tu popis odborný, výtečný: http://rexcz.blogspot.cz/2012/.....-2005.html Je to základní text, který musí znát každý konservativec (sice se v něm nerozlišuje metafysický a revoluční konservatismus – B. Michalka, osočuje se v něm pod účinem americké propagandy Rusko a Ukrajina, nejmenuje se nacismus a opět pod vlivem americké propagandy neodsuzuje revoluce americká stejně, jako je odsouzena revoluce francouzská), krátce povinná četba. Dozvíte se, že tradicionalismus není nejšťastnějším pojmem a budete moci přemýšlet, co dělat a co nedělat. Jo, ještě není zmíněno, proč ultramontanismus skončil. Ale to vše jsou drobnosti. Jde o skvělý, zářivý text.

  58. Habr napsal:

    Zavítal jsem na tyto stránky a tak mám silný a neodbytný dojem, že jsem si právě přečetl článek někoho, kdo zásadně a vůbec nemá rád lidi. Ba snad je přímo nenávidí… silné slovo, ale vnucuje se… Ani špetka pochopení? Pro nikoho?

  59. Jan Ježek napsal:

    Chyba lávky. Pisatel těchto řádek natolik miluje lidi, nakolik nenávidí hřích a nečistotu. Nebuďte přecitlivělý na ostřejší vyjádření a podívejte se na to z tohoto úhlu. Zjistíte, že je to řečeno ještě velmi mírně! Pokud jsou ty nešvary natolik křiklavé a odporné, je namístě kritika jejich nositelů a propagátorů.

  60. Felix napsal:

    60. Běžné sofisma, tak běžné, že si to nositelé prakticky neuvědomují, zdomácnělo i v médiíích, že ta by bez nich už nemohla být: Ztotožnění slova nebo činu s jejich nositeli. Př.: je mi odporný nějaký názor, mylně vyvozuji, že je mi odporný člověk, který ten názor má. Taková sofismata známe důvěrně z komunismu, a dnes jsou už zase „normální“ tak jako tehdy. U moderních katolíků zase naopak: Miluji lidi, tedy toleruji všechna jejich neřádstva.